ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.950.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 950/2022-577
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 10. 2022 o dovolání obviněného T. K. , nar. XY v XY, bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 10 To 142/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 10 T 116/2021 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. K. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 28. 3. 2022, č. j. 10 T 116/2021-491, byl obviněný T. K. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen podle §143 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu třiceti měsíců, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na jeden rok. Poškození S. Ch. T., V. T. a E. T. byli s nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Jako přečin usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku posoudil Okresní soud v Benešově skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 15. 1. 2021 v 17:08 hodin řídil nákladní vozidlo zn. Iveco Daily po dálnici D 1 ve směru z Prahy na Brno, při jízdě v pravém jízdním pruhu v úseku 33. km v katastrálním území obce XY, okres Benešov, vlivem nepřiměřené rychlosti a nedostatečného odstupu od vozidla jedoucího před ním prudce reagoval na přítomnost neoznačeného poškozeného T. T. na krajnici, intenzivním brzděním uvedl vozidlo do smyku, v kterém narazil do nouzově odstavené neoznačené jízdní soupravy nákladního vozidla zn. DAF s návěsem zn. Schmitz Cargobull stojící vpravo v odstavném pruhu, následně srazil poškozeného, který stál u dveří řidiče odstaveného vozidla a utrpěl mnohočetná zranění, kterým na místě podlehl, čímž obviněný porušil ustanovení §4 písm. a), §18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů.
3. Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2022, č. j. 10 To 142/2022-527, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný zahrnul námitky týkající se rozsahu provedeného dokazování, které označil za nedostatečné, což podle něho založilo extrémní nesoulad skutkových zjištění soudů s provedenými důkazy. Uvedl, že postupem soudů byla porušena zásada in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného). Vytkl, že jako svědek nebyl vyslechnut řidič odstaveného vozidla, jako svědkyně nebyla vyslechnuta záchranářka, nebyla objasněna možnost technické závady na vozidle obviněného a nebyl proveden vyšetřovací pokus. Jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný uplatnil námitky v tom smyslu, že při právním posouzení skutku byly kladeny nesplnitelné požadavky na jeho opatrnost a že bylo zcela pominuto, jak se na škodlivém následku podílel sám poškozený. Vzhledem k tomu, jak si počínal poškozený, obviněný namítl, že skutek byl nesprávně posouzen podle §143 odst. 2 tr. zákoníku, přičemž vyjádřil názor, že nemusí jít o žádný trestný čin. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Benešově věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání poukázal na to, že porušení zásady in dubio pro reo má povahu dovolacího důvodu teprve za předpokladu, že graduje do extrémního rozporu skutkových zjištění soudů s důkazy, a konstatoval, že v dané věci takový rozpor není. Poukázal na nadbytečnost navrhovaných důkazů, které nebyly provedeny, a uvedl, že tyto důkazy směřovaly k prokázání irelevantních okolností. S oběma soudy se ztotožnil v závěru, že jednání obviněného bylo výlučnou příčinou následku a že jednání poškozeného tu nemělo žádný příčinný význam. Poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí ve věcech sp. zn. 8 Tdo 258/2019, 7 Tdo 46/2019, 7 Tdo 286/2021 a 8 Tdo 1566/2019. Zdůraznil, že obviněný srazil poškozeného v odstavném pruhu, do kterého se dostal v důsledku zbrklého, intenzivního a zbytečného brzdění, a že by poškozeného nesrazil, pokud by vůbec nebrzdil a pokračoval v jízdě v přímém směru ve svém jízdním pruhu. Státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného bylo jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
6. Obviněný v replice k vyjádření státního zástupce podané prostřednictvím obhájkyně setrval na důvodech dovolání včetně nutnosti doplnění dokazování, a to zejména svědeckým výslechem řidiče odstaveného kamionu za účelem ověření důvodu odstavení kamionu v odstavném pruhu a okolností příjezdu (návratu) poškozeného k němu a vyšetřovacím pokusem za účelem ověření, zda postavení poškozeného těsně před nehodou nemohlo důvodně a objektivně působit na dovolatele tak, že tvoří překážku v přímém směru jeho jízdy, na kterou je třeba reagovat. Vyšetřovací pokus by měl také vyvrátit možnost, že poškozený v okamžiku těsně před nehodou dokonce neukročil do pravého jízdního pruhu, byť k samotnému střetu pak došlo v odstavném pruhu. Dovolatel znovu zdůraznil, že podle jeho názoru nebyla dostatečně zkoumána míra spoluzavinění poškozeného a že počasí nebylo nijak extrémní. I v případě, že by skutková zjištění soudů byla správná, setrval obviněný na tom, že jeho jednání bylo nesprávně kvalifikováno i jako porušení důležité povinnosti podle §143 odst. 2 tr. zákoníku. Uzavřel, že napadené rozhodnutí postrádá prvek spravedlnosti, nesoulad mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními je extrémní a dovolání je opodstatněné.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájkyně podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e odst.1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
8. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
9. Rozhodnými skutkovými zjištěními jsou zjištění ohledně směru, způsobu a rychlosti jízdy obviněného a ohledně průběhu a následku nehody. Zjištění, která učinily soudy, nejsou v žádném zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a naopak z nich logicky vyplývají, jak oba soudy podrobně vysvětlily v odůvodnění svých rozhodnutí. Tato zjištění nejsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, byť to obecně obviněný namítl, aniž by uvedl, který z provedených důkazů a v důsledku jaké procesní vady by měl být nepoužitelný. Nejedná se ani o to, že by ve vztahu ke zmíněným zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Pokud soudy nevyhověly návrhům obviněného na provedení dalších důkazů, přiléhavě to odůvodnily jejich nadbytečností. Z toho, v jakém rozsahu bylo provedeno dokazování, nevyplývaly žádné pochybnosti, které by bylo nutné odstraňovat nějakými dalšími důkazy.
10. To se týká především namítaného výslechu svědka, který byl řidičem odstaveného vozidla. Podle obviněného měl být tento svědek vyslechnut k tomu, z jakého důvodu bylo vozidlo odstaveno, co na místě dělal poškozený, jak se tam dostal, kde se pohyboval, zda bylo odstavené vozidlo označeno a zda si (patrně řidič odstaveného vozidla) všiml chování projíždějících vozidel. Tyto okolnosti nejsou pro posouzení věci nijak rozhodné. Žádný význam nemá důvod, kvůli kterému vozidlo zastavilo v odstavném pruhu. Přítomnost poškozeného na místě je faktem, jehož význam není nijak podmíněn tím, co tam dělal, jak se tam dostal a kde se pohyboval. K pohybu poškozeného lze jen poznamenat, že poškozený se kolem vozidla nijak nepohyboval, ale u vozidla stál. To, že poškozený stál, bylo ostatně zjištěno z výpovědi obviněného a z výpovědi svědka R. R., který byl spolujezdcem obviněného.
11. Navrhovaný výslech záchranářky k otázce označení odstaveného vozidla je bezvýznamný proto, že soudy v souladu s obhajobou obviněného připustily možnost, že vozidlo nebylo označeno přenosným výstražným trojúhelníkem ani výstražnou světelnou signalizací.
12. Žádné důkazy ohledně technické závady na vozidle obviněného nejsou potřebné a nepřicházejí v úvahu. Obviněný ostatně ani neuvedl, o jaké důkazy by mělo jít. Bezprostředně po nehodě obviněný nic o žádné technické závadě neuváděl a žádná závada nebyla konstatována ani v policejním protokolu o nehodě. Znalec z oboru dopravy Ing. Miroslav Tesař do svého posudku zahrnul v podstatě jen spekulativní úvahu o možnosti technické závady. Tu ale zároveň označil za nereálnou jednak s ohledem na to, že obviněný před nehodou s vozidlem kritického dne ujel 350 km, aniž cokoli zaznamenal, a jednak s ohledem na to, že technickou příčinou nárazu vozidla obviněného do odstaveného vozidla byl nesouměrný brzdný účinek na pravých a levých kolech vozidla obviněného, což byl důsledek intenzivního brzdění za situace, kdy pravá kola byla v části vozovky pokryté sněhem, zatímco levá kola byla na mokré holé vozovce. Obviněný začal namítat možnost technické závady teprve v reakci na zmíněnou část posudku znalce, avšak zcela bez jakéhokoli reálného podkladu.
13. Rovněž vyšetřovací pokus je evidentně nadbytečným důkazem, neboť ta skutková zjištění, která jsou relevantní z hlediska znaků trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, jasně vyplývají z provedených důkazů. Obviněný v dovolání původně ani neuvedl, co konkrétně by mělo být vyšetřovacím pokusem ověřeno. To, co uvádí v replice k vyjádření státního zástupce, nejsou skutečnosti zjistitelné a ověřitelné vyšetřovacím pokusem. Obviněný se v podstatě domáhá toho, aby vyšetřovacím pokusem byly zjištěny jiné okolnosti dopravní nehody, než které zjistily soudy na podkladě provedených důkazů, včetně výpovědi obviněného.
14. Neprovedení navrhovaných důkazů nemělo za následek porušení zásady in dubio pro reo . Skutková zjištění, která se stala podkladem výroku o vině a která vyplývají z provedených důkazů, žádnou důvodnou pochybnost nevyvolávají.
15. Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
16. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
17. Tento dovolací důvod záleží ve vadné aplikaci hmotného práva, typicky trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak uvedeným dovolacím důvodem jsou námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
18. Obviněný byl uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí smrt, spáchá-li uvedený čin mimo jiné proto, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona.
19. S ohledem na poměr mezi napadeným rozhodnutím a podaným dovoláním je spornou právní otázkou to, zda posuzované jednání obviněného bylo výlučnou příčinou dopravní nehody, resp. zda a jaký příčinný význam mělo chování poškozeného. Jinak řečeno jde o to, zda tu bylo nějaké zavinění poškozeného, které by mělo vliv na míru trestnosti jednání obviněného, resp. které by odůvodňovalo beztrestnost jednání obviněného.
20. Při posuzování trestnosti jednání obviněného je zavinění poškozeného relevantní okolností za předpokladu, že poškozený se dopustil nějakého protiprávního jednání, které bylo ve významné míře alespoň spolupříčinou škodlivého následku, zejména proto, že obviněnému znemožnilo nebo významně ztížilo splnit povinnost, kterou objektivně porušil. V posuzované věci se o nic takového nejedná.
21. Vozidlo stojící v odstavném pruhu bylo v právním smyslu překážkou provozu na pozemních komunikacích podle §2 písm. ee), §36 odst. 1 písm. a) cit. zákona. Podle §45 odst. 3 cit. zákona musí být překážka provozu na pozemních komunikacích označena tak, aby ji jiný účastník provozu na pozemních komunikacích mohl včas a z dostatečné vzdálenosti zpozorovat. Povinnost označit nouzově stojící vozidlo přenosným výstražným trojúhelníkem podle §26 odst. 3 cit. zákona a povinnost označit takové vozidlo jako překážku provozu na pozemních komunikacích podle §36 odst. 1 písm. a) cit. zákona má řidič. Poškozený nebyl řidičem odstaveného vozidla, takže na něj osobně se uvedené povinnosti nevztahovaly. Na místě, kde stálo odstavené vozidlo, se poškozený ocitl tak, že tam přišel. Podle §35 odst. 1 cit. zákona jsou vstup na dálnici a chůze na dálnici zakázány. Účelem vstupu poškozeného na dálnici nebylo to, aby se po ní jako chodec přepravil z jednoho místa do jiného místa, ale to, aby poskytl asistenci řidiči odstaveného vozidla. Jeho postavení bylo srovnatelné spíše s postavením přepravované osoby, která vystoupila z vozidla. Přepravovaná osoba je podle §9 odst. 1 písm. c) cit. zákona povinna neohrožovat svým chováním bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Tuto povinnost lze vztáhnout i na poškozeného.
22. Odstavené vozidlo stojící v odstavném pruhu bylo v právním smyslu překážkou provozu na pozemních komunikacích, avšak fyzicky nijak nebránilo jízdě v pravém jízdním pruhu, v němž jel obviněný. Šíře odstavného pruhu byla 3,9 m, přičemž odstavené vozidlo stálo těsně u pravé vodící čáry a mělo šířku 2,5 m, takže do vyčerpání celé šíře odstavného pruhu zbývala vzdálenost 1,4 m. Dveře u řidiče odstaveného vozidla byly pootevřené, poškozený byl nakloněný do kabiny, dveře se mu opíraly o bok a byly otevřené na 90 – 100 cm (takto popsal postavení poškozeného sám obviněný ve své výpovědi). Z uvedených okolností je zřejmé, že do jízdního pruhu obviněného nijak nezasahovalo odstavené vozidlo včetně pootevřených dveří, ale ani poškozený, který stál a byl nakloněný do kabiny odstaveného vozidla. Šíře jízdního pruhu obviněného byla 3,8 m, takže při přímém směru běžné jízdy uprostřed jízdního pruhu mohl obviněný odstavené vozidlo i poškozeného pohodlně minout.
23. Obviněný reagoval na přítomnost odstaveného vozidla a poškozeného tím, že začal prudce brzdit, a to tak velkou intenzitou, že uvedl své vozidlo do smyku, při kterém narazil do levého boku odstaveného vozidla a poté srazil poškozeného, který tím utrpěl smrtelná zranění. Ze strany obviněného šlo o zbrklou, unáhlenou, chaotickou, zbytečnou, nepřiměřenou a celkově nesprávnou reakci, kterou lze označit za porušení ustanovení §4 písm. a) zákona o silničním provozu. Podle tohoto ustanovení při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním mimo jiné neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, přičemž své chování je povinen přizpůsobit mimo jiné povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích a svým schopnostem. Zároveň je přijatelný i závěr, že obviněný porušil ustanovení §18 odst. 1 cit. zákona. Podle tohoto ustanovení rychlost jízdy musí řidič přizpůsobit mimo jiné svým schopnostem a okolnostem, které je možno předvídat.
24. Reakce obviněného na vozidlo stojící v odstavném pruhu a na poškozeného nacházejícího se rovněž v odstavném pruhu se dostavila za situace, kdy se ke kritickému místu blížil konstantní rychlostí 70-80 km/h a kdy před ním jedoucí vozidlo přibrzdilo, vybočilo vlevo a udělalo tzv. myšku. Před obviněným jelo osobní vozidlo (podle výpovědi obviněného vozidlo zn. Škoda Superb), tedy vozidlo, které nijak významně neomezovalo jeho výhled dopředu. Přitom obrys zadní stěny odstaveného vozidla byl opatřen reflexními prvky a vozidlo bylo viditelné také vlivem nepřímého osvětlení z blízké benzínové čerpací stanice. Pokud by obviněný řádně sledoval situaci v provozu na pozemních komunikacích, jak mu to ukládalo ustanovení §5 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, musel by podstatně dříve zaznamenat, že v odstavném pruhu je nákladní vozidlo, a vyhodnotit situaci v provozu z toho hlediska, zda od něho vyžaduje nějakou reakci. K tomu ovšem potřeboval čas, který mohl získat snížením rychlosti jízdy. Obviněný si všiml odstaveného vozidla teprve po zmíněném manévru vozidla, které měl před sebou, přičemž ho přítomnost odstaveného vozidla překvapila natolik, že na ni zareagoval způsobem, při němž přestal své vozidlo ovládat a ztratil nad ním kontrolu. Obviněný mohl řádným sledováním situace v provozu včas zaznamenat, že v odstavném pruhu je nákladní vozidlo. Lze připustit, že by se mu tato situace mohla jevit jako nejasná, avšak v takovém případě bylo jeho povinností snížit rychlost jízdy, aby mohl situaci náležitě vyhodnotit a pro případ nutnosti zvolit odpovídající reakci. Naznačený postup by obviněnému ukázal, že vozidlo stojící v odstavném pruhu ani přítomnost poškozeného u tohoto vozidla fyzicky nijak nebrání tomu, aby pokračoval v jízdě ve svém jízdním pruhu. To, že v odstavném pruhu stojí nákladní vozidlo a u něho je poškozený, obviněný v důsledku nedostatečného sledování situace v provozu zjistil za okolností, kdy rychlost jeho jízdy přesahovala jeho schopnost řádně vyhodnotit situaci a ujasnit si, že může pokračovat v jízdě ve svém jízdním pruhu, takže zcela neadekvátně reagoval intenzivním brzděním, při kterém dostal smyk, vjel do odstavného pruhu, narazil do odstaveného vozidla a usmrtil poškozeného. Obviněný byl objektivně v situaci, která od něho nevyžadovala žádný zvláštní manévr a která mu umožňovala volně pokračovat v jízdě v jízdním pruhu, v němž až dosud jel. V důsledku nedostatečného sledování situace před sebou obviněný nebyl za stávající rychlosti schopen situaci, v níž se ocitl, vyhodnotit v souladu s jejím skutečným stavem a místo toho, aby pokračoval v jízdě ve svém jízdním pruhu, začal intenzivně brzdit, uvedl své vozidlo do smyku a tím inicioval následující průběh nehody se smrtelným následkem. Jak výstižně uvedl ve vyjádření k dovolání státní zástupce, obviněný měl jet jen tak rychle, aby byl schopen vzhledem ke svému řidičskému umění ze zvolené rychlosti své vozidlo ovládat, zejména je udržet při brzdění v přímém směru.
25. Chování poškozeného nebylo v rozporu s žádnou právní povinností, jejíž porušení by se dalo považovat za příčinu nebo alespoň významnou spolupříčinu dopravní nehody, byť to bylo chování obecně neopatrné, poněkud riskantní a nevhodné. Jestliže se poškozený zdržoval v odstavném jízdním pruhu, nijak tím nebránil obviněnému v jízdě ve vedlejším (tj. v pravém) jízdním pruhu. Tím pádem nepřichází v úvahu závěr, že poškozený spoluzavinil dopravní nehodu a že skutek by měl být proto posouzen jen podle §143 odst. 1 tr. zákoníku, natož pak závěr, že poškozený byl výlučným viníkem dopravní nehody a že u obviněného nešlo o žádný trestný čin. Skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, byl správně posouzen jako přečin usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku,
26. Výrok o vině obviněného přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku je v souladu se zákonem. Napadené usnesení Krajského soudu v Praze, jímž byl výrok o vině ponechán beze změny a jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného, evidentně není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
27. Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
Závěrem k podanému dovolání
28. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 10. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu