ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.980.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 980/2022-339
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 10. 2022 o dovolání obviněného L. P. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 13 To 146/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 6 T 6/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. P. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 14. 4. 2022, č. j. 6 T 6/2022-256, byl obviněný L. P. uznán vinný zločinem násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře patnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let. Současně bylo rozhodnuto o náhradě škody a nemajetkové újmy.
2. Uvedeného zločinu se podle zjištění soudu prvního stupně obviněný dopustil v podstatě tím, že dne 29. 4. 2021 kolem 14:10 hodin na silnici III. třídy č. 33741 mezi obcemi XY a XY, okres Chrudim, poté, co jako řidič osobního automobilu byl hlídkou příslušníků Policie České republiky předepsaným světelným a zvukovým znamením vyzýván k zastavení vozidla, toto nerespektoval a snažil se prudkým zvýšením rychlosti jízdy policejní hlídce ujet, přejel přes zastavovací pás umístěný na vozovce a když byl krátce nato přinucen k zastavení řádně barevně označeným policejním vozidlem postaveným napříč přes vozovku a k levé přední části jeho vozidla se přiblížil jeden z členů dopravní hlídky Policie České republiky V. P. v předpisovém služebním oblečení a s namířenou střelnou zbraní a vyzýval jej k vystoupení z vozidla, začal obviněný s vozidlem couvat se současným vybočením přední částí vozidla vlevo, a tím byl výše jmenovaný policista právě levou přední částí vozidla řízeného obviněným sražen na zem, načež se obviněný s vozidlem rozjel vpřed tak, že poškozený policista, který mezitím vstával, musel uhýbat, přesto však došlo k dalšímu kontaktu jeho těla s levou přední částí vozidla řízeného obviněným, který pak z místa ujel, vozidlo odstavil u domu č. XY v obci XY a snažil se utéci pěšky, byl však dostižen a zadržen příslušníky Policie České republiky. Sražením vozidlem způsobil poškozenému policistovi V. P. zranění, a to podvrtnutí levého kolena, pohmoždění pravého kolena, pohmoždění hrudníku vlevo s podezřením na zlomeninu 10. žebra vlevo, s trváním léčení a pracovní neschopností po dobu 1 měsíc a s podstatným omezením obvyklého způsobu života po stejnou dobu.
3. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. 6. 2022, č. j. 13 To 146/2022-288, bylo odvolání obviněného podané do výroků o vině i trestu podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., přičemž namítl zjevný nesoulad zásadních skutkových zjištění s provedenými důkazy, opomenuté důkazy, zpochybnil naplnění objektivní a subjektivní stránky přisouzeného zločinu a výhrady vznesl i k výroku o trestu.
5. Obviněný blíže konkretizoval, že nebylo prokázáno použití síly vůči policistům v úmyslu vyhnout se služebnímu zákroku a překonat jejich odpor, a současně zpochybnil závěr soudů o zavinění formou přímého úmyslu ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. V této souvislosti zdůraznil, že soudy se nijak nevypořádaly s tím, že v okamžiku couvání si poškozený policista V. P. na jeho automobil nalehl, přičemž z žádného důkazu nevyplývá ani to, že by uvedeného poškozeného před vozidlem v momentě ukončení couvání a následném rozjezdu viděl. Na to konto zpochybnil skutková zjištění soudů, kterým vytkl rovněž neprovedení jím navržených důkazů, konkrétně vypracování nového znaleckého posudku z oboru dopravy, který by vyhodnotil jeho výhledové poměry z automobilu v době, kdy se rozjížděl směrem dopředu, a který by potvrdil, že při rozjíždění nemohl poškozeného před svým vozidlem vidět. Navrhl i vyžádání výpisu GPS všech vozidel, které se toho dne policejní akce účastnily, a to i s daty o použití majáků. Nadto doplnil, že nebyl prokázán ani jeho úmysl kohokoli ohrozit či zranit, jelikož ze znaleckého posudku vyplývá, že poškozený policista z chodníku seběhl a nalehl na přední část vozidla a během couvání spadl.
6. Obviněný také namítl, že odvolací soud několikrát vyjádřil poznatek, že prvotní policejní automobil, který měl pronásledovat obviněného, se ho snažil předjet, což neodpovídá provedeným důkazům, z čehož obviněný usoudil, že odvolací soud nebyl v době rozhodování seznámen se spisem, náležitě neznal skutkový stav a rozhodoval na základě libovůle.
7. Následně ještě vznesl výhrady vůči trestu odnětí svobody spojenému s přímým výkonem ve věznici s ostrahou. Ten označil za nepřiměřeně přísný, a to zejména s ohledem na svou bezúhonnost. K záznamům z evidenční karty řidiče pak podle jeho mínění přihlížet nelze, neboť ve vztahu k nim již byl sankcionován správním orgánem. Odpovídající by proto bylo uložení trestu alternativního.
8. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 13 To 146/2022 a rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 14. 4. 2022, sp. zn. 6 T 6/2022 zrušil, aniž by uvedl, jak dále má Nejvyšší soud s věcí naložit.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedl, že soudy provedly komplexní a bezvadné dokazování. Pokud konkrétnímu návrhu na doplnění dokazování pro nadbytečnost vyhověno nebylo, příslušný soud důvody takového postupu řádně odůvodnil. Zjevný nesoulad zásadních skutkových zjištění nalézacího soudu a provedených důkazů státní zástupce neshledal.
10. Ve vztahu k naplnění objektivní a subjektivní stránky vytýkaného zločinu státní zástupce uvedl, že z popisu skutkových zjištění vyplývá, že dovolatel dozajista věděl, že je k zastavení a kontrole vyzýván hlídkou Policie České republiky, oba policisty stojící z obou stran svého vozidla sledoval zblízka, přičemž jediným výlučným motivem jeho chování bylo doslova za každou cenu hlídce ujet a vyhnout se tak policejní kontrole. Proto také dobře viditelného policistu V. P. nejprve manévrem při couvání nabral na kapotu a srazil a posléze se do prostoru, ve kterém policista ležel, automobilem rozjel. Nemůže být tedy pochyb o tom, že jednal v úmyslu přímém ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť řádně vykonávané pravomoci úředních osob (policejní kontrole) zabránit chtěl, a to za pomoci motorového vozidla, které v tom momentě užil jako zbraň ve významu předpokládaném §118 tr. zákoníku.
11. Pokud obviněný namítl uložení nepřiměřeně přísného trestu, dospěl státní zástupce k závěru, že námitku pod žádný dovolací důvod podřadit nelze, jelikož konkrétní druh a výše uloženého trestu jsou věcí volné úvahy soudu, do níž zásadně cestou dovolání zasahovat nelze, toliko ve výjimečných případech u trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného, což v tomto případě nenastalo. Dovolání obviněného proto shledal státní zástupce zjevně neopodstatněným a navrhl, aby ho Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě, na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
13. Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ten je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Pod tento dovolací důvod lze pak podřadit zpochybnění některých skutkových zjištění soudů, která podle mínění obviněného neodpovídají provedeným důkazům (a tedy jsou s nimi nesouladná), a také výhrady vznesené proti úplnosti dokazování. Tyto námitky jsou však zjevně neopodstatněné.
14. V projednávané trestní věci nelze spatřovat zjevný nesoulad zásadních skutkových zjištění a provedených důkazů, neboť okresní soud vymezil průběh skutkového děje, který s provedenými důkazy naprosto koresponduje. Akcentoval přitom nejen výpovědi zasahujících policistů V. P., V. S., J. S., R. M., M. N., M. H. a K. R., ale rovněž závěry znaleckého posudku z oboru dopravy, protokol o ohledání místa činu s fotodokumentací, kamerové záznamy, lékařskou zprávu ke zranění poškozeného V. P. a lékařskou zprávu k osobě obviněného, ze které se mimo jiné podává, že opakovaně odmítl odběr krve a byl z něj cítit alkohol. Soud pak dospěl k přesvědčivým a jednoznačným skutkovým závěrům, které z provedených důkazů, po jejich řádném vyhodnocení jednotlivě i v jejich souhrnu, bezesporu dovodit lze. Nejvyšší soud se s těmito skutkovými závěry, které jsou rozvedeny ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku a konkretizovány v jeho odůvodnění a v odůvodnění usnesení o zamítnutí odvolání, ztotožňuje a odkazuje na ně. Pokud tedy obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku do jisté míry dovozoval absenci obsahové vazby učiněných skutkových zjištění na provedené důkazy, a to případně v podobě zjevného nesouladu mezi nimi, není možné mu přisvědčit, neboť skutková zjištění soudů z provedených důkazů vyplývají.
15. Provedené důkazy prokazují, že obviněný za výrazného porušení dopravních předpisů a při jízdě rychlostí, která výrazně přesahovala maximální povolenou rychlost jízdy v obci, dojel do míst, kde napříč přes vozovku stálo osvětlené a blikající policejní vozidlo, vedle kterého stáli policisté ve služebních uniformách s vytaženými zbraněmi. Obviněný po spatření této překážky zastavil, a když policisté běželi směrem k němu, nesetrval s vozidlem na místě, začal couvat za stáčení řízení doprava, posléze se rozjel, aby přes chodník objel stojící policejní vozidlo. I z videozáznamu je patrné, že obviněný musel vidět a vnímat policisty, kteří se nacházeli v těsné blízkosti jeho vozidla. Poškozený V. P. jako svědek uvedl, že se přiblížil k levému přednímu blatníku vozidla řízeného obviněným, přes blatník se nahnul nad přední kapotu a v této pozici mířil pistolí přes čelní sklo na řidiče. Byl tedy skoro u něj, v jeho zorném poli. Lze pokládat za vyloučené, že by obviněný tohoto policistu neregistroval. Přesto se obviněný rozjel směrem dozadu za výrazného stočení řízení doprava, což vedlo k vybočení přední části vozidla doleva, kde se v jeho těsné blízkosti nacházel policista, a ten byl tímto manévrem vozidla povalen na zem. Poté, co obviněný couvl, vozidlo zastavil a vzápětí se rozjel do místa, kde na zem upadl poškozený V. P., který se v té době zvedal ze země a jen těsně stačil uskočit, aby nebyl poražen vozidlem obviněného. Obviněný ani poté nereagoval na střelbu po svém vozidle, na místě nezastavil, ujížděl a posléze se snažil ještě i pěšky utéci. Obviněný sám připustil, že si byl vědom policistů, kteří se po zastavení přiblížili z jedné i druhé strany k jeho vozidlu, musel si tedy být vědom toho, že jeden z policistů se nacházel při levé přední straně jeho vozidla a nelze souhlasit s jeho argumentací, že po couvání a opětovném rozjíždění dopředu o tomto policistovi vůbec nevěděl a vědět nemohl.
16. Obviněný dále namítal, že nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Těmito důkazy mínil vypracování nového znaleckého posudku z oboru dopravy, který by vyhodnotil jeho výhledové poměry z automobilu v době, kdy se rozjížděl směrem dopředu, a také výpis GPS všech vozidel, které se toho dne policejní akce účastnily, a to i s daty o použití majáků.
17. K tomu je možno nejprve připomenout, že v případě tzv. opomenutého důkazu jde jednak dílem o procesní situace, v nichž bylo stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Vadu v podobě opomenutých důkazů a neúplnost provedeného dokazování nelze spatřovat jen v tom, že soud navržený důkaz neprovede, neboť soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět, je však povinen tento postup odůvodnit. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav (ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř.). Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 134/12).
18. Obviněný nejprve u hlavního líčení a poté opětovně u veřejného zasedání o odvolání navrhl vyžádání výpisu GPS všech vozidel, které se toho dne policejní akce účastnily, a to i s daty o použití majáků. Tento důkazní návrh odvolací soud zamítl a řádně odůvodnil, proč ho považuje za nadbytečný (viz odst. 16 odůvodnění napadeného usnesení). Dospěl k závěru, že věc byla provedenými důkazy jednoznačně prokázána a provádění další důkazů by bylo zjevně nadbytečné, jelikož skutečnost, že bylo zapnuté světelné i zvukové znamení na policejních vozech, potvrzovali ve svých výpovědích zasahující policisté. Rovněž zamítnutí důkazního návrhu na vypracování nového znaleckého posudku z oboru dopravy, který by vyhodnotil výhledové poměry z automobilu obviněného v době, kdy se rozjížděl směrem dopředu (návrh byl obviněným vznesen až v řízení před odvolacím soudem), bylo řádně odůvodněno jeho nadbytečností. Odvolací soud uzavřel, že obviněný si musel být vědom přítomnosti poškozeného policisty, který se nahýbal nad přední kapotou, aby mohl zamířit přes čelní sklo zbraní na řidiče. Muselo mu být také zřejmé, že vybočení vozidla policistu porazilo a tudíž že se nachází před vozidlem, i kdyby ho případně vůbec přes kapotu vozidla neviděl. Nejvyšší soud proto konstatuje, že ani samotné důkazní řízení netrpělo deficitem, který by znamenal porušení pravidel spravedlivého procesu ve smyslu opomenutých důkazů.
19. Dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. byl uplatněn relevantně v těch částech, v nichž obviněný vytýkal, že nebyla naplněna objektivní a subjektivní stránka zločinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku. Jedná se však o námitky zjevně neopodstatněné.
20. Ve vztahu k objektivní stránce trestného činu obviněný namítl, že nebylo použito síly na vůli člověka s cílem překonat kladený odpor, jelikož pouze zpanikařil a měl strach.
21. Trestného činu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo užije násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby, spáchá tento čin se zbraní a ublíží tímto činem jinému na zdraví. Objektem tohoto trestného činu je zájem na ochraně nerušeného výkonu pravomoci úřední osoby při plnění úkolů státu nebo společnosti.
22. Z provedeného dokazování vyplývá, že obviněný užil vůči poškozenému zakročujícímu policistovi V. P. násilí spočívající ve sražení poškozeného motorovým vozidlem při couvání a následným najetím na něj, což vedlo k dalšímu kontaktu vozidla s poškozeným, v důsledku kterého byla poškozenému způsobená zranění blíže popsaná ve skutkové větě rozsudku. Pojmový znak „násilí“ znamená použití fyzické síly k působení na vůli člověka s cílem překonat kladený nebo očekávaný odpor anebo mu zamezit. V tomto případě obviněný použil vůči poškozenému osobní motorové vozidlo, kterým poškozeného srazil a najel na něj (užití fyzické síly), čímž chtěl docílit, aby u něj nedošlo k silniční kontrole, kterou chtěla policejní hlídka v souladu se zákonem vykonat. Navíc obviněný se tohoto násilí dopustil „se zbraní“. Zbraní podle §118 tr. zákoníku je přitom cokoli, čím je možno učinit útok vůči tělu důraznější, nevyplývá-li z jednotlivých ustanovení zákona něco jiného. Logicky tedy může být zbraní i automobil. Námitka obviněného, že nedošlo k násilí vůči poškozenému, je tedy zjevně neopodstatněná.
23. Stěžejní námitka obviněného směřovala k otázce zavinění. Měl za to, že vytýkaného jednání se nedopustil v úmyslu přímém, jelikož podle znaleckého posudku vypracovaného Ing. Zdeňkem Mrázkem, Ph.D., poškozený policista z chodníku seběhl a nalehl na přední část vozidla a během couvání spadl, přičemž jej obviněný neviděl, jelikož se při couvání díval dozadu. Následně když se rozjel dopředu, nemohl poškozeného vidět, jelikož se nacházel těsně před vozidlem u jeho nárazníku. Ani s touto námitkou obviněného se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit.
24. Obviněný věděl, že k zastavení a kontrole byl vyzván hlídkou Policie České republiky, oba policisty stojící z obou stran svého vozidla sledoval zblízka, tedy musel je vidět, přičemž je musel i slyšet, jelikož jej hlasitě vyzývali k vypnutí motoru a ukázání rukou. Neobstojí tedy námitka, že je neviděl, protože couval. Jediným výlučným motivem jeho chování bylo za každou cenu hlídce ujet a vyhnout se tak policejní kontrole. Proto také dobře viditelného policistu V. P. nejprve manévrem při couvání srazil z kapoty, na kterou předtím při služebním zákroku nalehl, a posléze se do prostoru, ve kterém policista ležel (respektive se zvedal ze země), automobilem rozjel. Obviněný tedy věděl, že se poškozený nachází těsně před jeho vozidlem a přesto se do těch míst rozjel. Je tedy nepodstatné, zda když se rozjel dopředu, poškozeného viděl nebo ne, protože věděl, že se poškozený před vozidlem nachází. Nemůže být tedy žádných pochyb o tom, že jednal v úmyslu přímém ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť řádně vykonávané pravomoci úředních osob (policejní kontrole) zabránit chtěl, a to za pomoci motorového vozidla. K zavinění způsobené újmy na zdraví jako zvlášť přitěžující okolnosti postačuje nedbalost [§17 písm. a) tr. zákoníku], nicméně i ve vztahu k této okolnosti jednal obviněný úmyslně, a to přinejmenším v úmyslu eventuálním podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
25. Subjektivní stránku pak nemůže vyloučit, jak správně podotkl odvolací soud, ani argumentace obviněného, že neměl z dřívější doby s policisty dobré zkušenosti a v situaci, při níž silnice byla policejním vozidlem přehrazena, venku se nacházeli policisté s pistolemi, kteří na něj mířili, zazmatkoval a byl v šoku. Obviněný měl z dřívějška bohaté zkušenosti s policejními zákroky a opakovaně odmítal s policií spolupracovat a podrobit se objektivnímu vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem nebo návykovou látkou. V posuzované věci se snažil policejní kontrole vyhnout extrémním zvýšením rychlosti jízdy vysoko nad povolený limit, tím že nezastavil ani po použití zastavovacího pásu, a i v situaci, kdy mu měla být další jízda znemožněna zatarasením silnice služebním vozidlem, u něhož stáli ozbrojení policisté, nereagoval na zcela zjevný pokyn k zastavení vozidla, ale i za cenu ohrožení policisty a poškození dalšího vozidla přejel přes obrubník s proraženým předním kolem, aby tak objel po chodníku policejní vůz stojící napříč přes silnici.
26. V závěrečné pasáži svého dovolání obviněný soudům vytkl uložení nepřiměřeně přísného trestu, přičemž výhradu směřoval výlučně k trestu odnětí svobody a uvedl, že by postačovalo uložení trestu alternativního. Takovou námitku však pod žádný dovolací důvod podřadit nelze. Stejně tak pod žádný dovolací důvod nelze podřadit námitku, podle které odvolací soud nebyl v době rozhodování seznámen se spisem, náležitě neznal skutkový stav.
27. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit v zásadě jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
28. Ústavní soud i Nejvyšší soud opakovaně připustily nutnost výjimečného zásahu dovolacího soudu do výroku o trestu v případech, kdy uložený trest je v tak příkrém rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že je neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe a představuje zásah do základního práva obviněného na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. K tomu však v daném případě nedošlo. Obviněný napadl toliko uložený nepodmíněný trest odnětí svobody. Tento trest považoval za nepřiměřeně přísný především s ohledem na jeho formu, jelikož mu byl uložen jako nepodmíněný. Domníval se, že mu měl být uložen trest alternativní. Nejvyšší soud k tomu uvádí, že uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody a také jeho výměra byly soudy odůvodněny řádně, s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem. Soudy důvodně zohlednily závažnost činu, přičemž přihlédly už k samotné jízdě obviněného předcházející ohrožení policisty vozidlem. Tato jízda byla velmi nebezpečná, obviněný vozidlo řídil mimořádně vysokou rychlostí, a to i po proražení pravého předního kola. Vozidlo na výzvu policie nezastavil ani poté, co byla silnice přehrazena služebním vozidlem a k zastavení byl obviněný vyzýván příslušníky policie s namířenými zbraněmi, ani po použití zbraně a výstřelu směřovaném na kolo jeho vozidla. Přes všechny tyto okolnosti se snažil všemi prostředky policejní zákrok zmařit a policejní kontrole se vyhnout. Nelze pominout ani postoj obviněného vyznačující se absolutním nedostatkem sebereflexe, jakož i jeho dosavadní chování. Je pravdou, že ryze formálně je třeba na obviněného hledět jako na osobu netrestanou. V tomto ohledu však nelze přehlédnout zjevnou tendenci k porušování právních norem. O tom svědčí jak jeho předchozí odsouzení, byť se ohledně nich osvědčil či byl účasten amnestie, tak i zejména postihy zaznamenané v evidenční kartě řidiče. Z evidenční karty řidiče je pak patrné, že jde o velmi problémového řidiče, který byl opakovaně postihován i sankcí zákazu řízení motorových vozidel a vícekrát odepřel podrobit se vyšetření ke zjištění, zda není při řízení ovlivněn návykovou látkou. Tvrzení dovolatele, podle kterého k těmto záznamům o přestupcích nelze přihlížet, nemá žádné opodstatnění. Shrnuto, trest uložený obviněnému za velmi nebezpečné jednání charakterizované naprostou neúctou k pravidlům fungování společnosti a k životu a zdraví osob rozhodně není trestem, který by byl zjevně nespravedlivý a který by zasahoval do základních práv obviněného. Zásah Nejvyššího soudu proto nepřicházel v úvahu.
29. Jen na okraj pak Nejvyšší soud uvádí k námitce obviněného, podle které odvolací soud nebyl v době rozhodování seznámen se spisem a náležitě neznal skutkový stav, že s touto nemůže souhlasit. Je zjevné, že odvolací soud provedl řádné veřejné zasedání o odvolání a rozhodl usnesením, které řádně odůvodnil. Z tohoto odůvodnění je patrno, že byl s věcí podrobně seznámen a rozhodoval se znalostí věci. Obviněný jen vytrhl z texu odůvodnění dílčí nepodstatné tvrzení. Uvedl, že odvolací soud několikrát vyjádřil poznatek, že první policejní automobil, který měl pronásledovat obviněného, se ho snažil předjet, což je v rozporu se všemi provedenými důkazy. Je pravdou, že odvolací soud v jednom případě uvedl (bod 14 odůvodnění usnesení), že obviněný nereagoval náležitě na to, že je předjížděn služebním policejním vozidlem, ačkoliv z provedeného dokazování nevyplynulo, že by tomu tak bylo. Nicméně této ojedinělé nepřesnosti se odvolací soud dopustil u skutečnosti, která pro rozhodnutí ve věci byla zcela nepodstatná. Proto je třeba odmítnout námitku, že odvolací soud jednal bez znalosti věci a že jeho rozhodnutí vykazuje prvky libovůle.
30. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného L. P. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 10. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.