ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.90.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 90/2022-435
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. 2. 2022 o dovolání obviněného K. S. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2021, sp. zn. 8 To 185/2021, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 38 T 27/2021 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. S. odmítá .
Odůvodnění:
1. Obviněný K. S. podal dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2021, č. j. 8 To 185/2021-369, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání podané proti všem výrokům rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 4. 2021, č. j. 38 T 27/2021-313, kterým byl uznán vinným (společně s D. J. a V. D.) přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a zavázán společně a nerozdílně se spoluobviněnými k náhradě způsobené škody ve výši 112 300 Kč. V dovolání odkázal na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Namítl, že se jednání uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nedopustil, nebylo mu prokázáno. Výpověď spoluobviněného D. J. označil za zcela nevěrohodnou, kromě toho byla tato výpověď u hlavního líčení v rozporu s prohlášením viny, které spoluobviněný učinil, ale i s popisem skutku v obžalobě. Žádný další důkaz svědčící o vině dovolatele proveden nebyl – z kamerového záznamu nelze žádnou osobu identifikovat a záznam z telekomunikačního provozu je neprůkazný, jelikož se v dané oblasti běžně pohybuje a se spoluobviněným V. D. si často telefonuje. Výše způsobené škody nebyla nijak prokázána, jelikož výpovědi svědků S. K. a V. F. jsou ve vzájemném rozporu. V závěru namítl nesprávný popis skutku – je tam uvedeno, že spoluobviněný V. D. měl dovolateli sdělit bezpečnostní kód nejpozději dne 6. 5. 2020 v 00:35 hodin, tedy rok poté, co se měl fakticky popsaného skutku dopustit (tj. 6. 5. 2019). Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, aniž by specifikoval další postup soudu.
2. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný v dovolání opakuje svou obhajobu, se kterou se soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí řádně vypořádaly. Přitom ani nenamítá zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, spíše porušení zásady in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného). Takové námitky nemohou podle státního zástupce samy o sobě založit žádný dovolací důvod. Nepřesnost ve výroku rozsudku týkající se data poskytnutí pomoci spoluobviněným nemá žádný vliv na posouzení skutku dovolatele. Státní zástupce navrhl odmítnout dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
3. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno obhájci obviněného, který reagoval replikou, v níž zdůraznil, že námitky v dovolání poukazují právě na rozpor skutkových zjištění s důkazy. Výpověď spoluobviněného D. J. byla zcela v rozporu s tím, jak je skutek popsán v rozsudku. Z výpovědi svědků S. K. a V. F. i z výpovědi obviněného D. J. vyplynulo, že výše škody na odcizené hotovosti a stravenkách nečinila celkem 105 000 Kč, což je významné pro použitou právní kvalifikaci skutku. Některá rozhodná skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, a to konkrétně na výpovědi obviněného D. J. z přípravného řízení. Za významné z hlediska výroku o vině dovolatel považuje i uvedení data pomoci spoluobviněného V. D. až rok po spáchání skutku, neboť role tohoto spoluobviněného byla klíčová. Dovolatel setrval na svém návrhu na zrušení napadeného usnesení i rozsudku.
4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, a prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
5. Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [ve znění účinném do 31. 12. 2021, po novele zák. č. 220/2021 Sb. se jedná o ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
6. Obviněný byl odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, jehož se měl (společně s obviněným D. J. a s pomocí V. D.) dopustit skutkem spočívajícím v podstatě v tom, že dne 6. 5. 2019 v nočních hodinách v Praze v budově hotelu D. poté, co mu obviněný V. D. sdělil bezpečností kód ke dveřím restaurace Z. H., v úmyslu obohatit se přelezli s obviněným D. J. mříž u vstupních dveří, které následně vypáčili, vnikli do budovy hotelu, prostřednictvím bezpečnostního kódu si otevřeli dveře kuchyně restaurace a v kanceláři restaurace – zatímco obviněný D. J. hlídal venku – obviněný K. S. vytrhl ze zdi a odnesl trezor v hodnotě 450 Kč s finanční hotovostí ve výši 90 000 Kč a stravenkami v hodnotě 10 000 Kč a z dalšího trezoru odcizil finanční hotovost ve výši 5 000 Kč, přičemž tímto svým úmyslným společným jednáním způsobili poškozené společnosti Asarra, s. r. o., škodu odcizením ve výši 105 450 Kč a škodu poškozením ve výši 6 850 Kč.
7. V dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by takto zjištěný skutek nenaplňoval znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku. Pouze takové námitky by obsahově korespondovaly s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 (tj. v době běhu dovolací lhůty).
8. Dovolání sepsané dne 13. 12. 2021 obviněný založil na námitkách, které byly v podstatě pouhým opakováním jeho obhajoby z původního řízení a které byly postaveny zejména na tvrzení, že on se jednání uvedeného ve výroku o vině nedopustil, v restauraci předmětné noci vůbec nebyl, přičemž k závěru o jeho vině údajně chybí důkazy. Tyto námitky mají vyloženě skutkovou povahu, resp. směřují do oblasti hodnocení důkazů soudy, a tím se ocitají mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
9. S účinností od 1. 1. 2022 je v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uveden nový důvod dovolání, který se vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů. V době svého rozhodování tudíž musel Nejvyšší soud i k tomuto novému dovolacímu důvodu přihlížet.
10. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Jak vidno, toto ustanovení reflektuje dlouhodobě ustálenou praxi Nejvyššího soudu (opírající se o judikaturu Ústavního soudu), podle níž bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech přezkoumat i procesní postup orgánů činných v trestním řízení a skutková zjištění soudů, i když takové dovolací námitky neodpovídaly žádnému ze zákonem vymezených dovolacích důvodů. Bylo to v případech, kdy zásah Nejvyššího soudu odůvodňoval zjevný (extrémní) rozpor (nesoulad) mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem procesně řádně opatřených a provedených důkazů. V takových případech byl a je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy). Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Z logiky věci plyne, že i tyto judikaturou vymezené vady se musely vztahovat k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu. Této judikatuře tedy odpovídá obsah nového dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022.
11. Těžiště dovolacích námitek obviněného spočívalo ve zpochybnění hodnocení důkazů a skutkových zjištění soudů, byť dovolatel v replice, kterou dne 21. 2. 2022 sepsal k vyjádření nejvyššího státního zastupitelství, poněkud modifikoval své dovolací námitky tak, aby odpovídaly zmíněnému novému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Nic to však nemění na závěru, že mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 5, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil Městský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není žádný, natož zjevný či extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů naopak mají v provedených důkazech potřebnou oporu a logicky z nich vyplývají.
12. K námitce týkající se údajné nedostatečnosti důkazů, které by ukazovaly na vinu dovolatele, může Nejvyšší soud pouze odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který vyložil, že vina obviněného K. S. byla prokázána především na základě výpovědi spoluobviněného D. J. Ta je podporována údaji z telekomunikačního provozu a je v souladu i s kamerovými záznamy z místa činu. Soud prvního stupně následně v odstavci 28 odůvodnění svého rozsudku rozebral tyto důkazy jednotlivě i ve vzájemném souhrnu. Není možno vytrhávat jednotlivé důkazy z kontextu a hodnotit je izolovaně, jak učinil obviněný ve své obhajobě, kterou založil na vlastním a zcela odlišném hodnocení provedených důkazů a dospěl proto ke zcela jinému skutkovém stavu, než jaký zjistily soudy. Je třeba zdůraznit, že ze skutečnosti, že soud prvního stupně hodnotil určité okolnosti odlišně od představ obviněného, neplyne zjevný rozpor mezi obsahem důkazů a skutkovými zjištěními soudu.
13. Námitka, v rámci které obviněný pouze nesouhlasil se závěry obou soudů o věrohodnosti výpovědi spoluobviněného D. J., není podřaditelná pod žádný z dovolacích důvodů ani ve znění trestního řádu účinném od 1. 1. 2022. To platí rovněž o výhradách, v nichž dovolatel pouze nesouhlasí s odůvodněním soudů a tím, jak soudy určité důkazy hodnotily a k jakým závěrům při takovém hodnocení dospěly.
14. Námitka, že výpověď spoluobviněného D. J. učiněná v hlavním líčení je v přímém rozporu s jeho prohlášením viny a s popisem skutku v rozsudku, je pod nový dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 podřaditelná, avšak je zjevně neopodstatněná, neboť neodpovídá skutečnosti. Jak je zřejmé z odůvodnění rozsudku v odstavci 2, obviněný D. J. v hlavním líčení dne 23. 4. 2021 prohlásil svou vinu s tím, že výslovně uvedl, že souhlasí s popisem skutku, jak je uveden v obžalobě. Obvodní soud pro Prahu 5 následně přejal do výroku o vině svého rozsudku popis skutku, jak byl uveden v obžalobě, a to bez jakýchkoli změn. Rovněž není pravdou, že by soudy postavily závěr o věrohodnosti tohoto spoluobviněného na jeho nepoužitelné výpovědi z přípravného řízení. Takový závěr je pouze důsledkem vytržení některých informací z kontextu celého odůvodnění rozsudku. Soud prvního stupně se zde totiž pouze vyjadřoval k drobným nesrovnalostem ve výpovědi obviněného D. J. (konkrétně kde měl obviněného K. S. vyzvedávat) a uzavřel, že ty byly způsobeny delším časovým odstupem a není možné pouze s odkazem na tyto nesrovnalosti hodnotit celou jeho výpověď jako nevěrohodnou (v podrobnostech viz odstavec 28 odůvodnění rozsudku). Podstatné skutečnosti vypověděl obviněný D. J. v hlavním líčení tak, jak to odpovídá výroku o vině dovolatele (č. l. 305 spisu).
15. K námitce obviněného, že výše škody nebyla správně zjištěna, je možno uvést, že i ta byla fakticky postavena pouze na nesouhlasu s hodnocením důkazů soudy, konkrétně výpovědí svědků S. K. a V. F., jež měly být údajně v rozporu. Výše škody (konkrétně dovolatelem namítaná odcizená hotovost) byla zjištěna na základě výpovědi svědka S. K., který přesně popsal, jakým způsobem dospěl k tvrzené částce. Pokud dovolatel tvrdí, že proti jeho tvrzení stojí výpověď svědkyně V. F. (podle obviněného měla tvrdit, že v trezoru bylo jen 30 000 Kč), jsou taková tvrzení pouhou desinterpretací její výpovědi učiněné u hlavního líčení. Tato svědkyně totiž netvrdila, že v trezoru bylo jen 30 000 Kč v hotovosti, ale že do něj tuto částku vkládala (jednalo se o tržbu za den 5. 5. 2019), přičemž sama uvedla, že neví, jestli v trezoru už nějaká hotovost v tu dobu byla. Přesná hodnota hotovosti, jež byla v trezoru přítomna, tak byla stanovena právě na základě výpovědi výše uvedeného svědka S. K., který měl o stavu hotovosti v trezoru přesnější přehled a byl schopen uloženou částku dopočítat díky informacím z pokladního systému. Zbylá výše škody (vzniklá v důsledku poškození věcí a na odcizeném trezoru) byla určena na základě znaleckého posudku z oboru ekonomika – odvětví ceny a odhady, přičemž ohledně tohoto vyčíslení neměl obviněný žádné námitky.
16. Nejvyšší soud dodává, že ve znění tzv. skutkové věty je skutečně nepřesnost, a to v datu, kdy obviněný V. D. sdělil obviněnému K. S. bezpečnostní kód k odemčení vstupních dveří restaurace. Uvedeno je datum 6. 5. 2020, přičemž s ohledem na dobu skutku – k činu došlo dne 6. 5. 2019 – je takové datum logicky nemožné. Tato chyba byla obsažena již v popisu skutku v obžalobě a soud prvního stupně ji zřejmě z nepozornosti přepsal i do výroku o vině svého rozsudku. Taková nepřesnost (nejednalo se o zásadní okolnost, ani nemusela být v popisu skutku uvedena) však nemá žádný vliv na správnost výroku o vině dovolatele včetně právní kvalifikace skutku.
17. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. [ve znění účinném do 31. 12. 2021, po novele zák. č. 220/2021 Sb. se jedná o ustanovení §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.] obviněný uplatnil v druhé alternativě, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. [v účinném znění písm. a) až l) tr. ř.]. Jestliže je však dovolání zjevně neopodstatněné ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022), z logiky věci platí totéž také o důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022).
18. Závěrem je třeba zdůraznit, že ani po 1. 1. 2022, kdy nabyla účinnosti novela trestního řádu (zákonem č. 220/2021 Sb.), která zavedla výše zmíněný nový dovolací důvod, se Nejvyšší soud jako soud dovolací nestává jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. To by bylo v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“, což se projevuje mimo jiné i tím, že na rozdíl od odvolání není možné podat dovolání z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého důvodu výslovně uvedeného v §265b tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom konkrétní uplatněné námitky mají relevanci deklarovaného dovolacího důvodu pouze za předpokladu, že mu obsahově odpovídají. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, jak jsou v §265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. taxativně stanoveny, je zřejmé, že dovolání je i nadále určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Za takového stavu nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině. Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech uvedených ve zmíněné judikatuře ústavního soudu a v citovaném ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů by mohl být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Z výše uvedeného je ovšem zřejmé, že o takový případ se v posuzované věci nejedná.
19. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného K. S. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 2. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu