ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.957.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 957/2022-246
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 11. 2022 o dovolání obviněného M. V. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2022, sp. zn. 44 To 201/2022, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 73/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 5. 2022, č. j. 2 T 73/2021-171, byl obviněný M. V. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za to mu byl podle §274 odst. 2 tr. zákoníku za použití §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve spojení s §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 700 Kč, tedy celkem 70 000 Kč, a podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku potom trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 20 měsíců.
2. Zmíněného trestného činu se měl obviněný dopustit jednáním spočívajícím v tom, že dne 6. 7. 2021 kolem 22:50 hodin v Praze 8 z ulice XY do ulice XY a dále do ulice XY a k ulici XY, pod vlivem předtím požitého alkoholu, řídil firemní osobní motorové vozidlo tovární značky Peugeot 308, registrační značky XY, v blízkosti sloupu veřejného osvětlení č. 807347 na ulici XY nezvládl řízení svého vozidla a narazil levou částí vozidla do vyvýšeného plastového retardéru a dopravní značky C4a "Přikázaný směr objíždění vpravo" s DZ Z4B "Směrovací deska se šikmými pruhy se sklonem vpravo", které se nacházely u levého okraje komunikace, z místa dopravní nehody pokračoval dále v jízdě do ulice XY, kde s vozidlem zastavil a zde byl kontrolován svědky přivolanou hlídkou policie, při dopravní nehodě došlo k poškození vozidla Peugeot 308 a plastového retardéru, při následně provedené dechové zkoušce na alkohol přístrojem Dräger mu ve 23:05 hodin bylo naměřeno 2,53 promile alkoholu v dechu, následnou zkouškou týmž přístrojem ve 23:24 hodin mu bylo naměřeno 2,67 promile alkoholu v dechu, při lékařském vyšetření na alkohol v krvi v 2:52 hodin mu bylo naměřeno 1,81 promile alkoholu v krvi, tedy předmětné vozidlo řídil, ačkoliv s ohledem na množství alkoholu v krvi nemohl být způsobilý toto vozidlo řádně ovládat, a svým jednáním způsobil dle odborného vyjádření na plastových retardérech škodu ve výši nejméně 8 300 Kč ke škodě Technické správy komunikací hl. m. Prahy, a. s.
3. Tento rozsudek napadl obviněný odvoláním, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 8. 2022, č. j. 44 To 201/2022-195, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Konstatoval, že odvolací soud neshledal pochybení v hodnocení důkazů soudem prvního stupně, který závěr o vině postavil především na znaleckém posudku znalkyně doc. Ing. Marie Balíkové a svědeckých výpovědích M. H., L. K. a Š. P. Existuje však extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy, neboť znalkyně závěry svého znaleckého posudku postavila na úředním záznamu o podaném vysvětlení ze dne 7. 7. 2021 a stanovila počátek konzumace alkoholických nápojů na 17:16 hodin, přestože vypověděl, že k požití alkoholu došlo až po skončení jízdy. Použití úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 7. 7. 2021 bylo navíc v rozporu s trestním řádem, neboť úřední záznam lze v řízení před soudem užít jako důkaz pouze za podmínek §211 odst. 6 tr. ř. tedy pouze se souhlasem státního zástupce a obviněného. Takový souhlas neudělil, proto z jeho obsahu znalkyně nemohla vycházet. Znalkyně také nereflektovala jeho výpověď a odmítla se zabývat jeho verzí skutkového děje, resp. odmítla v hlavním líčení odpovědět na dotaz obhájce, zda je možné, že by byl počátek konzumace alkoholu až po 22. hodině. Úřední záznamy, které byly provedeny jako důkaz, navíc obsahovaly nesprávné údaje, např. bylo zapsáno, že měl požívat alkoholické nápoje dne 7. 7. 2021 od 15 hodin do 22 hodin dne 7. 7. 2021, ač správně šlo o den 6. 7. 2021. Na těchto rozporech pak soudy postavily své závěry o jeho vině.
5. Obviněný dále upozornil, že na podporu svého tvrzení, že alkohol požil až po 22. hodině, předložil znalecký posudek vypracovaný znalcem prof. MUDr. Miroslavem Hirtem, CSc., z něhož vyplynulo, že tato verze je rovněž přípustná. Soud prvního stupně se však tímto důkazem vůbec nezabýval a odvolací soud pouze konstatoval, že znalec neměl k dispozici spisový materiál. Existovaly tak nicméně vedle sebe dvě stejně pravděpodobné verze, a to verze obžaloby, podporovaná znaleckým posudkem vycházejícím z nepřípustných a zmatečných podkladů a verze jeho, podporovaná jím předloženým znaleckým posudkem. Proto navrhoval provedení revizního znaleckého posudku, čemuž však soud prvního stupně nevyhověl, čímž nedostál požadavku §2 odst. 5 tr. ř. Soudy navíc ani řádně nezdůvodnily, proč upřednostnily verzi obžaloby a nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo, když jeho verze nebyla vyvrácena.
6. Pokud jde o výpovědi svědků M. H., L. K. a Š. P., měly podle soudů vyvrátit jeho tvrzení, že alkohol požil až po nehodě ve stresu. Soud prvního stupně však v této souvislosti účelově pominul výpověď L. K., který jeho tvrzení podpořil, neboť uvedl, že obviněný poté, co byl se svědky venku, se vrátil do vozu a s někým telefonoval. Obviněný tedy uzavřel, že ve voze byl a mohl požít alkohol. Pokud odvolací soud v této souvislosti uvedl, že svědek L. K. byl v bezprostřední blízkosti obviněného a slyšel obsah telefonního hovoru obviněného, tedy by si nepochybně všiml, jestliže by pil alkohol, pak v jeho neprospěch zkreslil výpověď tohoto svědka. Žádný ze svědků tedy nevyvrátil jeho verzi, že mohl pít alkohol před tím, než byla přivolána hlídka policie, žádný ze svědků ani nebyl v takové vzdálenosti, aby mohl vidět dovnitř vozu, když se celá situace navíc odehrála ve 22:50 hodin, za tmy a svědci nemohli nic pozorovat. Oba soudy činné dříve ve věci pak pominuly výpověď svědka P. Š., k níž nebylo provedeno žádné dokazování, resp. jeho výpověď hodnotily nepřípustně v neprospěch obviněného. Uzavřel, že jeho verze průběhu skutkového děje nebyla po provedeném dokazování vyvrácena, závěry soudů nemají oporu v provedeném dokazování a napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť soud prvního stupně nezjistil řádně skutkový stav a skutek nemohl být vůbec právně posouzen.
7. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud jednak před rozhodnutím o dovolání odložil vykonatelnost napadeného usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8, v té části, ve které mu byl uložen peněžitý trest a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, neboť uvedený trest výrazně zasahuje do jeho pracovní sféry, když zajišťuje nepřetržitý provoz a servis výtahů a nemůže se spoléhat na prostředky hromadné dopravy. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud obě zmíněná rozhodnutí zrušil.
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný uplatnil shodné námitky, jaké byly součástí jeho obhajoby od počátku trestního řízení, tedy se jimi zabývaly již oba soudy ve věci činné. Odmítla argumentaci, podle níž ve věci existoval extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, skutkovým stavem a právním posouzením a námitky obviněného považovala za polemiku se způsobem hodnocení důkazů soudy. Z provedeného dokazování, zejména z výpovědí slyšených svědků, kteří obviněného viděli při příjezdu poškozeným vozidlem, vyplynulo, že žádný alkohol po příjezdu nepožil. Tvrzení, že výpověď svědka L. K. potvrzuje jeho verzi, shledala nepřijatelným, neboť odporuje obsahu předmětné výpovědi, jakož i dalším ve věci provedeným důkazům. Pokud se týká znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, není pravdou, že by se znalkyně nezabývala výpovědí obviněného z hlavního líčení, ale při výpočtech použila pouze prvotní tvrzení, aby měla možnost vůbec znalecký posudek vyhotovit. Pokud jde o znalecký posudek vypracovaný na žádost obviněného prof. MUDr. Miroslavem Hirtem, CSc., souhlasila se závěrem odvolacího soudu, že tento posudek nebyl nijak průkazný, neboť znalec neměl k dispozici spisový materiál. Závěr o tom, že obviněný byl pod vlivem alkoholu, plyne z popisu jeho chování poté, co s vozidlem přijel. Právní kvalifikaci shledala přiléhavou a jeho jednání prokázaným, ve věci provedené důkazy tvořily podle ní ucelený řetězec.
9. Státní zástupkyně proto navrhla dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
10. Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
12. Obviněný odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, s odkazem na kterou lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. a v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Obviněný měl za to, že v řízení předcházejícímu napadenému rozhodnutí byly dány dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
13. Dovolání obviněný založil na námitkách, které byly v podstatě opakováním jeho obhajoby z původního řízení a které byly postaveny zejména na tvrzení, že alkohol začal pít až po jízdě, podle obviněného po 22. hodině. V této souvislosti měl za to, že soudy učiněná skutková zjištění nevyplývají z provedených důkazů, neboť jeho verze průběhu skutkového děje nebyla provedeným dokazováním vyvrácena a soudy měly postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo. V rámci svých dovolacích námitek zpochybňoval závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie znalkyně doc. Ing. Marie Balíkové, CSc., jakož i některé podklady, z nichž znalkyně vycházela. Namítal, že se soudy dostatečně nezabývaly znaleckým posudkem prof. MUDr. Miroslava Hirta, CSc., který předložil a který podporuje jeho obhajobu, že požíval alkohol až po jízdě. Zabýval se výpovědí svědka L. K. s tím, že tato také podkládá jeho verzi průběhu skutkového děje, což soudy účelově pominuly, a nakonec brojil proti tomu, že soudy nedůvodně neprovedly doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem, jenž by řádně posoudil všechny varianty přicházející v jeho věci v úvahu, zejména jeho verzi průběhu skutkového děje.
14. Takovou argumentaci je možné částečně podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [za užití §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.], s odkazem na nějž je možné dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Toto ustanovení odráží dlouhodobě ustálenou praxi Nejvyššího soudu (opírající se o judikaturu Ústavního soudu), podle níž bylo nutné s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 k dovolání obviněného ve výjimečných případech přezkoumat i procesní postup orgánů činných v trestním řízení a skutková zjištění soudů, i když takové dovolací námitky přímo neodpovídaly žádnému ze zákonem dříve vymezených dovolacích důvodů. Podle zmíněné soudní praxe mohly nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohly mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Šlo jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvořily případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnovala případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektovalo obsah provedeného dokazování, docházelo k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení, tedy k zásadnímu rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Nicméně tento stav mohl být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co bylo obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Již z logiky věci plynulo, že se tyto soudní praxí vymezené vady musely vztahovat k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu. Obviněný spatřoval naplnění tohoto dovolacího důvodu v existenci zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů a v nedůvodném neprovedení navrhovaného důkazu (revizního znaleckého posudku).
15. Argumentaci obviněného nicméně nebylo možné přiznat opodstatnění, neboť zejména provedené důkazy, které soudy přesvědčivě vyhodnotily nejen jednotlivě, ale i ve vzájemných souvislostech, poskytly dostatečný podklad pro závěr, že obviněný řídil motorové vozidlo po předchozím požití alkoholu, ve stavu vylučujícím způsobilost k takové činnosti. S ohledem na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a usnesení odvolacího soudu je zřejmé, že soudy obou stupňů věnovaly zjištění skutkového stavu potřebnou pozornost a zkoumaly ho i se zřetelem na obhajobu obviněného. V tomto smyslu posuzovaly i oba ve věci vypracované znalecké posudky (jak znalecký posudek znalkyně doc. Ing. Marie Balíkové, CSc., tak znalecký posudek prof. MUDr. Miroslava Hirta, CSc.) a dostatečně se vypořádaly s tím, jaká zjištění vzaly jako podklad pro své rozhodnutí a z jakého důvodu (odstavec 11. rozsudku soudu prvního stupně a odstavec 6. usnesení odvolacího soudu).
16. Pokud jde o námitky obviněného proti znaleckému posudku znalkyně doc. Ing. Marie Balíkové, CSc., nelze je akceptovat. Znalkyně při vypracovávání posudku vycházela ze všech podkladů dostupných ve spisovém materiálu (včetně obviněným namítaného úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 6. 7. 2021), následně jej doplnila a na jeho závěrech setrvala také v podané výpovědi u hlavního líčení, kde rovněž reagovala na dotazy ze strany obhajoby. Stran sdělení obviněného v úředním záznamu o podaném vysvětlení ze dne 7. 7. 2021, č. j. KRPA-173570-17/TČ-2021-000006-420, Nejvyšší soud uvádí, že tento úřední záznam nebyl ve smyslu ustanovení §211 odst. 6 tr. ř. v hlavním líčení čten, a tedy nesloužil jako důkaz. Ze znaleckého posudku a výpovědi znalkyně u hlavního líčení pak vyplývá, že pro své závěry a zejména pro stanovení doby počátku konzumace alkoholu u obviněného vycházela především z výsledků dechových zkoušek a zkoušky množství alkoholu v krvi, které podle znalkyně velmi dobře odpovídaly vzájemným přepočtům a mohla tak na základě nich dospět k odhadu počátku konzumace alkoholu na 17:16 hodin (např. č. l. 168, výpověď znalkyně u hlavního líčení). Tento důkaz shledaly soudy věrohodným. Ani způsob hodnocení tohoto důkazu soudy nelze zpochybnit, protože odůvodnění rozhodnutí dokládá, že soudy postupovaly stejně pečlivě, jako u každého jiného důkazu. Současně ovšem Nejvyšší soud dodává, že význam tohoto důkazu při dovozování skutkového stavu věci nebyl zcela zásadní, protože obviněný byl bezprostředně po shora popsané nehodě podroben dechové zkoušce, která prokázala zřetelné množství alkoholu v jeho dechu (2,53 a 2,67 promile), přičemž s ohledem na minimální časový odstup nehody (22:50 hodin) a zmíněné dechové zkoušky (první ve 23:05 hodin) ani zpětný propočet alkoholu v době nehody (2,21 až 2,62 promile), resp. hrubé stanovení doby počátky konzumace alkoholu (17:16 hodin) zcela principiálními již nebyly.
17. Soudy se zabývaly také hodnocením znaleckého posudku prof. MUDr. Miroslava Hirta, CSc., předloženého obviněným na podporu své obhajoby v tom smyslu, že alkohol začal požívat až po jízdě, přičemž tento důkaz shledaly neprůkazným. Nejvyšší soud se s tímto závěrem ztotožňuje, přičemž nelze odhlédnout ani od toho, že tento posudek za možnou dobu konzumace alkoholu označil dobu mezi 22:30 až 22:50 hodin, tedy dobu předcházející nehodě, při níž obviněný prokazatelně ještě vozidlo řídil. Jak již totiž bylo řečeno, nehoda se stala cca v 22:50 hodin, poté obviněný ještě krátce v jízdě pokračoval, vzápětí byla na místo vyslána hlídka policie a ihned ve 23:05 hodin proběhla první dechová zkouška na přítomnost alkoholu v dechu obviněného. Teoretické připuštění doby požívání alkoholu obviněným na dobu mezi 22:30 a 22:50 hodin (tedy patrně za jízdy), je tedy s ohledem na další skutková zjištění (obviněný byl výrazně ovlivněn alkoholem ve 22:50 hodin, viz dále) nepodstatné.
18. Nejvyšší soud k tomu zdůrazňuje, že důkazem o ovlivnění obviněného alkoholem již v době jízdy byly rovněž další ve věci provedené důkazy, a to zejména svědecké výpovědi o chování obviněného po zastavení vozidla, konkrétně svědků M. H., L. K. a Š. P., kteří viděli obviněného bezprostředně po zastavení a vystoupení z vozidla, hovořili s ním a zavolali hlídku policie, jakož i sledovali obviněného, dokud hlídka policie nepřijela. Z nich vyplynulo, že byl zmatený, seděl na zemi, byť krátce telefonoval, přičemž ve velmi krátkém úseku po jeho vystoupení z vozidla po nehodě (nutně po 22:50 hod.) a dechovou zkouškou po příjezdu hlídky (která přijela nutně před 23:05 hod.) bez ohledu na noční dobu nepozorovali, že by požíval alkohol (až 0,5 l whisky, jak předkládal obviněný prof. MUDr. Miroslavu Hirtovi, CSc., v otázce ke znaleckému vyjádření). Nelze také přehlédnout důkazy o způsobu jízdy obviněného daného večera dne 6. 7. 2021, např. protokol o nehodě, podle kterého nezvládl řízení a narazil do plastového retardéru a dopravní značky, které poškodil, po nehodě v jízdě pokračoval do ulice Dopraváků, kde zastavil a vystoupil. Pokud jde o výpověď svědka L. K., není namístě souhlasit s tvrzením obviněného, že by podporovala jeho obhajobu, neboť soudu sdělil, že obviněného popíjet alkohol neviděl, potvrdil také, že se obviněný do vozu jednou vrátil za účelem telefonování, přičemž slyšel obsah hovoru. Soudy se výpovědí tohoto svědka pečlivě zabývaly a rozhodně ji účelově nepominuly, jak se snaží namítat obviněný. Toliko výpověď svědka a závěry z ní vyplývající hodnotily (v souvislosti s dalšími provedenými důkazy) odlišně od závěrů, ke kterým dospěl obviněný. Ke způsobu hodnocení výpovědi tohoto svědka oběma soudy ve věci činnými nemá Nejvyšší soud žádných námitek, neboť je na úvaze soudu, aby důkazní prostředek, resp. důkaz, tj. jeho obsah, sám posoudil, tedy aby případně každou jednotlivou výpověď shledal věrohodnou či nikoli, a to zcela, zčásti či vůbec. Stejně tak nelze soudům vytýkat, že jako nevěrohodnou posoudily výpověď svědka P. Š. Provedené dokazování tak spolehlivě vyvrátilo obhajobu obviněného, že alkohol požil až po nehodě.
19. Obviněnému pak nebylo možné přisvědčit ani v tom, že by se závěry soudů opíraly o důkazy, které obsahují nesprávné údaje. Konkrétně totiž uváděl důkaz jediný, a to úřední záznam o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů ze dne 6. 7. 2021 na č. l. 42 tr. spisu (jako důkaz proveden v hlavním líčení dne 2. 2. 2022, č. l. 114), v němž se podává, že obviněný měl požívat alkoholické nápoje dne 7. 7. 2021 od 15 hodin do 22 hodin dne 7. 7. 2021, ač správně mělo být uvedeno dne 6. 7. 2021, což bylo zjevně písařskou chybou již s ohledem na skutečnost, že záznam byl vyhotovován dne 6. 7. 2021 ve 23:35 hodin. Je přitom zřejmé, že nezaznamenával užití alkoholu v den, který teprve nestane.
20. Tvrzení obviněného, podle kterého ve věci nebyly nedůvodně (k rozhodným skutkovým zjištěním, učiněným soudem prvního stupně, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu) provedeny důkazy (konkrétně vypracování revizního znaleckého posudku, který by objasnil, zda požíval alkohol před jízdou či nikoli), rovněž nemá oporu v obsahu přezkoumávaných rozhodnutí ani tomu neodpovídá průběh řízení před soudy obou stupňů. Na požadavky obviněného totiž především reagovaly, tedy zmíněný návrh neopomněly, přičemž se lze plně ztotožnit s jejich závěry o nepotřebnosti a nadbytečnosti provedení důkazu požadovaným revizním znaleckým posudkem, a to z důvodů popsaných již výše, k nimž je možné i dodat, že skutečnost, že dva dosud podané znalecké posudky obsahují různé závěry, ani není sama o sobě důvodem pro vyžádání posudku ústavu podle §110 tr. ř. (srov. rozhodnutí publikované pod č. 11/1987 Sb. rozh. tr.). V posuzované věci tedy nedošlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces v návaznosti na tvrzené opomenutí důkazů.
21. S ohledem na související námitku obviněného o porušení zásady in dubio pro reo Nejvyšší soud konstatuje, že jde o námitku procesní, přičemž je nutno zdůraznit, že v trestním řádu není zakotvena zásada, z níž by vyplývalo, že stojí-li proti sobě dvě protikladná tvrzení, je soud vždy povinen rozhodnout ve prospěch obviněného. Pokud soud po vyhodnocení takovéto důkazní situace dospěje k závěru, že jedna z výpovědí nebo jedna ze skupin výpovědí je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna, a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrne do odůvodnění svého rozhodnutí, nejde o vady řízení spočívající ani v situaci tvrzení proti tvrzení.
22. Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného, které bylo možno podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [za užití §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé variantě], jsou zjevně neopodstatněné.
23. Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [za užití §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé variantě], s odkazem na něj je možné dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Zde Nejvyšší soud připomíná, že posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu se provádí na základě skutkového stavu zjištěného soudy prvního, příp. druhého stupně. Jinak řečeno, posouzení námitek obviněného proti vadným závěrům právní kvalifikace jeho jednání jako přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, je podmíněno skutkovými závěry, k nimž soudy dospěly na základě výsledků provedeného dokazování. Podkladem pro ně nemůže být ničím nepodložená nebo soudy vyloučená verze podávaná obhajobou obviněného. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tudíž s ohledem na uvedené nelze námitky obviněného vůbec podřadit, neboť byly primárně založené na zpochybňování hodnocení důkazů, resp. na zpochybňování skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a akceptovaných i soudem odvolacím, s nimiž se obviněný neztotožnil a předkládal svoji verzi skutkového děje spočívající zejména v tom, že alkohol požil až po nehodě, tedy v době, kdy již neřídil. Tato jeho verze průběhu skutkového děje však byla provedeným dokazováním vyvrácena.
24. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného byla částečně podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., za případného užití §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., Nejvyšší soud ji nicméně shledal zjevně neopodstatněnou. Proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání. V návaznosti na to nebylo ani třeba se zaobírat návrhem obviněného na odklad výkonu napadeného rozhodnutí, jenž je namístě, pokud zejména s ohledem na možný výsledek dovolacího řízení není vhodné uskutečnit výkon dovoláním napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 11 Tdo 494/2007)
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 11. 2022
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu