ECLI:CZ:NS:2022:7.TZ.114.2022.1
sp. zn. 7 Tz 114/2022-74
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 10. 2022 v senátě složeném z předsedy JUDr. Radka Doležela a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Romana Vicherka, Ph. D., stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného O. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 8. 2021, sp. zn. 3 T 80/2021, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. byl pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 8. 2021, sp. zn. 3 T 80/2021,
porušen zákon
v neprospěch obviněného O. K. v ustanovení §314e odst. 5 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se tento trestní příkaz Okresního soudu v Ústí nad Labem zrušuje . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Ústí nad Labem přikazuje , aby věc znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 8. 2021, č. j. 3 T 80/2021-37, byl obviněný O. K. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců s podmíněným odkladem výkonu na zkušební dobu dvou let za současného vyslovení dohledu, dále k peněžitému trestu v celkové výši 30 000 Kč, vyměřenému v počtu sto denních sazeb po 300 Kč a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců.
2. Zmíněného přečinu se obviněný podle výroku rozsudku soudu dopustil tím, že dne 15. 7. 2021 v 15:50 hodin v Ústí nad Labem, v ulici XY, řídil po pozemní komunikaci motorové vozidlo tovární značky a typu Volkswagen Golf, registrační značky XY, ačkoliv věděl, že příkazem Městského úřadu Litoměřice, odborem dopravy a silničního hospodářství, sp. zn. MULTM/0025078/21/DOP//KVo/602, ze dne 26. 4. 2021, který nabyl právní moci dne 19. 5. 2021, mu byla mimo jiné uložena sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 14 měsíců. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 31. 8. 2021.
3. Ministr spravedlnosti podal dne 26. 9. 2022 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona proti výše uvedenému trestnímu příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem. Zmínil relevantní právní úpravu, konkrétně ustanovení §314e odst. 5 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021 a namítl, že soud toto ustanovení nerespektoval, neboť dvojnásobek počtu denních sazeb spolu s uloženým trestem odnětí svobody převyšoval jeden rok. Napadeným trestním příkazem soud obviněnému uložil jednak trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců (jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let), a vedle toho peněžitý trest ve výměře sto denních sazeb s výší denní sazby 300 Kč, celkem tedy ve výši 30 000 Kč. Dvojnásobek počtu uložených sto denních sazeb, tj. 200 denních sazeb, spolu s uloženým trestem odnětí svobody na 8 měsíců, tj. celkem čtrnáct měsíců a dvacet dnů, přesahuje v rozporu s citovaným ustanovením 1 rok.
4. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem byl porušen zákon v neprospěch obviněného, a to v ustanovení §314e odst. 5 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz Okresního soudu v Ústí nad Labem zrušil, včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a Okresnímu soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
5. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení předcházející a dospěl k závěru, že zákon byl porušen v zásadě z důvodů vytýkaných ministrem spravedlnosti.
6. Podle §314e odst. 5 tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) byl-li trestním příkazem ukládán peněžitý trest, nesměl dvojnásobek počtu denních sazeb ani spolu s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat jeden rok.
7. Obviněnému O. K. byl citovaným trestním příkazem uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb, přičemž dvojnásobek počtu denních sazeb (neboť tento trest by v případě přeměny podle §69 odst. 2 tr. zákoníku byl přeměněn na 200 dní odnětí svobody) by v součtu s výměrou uloženého trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců znamenal uložení trestu odnětí svobody ve výměře 14 měsíců a 20 dnů, který by přesahovala citovaným ustanovením §314e odst. 5 tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) stanovenou maximální zákonnou dobu jednoho roku. Tím došlo k porušení zákona v citovaném ustanovení.
8. Nejvyšší soud dále dodává, že důvodnost podaného mimořádného opravného prostředku se odvíjí již od řízení, které předcházelo vydání trestního příkazu, jímž byl uložen trest odnětí svobody, přesahující v rozporu se zmíněnými pravidly výměru jednoho roku. Není tomu totiž proto, že by trest přesahující tuto výměru byl trestem, který by byl ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř. ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo by uložený druh trestu byl v zřejmém rozporu s účelem trestu, avšak zejména proto, že byl tento trest uložen trestním příkazem, tedy ve zvláštním řízení, které uložení trestu o takové výměře neumožňuje (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 1996, sp. zn. 2 Tzn 161/96, publikovaný pod č. 28/1998 Sb. rozh. tr.). Jestliže tedy samosoudce dospěl v předmětné věci k závěru, že bylo důvodné uložit vedle trestu odnětí svobody (ve výměře 8 měsíců) i peněžitý trest stanovený podle §68 odst. 3 tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2021) ve výměře 100 denních sazeb, aniž by takovým postupem přesáhl horní hranici trestní sazby stanovenou trestním zákoníkem, bylo v dané věci vyloučeno vydání trestního příkazu a samosoudce měl rozhodnout rozsudkem v hlavním líčení, v němž by omezení ve smyslu §314e odst. 5 tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) neplatilo.
9. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona tudíž v uvedeném směru a v nyní posuzovaném případě nevyplývá z §266 odst. 2 tr. ř., který upravuje podmínky podání tohoto mimořádného opravného prostředku pouze proti výroku o trestu, ale přímo z obecného ustanovení §266 odst. 1 tr. ř., které její podání připouští proti každému pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení. V návaznosti na to (srov. také např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 4 Tz 167/2006 nebo ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 8 Tz 34/2020) bylo nutné zrušit trestní příkaz v celém rozsahu.
10. Nejvyšší soud proto vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 8. 2021, sp. zn. 3 T 80/2021, byl porušen zákon v neprospěch obviněného, a to v §314e odst. 5 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021. Proto podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil předmětný trestní příkaz, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. Jen pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že pokud svým rozsudkem vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 10. 2022
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.