ECLI:CZ:NS:2022:7.TZ.133.2021.3
sp. zn. 7 Tz 133/2021-232
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Radka Doležela a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 1. 2022 stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti ve prospěch obviněného P. B. , nar. XY v XY, bytem XY, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 10. 2020, sp. zn. 6 T 83/2020, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 10. 2020, sp. zn. 6 T 83/2020,
byl porušen zákon
v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného P. B.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se tento rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem zrušuje . Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Ústí nad Labem přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 10. 2020, č. j. 6 T 83/2020-169, byl obviněný P. B. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a byl za to odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, neboť státní zástupce a obviněný se v hlavním líčení po vyhlášení rozsudku vzdali práva na podání řádného opravného prostředku. Současně prohlásili, že netrvají na písemném vyhotovení odůvodnění a obviněný i sdělil, že si nepřeje, aby odvolání v jeho prospěch podaly jiné oprávněné osoby. V návaznosti na to rozsudek s ohledem na §129 odst. 2 tr. ř. neobsahuje odůvodnění.
2. Uvedeného trestného činu se obviněný měl dopustit jednáním spočívajícím v tom, že
1) v době od 16.30 hodin dne 17. 4. 2020 do 08.45 hodin dne 18. 4. 2020 v době nouzového stavu vyhlášeného pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru na území České republiky usnesením vlády České republiky č. 194/2020 ze dne 12. 3. 2020 ve smyslu dikce článků 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění změn a doplňků, na dobu od 14.00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu třiceti dnů a následně prodlouženého usnesením vlády České republiky č. 396/2020 ze dne 9. 4. 2020 do dne 30. 4. 2020, v Ústí nad Labem, ul. XY č. XY společně s dalším, doposud neustanoveným spolupachatelem a za jeho aktivní účasti, vnikli na volně přístupný pozemek domu v rekonstrukci a následně po vypáčení uzamčeného zámku pomocí plochého páčidla do přízemí domu, napadené prostory prohledali a odcizili odtud z pozemku napadeného domu v rekonstrukci deset dílů zednického lešení červené barvy a z přízemí domu drobné věci nulové hodnoty, přičemž v přízemí napadeného domu vandalsky poškodili pomocí plochého páčidla rozvodové trubky topení, takže tímto svým jednáním způsobili ke škodě poškozeného R. B. škodu odcizením v celkové výši nejméně 3 000 Kč a škodu poškozením ve výši 3 150 Kč,
2) dne 27. 5. 2020 v čase okolo 11.50 hodin v Ústí nad Labem, ul. XY č. XY vniknul na neuzamčený pozemek areálu užívaného k podnikatelským aktivitám poškozeným podnikatelem K. T., napadený prostor prohledal a odcizil odtud pro svoje osobní potřeby sadu čtyř letních pneumatik Matador na ocelových discích, takže tímto svým jednáním způsobil ke škodě poškozeného podnikatele K. T. škodu odcizením v celkové výši nejméně 6 000 Kč,
a jednání pod body 1), 2) se dopustil přes skutečnost, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 3 T 44/2015, jenž nabyl právní moci dne 17. 9. 2016, pro spáchání mimo jiné přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, dílem ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 30. 7. 2019.
3. Ministryně spravedlnosti podala dne 15. 12. 2021 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného proti zmíněnému rozsudku stížnost pro porušení zákona. Rozsudek napadla v celém rozsahu, přičemž vytkla právní kvalifikaci podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Namítla, že i když se obviněný dopustil zjištěného jednání dne 17. 4. 2020 a 18. 4. 2020 „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu citovaného ustanovení, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nebyly splněny podmínky pro to, aby skutek mohl být posouzen podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Nebyla totiž dána žádná věcná souvislost útoků obviněného v podobě odcizení zednického lešení, resp. dalších věcí, s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Svou argumentaci podpořila odkazem na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, publikovaný pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr. a na nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21. N aplnění zmíněného znaku kvalifikované skutkové podstaty bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, přičemž jednání obviněného mělo být kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku. V návaznosti na to se uložený nepodmíněný trest odnětí svobody na 30 měsíců jeví jako zjevně excesivní.
4. Ministryně spravedlnosti proto navrhla, aby Nejvyšší soud jednak podle §275 odst. 4 tr. ř. před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona přerušil výkon napadeného rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem. Následně navrhla, aby podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že tímto rozsudkem byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. B. v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. rozsudek zrušil, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, alternativně navrhla, aby Nejvyšší soud postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
5. Nejvyšší soud jako soud příslušný k vedení řízení o stížnosti pro porušení zákona (§266 odst. 1 tr. ř.) nejprve rozhodl o návrhu ministryně spravedlnosti na přerušení výkonu trestu obviněného, a to usnesením ze dne 21. 12. 2021, č. j. 7 Tz 133/2021-204, tak, že podle §275 odst. 4 tr. ř. obviněnému P. B. přerušil výkon trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 10. 2020, sp. zn. 6 T 83/2020.
6. Dále bylo osobám uvedeným v §274 odst. 5 tr. ř. umožněno se k podané stížnosti pro porušení zákona vyjádřit. Obviněný prostřednictvím své obhájkyně, a shodně státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, uvedli, že se s podaným mimořádným opravným prostředkem a argumentací v něm obsaženou ztotožňují a navrhují mu vyhovět. Právní kvalifikaci jednání podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku považovali s ohledem zejména na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, za nesprávnou, neboť mělo být posouzeno pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a obviněnému měl být uložen přiměřený trest.
7. Nejvyšší soud následně přezkoumal podle §267 odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.
8. Podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bude odnětím svobody na dvě léta až osm let potrestán pachatel, který spáchá čin uvedený v §205 odst. 1 nebo 2 tr. zákoníku za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
9. Jak Nejvyšší soud konstatoval ve výše zmíněném rozsudku velkého senátu trestního kolegia, publikovaném pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr., zákon s naplněním podmínek stanovených v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku počítá ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí je přitom bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, existující na území České republiky s různou intenzitou v období asi od měsíce března 2020.
10. Dále Nejvyšší soud doplnil, že za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ nelze považovat nouzový stav jako takový, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu.
11. Především pak velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu konstatoval, že aby případy krádeží mohly být posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, musí zde být – vedle výše uvedené místní a časové – i určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd.
12. Nejvyšší soud doplnil, že popsaný výklad odpovídá i zásadě subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku a tomu, jak byla tato zásada vyložena ve stanovisku uveřejněném pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. Podle něj má uvedená zásada místo i tam, kde je sice nutné uplatnit trestní odpovědnost a trestní represi z ní vyplývající, ale míra této represe musí být jen skutečně nezbytná a odpovídající všem rozhodným okolnostem, zejména pak povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, který je základem trestní odpovědnosti pachatele.
13. Zohlední-li se naznačené výklady v trestní věci obviněného P. B., je zřejmé, že se svého jednání v dubnu a květnu roku 2020 dopustil v době jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, a to za výskytu koronaviru SARS CoV-2 na území České republiky, jenž vyvolal reakci vlády České republiky, která usnesením č. 194/2020 ze dne 12. 3. 2020 ve smyslu dikce článků 5 a 6 ústavního zákona číslo 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů, na dobu od 14.00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu třiceti dnů na území České republiky vyhlásila nouzový stav, a poté jej prodloužila a nadále přijímala celou řadu navazujících omezujících a regulačních opatření.
14. Pokud jde o věcnou souvislost mezi zmíněným jednáním obviněného, jinak správně posouzeným jako pokračující trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, a událostí v podobě výskytu koronaviru, Nejvyšší soud konstatuje, že okresní soud se ve smyslu výše shrnutých požadavků k dané otázce s ohledem na postup podle §129 odst. 2 tr. ř. nevyjádřil. Obviněný nicméně jednal tak, že (zjednodušeně řečeno) vnikl (spolu s další dosud neustanovenou osobou) na volně přístupný pozemek domu v rekonstrukci a odcizil odtud deset dílů zednického lešení a další drobné věci nulové hodnoty, v druhém případě potom odcizil čtyři pneumatiky. Není přitom jednoznačně zřejmé, že by se pandemická situace zmíněného skutkového děje nějak podstatně týkala, obviněný patrně nemohl počítat s tím, že by mu mohla zajistit neodhalení či nedopadení, útok obviněného pak směřoval proti předmětům, které nebyly určeny či použitelné k řešení zmíněné situace. Zřetelný podklad pro shora uvedenou právní kvalifikaci tak ve věci nelze dovodit.
15. Nejvyšší soud proto stížnosti pro porušení zákona v dané situaci přisvědčil. Okresní soud v Ústí nad Labem totiž pravomocným rozsudkem jednání obviněného, pokud konstatoval naplnění i kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nesprávně hmotněprávně posoudil. Pro zmíněnou vadu, působící v neprospěch obviněného, výrok o vině, a návazně ani výrok o trestu, nemohou obstát.
16. Nejvyšší soud tudíž podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil uvedené porušení zákona, konkrétně §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, působící v neprospěch obviněného. S ohledem na to dále podle §269 odst. 2 tr. ř. stížností pro porušení zákona napadený rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem zrušil, současně byla zrušena i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
17. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud Okresnímu soudu v Ústí nad Labem přikázal, mimo jiné i s ohledem na již zmíněnou absenci odůvodnění napadeného rozsudku podle §129 odst. 2 tr. ř., aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Věc se tak vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně, jenž je dále vázán právním názorem vysloveným v kasačním rozhodnutí (§270 odst. 4 tr. ř.), přičemž v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.). Jeho úkolem bude, aby v návaznosti na shora popsané závěry a zejména s ohledem na již citovaný rozsudek velkého senátu trestněprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (publikovaný pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr.) znovu zvážil, zda lze skutek popsaný ve výroku o vině nyní zrušeného rozsudku posoudit i za užití kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku či nikoli, a následně aby vydal na to navazující rozhodnutí.
18. O stížnosti pro porušení zákona rozhodl Nejvyšší soud podle §274 odst. 3 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to s vyhlášením rozsudku vyvěšením na úřední desce soudu (§274a odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 1. 2022
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu