ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.990.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 990/2022-338
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 11. 2022 o dovolání obviněného J. P. , nar. XY v XY, státního občana Slovenské republiky, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 3 To 101/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 1 T 11/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P., odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 11. 4. 2022, č. j. 1 T 11/2022-265, byl obviněný J. P., uznán vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §145 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a byl za to odsouzen podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 3 let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Obviněnému byl dále podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to věci (nože) konkrétně specifikované ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy.
2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených trestných činů jednáním spočívajícím v tom, že dne 19. 6. 2021 v době kolem 00:00 hod., v areálu objektu hradu nad ulici XY v XY, okres Blansko, jako účastník firemního večírku společnosti G. P., v prostoru nádvoří hradu z dosud blíže nezjištěného důvodu, za přítomnosti nejméně dalších 7 lidí, nečekaně nožem zaútočil na poškozeného L. N., dalšího účastníka firemní akce, sedícího u stolu naproti němu, kterého svým kapesním nožem, délky 19 cm s čepelí v délce 8,5 cm, horizontálně vedeným řezem říznul v oblasti krku, čímž mu způsobil řeznou ránu na zevní straně krku vlevo o hloubce cca 1,5 mm a délce 18 cm vedoucí ve směru od trnových výběžků krční páteře až dopředu k přednímu okraji kývače hlavy s přerušením drobné žilky o průměru do 1,5 mm, přičemž uvedené zranění si vyžádalo okamžité lékařské ošetření s nutností sešití rány (14 stehů) s následnou hospitalizací v Nemocnici XY do 21. 6. 2021 a poškozeného podstatně omezovalo v obvyklém způsobu života bolestivostí v místě poranění, omezenou hybností krku a ztíženou osobní hygienou po dobu nejméně 2 týdnů, přičemž v oblasti krku, kam řezná rána směřovala, jsou důležité orgány, jedná se o velké cévy, nervy a průdušnice, které se nachází v hloubce 1,5 až 2,5 cm, tudíž existovalo významné riziko způsobení poranění velkých krčních cév poškozeného L. N., čímž mohlo dojít k velké ztrátě krve, vzniku vzduchové embolie s možnými fatálními následky, při poranění průdušnice by hrozilo riziko aspirace krve až s těžkým narušením dýchání, k čemuž však shodou okolností nedošlo, přestože popsaného jednání se dopustil ve stavu středně těžké opilosti, do níž se uvedl předchozím požitím alkoholický nápojů, projevujícího se poruchou koordinace pohybů, poruchou odhadu vzdálenosti, což ve svém důsledku zvyšovalo riziko vzniku vážného až smrtelného zranění poškozeného L. N.
3. Zmíněný rozsudek napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 6. 2022, č. j. 3 To 101/2022-291, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť měl za to, že rozhodná skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech a ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
5. Podstatu jeho dovolání tvořily jednak námitky, jejichž prostřednictvím tvrdil, že důkazy provedené u hlavního líčení konaného dne 11. 4. 2022 trpí procesní vadou, proto se jedná o důkazy procesně nepoužitelné, jelikož nebyl na počátku ani v průběhu tohoto úkonu (na rozdíl od prvního hlavního líčení konaného dne 23. 3. 2022) poučen ve smyslu §2 odst. 13 tr. ř. a §33 odst. 5 věta první tr. ř. o jeho právech, čímž mu nebyla dána možnost jejich plnohodnotného uplatnění. Takové poučení je nutné ve všech stádiích trestního řízení, jedná se o zcela zásadní povinnost soudu, kterou nelze bagatelizovat tvrzením, že měl obhájce, jak to učinil odvolací soud, jenž se se shodnou námitkou neztotožnil a uvedl, že se nejedná o takové porušení práva obviněného, které by mělo vést ke zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně.
6. Druhá část argumentace, kterou obviněný podřadil pod alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jež je naplněna, pokud ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, se týkala jeho nesouhlasu se zjištěným skutkovým stavem, neboť ten nebyl zjištěn bez důvodných pochybností, a to konkrétně pokud jde o vznik zranění poškozeného. Samotný poškozený si vznik řezného zranění na krku nepamatoval, svědkyně H. B. popsala, že těsně před zraněním poškozeného viděla obviněného, jak se natáhl k poškozenému rukou, ve které však neviděla nůž. Další svědci přítomní v místě události vznik poranění poškozeného neviděli, pouze uváděli, že po zjištění zranění poškozeného spatřili nůž v ruce obviněného. Pokud tedy nůž v ruce obviněného svědkyně H. B. neviděla, pak nebyl bez důvodných pochybností zjištěn skutkový stav věci tak, jak vyžaduje ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., a to zejména okamžik vzniku poranění poškozeného na krku a způsob vzniku tohoto zranění . Svědecké výpovědi jsou navíc v rozporu i v tak zásadní skutečnosti, jako je odebrání nože z ruky obviněného. Naopak zcela zásadní svědectví poskytl svědek Z. C., který vypověděl, že nůž se před vznikem zranění poškozeného nacházel na stole, kde k němu měl jak obviněný, tak poškozený rovnocenný přístup. Znalkyně MUDr. Svatava Duchaňová potom nevyloučila jako možnost vzniku zranění poškozeného sebepoškození, byť s malou mírou pravděpodobnosti s ohledem na individuální pohyblivost osob. V rámci hlavního líčení provedený důkaz předložený obviněným, konkrétně 6 fotografií zobrazujících simulaci sebepoškození nožem, pak dokládá naprostou snadnost zasažení trnových výběžků na zadní straně krku. Ze soudně lékařské praxe se jeví jako velmi výjimečné, že by v případě úmyslu pachatele způsobit řezné poranění poškozenému, kdy tyto osoby sedí naproti sobě, tomuto pachatel způsobil řeznou ránu o délce 18 cm řezu po celé jeho délce s pouhou hloubkou 1,5 mm. Taková hloubka poranění zasahující pouze do podkoží naopak svědčí pro demonstrativní sebepoškození. Obviněný také poukázal na těžkou opilost poškozeného, a tudíž i možnost, že si ve skutečnosti nechtěl tak rozsáhlé zranění způsobit, a vliv této intoxikace na jeho motivaci, pohyblivost i koordinaci.
7. Za popsané důkazní situace, která neumožnila soudu zjistit skutkový stav, o němž by nebyly důvodné pochybnosti, obviněný navrhl vypracování znaleckého posudku či odborného vyjádření z odvětví daktyloskopie týkající se předmětného nože s cílem zjistit, zda se na jeho střence nachází daktyloskopické stopy rukou či prstů poškozeného. Případné daktyloskopické stopy poškozeného na noži by s jistotou znamenaly, že poškozený držel nůž v době vzniku jeho zranění. Navrhované odborné zkoumání se nabízelo i z toho důvodu, že na střenkách nože byly kromě DNA obviněného identifikované i DNA stopy dalších osob. Vzhledem k tomu, že tvrzení znalkyně MUDr. Svatavy Duchaňové se dostalo do rozporu s předloženými fotografiemi, obviněný navrhl také provedení důkazu v podobě vyšetřovacího pokusu, který mohl prokázat (či vyvrátit), že ke vzniku zranění poškozeného nemohlo dojít útokem ze strany obviněného, neboť ten měří 167 cm a mezi ním a poškozeným byl v době vzniku zranění poškozeného masivní dřevěný stůl o šířce 65 cm. Je tak krajně nepravděpodobné, až hraničící s jistotou, že by obviněný dosáhl na trnový výběžek páteře poškozeného pohybem popsaným svědkyní H. B. K uvedenému návrhu se okresní soud ani soud odvolací nevyjádřily.
8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
9. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný vznesl námitku procesní nepoužitelnosti důkazů, provedených v odročeném hlavním líčení, pro absenci mu uděleného zákonného poučení. Z protokolu o hlavním líčení vyplynulo, že obviněný byl dne 23. 3. 2022 poučen řádně. K tomu poukázala na obecná pravidla pro provádění výslechu obviněného, zahrnující i poučení o jeho právech, přičemž vedle toho se v různých stadiích trestního řízení uplatní doplňující pravidla týkající se poučení odpovídající procesní situaci (např. podle §69 odst. 5 tr. ř. po zatčení, podle §73g odst. 2 tr. ř. v rámci vazebního zasedání apod.). Má-li být použita výpověď obviněného k důkazu, musí být učiněna za těchto podmínek. Jestliže obviněného vyslýchá poprvé jiný orgán činný v trestním řízení, než který ho vyslýchal dosud, postupuje přiměřeně rovněž podle §91 odst. 1 tr. ř., a to v rozsahu potřebném pro jeho rozhodnutí, resp. v rozsahu, v němž skutečnosti zde uvedené nebyly zjišťovány nebo ověřeny v řízení před orgánem provádějícím dřívější výslech. Musí však vždy opětovně poučit obviněného o jeho právech i s přihlédnutím k případné nové procesní situaci a zaznamenat obsah takového poučení do protokolu. Z uvedeného vyplývá, že nalézací soud nepochybil, neboť po zahájení hlavního líčení dne 23. 3. 2022 obviněného řádně a v souladu se zákonem poučil, což již v odročeném hlavním líčení nebylo nutné, neboť nebyl prováděn pokračující výslech obviněného (a to i příp. v rámci provedení jiných procesních úkonů před nalézacím soudem, se kterými je výslech obviněného spojen – konfrontace, rekognice, vyšetřování pokus apod.).
10. Pokud obviněný namítal, že nebylo vyhověno jeho návrhům na doplnění dokazování, státní zástupkyně připomenula související soudní praxi Ústavního soudu dovozující právo obviněného navrhovat důkazy a povinnost soudů o nich rozhodnout, byť nikoli je nutně provést. Stran neprovedení znaleckého posudku či odborného vyjádření z odvětví daktyloskopie dovodil okresní soud jeho nadbytečnost, což vyložil v odstavci 23. svého rozsudku, a to s ohledem na manipulaci nožem, tudíž z případného zjištění otisků prstů poškozeného by nevyplýval žádný závěr významný pro zjištěný skutkový stav. Ve vztahu k vyšetřovacímu pokusu ohledně možnosti způsobení dané újmy na zdraví se státní zástupkyně nemohla pro absenci kompletního spisového materiálu vyjádřit, nicméně měla za to, že takový návrh obviněný nevznesl.
11. Státní zástupkyně na okraj doplnila, že obviněný fakticky uplatnil i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, byť ho explicitně nevyjadřoval. Závěrem konstatovala, že soudy učinily správná skutková zjištění a jednání dovolatele přisoudily také odpovídající právní kvalifikaci, a proto navrhla dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
12. Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, v rámci které uvedl, že při druhém hlavním líčení nebyl poučen vůbec, tedy jeho námitky nesměřovaly proti absenci poučení týkajícího se jeho výpovědi, ale týkaly se poučení např. o právu vyjádřit se ke všem důkazům prováděným při zmíněném úkonu, radit se se svým obhájcem apod. Rovněž obviněný trval na tom, že nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy, neboť za dané situace byl důvod vzniklého zranění spočívající v jeho útoku velmi nepravděpodobný. Na svém dovolání proto trval.
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
14. Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možné s odkazem na něj možné dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
15. Podstata celé dovolací argumentace obviněného spočívala primárně právě ve zpochybňování skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a akceptovaných i soudem odvolacím, s nimiž se neztotožnil, resp. ve zpochybňování správnosti procesního postupu, jenž k jejich dovození vedl. Tvrdil, že učiněná skutková zjištění nevyplývají z provedených důkazů, resp. jsou ohledně nich dány pochybnosti, které měly vést k aplikaci zásady in dubio pro reo, a nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, které by podpořily jeho obhajobu. Dále taktéž tvrdil existenci procesně nepoužitelných důkazů, kterou dovozoval z absence jeho poučení v hlavním líčení.
16. Takto formulované námitky lze pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. do jisté míry podřadit, nicméně jim nelze přiznat opodstatnění. Nejvyšší soud zde především připomíná, že citovaný dovolací důvod byl do trestního řádu vložen novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. Je zřejmé, že jeho vymezení úzce navazuje na soudní praxí vymezená pochybení, která byla součástí extenzivního výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, která odrážela dlouhodobě (do účinnosti novely, provedené zákonem č. 220/2021 Sb.) ustálenou praxi Nejvyššího soudu (opírající se o judikaturu Ústavního soudu), podle níž bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech přezkoumat i procesní postup orgánů činných v trestním řízení a skutková zjištění soudů, i když takové dovolací námitky neodpovídaly žádnému ze zákonem dříve vymezených dovolacích důvodů. Podle zmíněné soudní praxe mohly nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohly mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Šlo jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvořily případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnovala případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Nicméně tento stav mohl být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co bylo obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011, nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
17. Žádná taková situace však ve věci obviněného nenastala. Především ve věci nelze spatřovat situaci spočívající v tom, že by ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která by byla určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Obecně lze uvést, že obecné soudy nejsou povinny všechny navrhované důkazy provádět, zejména jde-li o důkazy nadbytečné, duplicitní či irelevantní; soudy jsou však vždy povinny v odůvodnění uvést důvod, proč důkaz nepokládaly za nutné provádět (nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09). Uvedené bylo splněno v případě obviněným v dovolání zmiňovaného zamítnutí návrhu na vypracování znaleckého posudku či odborného vyjádření z oboru daktyloskopie (který měl být proveden za účelem zjištění, zda se na noži obviněného nachází daktyloskopické otisky poškozeného), neboť okresní soud dospěl k závěru o nadbytečnosti takového důkazu. Jak bylo již soudy obou stupňů řečeno, i kdyby provedením takového důkazu bylo zjištěno, že se daktyloskopické otisky poškozeného na tomto noži nachází, neměla by zmíněná skutečnost na zjištěný skutkový stav vliv, jelikož bylo taktéž zjištěno, že obviněný v průběhu večera nůž ukazoval a dával prohlížet řadě osob, přičemž nebyl schopen konkrétně uvést kterým. Navíc k posuzovanému útoku (stran pachatelství) byly provedeny dostatečné důkazy jiné (viz dále). Druhý (a poslední) důkazní návrh, který nebyl podle obviněného nedůvodně proveden, a to vyšetřovací pokus ve smyslu §104c tr. ř., byl obhájcem obviněného učiněn pouze podmíněně, pro případ že by soud prvního stupně vyhodnotil, že jimi předložené fotografie, zobrazující možné způsobení si takové újmy na zdraví samotnou poraněnou osobou, nejsou dostačující. Z toho důvodu ho vůbec nelze považovat za učiněný, neboť soud prvního stupně zcela očividně předložené fotografie (které k důkazu provedl) za dostačující považoval (teoretická možnost takového jednání, např. v tom smyslu, že by do míst způsobené řezné rány samotná poraněná osoba vůbec nedosáhla, nebyla vyloučena), proto ho následně zcela logicky nezamítal, ani jeho neprovedení neodůvodňoval. Na okraj lze doplnit, že důkaz týkající se možnosti útoku přes stůl (obviněný a poškozený seděli v kritický moment naproti sobě) navrhován nebyl, nicméně i z laického pohledu zjevně stůl o nijak zásadní šířce (podle obviněného) 65 cm není překážkou, která by při výpadu rukou držící nůž mohla za běžných okolností zabránit dosáhnutí na krk naproti sedící osoby.
18. Lze tedy uzavřít, že soud prvního stupně se s neprovedením všech navrhovaných důkazů (stalo-li se tak) řádně vypořádal, tedy svůj postup přesvědčivě vysvětlil, k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v citované alternativě tak nemohlo dojít, neboť navrhované důkazy nebyly provedeny důvodně.
19. Dále k témuž dovolacímu důvodu Nejvyšší soud konstatuje, že rozhodnutí soudů taktéž nejsou opřena o procesně nepoužitelné (nezákonné) důkazy, přesněji nelze dovodit, že by rozhodná skutková zjištění, která by byla určující pro naplnění znaků trestného činu, byla založena na procesně nepoužitelných důkazech. Uvedené je namístě k námitkám obviněného, vztahujícím se k (ne)použitelnosti všech důkazů provedených v rámci hlavního líčení konaného dne 11. 4. 2022, jejichž prostřednictvím tvrdil, že s ohledem na to, že nebyl poučen v souladu s §2 odst. 13 tr. ř. a §33 odst. 5 věta první tr. ř. o jeho právech, nemohl je plnohodnotně v tomto hlavním líčení uplatňovat a z toho důvodu považoval veškeré zde (při tomto úkonu) provedené důkazy za procesně nepoužitelné.
20. K tomuto tvrzenému nedostatku Nejvyšší soud konstatuje, že obecně vzato je jistě na místě, aby byla naplněna poučovací povinnost obecně upravená v ustanovení §2 odst. 13 tr. ř., nicméně k tomu došlo, resp. tohoto poučení se obviněnému plně dostalo, na počátku hlavního líčení konaného dne 23. 3. 2022, přesněji před jeho výslechem. Tím obviněný obdržel potřebné informace o svých právech pro dané stadium řízení (hlavní líčení), jak požaduje §33 odst. 5 věta první tr. ř. Následně nebylo nutné, aby toto poučení bylo opakováno v odročeném hlavním líčení, konaném dne 11. 4. 2022. Na jeho obsahu se, pro zmíněné stadium, ničeho nezměnilo a jednalo by se pouze o formální opakování téhož. K obviněným tvrzenému pochybení tedy nedošlo a skutkové závěry soudů proto zjevně nejsou založeny na procesně nepoužitelných důkazech, ani byly-li provedeny v odročeném hlavním líčení.
21. Nejvyšší soud k tomu dodává, že obviněný navíc ani v dovolání nekonkretizoval, jak by uvedeným postupem mohlo být některé jeho právo dotčeno či zkráceno, neboť jen obecně konstatoval, že nebyl na počátku odročeného hlavního líčení opětovně poučen, ač se údajně jedná o důležitou povinnost, přičemž v tomto hlavním líčení byly provedeny některé důkazy, které jsou proto – bez dalšího – nepoužitelné. Jak je zřejmé z procesního průběhu věci, obviněný byl u prvního hlavního líčení, konaného dne 23. 3. 2022, řádně poučen, byl proveden jeho výslech, jeho obhájce se vyjadřoval k provedeným důkazům (přičemž stejná možnost byla dána i obviněnému, avšak ji nevyužil) a taktéž navrhoval provedení dalších důkazů. V hlavním líčení konaném dne 11. 4. 2022 (tj. o 19 dní později) pak obviněnému i jeho obhájci byla umožněna zcela shodná realizace obhajoby, čehož shodně opět využili. U tohoto úkonu byl vyslechnut (pouze) svědek Z. C., přičemž zejména obhájce kladl tomuto svědkovi otázky a nebylo opomenuto právo obviněného ve smyslu §214 odst. 1 tr. ř., ze strany jeho obhájce byl taktéž učiněn další návrh na doplnění dokazování, dílem akceptovaný (důkazy byly provedeny), obviněný pak u tohoto hlavního líčení využil práva posledního slova a přednesl (přečetl) vyjádření. Je tudíž zřejmé, že obviněnému bylo umožněno plnohodnotného uplatnění jeho práva na obhajobu, kterého, a to za účasti svého obhájce, využil, tedy, jak již bylo řečeno, nebylo nijak dotčeno či zkráceno.
22. Ani k naplnění této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nedošlo.
23. Dále k témuž dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., resp. k jeho poslední nevypořádané (byť obviněným výslovně netvrzené) alternativě (nicméně měl zato, že důkazní situace neumožňovala dovození shora popsaného průběhu skutkového děje), Nejvyšší soud konstatuje, že rozhodná skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů, která jsou určující pro naplnění znaků trestných činů těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku (ukončeného ve stadiu pokusu §21 odst. 1 tr. zákoníku) a výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, nejsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Především je namístě v obecném smyslu konstatovat, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci (§2 odst. 5 tr. ř.) a v odůvodnění svého rozhodnutí rozvedl, jak hodnotil provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěl, přičemž z odůvodnění rozhodnutí je zřejmá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry, přičemž odvolací soud se s těmito závěry plně ztotožnil. Není pak úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Současně logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo porušeno. Nicméně v konkrétu uvádí Nejvyšší soud následující.
24. Je pravdou, že útok obviněného nikdo z přítomných svědků neviděl v jeho celku, nicméně s ohledem na jednotlivé důkazy, které je třeba hodnotit nikoliv pouze jednotlivě (jak opakovaně činil obviněný), ale i ve vzájemném souhrnu, lze uzavřít, že k takovému napadení došlo. Obviněný si vzal s sebou na večírek nůž, který i ukazoval dalším osobám. Pokud jde o okamžik útoku, svědkyně H. B. periferně viděla prudký pohyb ruky obviněného k poškozenému (a zpět), přičemž v jeho ruce sice neviděla nůž, ten však následně viděl svědek J. K. (konkrétně viděl sedícího obviněného s položenými rukami na stole, v nichž držel nůž, který byl od krve) a zároveň viděl poškozeného, který si rukou držel krk, ze kterého mu tekla krev. Taktéž svědkyně H. B. viděla bezprostředně po tom, co zahlédla již popsaný pohyb obviněného k poškozenému, říznutí na krku poškozeného. Nůž pak z ruky obviněného odebrali svědkové P. V. a J. K., přičemž není, i s ohledem na nastalou situaci, podstatné, kdo jakým dílem. Obviněný byl sám ovlivněn alkoholem, přičemž bylo shledáno pochybným, že by vzal od poškozeného nůž ihned zpět (měl-li by si zranění způsobit sám). Znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství MUDr. Svatava Duchaňová ve shodě s výpověďmi těchto svědků uvedla, že zranění způsobené poškozenému bylo viditelné ihned po jeho způsobení. Ohledně mechanismu zranění navíc jednoznačně konstatovala, že je krajně nepravděpodobné až hraničící s jistotou, že by si zranění způsobil sám poškozeny ́, nebo ť tomu neodpovídá charakter (u sebepoškození bývají nářezy a nejedná se povětšinou o jednu ránu) a rovněž ani rozsah zranění, zejména na zadní části krku. Znalkyně taktéž potvrdila, že zranění poškozenému mohlo být způsobeno, jak popsala svědkyně H. B. Zde je třeba doplnit, že podle obviněným předložených fotografií je zřejmé, že si případně poškozený mohl dosáhnout nožem až ke krční páteři, nicméně znalkyně s maximální možnou dávkou jistoty, kterou byla schopna stanovit, konstatovala, že s ohledem na jeho typ a polohu bylo zranění způsobeno jinou osobou, což pak odpovídalo i dalším, výše zmíněným důkazům. Významné taktéž bylo, že sám poškozený, sice výrazně ovlivněný alkoholem (samotný útok si nepamatoval), uváděl, že ucítil na krku určité zašimrání, na příslušné místo si sáhl a zjistil, že z něho krvácí. Nelze taktéž pominout, že z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví biologie a genetika vyplynulo, že se na předmětném noži nacházela lidská krev, přičemž zjištěný DNA profil byl shodný s profilem DNA poškozeného a dále také, že na stěru z čepele nože byl stanoven profil DNA, který je individuálně shodný s profilem DNA poškozeného a dále pak shodný s profilem DNA obviněného. S uvedeným pak bylo taktéž v souladu chování obviněného po činu, neboť nabízel poškozenému náhradu škody.
25. Ze všech uvedených skutečností v jejich souhrnu bylo tedy zcela zřejmé, že si poškozený předmětné zranění nezpůsobil sám, ale učinil tak právě obviněný. Jinak řečeno, nelze dovodit, že by rozhodná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, která jsou určující pro naplnění znaků trestných činů těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku (ukončeného ve stadiu pokusu §21 odst. 1 tr. zákoníku) a výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, tedy že by skutková zjištění nevyplývala z provedených důkazů či snad měla být jejich opakem apod., ale naopak jsou jimi zjevně podložena.
26. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak Nejvyšší soud nezjistil.
27. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného byla podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud ji nicméně shledal zjevně neopodstatněnou. Proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 11. 2022
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu