ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.758.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 758/2022-762
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 10. 2022 o dovolání obviněné I. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 8. 3. 2022, sp. zn. 55 To 41/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 T 55/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné I. H. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 18. 10. 2021, č. j. 4 T 55/2021-697, byla obviněná I. H. uznána vinnou přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, za který byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §228 odst. 1, §229 odst. 1 a 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně obviněná dopustila v podstatě tím, že v Machníně, na ulici XY, kolem 23:00 hod. dne 5. 12. 2019, v zahradní chatce na pozemku parcelní číslo XY, v rozporu s ustanovením §17 odst. 1 písm. a) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně (dále jen „zákon o požární ochraně“), zapálila hřbitovní svíčku, nechala ji hořet bez dozoru a šla spát, čímž způsobila, že stykem otevřeného plamene této nezabezpečené svíčky, jejího vrchního krytu anebo plastového kelímku, s hořlavým materiálem došlo kolem 0:30 hod. dne 6. 12. 2019 k iniciaci požáru, jenž se postupně rozšířil do celého objektu; v důsledku toho se kolem 2:20 hod. dne 6. prosince 2019 v podkrovní části spící M. F. otrávil uvolněným oxidem uhelnatým.
3. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 8. 3. 2022, č. j. 55 To 41/2022-723, byla odvolání obviněné směřující proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně a odvolání státního zástupce v neprospěch obviněné směřující do výroku o trestu podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím obhájkyně dovolání dne 10. 6. 2022, které doplnila dne 29. 6. 2022, přičemž dovolací důvody spatřovala jednak v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztah k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a jednak v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Konkrétně namítala nenaplnění kvalifikované skutkové podstaty, neboť dle jejího názoru povinnost zakotvená v §17 odst. 1 písm. a) a i) zákona o požární ochraně není vzhledem k citované judikatuře natolik důležitá, aby mohlo být shledáno naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle §143 odst. 2 tr. zákoníku. Ponechání svíčky bez dozoru pak nebyla jediná a výlučná příčina následku úmrtí M. F. Soud se nezabýval tím, zda předmětná svíčka, kterou označil za „exteriérovou“ byla ve smyslu citované normy č. ČSN EN 15494 označena vyžadovanými informacemi, ačkoli uvedl, že spotřebitelé upozorněni být musí. Nebyla-li obviněná jako spotřebitel řádně upozorněna, měl by tuto skutečnost soud posoudit z hlediska gradace příčinné souvislosti. Dále pak v případě, že dovolatelka neměla možnost si tyto informace přečíst pro jejich absenci na výrobku, nelze jí přičítat, že se nezachovala v souladu s §17 odst. 1 písm. i) zákona o požární ochraně, neboť v něm je uvedeno, že fyzická osoba je povinna dodržovat podmínky nebo návody vztahující se k požární bezpečnosti výrobku nebo činností. Nadto nebylo soudem zjišťováno, zda obviněná uvedený předpis zná, a pokud jej nezná, zda jej znát měla a mohla, neboť to vše je důležité z hlediska posouzení jejího zavinění, resp. tvrzené nedbalosti.
6. Obviněná rovněž formulovala své výhrady stran příčiny vzniku požáru. Soud vycházel z odborného vyjádření Hasičského záchranného sboru Libereckého kraje a jeho dodatku, v němž zpracovatel označil za příčinu požáru manipulaci s otevřeným ohněm, přičemž existovaly dvě verze vznícení samotného; styk plamene svíčky nebo krytu svíčky s hořlavým materiálem nebo vzplanutí plastového kelímku vlivem nerovné podložky. Obviněná v rámci své výpovědi uvedla, že svíčka nebyla opatřena žádným víčkem (krytem), takže tuto možnost vznícení je třeba vyloučit. Co se týče styku plamene svíčky s hořlavým materiálem, nebylo objasněno, jak k tomuto mohlo dojít, když svíčka byla celá vložena do zavařovací sklenice, jež styku plamene s hořlavým materiálem bránila. Soud rovněž ve svých úvahách pominul výpověď obviněné, že se kočka nacházela v chatce, nikoli však na verandě, kam tu noc neměla přístup ona ani žádné jiné zvíře. Nebylo taktéž objasněno, co se s onou kočkou při požáru stalo, zda se vůbec v místě nacházela, a pokud ano, kde. K potenciální verzi, že požár vznikl vzplanutím kelímku svíčky vlivem nerovné podložky, konstatovala, že by v takovém případě muselo jít o vadu výrobku. Podle čl. 3 odst. 1 směrnice č. 2001/95/ES, o obecné bezpečnosti výrobků jsou výrobci povinni uvádět na trh pouze bezpečné výrobky, podle čl. 6 stejného předpisu členské státy mají zajistit, aby výrobci a distributoři plnili své povinnost vyplývající z této směrnice tak, že na trh budou uvádět jen bezpečné výrobky. Není možné, aby obal svíčky, který je určen k tomu, aby svíčka hořela uvnitř, sám vzplanul. Bylo-li by tomu tak, jednalo by se o nebezpečný výrobek ve smyslu §3 odst. 7 zákona č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, podle kterého je nebezpečným každý výrobek, který nevyhovuje požadavkům na bezpečný výrobek podle tohoto zákona. Takovou chybu výrobku by obviněná nemohla předpokládat, neboť měla rozumné očekávání spotřebitele týkající se bezpečnosti podle §3 odst. 5 zákona č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků. Pakliže by se jednalo o případ, že oheň vzplál díky vadnému výrobku, soudy by měly toto opět posoudit z hlediska gradace příčinné souvislosti. K případnému vlivu nerovného povrchu namítla, že mohlo dojít nanejvýš k náklonu svíčky a jejímu nerovnoměrnému hoření, nikoli ke vzplanutí kelímku. Navíc prkno, na kterém byla svíčka umístěna, nebylo nestabilní, neboť bylo zatíženo několika květináči.
7. Dovolatelka měla dále za to, že v případě, když o svíčku nemohla zavadit kočka (což vyloučila), mohl někdo o svíčku zavadit nebo do ní úmyslně strčit. Touto eventualitou se soud blíže zabýval toliko ve vztahu k svědkovi J. K., přičemž dospěl k závěru, že on tak učinit nemohl. Obviněná nesouhlasila s jednoznačností tohoto závěru vzhledem k vypjatým a nepřátelským vztahům mezi obviněnou a tímto svědkem. Za účelem objasnění povahy těchto vztahů navrhovala odvolacímu soudu výslech svědka A. V., avšak odvolací soud jí nevyhověl, neboť nepodkládal vztahy s J. K. za natolik vyhrocené, aby to mohlo potvrzovat obhajobu v tom směru, že se na skutku mohl skutečně podílet. Tento náhled je v rozporu s názorem nalézacího soudu, který jejich vztahy hodnotil jako skutečně napjaté, a proto u obou shledal možnou motivaci ke zkreslení výpovědi. Obviněná byla toho názoru, že za daného stavu mělo být umožněno provedení důkazu výpovědí svědka A. V., který by k těmto vztahům vypovídal objektivně. Nicméně dospěl-li soud k závěru, že se svědek J. K. na vzniku požáru nepodílel, nezabýval se pak svým vlastním konstatováním, že někdo mohl o svíčku zavadit či do ní úmyslně strčit. Zůstala tak pochybnost v tom smyslu, jak a proč došlo k zahoření požáru, neboť tyto okolnosti nebyly zcela vysvětleny a objasněny.
8. Závěrem dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že dovolatelka opakovala svou předchozí obhajobu, přičemž s touto se již vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí, s jejichž argumentací se ztotožnil. Z hlediska dovolání se jednalo o námitky skutkové žádnému dovolacímu důvodu neodpovídající. Pokud obviněná namítala jako opomenutý důkaz zamítnutí jejího důkazního návrhu na výslech svědka A. V., tento návrh učinila až ve svém odvolání a odvolací soud se s tímto důkazním návrhem adekvátním způsobem vypořádal. Jelikož dovolatelka netvrdila, že by se taková výpověď vztahovala k rozhodnému skutkovému zjištění ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a pouze vyslovila ryze spekulativní pochybnost o tom, zda nemohly být příčinou požáru její vyhrocené vztahy se sousedem J. K., pak ani v této části dovolání neodpovídalo žádnému z dovolacích důvodů.
10. Dále se vyjádřil k námitce obviněné stran naplnění kvalifikované skutkové podstaty přisuzovaného trestného činu podle §143 odst. 2 tr. zákoníku, přičemž měl za to, že porušení povinnosti podle §17 odst. 1 zákona o požární ochraně, odpovídá porušení důležité povinnosti předpokládané daným ustanovením. Zabýval se manipulací s otevřeným ohněm, kterou dal do paralely s porušením důležité povinnosti ve světle judikatury týkající se dopravních nehod. Hlídání hořící svíčky označil za starobylou povinnost známou všem bez rozdílu od raného dětství, přičemž nelze pochybovat o tom, že hořící svíčka může způsobit požár, a ten je způsobilý ohrozit na životě v místě spící osoby. Konkrétní následky hrozící z tohoto porušení byly právě ty, že požár vznikl a posléze se rozšířil do celého objektu. Tuto námitku odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu označil za zjevně neopodstatněnou, neboť právní posouzení skutku bylo správné.
11. K další dovolací námitce, že na nebezpečí požáru nebyla obviněná upozorněna výrobcem svíčky jako spotřebitelka (tj. že použitá svíčka nesmí být po zapálení ponechána bez dozoru, neboť bylo v rozporu s jejím rozumným očekáváním, pokud svíčka způsobila požár) opět poukázal na obecně známou povahu svíčky, jejíž klíčovou vlastností je, že světlo vytváří hořící knot a jedná se tak o otevřený oheň, který může zapalovat jiné knoty nebo jakékoliv jiné hořlavé věci. Tudíž námitku obviněné, že nemohla předpokládat takové vlastnosti svíčky pro absenci spotřebitelské informace, považoval za nerozhodnou. Měl za to, že se jednalo svou podstatou spíše o námitku skutkovou, neboť obviněná namítala nedostatek svých znalostí o povaze použité svíčky a současně ji nevázala na konkrétní důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto dovolání v této části neodpovídalo žádnému z dovolacích důvodů.
12. Závěrem státní zástupce uvedl, že konkrétní námitky obviněné dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a dílem jsou zjevně neopodstatněné. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné.
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
14. Pokud jde o obviněnou uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tento je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
15. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů.
16. Část dovolacích námitek obviněné spočívá v nesouhlasu se způsobem hodnocení důkazů a skutkovými zjištěními soudů, popřípadě v existenci nedůvodně neprovedených navrhovaných důkazů. Tuto část námitek lze sice formálně podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně Nejvyšší soud neshledal vyžadovaný zjevný rozpor. Námitky, že nedošlo k naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle §143 odst. 2 tr. zákoníku, neboť se nejednalo o porušení důležité povinnosti, dále neprokázání příčinné souvislosti s odkazem na zásadu gradace příčinné souvislosti a subjektivní stránky trestného činu pak lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak Nejvyšší soud je shledal zjevně neopodstatněnými.
17. Pokud jde o námitky směřující proti skutkovým zjištěním, z obsahu dovolání je patrné, že obviněná svou dovolací argumentaci stran možné příčiny vzniku požáru založila na opakování své obhajoby z původního řízení včetně řádného opravného prostředku, přičemž soudy obou stupňů se již s uplatněnými námitkami vypořádaly. Je namístě připomenout, že ani po nabytí účinnosti novely trestního řádu, která zavedla shora uvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se Nevyšší soud jako soud dovolací nestává jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů nemůže být založena jen na tom, že obviněná předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry. Zjevný rozpor skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů je na místě dovodit zejména, pokud by skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývala z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. K žádné z těchto situací však, jak bude vyloženo dále, nedošlo.
18. Obviněná v tomto směru opakovaně rozporovala, že by její jednání zapříčinilo vznik požáru, čímž zpochybnila výsledky dokazování. Akcentovala, že z odborného vyjádření Hasičského záchranného sboru Libereckého kraje a jeho dodatku vyplývají dvě verze samotného vznícení, obě v rámci manipulace s otevřeným ohněm, a to styk plamene svíčky nebo krytu svíčky (svíčka kryt neměla) s hořlavým materiálem nebo vzplanutí plastového kelímku vlivem nerovné podložky. Nebylo pak objasněno, jak mohlo dojít ke styku plamene svíčky s hořlavým materiálem, neboť svíčka byla vložena do zavařovací sklenice, a současně soud ve svých úvahách pominul tu část výpovědi obviněné, ve které uvedla, že kočka (nebo jiné zvíře) neměla přístup do verandy. Současně tvrdila, že by vlivem nerovného povrchu mohlo dojít k náklonu svíčky a nerovnoměrnému hoření, nikoli k jeho vzplanutí, navíc bylo-li prkno, na kterém byla svíčka umístěna, stabilní díky umístění několika květináčů, které jej dostatečně zatěžovaly.
19. Nejvyšší soud konstatuje, že soudy svá skutková zjištění co do příčin vzniku požáru opřely především o odborné vyjádření Hasičského záchranného sboru Libereckého kraje a jeho dodatku, jenž je v souladu se svědeckými výpověďmi a dalšími listinnými důkazy (lze zmínit např. odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví fyzikální chemie, ze kterého vyplývá přítomnost polystyrenu a dalších hořlavých materiálů, protokol o ohledání místa či fotodokumentaci místa činu včetně určení kriminalistického ohniska požáru), které korespondují s výpověďmi svědků J. K., P. B. a ostatně i výpovědí samotné obviněné. Svědek J. K. spatřil, že hořela střecha verandy, a svědkyně P. B. bezprostředně po vzniku požáru byla obviněnou informována, že ta nechala na verandě hořet svíčku. Na základě provedeného dokazování pak soudy dovodily průběh skutkového děje tak, jak je pospán výše, tedy že oheň pocházel ze svíčky, která na verandě hořela bez dozoru v blízkosti hořlavých materiálů. Příčinou vzniku požáru bylo jednání obviněné, která zapálila svíčku, již nechala bez dozoru hořet, a šla spát, čímž způsobila, že stykem otevřeného plamene nezabezpečené svíčky, jejího vrchního krytu anebo plastového kelímku s hořlavým materiálem došlo k iniciaci požáru. Je-li konkrétní příčina v odborném vyjádření určena alternativním způsobem a takto i přejata do výroku rozsudku nalézacího soudu, je to v pořádku, neboť si lze dobře představit možnost styku otevřeného plamene nebo plastového kelímku s na místě se nacházejícím hořlavým materiálem a přesné určení konkrétního průběhu je pro posouzení viny obviněné nerozhodné. Současně byl učiněn závěr, že zabezpečení svíčky jejím vložením do zavařovací sklenice nebylo dostatečným opatřením před vznikem požáru. Oheň se následně rozšířil na gauč, do verandy a navazujícího přístřešku v západní části chatky. V provedených důkazech nelze shledat jakékoliv rozpory se zjištěným skutkovým stavem. Jedná se o důkazy, které ve svém souhrnu tvoří logickou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů ve svém celku shodně a spolehlivě prokazujících skutečnost, že se dovolatelka dopustila shora popsaného jednání. Na okraj lze dodat, že je rovněž irelevantní skutečnost, že nebylo objasněno, co se stalo s kočkou, která se v době požáru nacházela v chatě.
20. Současně bylo zdůvodněno, proč soudy neuvěřily verzi prezentované obviněnou, která byla provedenými důkazy vyvrácena. Soudy obou stupňů se vyjádřily i k možnosti zapříčinění požáru svědkem J. K., přičemž tuto možnost vyloučily (viz odstavec 27. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a odstavec 9. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), neboť neměla oporu v provedených důkazech. Nejvyšší soud má za to, že bylo dostatečně odůvodněno, proč po provedeném dokazování nalézací soud nepřisvědčil názoru dovolatelky. V této souvislosti lze rovněž akcentovat, že obviněná namítala i existenci tzv. opomenutých důkazů, jelikož v řízení navrhovala odvolacímu soudu provedení důkazu výslechem svědka A. V. k potvrzení její obhajoby, čemuž odvolací soud nevyhověl. Odvolací soud se však tomuto důkaznímu návrhu věnoval v odstavci 11. odůvodnění svého usnesení, v němž vyjádřil stanovisko o irelevantnosti takového výslechu, neboť vztahy mezi obviněnou a svědkem J. K. nepokládal za natolik vyhrocené, aby to mohlo potvrzovat obhajobu obviněné. V posuzovaném případě tedy odvolací soud dostatečně odůvodnil, proč považoval skutkový stav za objasněný, a proč není třeba provádět další dokazování. Nejvyšší soud dodává, že soudy nemají povinnost provést veškeré důkazy, které strany navrhnou, avšak svůj postup musí řádně odůvodnit. Odvolací soud v dané věci nijak nepochybil, poněvadž zcela dostatečným způsobem zdůvodnil, proč považoval další dokazování za nadbytečné; v tomto případě tak nedošlo k opomenutí důkazu ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Lze jen dodat, že tento svědek se mohl vyjádřit toliko k vyhroceným vztahům mezi oběma aktéry, které však soudy nebyly vůbec zpochybňovány, a současně nevznikla pochybnost o tom, jak došlo k iniciaci požáru.
21. Obviněná dále vyjádřila své přesvědčení, že nebyla naplněna kvalifikovaná skutková podstata trestného přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 2 tr. zákoníku, neboť povinnost zakotvená v §17 odst. 1 písm. a) a i) zákona o požární ochraně není povinností důležitou, předpokládanou předmětným ustanovením. Tato námitka byla právně relevantně uplatněna v rámci zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nicméně nebylo jí možno přisvědčit.
22. Obecně lze uvést, že přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí smrt a tento čin spáchá proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. Obviněná pak byla shledána vinnou, že v rozporu s povinností jí uloženou zákonem, a to toliko §17 odst. 1 písm. a) zákona o požární ochraně [tedy nikoli i obviněnou v dovolání opakovaně uváděné písm. i)] zapálila hřbitovní svíčku, kterou nechala hořet bez dozoru a šla spát, čímž způsobila iniciaci požáru, jenž se postupně rozšířil do celého objektu zahradní chatky, v důsledku čehož došlo k úmrtí spícího M. F. Z hlediska posouzení opodstatněnosti námitky obviněné je třeba zhodnotit, zda porušení shora citované povinnosti lze označit za porušení důležité povinnosti.
23. Za porušení důležité povinnosti je nutné považovat především povinnost s bezprostředním vztahem k ochraně života a zdraví lidí, přičemž se musí jednat o povinnost svou povahou významnou, jež má za dané situace zpravidla za následek nebezpečí pro lidský život nebo zdraví, a jejím porušením tedy může snadno dojít k takovému následku. Judikatura porušení důležité povinnosti často řeší v souvislosti s jednáním jednotlivých aktérů v rámci silničního provozu [např. porušení ustanovení o přednosti v jízdě, výrazné překročení rychlosti, nevěnování se plně řízení vozidla a nesledování provozu na pozemní komunikaci, ale i porušení povinností vyplývajících z §4 nebo §5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), které sice stanovují povinnosti účastníka silničního provozu toliko obecně, což však samo o sobě nevylučuje, že jde v konkrétním případě o porušení důležité povinnosti], nicméně ho lze spatřovat i v porušení jiných povinností (např. porušení povinnosti držitele zbrojního průkazu dbát zvýšené opatrnosti při zacházení se zbraní a střelivem, resp. je zabezpečit, porušení povinnosti majitele domu zajistit kontrolu plynových spotřebičů v domě či kontrolu a čištění komínů či porušení obecné prevenční povinnosti ve smyslu §2900 a §2901 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; k tomu blíže Ščerba, F. a kol. Trestní zákoník. §1 až 204. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 1267 a 1271). Nyní projednávané porušení je pak svou intenzitou s uvedenými porušeními srovnatelné.
24. Podle §17 odst. 1 písm. a) zákona o požární ochraně, je fyzická osoba povinna si počínat tak, aby nedocházelo ke vzniku požáru, zejména při používání tepelných, elektrických, plynových a jiných spotřebičů a komínů, při skladování a používán hořlavých nebo požárně nebezpečných látek, manipulaci s nimi nebo s otevřeným ohněm či jiným zdrojem zapálení. Z dikce zákona je možno shledat, že citovaná norma primárně slouží k ochraně života a zdraví osob, popřípadě majetku (k tomu srov. §1 zákona o požární ochraně, který mj. uvádí, že účelem zákona je vytvořit podmínky pro účinnou ochranu života a zdraví občanů a majetku a současně je každý povinen počínat si tak, aby nezavdal příčinu ke vzniku požáru, neohrozil život a zdraví osob, zvířata a majetek), tj. existuje bezprostřední vztah právě k ochraně života a zdraví lidí. Obviněná přitom manipulovala s otevřeným ohněm tak, že zapálila hřbitovní svíčku, kterou nechala bez dozoru na verandě chaty, do které šla sama spát. Takové počínání je ve světle shora nastíněných skutečností pod dané ustanovení podřaditelné. Oheň jako takový lze bezpochyby označit za přírodní živel, který se velice lehce může stát neovladatelným s často ničivými účinky na majetku, ale i životech či zdraví osob. Obecně lze rovněž předestřít, že nenechávaní hořících svíček delší dobu bez dozoru (v dosahu dětí, zvířat ani na snadno vznítitelných věcech nebo v jejich blízkosti), je všeobecně známá povinnost právě s ohledem na ničivé následky, které by teoretické vzplanutí okolních předmětů a následně způsobený požár mohly mít, čemuž odpovídá i konkrétní následek v nyní projednávané věci, kdy skutečně takový požár vznikl a živelně se rozšířil (což je patrno z výpovědí jednotlivých svědků ale i samotné obviněné). Právě z důvodu nepředvídatelnosti šíření ohně je proto prakticky vždy potřeba brát v potaz případné spolupůsobení i neočekávaných sekundárních příčin (jako je např. zavadění zvířete či náhlý silný poryv větru), které jsou způsobilé k tomu, aby takto umístěná svíčka spadla, stejně jako zvolené umístění.
25. Nelze paušálně říci, že jakoukoli manipulace s ohněm (tj. ponechání hořící exteriérové svíčky bez dozoru), ač by byla objektivně vnímaná jako neopatrná, lze automaticky považovat za porušení důležité povinnosti, nicméně je potřeba brát v potaz specifické okolnosti projednávané věci. V daném případě je sice nutno odhlédnout od možnosti shození zavařovací sklenice kočkou, která dle slov dovolatelky neměla na verandu přístup, nelze ovšem nechat bez povšimnutí konkrétní situování předmětné svíčky. Obviněná totiž hřbitovní svíčku zabezpečila tak, že ji umístila do skleněné nádoby a položila na dřevěné prkno zatížené květináči na lavici potažené látkou umístěné v uzavřeném prostoru verandy chatky. Takové zabezpečení se ovšem (i s ohledem na odborný názor vyjádřený v odborném vyjádření Hasičského záchranného sboru Libereckého kraje) nejeví dostatečným opatřením zajišťujícím ochranu před vznikem požáru. Její neopatrnost ve smyslu porušení důležité povinnosti lze dovodit zejména s ohledem na umístění svíčky v bezprostřední blízkosti hořlavých materiálů, jimiž byly textilie, dřevo, barvy i hnojiva, o nichž věděla, že se tam nacházely. Je všeobecně známo, že tyto předměty se mohou velice snadno vznítit. Za této situace exteriérovou svíčku, která není ze své podstaty určena pro domácí použití, zcela vědomě ponechala bez dozoru a šla spát. Lze proto akceptovat závěr soudů, že takové počínání je nejen v rozporu se zmíněnou obecnou prevenční povinností, blíže upravenou v zákoně o požární ochraně, ale že jde o porušení důležité povinnosti ve smyslu §143 odst. 2 tr. zákoníku.
26. Kromě porušení konkrétní zákonné povinnosti vyplývající z ustanovení §17 odst. 1 písm. a) zákona o požární ochraně je tedy nutno přihlédnout i k obecné prevenční povinnosti podle §2900 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, podle kterého vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.
27. Nejvyšší soud se rovněž zabýval námitkou obviněné zpochybňující naplnění příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem jakožto jednoho z obligatorních znaků objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu. Jde o námitku právně relevantně uplatněnou v rámci zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovolatelka namítala, že její ponechání svíčky bez dozoru nebyla jediná a výlučná příčina následku úmrtí M. F., neboť soud se (z hlediska gradace příčinné souvislosti) nezabýval tím, zda byla předmětná svíčka ve smyslu citované normy č. ČSN EN 15494 označena vyžadovanými informacemi, ačkoli sám uvedl, že spotřebitelé musí byt upozorněni. Neměla-li možnost si tyto informace přečíst, nelze jí přičítat porušení §17 odst. 1 písm. i) zákona o požární ochraně. V podobném duchu namítala, že vznikl-li požár vzplanutím kelímku svíčky vlivem nerovné podložky, muselo by se jednat o vadný výrobek, resp. nebezpečný výrobek ve smyslu §3 odst. 7 zákona č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, a takovou chybu výrobku nemohla předpokládat v rámci rozumného očekávání spotřebitele, což je rovněž potřeba posoudit z hlediska gradace příčinné souvislosti.
28. Nejprve je vhodné zopakovat, že dovolatelce porušení §17 odst. 1 písm. i) zákona o požární ochraně přičítáno nebylo. Dále lze poznamenat, že pachatel může být trestně odpovědný za trestný čin jen tehdy, pokud svým jednáním skutečně způsobil trestněprávně relevantní následek. Za pomocí teorie podmínky (condicio sine qua non) bezpochyby dojdeme k závěru, že existuje příčinný vztah mezi jednáním obviněné, tedy zapálení svíčky na verandě, a smrtí jejího druha M. F., neboť pokud by takto obviněná nejednala, způsobený následek by vůbec nenastal. Označuje-li obviněná za spolupůsobící příčinu jednání výrobce svíčky, který (by) ji neoznačil upozorněním pro spotřebitele o pravidlech bezpečného zacházení, mj. nenechávat ji hořící bez dozoru, taková námitka je z pohledu trestního práva irelevantní. Jak již bylo osvětleno, možnost vzniku požáru při kontaktu zapáleného knotu svíčky (tj. tato vlastnost svíčky) s hořlavým povrchem je obecně známá a předpokládatelná skutečnost. Nelze tedy souhlasit s názorem obviněné, že by následné způsobení požáru mohlo být v rozporu s jejím rozumným očekáváním. Uvedená teorie podmínky je totiž podrobena korektivům opírajícím se o některé funkce a základní zásady trestního práva, mezi které řadíme zásadu umělé izolace jevů a zásadu gradace příčinné souvislosti. Zatímco zásada umělé izolace jevů redukuje zjištěné příčiny a následky na trestněprávní relevantní, zásada gradace příčinné souvislosti bere v úvahu skutečnost, že různé příčiny a podmínky mají různý vliv na způsobení následku, tedy zohledňuje a hodnotí, co vedle jednání pachatele přispělo právně významně ke vzniku následku. I přes tvrzenou (či reálnou) absenci zmíněného upozornění lze počínání obviněné jednoznačně označit za příčinu vzniku následku i z hlediska zásady gradace příčinné souvislosti. Jednání obviněné bylo totiž dostatečně významné pro způsobení následku. Jí označené příčiny pak nejsou dostatečně významné, neboť jak již bylo shora předestřeno, je obecně známý fakt, že samotné ponechání svíčky v dosahu hořlavých předmětů (bez ohledu na případnou vadu plastového kelímku svíčky či explicitní upozornění spotřebitele) může vést k jejich vzplanutí. Jinak řečeno, i pokud by kelímek vzplál a obviněná by nebyla výrobcem svíčky obeznámena s informacemi, podle nichž nemá mj. nechávat hořící svíčku bez dozoru, nejedná se o příčiny dostatečně významné k tomu, aby bylo možno z hlediska zásady gradace příčinné souvislosti hovořit o nenaplnění kauzálního nexu skutkové podstaty přisuzovaného trestného činu. Nejvyšší soud proto prezentované námitky neshledal důvodnými.
29. Konečně, stran nenaplnění subjektivní stránky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu usmrcení z nedbalosti pro porušení důležité povinnosti obviněná uvedla, že si nemusela být vědoma porušení této povinnosti, přičemž nebylo zjišťováno, zda uvedený předpis zná, a pokud jej nezná, zda jej znát měla a mohla. Nalézací soud se k existenci zavinění ve formě nevědomé nedbalosti podrobně vyjádřil a Nejvyšší soud se s jeho závěry v návaznosti na výše zkoumaná ustálená skutková zjištění ztotožňuje. Uvedl, že bylo evidentní, že v daném případě nechtěla způsobit požár či smrt poškozeného a zjevně ani nepředpokládala, že něco takového způsobit může, nicméně způsob jejího jednání výrazně překračuje míru opatrnosti, kterou by měl mít každý, kdo pálí svíčky v místě, na němž se vyskytuje nemálo hořlavého materiálu, nadto v uzavřené místnosti, a šla spát. Mohla a měla vědět, že tímto způsobem může porušit či ohrozit zájem chráněný trestním zákoníkem (viz odstavec 29. odůvodnění jeho rozsudku). Jednala tak v nevědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Nedbalostní zavinění zahrnuje i vývoj příčinné souvislosti, neboť obviněná si měla a mohla alespoň představit, že se nastalý příčinný průběh může rozvinout daným způsobem, který povede ke smrti poškozeného. Stejný závěr lze vztáhnout i na porušení výše konkretizované důležité povinnosti, neboť subjektivní vztah pachatelky k porušení důležité povinnosti je rovněž seznatelný. Nelze tudíž přistoupit na úvahu obviněné, že by nebyl kryt zaviněním přinejmenším ve formě nevědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že pokud obviněná poukazovala na vyloučení jejího zavinění pro (ač ne výslovně specifikovanou) existenci negativního právního omylu v delegovaném znaku skutkové podstaty (tj. důležitá povinnost uložená jí podle zákona podle §143 odst. 2 tr. zákoníku), mohla se takovému omylu vyvarovat podle §19 odst. 2 tr. zákoníku. Měla totiž povinnost se s příslušnou právní úpravou seznámit, neboť zákon o požární ochraně se vztahuje ke každému (viz §1 odst. 2, neboť každý je povinen počínat si tak, aby nezavdal příčinu ke vzniku požáru a neohrozil život a zdraví osob), potažmo samotný §17 odst. 1 hovoří o každé fyzické osobě. Platí přitom, že povinnost seznámit se s určitým právním předpisem nemusí být formulována explicitně, ale postačí, pokud z něj vyplývá zejména s ohledem na skutečnost, že upravuje-li právní předpis určitou činnost, vyžaduje se po osobách, které ji vykonávají, aby se s ním seznámily.
30. Souhrnně řečeno, naplnění dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) ani h) tr. ř. tedy nebylo možné na základě předložené argumentace dovodit.
31. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněné I. H. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. 10. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.