ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.806.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 806/2022-285
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 10. 2022 o dovolání obviněného J. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 5. 2022, sp. zn. 10 To 96/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 2 T 104/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 2. 3. 2022, č. j. 2 T 104/2021-219, byl obviněný J. K. uznán vinným přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 80 denních sazeb po 250 Kč, tedy celkem 20 000 Kč. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku. Současně byl poškozený J. Š. výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že dne 28. 10. 2020 kolem 13:30 hodin v ulici XY v Jaroměři za běžného silničního provozu, při němž místem projíždělo větší množství vozidel, poté, co projel okolo poškozeného J. Š., který předtím upadl se svým motocyklem na vozovku, u poškozeného zastavil a řekl mu „já jsem čekal, až to přijde ty blbečku, až si rozbiješ hubu“, na což mu poškozený ukázal vztyčený prostředníček. Poté obviněný zaparkoval své vozidlo v blízkosti poškozeného, který byl na místě se svým známým J. Ř., přišel za poškozeným a dožadoval se jeho omluvy. Když se mu poškozený neomluvil a nechtěl se s ním bavit, přistoupil k jeho motocyklu a jedním kopem jej skopl na zem, čímž poškodil gumový kryt pravého řídítka a pravé šlapky (vznikla škoda v přesně nezjištěné výši), načež poškozený toto jednání obviněného telefonicky oznámil na linku 158 a řekl mu, aby počkal na příjezd policejní hlídky. Obviněný však nastoupil do svého vozidla a chtěl z místa odjet, nicméně poškozený se před jeho vozidlo postavil, aby mu to znemožnil. Obviněný se přesto rozjel proti poškozenému, ten dal obě své ruce na kapotu rozjíždějícího se vozidla a rukama se snažil si udržet odstup od vozidla, a takto obviněný vozidlem poškozeného před sebou tlačil přibližně pět metrů a následně již poškozený nedokázal rukama svůj odstup od vozidla kontrolovat, a proto vozidlo narazilo do jeho dolní končetiny do oblasti levého kolene. Poškozený po nárazu vozidla přepadl na jeho kapotu a helmou, kterou držel v ruce, neúmyslně udeřil do čelního skla vozidla a vlivem tohoto nárazu došlo na skle k vzniku praskliny a k poškození motocyklistické helmy. Poté obviněný vozidlo zastavil a řekl poškozenému „tak teď už tady na ty policajty počkáme ty čuráku“. Následující den pociťoval poškozený v koleni bolest, tlak a ztuhnutí, lékařské ošetření však nevyhledal.
3. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 5. 2022, č. j. 10 To 96/2022-243, byla odvolání obviněného proti výroku o vině i trestu a odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněného jen proti výroku o peněžitém trestu podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku a rozhodná skutková zjištění, na nichž je založen výrok o vině, jsou v rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
5. Dovolatel uvedl, že se událost neodehrála tak, jak je ve výroku o vině popsáno. On nebyl tím, kdo celý incident vyvolal, odmítl, že by byl vulgární, výpovědi poškozeného a svědka J. Ř. jsou nevěrohodné. Připustil, že kopl do motocyklu poškozeného, ale jinak se vůči těmto osobám nechoval nijak agresivně a takové jednání proto nelze považovat za hrubou neslušnost či výtržnost, neboť intenzita a závažnost jednání byla velmi nízká a nebylo způsobilé závažným způsobem narušit klid a veřejný pořádek a nelze z něj ani vyčíst neuctivý či neukázněný postoj k zásadám občanského soužití. Nemohlo dojít ani k naplnění podmínek pro zadržení obviněného podle §76 odst. 2 tr. ř., jelikož poškozený nejednal za okolností vylučující protiprávnost. Kromě toho se jednalo o tzv. babetu, tedy starší motocykl, jehož hodnota nepřesahuje 10 000 Kč. Za výtržnost nelze považovat ani navazující jednání obviněného, kdy se snažil s vozidlem odjet, přestože se před ním nacházel poškozený. Jeho úmyslem nebylo poškozeného napadnout, ani mu způsobit jakékoli zranění. Soudu v tomto ohledu postačila pouze výpověď poškozeného a svědka J. Ř. a opět nebyla řešena intenzita a závažnost jeho jednání. Byl to naopak poškozený, kdo se choval agresivně, když mu helmou rozbil čelní sklo jeho vozidla a způsobil mu značnou majetkovou škodu. Jeho jednání proto nemá povahu napadení a ani k němu nedošlo tak, jak bylo poškozeným popisováno, o čemž svědčí i skutečnost, že poškozený po této události nenavštívil lékaře a neměl na těle žádné podlitiny či oděrky.
6. Soudy podle dovolatele zcela nedůvodně zamítly návrhy obhajoby na doplnění dokazování, jež měly osvědčit jeho verzi, že vozidlem nejel s takovou intenzitou, aby poškozený přepadl přes kapotu a nárazem přilby mu rozbil sklo vozidla. Výslovně zmínil výslech policistů z dopravního inspektorátu, kteří údajně již na místě činu sdělili obviněnému, že se incident nemohl stát tak, jak popisuje poškozený, dále znalecký posudek z oboru dopravy, jenž podle názoru obviněného mohl vyvrátit tvrzení poškozeného o jeho pádu a mechanismu způsobení škody na vozidle obviněného, i návrh na výslech svědků, kteří celému incidentu přihlíželi, jak je zjevné z kamery Městské policie Jaroměř.
7. Dovolatel namítl, že jeho jednání není svou intenzitou a závažností srovnatelné s alternativami naplňujícími znaky objektivní stránky trestného činu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Nedomnívá se, že by byl výrazněji dotčen veřejný pořádek (orgánům činným v trestním řízení se nepodařilo získat žádnou svědeckou výpověď jakékoli osoby na incidentu přímo zúčastněné) nebo hodnota přesahující individuální zájem poškozeného. Čin neměl žádné vážné důsledky na majetku ani na zdraví zúčastněných osob. Předmětné jednání proto nedosáhlo takové intenzity, aby nepostačilo uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu, např. zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích.
8. Obviněný se domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Náchodě (aniž by navrhl další postup soudu).
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se v písemném vyjádření s námitkami dovolatele neztotožnil. Vadou opomenutých důkazů rozhodnutí soudů netrpí, nevyhovění některým důkazním návrhům bylo řádně odůvodněno. Nelze shledat ani zjevný rozpor mezi obsahem důkazů a skutkovými zjištěními soudů. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze zahrnout námitku, podle které se v případě úvodního jednání, tedy skopnutí motocyklu, nejednalo o hrubou neslušnost, jakož i námitku vadného vyhodnocení zásady subsidiarity trestní represe. Jedná se však o námitky zjevně neopodstatněné. Státní zástupce vyložil, že již kopnutí do motocyklu hrubě porušovalo pravidla občanského soužití a zásady občanské morálky a naplňovalo přinejmenším znaky hrubé neslušnosti. Najíždění automobilem na poškozeného bylo nepochybně nejen projevem násilí a útoku proti jeho fyzické integritě, ale navíc významně porušovalo pravidla chování lidí na veřejnosti a narušovalo tak spořádané společenské soužití. Takové jednání bývá i podle judikatury považováno za výtržnost (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2019 sp. zn. 8 Tdo 1376/2018). Státní zástupce dále odůvodnil svůj názor, že výrok o vině není v kolizi s ustanovením §12 odst. 2 tr. zákoníku. Navrhl dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
12. Podstatou části námitek obviněného byl údajný zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy na základě nesprávného hodnocení důkazů soudy a dále tvrzení, že ve vztahu k těmto rozhodným skutkovým zjištěním nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy. Tyto námitky je možno podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
13. Soudy však na základě dokazování provedeného v dostatečném rozsahu dovodily průběh skutkového děje tak, jak byl popsán shora, přičemž vycházely zejména z výpovědí poškozeného, svědka J. Ř. a kamerových záznamů, ale i z výpovědi obviněného J. K., který se v podstatě k zásadním okolnostem trestného jednání doznal – skopnutí motocyklu a najíždění vozidlem na poškozeného. To jsou rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu a ta nejsou v rozporu s obsahem důkazů. Okresní soud v odst. 14 odůvodnění rozsudku vyložil, že prvním projevem majícím potenciál vzbudit veřejné pohoršení bylo (po oboustranných vulgárních projevech, které lze vytknout oběma aktérům) kopnutí obviněného do motocyklu poškozeného takovou intenzitou, že to vedlo k pádu motocyklu na bok, a dalším určujícím skutkovým zjištěním bylo najíždění vozidlem na poškozeného.
14. Situace tedy vygradovala až ke snaze obviněného z místa odjet bez ohledu na skutečnost, že mu poškozený stál před vozidlem. Ze záznamu je zřejmé, že kdyby poškozený rychle neustupoval před rozjetým vozidlem, došlo by ke srážce vozidla s tělem poškozeného a obviněný by jej s velkou pravděpodobností „nabral“ na kapotu vozidla, což se podle výpovědi obou svědků v závěru incidentu i stalo, byť to již není na kamerovém záznamu zachyceno. Jakkoli lze mít určité pochybnosti o tom, že by za dané rychlosti vozidla došlo k rozbití předního skla přilbou (drženou v ruce poškozeného) pouhým pádem na kapotu a tedy zcela neúmyslně, není to pro posouzení podstaty předtím spáchaného jednání obviněného významné.
15. Pokud jde o další okolnosti, obviněný zpochybňoval svou slovní agresivitu na počátku konfliktu a to, že by jej on sám vyvolal. Podle něj to byl naopak poškozený, kdo jako první začal s vulgárními verbálními výpady. Z výpovědí poškozeného a svědka J. Ř. a z kamerových záznamů nalézací soud dovodil, že právě obviněný byl tou aktivní osobou, která spor iniciovala. Incident ostatně vyvolal evidentně už tím, že u poškozeného zastavil a začal s ním agresivně komunikovat, zjevně nikoli ve snaze mu po pádu z motocyklu pomoci.
16. Další námitky obviněného spočívaly ve výtce oběma soudům, že neprovedly obhajobou navrhované důkazy, a to výslech policistů z dopravního inspektorátu, znalecký posudek z oboru dopravy a výslech svědků, kteří byli incidentu přítomni. Jde o námitku pod obviněným uplatněný dovolací důvod podřaditelnou, avšak zjevně neopodstatněnou. Soud prvního stupně v odstavci 11 odůvodnění rozsudku vyložil, že návrhy pro nadbytečnost odmítl. Nejde tudíž o důkazy opomenuté.
17. Z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné.
18. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů.
19. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze podřadit námitky, že absentovala objektivní stránka trestného činu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a že došlo k pochybení při aplikaci zásady subsidiarity trestní represe. Argumentaci dovolatele však nelze přisvědčit.
20. Pokud jde o naplnění objektivní stránky trestného činu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, obviněný zdůraznil nízkou intenzitu a závažnost svého jednání, které podle něj nebylo způsobilé závažným způsobem narušit klid a veřejný pořádek, ani z něj nebylo možno vyčíst neuctivý či neukázněný postoj obviněného k zásadám občanského soužití.
21. Přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku spáchá ten, kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí hrob, historickou nebo kulturní památku, anebo hrubým způsobem ruší přípravu, průběh nebo zakončení organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí. K naplnění zákonného znaku uvedeného trestného činu spočívajícího v tom, že se pachatel dopustil výtržnosti, nestačí samotné napadení jiného, protože musí jít o útok, který je svou vyšší intenzitou a závažností srovnatelný s ostatními alternativami naplňujícími znaky objektivní stránky téhož trestného činu a jímž je výrazněji dotčen i veřejný pořádek jako hodnota přesahující individuální zájmy napadené osoby. O výtržnost se tedy nejedná zejména v případech, kdy napadení je prostředkem, jímž pachatel řeší svůj individuální spor, neshodu či konflikt s jinou osobou, a kdy jednání pachatele není zaměřeno proti dalším osobám, neohrožuje další osoby, významně neruší jejich klid, nevyvolává u nich důvodné obavy, výraznější pohoršení nebo podobnou zápornou reakci apod. Pro případy, kdy napadení jiného má povahu výtržnosti, je typické to, že pachatel jedná svévolně, bezohledně, arogantně, že jeho jednání postrádá byť jen zčásti přijatelný či omluvitelný důvod a že je výrazem jeho záporného vztahu k veřejnému pořádku, projevem neúcty ke společnosti jako celku, prostředkem sebeprosazování na úkor veřejnosti apod.
22. O skutečnosti, že k činu došlo veřejně a zároveň na místě veřejnosti přístupném, nemůže být sporu. Událost se odehrála v bezprostřední blízkosti (v odstavném pruhu) v době činu velmi rušné vozovky, přičemž – jak je zřejmé z kamerového záznamu projíždějícího vozidla – v době, kdy obviněný najížděl autem na poškozeného, okolo soustavně projížděla další vozidla (a to v obou směrech), přičemž po chodníku se směrem pryč od incidentu vzdalovali dva chodci, kteří situaci přihlíželi. Nutno zdůraznit, že obviněný ve svém dovolání celou situaci zlehčoval, když např. tvrdil, že samotné kopnutí do motocyklu nemůže být považováno za hrubou neslušnost a ani najíždění vozidlem na poškozeného není napadením, jelikož to byl problém poškozeného, že mu nechtěl uhnout z cesty. Takové argumentaci však nelze přisvědčit. Celý incident je třeba hodnotit komplexně ve vztahu ke všem okolnostem. Byl to právě obviněný, který byl jeho iniciátorem, on byl tím, kdo se choval od počátku agresivně a nepřiměřeně okolnostem a celou situaci vygradoval až do bodu, kdy fakticky poškozeného bezprostředně ohrožoval rozjetým vozidlem, jehož odjezdu se poškozený snažil zabránit. Celá situace v sobě nesla prvky agrese (a to již od počátečních verbálních útoků na poškozeného a skopnutí motocyklu) a nemůže být pochyb o tom, že takové jednání jako celek se významným způsobem dotýkalo veřejného pořádku a narušovalo klid veřejného života jakožto objektu daného přečinu. Takový závěr lze učinit především s ohledem na průběh a eskalaci konfliktu i místo činu, kde – vzhledem k tomu, že se jednalo o velmi rušnou komunikaci – se mimo jiné i reálně zvýšila pravděpodobnost dopravní nehody v důsledku rozptýlení projíždějících řidičů při pohledu na znepokojivou a nikoli běžnou situaci na okraji vozovky. Nelze tak tvrdit, že šlo pouze o jednání mezi obviněným a poškozeným, ale z okolností je zřejmé, že agresivní počínání obviněného mělo dosah i na další osoby kolem místa činu projíždějící, u nichž mohlo vyvolat důvodné obavy (především při jízdě vozidla blízko vozovky, když se na jeho kapotě nacházel poškozený) a obecné pohoršení. Jednání obviněného vykazuje znaky jak hrubé neslušnosti, tak výtržnosti ve smyslu §358 odst. 1 tr. zákoníku. Lze tedy uzavřít, že obviněný naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku.
23. Nelze přisvědčit ani námitce dovolatele, podle níž měla být na danou věc aplikována zásada subsidiarity trestní represe a čin neměl být kvalifikován jako trestný. Zásadně platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem, a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je v případě méně závažných trestných činů korigován zásadou subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Společenskou škodlivost je třeba zvažovat v konkrétním posuzovaném případě u každého spáchaného méně závažného trestného činu, u něhož je nutné ji zhodnotit s ohledem na intenzitu naplnění kritérií vymezených v §39 odst. 2 tr. zákoníku. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s odkazem na zásadu subsidiarity trestní represe nemá být trestněprávně postižen z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Kritérium společenské škodlivosti případu je doplněno principem ultima ratio , z něhož vyplývá, že trestní právo má místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob jsou nedostatečné, neúčinné nebo nevhodné (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).
24. V posuzované věci se však nejedná o skutek, který by z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídal běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Soud prvního stupně učinil závěr, že se jednání obviněného – převážně v jeho závěru – řadí spíše mezi škodlivější případy. Okolnosti případu byly dostatečně zohledněny v rovině soudní individualizace (peněžitého) trestu. Otázkou aplikace §12 odst. 2 tr. zákoníku se zabýval Krajský soud v Hradci Králové, který jednak připomněl, že i z judikatury Nejvyššího soudu je zřejmé, že není výjimkou posuzovat podobná jednání související s provozem motorových vozidel jako trestný čin výtržnictví (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 5 Tdo 1030/2012, ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 3 Tdo 665/2022) jednak poukázal na to, že obviněný incident sám vyvolal, aniž by místo toho například zjišťoval, zda poškozený pádem z motocyklu neutrpěl zranění apod. Uzavřel, že na posuzovaný případ nebylo možné uvedenou zásadu aplikovat a posoudit jednání obviněného pouze jako přestupek. Nejvyšší soud se s tímto závěrem ztotožnil. Chování obviněného bylo naprosto nepřiměřené situaci a fakticky představovalo jakousi formu odplaty za to, že na něj poškozený (v reakci na vulgární poznámku obviněného po pádu poškozeného na vozovku) ukázal vulgární gesto. Obviněného však nic neopravňovalo k poškozování cizího majetku (kopnutí do motocyklu) a napadání poškozeného. I kdyby se poškozený dopustil dopravního přestupku (obviněný tvrdil, že před ním poškozený na motocyklu nebezpečně kličkoval), tato skutečnost by nebyla důvodem pro tak hrubé jednání, jež následovalo, a situace mohla být řešena standartním způsobem (tj. oznámením nebezpečného chování poškozeného příslušnému orgánu, ovšem po případné pomoci poškozenému po pádu, pokud by byla potřebná). Vzhledem k tomu, že obviněný jednal takto nepřiměřeně a překročil hranici, po kterou by se dalo jeho jednání považovat za přestupek, nemůže se účinně domáhat toho, aby bylo jeho jednání řešeno s poukazem na zásadu ultima ratio jinými než trestněprávními prostředky. Agresivní jednání účastníků silničního provozu (stále hustšího a obtížnějšího) se nebezpečně rozmáhá a nelze na ně pohlížet nepřiměřeně benevolentně. Uplatnění trestní represe není v posuzovaném případě nepřiměřeným zásahem do základních práv obviněného.
25. Rovněž z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné.
26. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného J. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. 10. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu