ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.898.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 898/2022-753
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 10. 2022 o dovolání obviněného L. P. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 13 To 106/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 38 T 51/2021, takto:
I.
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují ohledně obviněného L. P. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 13 To 106/2022, a rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 38 T 51/2021.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části rozsudků obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Praha-východ přikazuje , aby věc obviněného L. P. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II.
Podle §265l odst. 4 tr. ř. se obviněný L. P. nebere do vazby.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 24. 2. 2022, č. j. 38 T 51/2021-618, byl obviněný L. P. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku s obviněným O. F. Za tento zločin a za sbíhající se přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 29. 1. 2021, sp. zn. 38 T 9/2021, byl obviněný L. P. odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen peněžitý trest o výměře 100 denních sazeb s výší denní sazby 250 Kč, tedy v celkové výši 25 000 Kč. Zároveň byl zrušen výrok o trestu z výše uvedeného trestního příkazu, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená obchodní společnost BOSAL ČR, spol. s r. o., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podle zjištění okresního soudu obviněný spáchal zločin krádeže v podstatě tím, že dne 5. 1. 2020 kolem 02:45 hodin společně s O. F. a další dosud neztotožněnou osobou vnikli na oplocený pozemek obchodní společnosti BOSAL ČR, spol. s r. o., v ulici XY, v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi, zvenku manuálně povytáhli rolovací vrata č. 9 a vnikli dovnitř haly, odkud odcizili paletu se 191 náplněmi do katalyzátorů, kterou si na místo obviněný L. P. připravil dne 3. 1. 2020, čímž poškozené obchodní společnosti způsobili škodu ve výši nejméně 2 168 312, 20 Kč.
3. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 5. 2022, č. j. 13 To 106/2022-664 (jímž bylo rozhodnuto zároveň o odvoláních spoluobviněného O. F. a státního zástupce ohledně spoluobviněného O. F.) odvolání obviněného L. P. směřující do všech jeho se týkajících výroků rozsudku soudu prvního stupně zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
4. Rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním s poukazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Nejprve namítl, že předchozím rozhodnutím odvolacího soudu, kterým byla věc vrácena soudu prvního stupně, bylo zasaženo do nezávislosti tohoto soudu, jelikož odvolací soud měl údajně soud prvního stupně navádět, k jakým závěrům má na základě odlišného hodnocení důkazů dospět.
5. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvedl, že skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a nebyly k nim nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. V řízení nebylo žádným způsobem prokázáno, že by se dopustil předmětného jednání (přisvojil si náplně do katalyzátorů). Tyto náplně nebyly nikdy nalezeny. Obviněný prodával obchodní společnosti EKOCAT, s. r. o., staré a použité náplně do katalyzátorů, ty však nebyly s odcizenými náplněmi ztotožněny. Z kamerového záznamu nejsou patrné tváře pachatelů, navzdory námitkám obviněného odvolací soud neověřil například znaleckým posudkem z oboru antropologie, zda některá z postav na záznamu může být obviněný.
6. Jednání obviněného spočívající v přemístění palety neporušovalo podle něho žádné právní normy. Denně přemísťoval desítky palet, někdy na pokyn nadřízeného, někdy podle svého uvážení. Svědek J. M. dokonce potvrdil, že se jednalo o standartní pracovní manipulaci. Soudy však k jeho výpovědi nepřihlédly a vzaly v úvahu pouze výpověď svědka M. Z., který však s manipulací s paletami nemá žádnou zkušenost. Závěry soudů, že se obviněný na krádeži podílel tím, že paletu úmyslně připravil před vrata č. 9 za účelem jejího následného odcizení, nemají oporu ve spise. Kromě toho nebylo zjištěno, jak pachatelé paletu vážící 200-400 kg z areálu společnosti odnesli; je pravděpodobné, že na paletě nebylo všech 191 náplní.
7. Obviněný také připomněl, že z výpovědi svědka M. Z. vyplynulo, že při krádeži byly odcizeny katalyzátory vrácené ze Zaragozy, jež nebyly určeny pro zákazníky a měly se vrátit zpět do výroby k dalšímu zpracování. Nebylo však zjišťováno, z jakého důvodu byly tyto náplně vráceny, zda byly nějakým způsobem znehodnoceny, přičemž tato skutečnost mohla mít vliv na celkovou hodnotu odcizeného zboží. Nebyl vypracován nový znalecký posudek, jak navrhovala obhajoba, ani nebyl vyslýchán znalec, který by na tyto otázky mohl odpovědět.
8. Namítl dále, že i pokud by paletu k vratům č. 9 neposunul, na následku by to nic nezměnilo, neboť pachatelé by přesto vnikli do objektu, povytáhli rolovací vrata a předmětnou paletu by odcizili. Soudy měly spíše zjišťovat, kdo uvolnil řetízek ve vnitřní straně haly a nechal tak vrata č. 9 nezajištěná. Tím se však soudy nijak nezabývaly.
9. Stěžejním nepřímým důkazem byl podle dovolatele záznam o telekomunikačním provozu, z něhož mělo být prokázáno, že se obvinění v době krádeže pohybovali v blízkosti areálu poškozené společnosti. Obhajoba opakovaně namítala, že ze záznamu o telekomunikačním provozu vyplývá pouze to, že v ulici XY se nachází vysílač BTS, který zachytil komunikační provoz obviněného, nikoli skutečnost, že by se obviněný nacházel v ulici XY. Tento vysílač se od místa činu nachází téměř 600 m, a to v centru města. Telekomunikační provoz svědkyně P. A., bytem XY, byl zachycen BTS XY, a to přesto, že se BTS na adrese XY nachází k jejímu bydlišti vzdušnou čarou blíže. Obviněný zdůraznil, že na základě analýzy telekomunikačního provozu nelze s jistotou určit polohu obviněného či svědkyně P. A.. Trval na své obhajobě, že si byl na benzinové pumpě na adrese XY umýt kolo a následně se vydal ulicí XY směrem ke svědkyni P. A. na adresu XY a po cestě jí volal. V době činu se nacházel v blízkosti jejího bydliště, případně u ní doma. Ze záznamu o telekomunikačním provozu vyplývá, že byl lokalizován buňkou XY, která se od jejího bydliště nachází necelých 300 m. Doplnil, že bydliště svědkyně se nachází na pomezí dvou vysílačů BTS (ulice XY a XY). Jestliže byla sim karta svědkyně v předmětné době zaznamenána v ulici XY, mohlo to být ovlivněno zvláštními technickými parametry BTS, mobilního telefonu atd. Obviněný navrhl vypracování znaleckého posudku z oboru elektronika a elektrotechnika, který by zmíněné nesrovnalosti objasnil, soud však tento důkazní návrh ignoroval a nevypořádal se ani s jeho argumentací.
10. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítl, že jeho jednání nelze považovat za spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, do úvahy přichází nanejvýš účastenství ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku v případě, že by byl prokázán jeho úmysl přemístit paletu před vrata č. 9 za účelem následného odcizení (i to však obviněný popírá).
11. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
12. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že námitka, že odvolací soud úkoloval soud prvního stupně k hodnocení důkazů, je ryze procesní povahy a nelze ji tak podřadit pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. Kromě toho z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu nevyplývá, že by sám hodnotil důkazy, případně že by nalézacímu soudu ukládal, jak by měl důkazy hodnotit. Pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný z větší části uplatnil námitky, jejichž prostřednictvím vytýkal nesprávné hodnocení důkazů soudy a zpochybňoval jejich skutkové závěry, přičemž takovou argumentaci pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze. V rámci výhrady zpochybňující znak spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku obviněný vycházel z jiného skutkového stavu, tj. že bez dohody s kýmkoli dalším jen přemístil paletu blíže k bráně č. 9 a dalšího jednání (především samotného odcizení předmětné palety) se již nedopustil, což však nekoresponduje se skutkovým zjištěním soudů.
13. Námitky, jimiž vytkl bezdůvodné zamítnutí svých důkazních návrhů a že skutková zjištění nekorespondují s provedenými důkazy, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jde však podle názoru státního zástupce o námitky zjevně neopodstatněné. Znalecký posudek z oboru antropologie navrhl obviněný až v podaném dovolání, soudům proto nelze vytýkat jeho neprovedení. Ze stejného důvodu nebylo možno vyslyšet ani námitku ohledně nového znaleckého posudku z oboru ekonomie, kromě toho výslovně vypracování nového znaleckého posudku obhajoba nenavrhovala. Znalecký posudek z oboru elektronika a elektrotechnika sice obviněný v odvolání navrhoval a odvolací soud jeho neprovedení nijak neodůvodnil, to samo o sobě však ještě nemůže vést k závěru o porušení práva na spravedlivý proces. Soudem prvního stupně bylo přesvědčivě rozvedeno, na základě jakých skutečností dospěl k závěru, že se obviněný v době odcizení zboží vyskytoval na místě činu. Soud druhého stupně se poté vypořádal s námitkami ohledně záznamu o uskutečněném telekomunikačním provozu. Nedoplnění dokazování uvedeným znaleckým posudkem pak s ohledem na ostatní, byť nepřímé důkazy, které se vzájemně podporují a na sebe navazují, nepředstavuje závažný deficit z hlediska splnění povinnosti náležitého zjištění skutkového stavu věci. Nemohlo dojít ani k porušení zásady in dubio pro reo a principu presumpce neviny. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tj. jako zjevně neopodstatněné.
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, a prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
15. Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř. Přezkoumal proto podle §265i odst. 3, 4, 5 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost té části napadeného rozsudku, která se týká obviněného L. P., a řízení předcházející, a to v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Shledal, že dovolání je částečně důvodné.
16. Námitka, že rozhodnutím odvolacího soudu, jímž byl zrušen původní zprošťující rozsudek soudu prvního stupně a věc mu byla vrácena k novému projednání, bylo zasaženo do nezávislosti soudu a že odvolací soud naváděl soud prvního stupně, k jakým závěrům má dospět, není podřaditelná pod žádný z uplatněných, ale ani pod žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů. Jde o námitku procesní povahy, která není v ustanovení §265b tr. ř. zahrnuta. Postupem odvolacího soudu nebylo ani porušeno právo obviněného na spravedlivé řízení, neboť Krajský soud v Praze pouze vytkl nalézacímu soudu nelogické a jednostranné hodnocení důkazů a uložil mu doplnit dokazování. Tím splnil svou povinnost, kterou mu ukládá ustanovení §254 odst. 1 tr. ř.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
17. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
18. Zásadní námitkou obviněného vztahující se k tomuto dovolacímu důvodu je tvrzení, že nebylo nijak prokázáno, že by si předmětné náplně do katalyzátorů přisvojil tím, že by se jich zmocnil. Tato námitka má opodstatnění v tom, že soudy nedospěly k jednoznačným skutkovým zjištěním, jak se obviněný na krádeži účastnil. Ze skutkové věty výroku o vině by vyplývalo, že je prokázáno, že obvinění L. P. a O. F. společně (a ještě s minimálně s jednou další osobou) fyzicky vykonali to, že zvenčí povytáhli rolovací vrata a vnikli dovnitř haly, odkud předmětnou paletu s náplněmi do katalyzátorů odcizili. V odůvodněních rozhodnutí soudů však už není takový závěr potvrzen, natož rozveden. Okresní soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že z kamerového záznamu je patrno pouze to, že dovnitř (do haly) vnikli dva pachatelé a že jim někdo zvenku pomáhá, přičemž podobu pachatelů nelze z kamerového záznamu zjistit. Z vnější strany budovy kamerový záznam pořízen nebyl, nikdo nebyl na místě přistižen a další osud odcizené palety není znám. Dále okresní soud uvedl, že účast obou obviněných na daném jednání je prokazována nepřímými důkazy, a to výpisem z telekomunikačního provozu prokazujícím komunikaci mezi telefony obou obviněných krátce před činem (v 02:21 a v 02:27 hod.) a lokalizací jejich telefonů v akčním rádiu vysílače umístěného v XY ulici a namířeného směrem k místu činu. V další části (odst. 33 odůvodnění rozsudku) okresní soud uvedl, že bylo zjištěno, že se obviněný L. P. nacházel (v době činu) za areálem firmy BOSAL v ulici XY. Odvolací soud tato zjištění blíže nerozvedl a shrnul, že záznamy o telekomunikačním provozu bylo bezpečně prokázáno, že se oba obvinění v době krádeže pohybovali v blízkosti areálu poškozené společnosti. Skutková zjištění soudů jsou tudíž nejednoznačná a nedostatečná pro závěr o naplnění znaků trestného činu, konkrétně pokud jde o formu účasti dovolatele na něm. Zčásti také zjevně neodpovídají obsahu provedených důkazů.
19. Jednou z hlavních námitek dovolatele bylo tvrzení, že závěr soudů o jeho přítomnosti na místě činu nebylo možno učinit na základě záznamu o telekomunikačním provozu, resp. na základě zachycení výskytu sim karty obviněného základnovou stanicí (dále také „BTS“) umístěnou na adrese XY. Trval na své obhajobě, že se v době krátce před činem nacházel na benzínové pumpě umístěné bezprostředně vedle areálu poškozené obchodní společnosti a následně se vydal po ulici XY směrem k bydlišti svědkyně P. A. – XY.
20. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že při zjišťování místa, kde se obvinění v době činu nalézali, vycházel mj. ze zprávy Útvaru zvláštních činností Policie České republiky s údaji o aktivitě telefonních čísel obviněných, z CD s provozními a lokalizačními údaji a z analýzy záznamů telekomunikačních provozů. Z uvedené zprávy zjistil, že byl zaznamenán výskyt sim karet obou obviněných na BTS na ulici XY v blízké době před spácháním trestného činu (signál přicházel ze směru místa činu), přičemž v časech 2:21:05 hod. a 2:27:05 hod. dne 5. 1. 2020 došlo k vzájemné telefonické a sms komunikaci mezi obviněnými, a v časech 2:17 a 2:22 hod. téhož dne také ke komunikaci mezi obviněným L. P. a svědkyní P. A. v téže lokalitě. Soud prvního stupně odmítl obhajobu obviněného L. P. s tím, že se nemohl nacházet na benzínové pumpě, jelikož lokalizací buněk bylo zjištěno, že se vyskytoval o pár desítek metrů dál, a to za areálem poškozené společnosti na ulici XY. Dále soud uvedl, že z výše uvedených důkazů (lokalizace buněk mobilních telefonů) vyplývá, že v době 2:17 a 2:22 hodin obviněný L. P. nebyl v blízkosti svědkyně P. A., protože v takovém případě by je zachytila stejná BTS, a nebyl tam ani v době krádeže.
21. Nejvyšší soud upozorňuje na jednotlivé analýzy záznamů telekomunikačních provozů obsažené v trestním spise (viz především č. l. 253, jež se týká obou obviněných a jejich vzájemné telefonické komunikace, dále č. l. 260 ve vztahu k obviněnému L. P. a č. l. 288 týkajícím se svědkyně P. A.), kde jsou v mapě vyznačeny a graficky znázorněny jednotlivé základnové stanice a směr, ve kterém zachytily přicházející signál ze sim karet zmiňovaných osob.
22. Obviněný namítal, že v době před spácháním trestného činu se po návštěvě benzinové stanice vydal po ulici XY směrem k bydlišti svědkyně P. A. a v době činu se tak nacházel poblíž jejího bydliště, resp. přímo u ní doma. Soudy vyloučily verzi obviněného s argumentem, že sim karta svědkyně P. A. byla celou noc až do dopoledních hodin registrována základnovou stanicí XY, na rozdíl od sim karty obviněného, jež byla zachycena stanicí XY (základnovou stanicí XY byla zachycena až kolem 4. hodiny ranní), v době činu tedy nemohl být na stejném místě jako svědkyně, jelikož by signál z jejich sim karet musela zachytit stejná BTS. Nicméně soudy již nereflektovaly skutečnost vyplývající z analýzy záznamu telekomunikačního provozu na č. l. 288 trestního spisu, že i sim karta svědkyně P. A. byla zachycena vysílačem XY. Z uvedené analýzy je zřejmé, že signál ze sim karty této svědkyně byl ve 2:00 hodin rovněž zachycen základnovou stanicí XY, a to ve směru jejího bydliště. Tato skutečnost tedy sama o sobě nevyvrací tvrzení obhajoby vysvětlující vzniklou situaci tak, že bydliště svědkyně bylo na rozhraní dvou BTS a záleželo na různých okolnostech (mobilním operátorovi, technických možnostech BTS apod.), která základnová stanice právě v určitou dobu signál ze sim karty zachytí.
23. Soud prvního stupně v odstavci 33 odůvodnění rozsudku rovněž uvedl, že se obviněný nemohl v době před činem nacházet na benzínové pumpě, jelikož z lokalizace buněk je zřejmé, že se vyskytoval o pár desítek metrů dál za areálem poškozené obchodní společnosti v ulici XY. Vysvětlení postupu, jakým soud prvního stupně k takovému závěru došel, však v odůvodnění chybí. Kromě toho je takový závěr zjevně v rozporu s provedenými důkazy. Pokud tím bylo myšleno, že se obviněný nacházel na ulici XY, protože tam jeho signál zachytila základnová stanice zde umístěná, tak potom takové tvrzení je zcela nepřesné – jak vyplývá z výše uvedených analýz provozu telekomunikačního zařízení, konkrétní BTS zachytí vždy určitou výseč signálu s tím, že se zájmová sim karta nachází vždy v této výseči. S ohledem na výše uvedené je závěr, že pokud signál zájmové osoby zachytila BTS na ulici XY, tak se daná osoba se sim kartou musí nutně nacházet přímo na této ulici, v rozporu s tím, na jakém principu tyto základnové stanice fungují. Z map připojených ke zmiňovaným analýzám lze maximálně vyčíst směr, z jakého byl signál sim karty BTS zachycen, nikoli však přesné místo. Argumentace soudu nemůže obstát také proto, že ulice XY není bezprostředně vedle areálu poškozené obchodní společnosti – tato ulice s ním ani zdaleka nesousedí. I pokud by bylo prokázáno, že obviněný se v době krátce před činem nacházel na ulici XY, vůbec taková skutečnost neprokazuje, že byl v této době v areálu poškozené společnosti či v jeho blízkosti, jak soudy uzavřely. Z odůvodnění soudů není zřejmé, kde se měl podle jejich názoru vlastně obviněný podle zachycení sim karty BTS v době krátce před činem nacházet, zda tedy v ulici XY (která však nesousedí s areálem poškozené obchodní společnosti), či v bezprostřední blízkosti poškozené společnosti, jelikož soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku fakticky uvádí obě možnosti, které si však vzájemně odporují.
24. Pochybnost (na kterou upozorňovala obhajoba již v řádném opravném prostředku) vzbuzuje rovněž otázka, z jakého důvodu – pokud se obviněný pohyboval v areálu poškozené či jeho bezprostřední blízkosti – nebyl signál jeho sim karty zachycen základnovou stanicí umístěnou bezprostředně za areálem poškozené obchodní společnosti (pár desítek metrů za ulicí XY), která je rovněž provozována mobilním operátorem T-mobile (tj. mobilním operátorem obviněného L. P.), ale až mnohem vzdálenější základnovou stanicí na ulici XY.
25. Navzdory tomu, že obviněný L. P. na výše uvedené nelogičnosti obsažené v závěrech soudu prvního stupně poukazoval a v odvolání navrhoval provedení znaleckého posudku z oboru elektroniky, jenž by mohl podle obhajoby do sporných otázek vnést určité světlo, odvolací soud tento důkazní návrh bez jakéhokoli odůvodnění zcela přešel. Nicméně je třeba uvést, že jen na základě lokalizace mobilního telefonu obviněného s největší pravděpodobností nebude možné učinit závěr, zda se obviněný nacházel přímo na místě činu, anebo například o několik metrů či desítek metrů dál a pomáhal pachatelům radou, hlídáním apod.
26. V rozhodnutích soudů absentuje jednoznačné zjištění, kde se obviněný L. P. v době krátce před činem a v době činu nacházel. Pokud ovšem soudy učinily závěr – jak by vyplývalo ze skutkové věty výroku o vině – že se obviněný nacházel přímo na místě činu a na odcizování věcí se přímo fyzicky podílel, pak jde o závěr, který je ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a nebyl nijak adekvátně odůvodněn. Tím je naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
27. Na druhé straně je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud nezpochybňuje jinak logické a přesvědčivé úvahy soudů vedoucí k závěru, že dovolatel se na předmětné trestné činnosti vědomě účastnil. Lze připomenout zejména následující okolnosti:
- Obviněný přemístil dne 3. 1. 2020 právě zmíněnou jednu paletu (která stála v řadě ostatních), aniž k tomu byl dán nějaký důvod a aniž k tomu mohl dostat pokyn od nadřízeného.
- Paletu přemístil právě v době, kdy byl závod „pozastaven“, většina zaměstnanců (včetně nadřízených obviněného J. M. a R. Ch.) nebyla v práci.
- Paletu přemístil právě na místo k vratům č. 9, odkud nejsnadněji mohla být a také byla odcizena. Pachatelé šli zjevně najisto, tj. věděli, kde paleta je. U těchto vrat nebyla klasická nákladová rampa, vrata byla odemčená, při krádeži pak byla povytažena, za vraty se nacházel velký, 30 metrů dlouhý, otevřený stan, od něhož je oplocení vzdáleno jen 20 až 25 metrů a je to nasměrováno přímo k parkovišti pro zaměstnance. Plot byl v tom místě poškozený.
- Přemístění palety předcházela podezřelá aktivita obviněného – manipulování s paletou dne 20. 12. 2019.
- Na paletě přitom nebylo zboží, které by mělo být distribuováno k zákazníkovi, nýbrž mělo být dále zpracováno na výrobní lince.
- S katalyzátory, tj. s druhem zboží, které bylo na paletě naloženo, obviněný obchodoval.
- Ke krádeži došlo dne 5. 1. 2020 a ve dnech 6. 1. a 7. 1. 2020 obviněný komunikoval s L. M., který od něho náplně do katalyzátorů vykupoval (byť v této době se podle svědka nejednalo o větší množství).
- Obviněný tvrdí, že právě několik dnů před krádeží ho manželka „vyhodila na ulici“, takže musel několik dnů (právě onen kritický týden) přespat u svědkyně P. A. (tehdy „kvalitářky“ poškozené obchodní společnosti), která bydlela nedaleko místa krádeže a s níž v noci krátce před krádeží dvakrát telefonoval.
- Současně obviněný tvrdí, že z bydliště P. A. si v noci (i ve dvě hodiny ráno) chodil mýt své kolo k nedaleké benzínové pumpě ležící vedle objektu poškozené obchodní společnosti, kde došlo ke krádeži. I přesto, že byl měsíc leden, obviněný u této benzínové pumpy sedával na venkovní zahrádce a popíjel pivo, třeba i dvě hodiny, a tak tomu mělo být právě i v době krádeže.
- Obviněný se – stejně jako spoluobviněný O. F., i jinými důkazy usvědčený přímý pachatel krádeže – vyskytoval právě v rozmezí několika minut, v němž došlo ke krádeži, poblíž místa krádeže (signál jejich telefonu zachycen buňkou v XY ulici).
- Oba obvinění spolu v noci přibližně dvacet minut před krádeží dvakrát komunikovali prostřednictvím mobilních telefonů.
- Jak je zřejmé z telefonického rozhovoru se svědkem O. P., důkazní situace, konkrétně obsah kamerového záznamu, obviněného nenechal lhostejným; vyjádřil se negativně k faktu, že spoluobviněný O. F. je rozpoznatelný na kamerovém záznamu z krádeže.
Souhrn těchto skutečností umožňuje učinit bez jakýchkoli rozumných pochybností závěr, že obviněný se na předmětné krádeži vědomě podílel.
28. Jen pro úplnost Nejvyšší soud doplňuje, že pokud obviněný ve svém dovolání namítal (vedle znaleckého posudku z oboru elektroniky) další dva opomenuté důkazy, a to znalecký posudek z oboru antropologie a znalecký posudek z oboru ekonomie, v tomto směru se o opomenuté důkazy jednat nemůže. O znaleckém posudku z oboru antropologie se obviněný zmiňoval ve svém odvolání (viz č. l. 639 trestního spisu), kde uváděl, že z kamerového záznamu nejsou patrné tváře pachatelů, nebylo např. znaleckým posudkem z oboru antropologie zjištěno, zda některou z postav může být obviněný. Takovou zmínku však nelze považovat za důkazní návrh v pravém slova smyslu a nejde tudíž o opomenutý důkaz ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Kromě toho, jak vyplývá z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, z kamerových záznamů vzal soud (ve vztahu k dovolateli) za prokázané pouze to, že dovnitř vnikli dva pachatelé a že jim někdo z venku pomáhal. Proto i kdyby bylo možno na základě znaleckého posudku dospět k závěru, že žádná ze dvou postav na záznamu není obviněný, ještě by to nevylučovalo možnost, že na místě činu skutečně byl, jelikož třetí osoba, příp. osoby, které se nacházely před vraty č. 9, nejsou na kamerovém záznamu zachyceny vůbec a znalecký posudek by se k nim proto nemohl vyjádřit.
29. Pokud jde o znalecký posudek z oboru ekonomie, obhajoba fakticky nepožadovala provedení nového znaleckého posudku, pouze poukazovala na údajné nedostatky ve znaleckém posudku soudního znalce P. H. Obviněný v odvolání namítl, že pokud se v případě ukradené palety jednalo o vadné kusy, které nemohly jít na trh, mělo to vliv na cenu ukradeného zboží a celková škoda potom musela být nižší, přičemž tuto okolnost podle ní znalecký posudek zcela pominul. Z obsahu znaleckého posudku (viz na č. l. 168-174 trestního spisu) je však zřejmé, že soudní znalec při určení hodnoty odcizeného zboží vzal v úvahu skutečnost, že se jednalo pouze o polotovar k výrobě finálního výrobku a že měl jít zpět do výroby k dalšímu zpracování, resp. že nebude dodán k prodeji zákazníkovi. Tato námitka byla zcela neopodstatněná.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
30. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva na zjištěný skutkový stav. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
31. Pokud na základě dosud učiněných skutkových zjištění soudy dospěly k závěru, že jednání obviněného naplňuje znaky trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jde o nesprávné právní posouzení skutku.
32. Ani v případě, že by bylo prokázáno, že se obviněný v době krádeže nacházel přímo na místě činu, neopodstatňovalo by to závěr o spolupachatelství, jestliže soudy nezjistily nic o konkrétním počínání obviněného. Uzavřely naopak, že nebylo prokázáno, že by obviněný byl jednou ze dvou osob, které vnikly do haly a odcizily paletu. Přicházelo by proto v úvahu, že obviněný jako ten, kdo paletu připravil, pouze radil pachatelům, případně že byl jako poměrů znalý zaměstnanec připraven jim být nápomocen v případě nějakých překážek, eventuálně že pouze pachatele při krádeži zajišťoval, tzv. hlídal.
33. Soudy však – na základě dané důkazní situace a v souladu se zásadou in dubio pro reo vcelku správně – ani výslovně neuvedly, že by byla prokázána přítomnost obviněného přímo na místě činu v době krádeže. Jestliže obviněný nepochybně byl poblíž (a je nerozhodné, zda u benzínové pumpy nebo někde jinde v dané oblasti), plyne z toho – s ohledem na další shora zmíněné skutečnosti – přinejmenším jeho zainteresovanost na krádeži a jeho spojení s pachateli. Těm mohl být i v tomto případě nápomocen radou a tím, že byl nedaleko připraven jim potřebným způsobem případně pomoci.
34. Jestliže se dovolatel na trestné činnosti podílel pouze některým ze způsobů popsaných v předchozích dvou odstavcích (a jiný závěr prozatím důkazní situace neumožňuje), nenaplnilo jeho jednání znaky spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Soudy se ostatně vůbec nezabývaly tím, zda zjištěným jednáním obviněného byly naplněny znaky spolupachatelství, anebo znaky některé formy účastenství ve smyslu §24 tr. zákoníku. V tomto směru trpí odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů zásadním deficitem.
35. Podle §23 tr. zákoníku byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé). K naplnění znaků spolupachatelství není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů a je tak objektivně i subjektivně složkou děje tvořícího ve svém celku trestné jednání. Vždy však musí jít o společné jednání, ať již současně probíhající nebo postupně na sebe navazující. O společné jednání jde tehdy, jestliže buď každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo když každý ze spolupachatelů svým jednáním naplnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, ale i tehdy, jestliže jednání každého ze spolupachatelů je alespoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – působí současně nebo postupně ve vzájemné návaznosti a směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu. V tomto posledně uvedeném případě jednotlivé složky společné trestné činnosti sice samy o sobě znaky trestného činu uvedeného v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákona nenaplňují (nebo alespoň ne všechny takové složky), ale ve svém souhrnu představují jednání popsané v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákona, přičemž je nutné, aby působily ve vzájemné návaznosti současně, nebo sice postupně, ale v bezprostřední časové souvislosti, a aby ve svém celku tvořily skutkovou podstatu stejného trestného činu.
36. Trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb., účinný od 1. 1. 2010) ukončil určitou nejednotnost teorie a soudní praxe v posuzování případů, kdy jeden účastník trestné činnosti zajišťuje ostatní hlídáním u místa činu, zatímco pachatel či pachatelé provádějí vlastní čin, a případů, kdy účastník vyláká oběť na místo, kde je pak napadena pachatelem. Tato jednání byla dříve v soudní praxi často posuzována jako spolupachatelství. To změnilo výslovné znění §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, které akceptuje fakt, že účastník v těchto a podobných případech nenaplňuje znaky spolupachatelství, neboť se přímo nepodílí na společném trestném jednání. Nyní platné ustanovení §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku stanoví, že účastníkem na trestném činu ve formě pomoci je ten, kdo úmyslně umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu.
37. Závěr o spolupachatelství dovolatele nelze učinit pouze na základě skutečnosti, že se v době krátce před spácháním činu nacházel v blízkosti místa činu a že telefonicky komunikoval s obviněným O. F., případně mu poskytoval rady. Takový závěr však neplyne ani ze zjištění, že dva dny před činem předmětnou paletu záměrně připravil na jiné – pro krádež vhodnější – místo. Tímto jednáním totiž ještě neuskutečňoval žádnou ze složek činu, které ve svém celku naplnily znaky trestného činu krádeže. Nezbavil ještě vlastníka věci (poškozenou obchodní společnost) fyzické moci nad věcí ani si sám takovou moc nevytvořil, věci se nezmocnil ani nezačal zmocňovat, tj. jeho jednání neuskutečňovalo ještě přímé odnětí věci z fyzické dispozice vlastníka. Fakt, že paleta se v důsledku jednání obviněného nacházela na jiném místě haly, ještě nijak neomezovalo možnost vlastníka s ní kdykoliv fyzicky disponovat. Pouze tím obviněný vytvořil podmínky pro pozdější odcizení věci a toto odcizení usnadnil.
38. Rovněž z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dovolání obviněného L. P. důvodné.
Závěrem
39. Z důvodů, které byly uvedeny v předchozích částech tohoto rozhodnutí, Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného L. P. podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil ohledně tohoto obviněného napadený rozsudek Krajského soudu v Praze a rovněž rozsudek Okresního soudu Praha-východ jako součást předcházejícího řízení. To znamená, že rozsudek Krajského soudu v Praze byl zrušen pouze ve výroku, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného L. P., a rozsudek Okresního soudu Praha-východ byl zrušen rovněž pouze v části týkající se obviněného L. P. Naproti tomu zůstala rozhodnutí obou soudů nezměněna, pokud se týkala obviněného O. F.
40. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil Nejvyšší soud i další rozhodnutí na zrušené části rozsudků obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu Praha-východ pak Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc obviněného L. P. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
41. Okresní soudu Praha-východ zváží doplnění dokazování, po řádném zhodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. učiní jasná a odůvodněná skutková zjištění o účasti obviněného L. P. na spáchaném trestném činu a tato skutková zjištění podřadí pod odpovídající právní kvalifikaci. Své rozhodnutí řádně odůvodní (§125 odst. 1 tr. ř.).
42. Vzhledem k tomu, že obviněný L. P. v současné době vykonává trest odnětí svobody, který mu byl v této věci uložen, bylo nutno rozhodnout podle §265l odst. 4 tr. ř., zda se obviněný bere do vazby. Jak je zřejmé ze spisového materiálu, v předchozím řízení nebyly shledány důvody vazby. Nejvyšší soud důvody k vzetí obviněného do vazby ve smyslu §67 tr. ř. neshledal ani v současné době. Proto bylo rozhodnuto podle §265l odst. 4 tr. ř. tak, že se obviněný do vazby nebere.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 10. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu