ECLI:CZ:NS:2022:7.TZ.103.2022.1
sp. zn. 7 Tz 103/2022-17
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Mazáka a soudců JUDr. Radka Doležela a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., projednal v neveřejném zasedání dne 6. 9. 2022 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného J. U. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 1 KZV 160/2021, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 1 KZV 160/2021, a v řízení, jež mu předcházelo,
byl porušen zákon
v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného J. U.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se toto usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze zrušuje . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Usnesením policejního orgánu Policie České republiky – Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení Odboru obecné kriminality, ze dne 6. 9. 2021, č. j. KRPS-288665-133/TČ-2020-010073-NE, bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného J. U. pro zvlášť závažný zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, kterou státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze usnesením ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 1 KZV 160/2021, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítla.
2. Ministr spravedlnosti podal dne 19. 8. 2022 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona proti usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze. Vytkl, že o stížnosti obviněného rozhodla v rozporu s ustanovením §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., jelikož sice vykonávala dozor nad přípravným řízením, avšak dala policejnímu orgánu (materiálně vzato) pokyn k zahájení trestního stíhání. Namítl, že o stížnosti obviněného měl rozhodnout nadřízený státní zástupce, tedy státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným usnesením byl porušen zákon v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného, aby zrušil napadené usnesení, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
3. Před konáním neveřejného zasedání [§274 odst. 3 písm. a) tr. ř.] Nejvyšší soud umožnil obviněnému a Nejvyššímu státnímu zastupitelství se ke stížnosti pro porušení zákona vyjádřit. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se v písemném vyjádření se stížností pro porušení zákona ztotožnil a učinil rovněž shodný návrh na rozhodnutí Nejvyššího soudu.
4. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.
5. Řízení o stížnosti jako řádném opravném prostředku proti usnesení je upraveno v hlavě sedmé zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním, trestní řád, ve znění pozdějších předpisů. Podle §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1 (tj. autoremedurou), předloží věc k rozhodnutí policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci.
6. V dané věci policejní orgán svým usnesením zahájil trestní stíhání obviněného na podkladě pokynu, resp. souhlasu, který mu k tomu dala dozorová státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze. Jestliže však státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze vykonávala dozor nad přípravným řízením ve věci obviněného J. U., nemohla rozhodovat o stížnosti obviněného proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání právě v důsledku té skutečnosti, že k usnesení dala policejnímu orgánu pokyn, resp. souhlas. V takovém případě byl k rozhodnutí o stížnosti obviněného příslušný nadřízený státní zástupce (tj. státního zástupce nadřízeného státního zastupitelství), konkrétně státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze. Tomu měl policejní orgán předložit věc prostřednictvím státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze k rozhodnutí. V opačném případě byl porušen zákon v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. a ve věci rozhodl nepříslušný státní zástupce.
7. Nejvyšší soud dodává, že i když forma projevu vůle státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze nebyla zcela jasná (tj. nejprve svůj přípis policejnímu orgánu výslovně nazvala jako „pokyny pro vrchního komisaře“ a následně mu zaslala samostatný přípis označený jako „souhlas s trestním stíháním“), nemá tato skutečnost vliv na výše uvedené závěry. Smyslem citovaného ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. je zajistit nejvyšší možnou míru nestrannosti a objektivity řízení a rozhodnutí o stížnosti. S tímto požadavkem je neslučitelné, aby o stížnosti rozhodoval orgán, který ve vztahu k usnesení již před jeho vydáním projevil svou ingerenci, jejímž obsahovým významem byla akceptace usnesení. V tomto smyslu v dané věci státní zástupkyně jednoznačně projevila svou vůli. Co se týče formy tohoto projevu vůle, ta je z hlediska ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. nerozhodná (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 7 Tz 32/2013). Zásadní proto v této věci je, že státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze fakticky projevila předběžnou akceptaci zamýšleného usnesení policejního orgánu a navodila tak situaci, kdy policejní orgán měl k budoucímu rozhodnutí její kladné stanovisko.
8. Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného. Podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V dalším řízení bude znovu rozhodnuto o stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání, avšak toto rozhodnutí učiní státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 9. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu