ECLI:CZ:NS:2022:7.TZ.61.2022.1
sp. zn. 7 Tz 61/2022-242
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Radka Doležela a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., projednal v neveřejném zasedání konaném dne 1. 6. 2022 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného A. V. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2020, sp. zn. 91 T 104/2020, a rozhodl takto:
I. Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2020, sp. zn. 91 T 104/2020, byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného A. V.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadený rozsudek ohledně obviněného A. V. zrušuje . Podle §269 odst. 2 tr. ř. s přiměřeným použitím §261 tr. ř. se napadený rozsudek zrušuje ohledně obviněného R. H., nar. XY. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Podle §275 odst. 3 tr. ř. se obviněný R. H. nebere do vazby.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2020, č. j. 91 T 104/2020-116, byli obvinění A. V. a R. H. uznáni vinnými zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a byli za to odsouzeni podle §205 odst. 4 tr. zákoníku, obviněný A. V. k trestu odnětí svobody v trvání 26 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců a obviněný R. H. za užití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců, jehož výkon mu byl podle týchž ustanovení podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 20 měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody. Vzhledem k tomu, že obvinění i státní zástupce se vzdali po vyhlášení rozsudku práva na odvolání a netrvali na vyhotovení odůvodnění a obvinění zároveň prohlásili, že si nepřejí, aby v jejich prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby, rozhodnutí jednak ihned nabylo právní moci a jednak obsahuje odůvodnění pouze stran adhezního výroku.
2. Uvedeného trestného činu se měli obvinění dopustit jednáním spočívajícím v tom, že v době od 3:00 hodin do 4:00 hodin dne 19. 4. 2020 v Brně, XY, nejprve obviněný R. H. vylezl po okapu na střechu ve výši cca 8 metrů rozestavěného rodinného domu, kde v té době brigádně pracoval, a následně zde odcizil motorovou pilu zn. Stihl model 180 v hodnotě 3 594 Kč, ponornou pilu zn. Makita J 1000 v hodnotě 6 831 Kč, včetně vodící lišty v hodnotě 988 Kč a vrtací kladivo zn. Bosch včetně kufru v hodnotě 2 526 Kč, a poté uvedené nářadí spustil po laně obviněnému A. V., který zde čekal a svým jednáním tak způsobili škodu odcizením motorové pily zn. Stihl model 180 poškozenému Š. B. ve výši 3 594 Kč a odcizením ponorné pily zn. Makita J 1000, včetně vodící lišty a vrtacího kladiva zn. Bosch včetně kufru, poškozené společnosti AMNÍLA, s. r. o., IČ: 293 70 248, se sídlem Lidická 19, Brno, celkovou škodu ve výši 10 345 Kč, a tohoto jednání se dopustili v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 pod č. 194 pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaný jako SARS CoV-2) na území České republiky na dobu od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020 po dobu 30 dnů, prodlouženého usnesením vlády ze dne 30. 4. 2020 pod č. 485, jež bylo vyhlášeno pod č. 219/2020 Sb., kterým vláda podle čl. 6 odst. 2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů, prodloužila nouzový stav do 17. 5. 2020.
3. Ministr spravedlnosti podal dne 25. 4. 2022 u Nejvyššího soudu ve prospěch (pouze) obviněného A. V. proti zmíněnému rozhodnutí stížnost pro porušení zákona. Poukázal na znění zejména ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a jeho výklad v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, publikovaného pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr., resp. v nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21. Podle nich je k aplikaci této kvalifikované skutkové podstaty nutné zjištění určité věcné souvislosti spáchané krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. V posuzované věci se ovšem obviněný sice dopustil zjištěného jednání dne 19. 4. 2020 za takové události ve smyslu citovaného ustanovení, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nebyla ale dána žádná věcná souvislost jeho útoků s ní. Ministr spravedlnosti připomenul, že obviněný se dopustil krádeže nářadí z neobývaného rozestavěného rodinného domu, aniž by pandemické situace jakkoli zneužil či využil, aniž by mu existující opatření či omezení spáchání trestného činu umožnila či usnadnila, stejně tak útoky nesměřovaly proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu. N aplnění zmíněného znaku kvalifikované skutkové podstaty bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného tak mělo být kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku. V návaznosti na to byl obviněnému uložen excesivní trest odnětí svobody.
4. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v neprospěch obviněného A. V., a to v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil, a to výslovně v celém rozsahu, jakož aby zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
5. Osobám uvedeným v §274 odst. 5 tr. ř. bylo umožněno se k podané stížnosti pro porušení zákona vyjádřit. Obviněný sdělil, že se s podaným mimořádným opravným prostředkem ztotožňuje, jak co do odůvodnění, tak co do závěrečného návrhu, neboť byl stíhán pro jednání nemající věcnou souvislost s výskytem koronaviru, označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19, ani s omezeními vyvolanými v souvislosti s nouzovým stavem. Obdobně se k podání ministra spravedlnosti připojila i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Akcentovala soudní praxi, zejména již zmíněné rozhodnutí, publikované pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr. a nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21, požadující pro aplikaci §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku určitou věcnou souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, což v projednávané věci dáno nebylo a souvislost útoku se zmíněnou událostí byla pouze časová. Současně dodala, že návrh na rozhodnutí Nejvyššího soudu nemodifikuje ve prospěch obviněného R. H., neboť by mu zjištěná vada z hlediska jeho postavení neprospěla. Byl mu totiž za užití §58 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody pod hranicí trestní sazby, přičemž případná změna výroku o vině by se proto jen stěží mohla projevit v dalším zmírnění jeho trestního postihu, nota bene ve spojení s příznivějšími podmínkami pro zahlazení odsouzení, s přihlédnutím k jeho aktuálnímu opisu evidence rejstříku trestů, který nesvědčí o vedení řádného života.
6. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3, 4 tr. ř. napadená rozhodnutí i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.
7. Podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bude odnětím svobody na dvě léta až osm let potrestán pachatel, který spáchá čin uvedený v §205 odst. 1 nebo 2 tr. zákoníku za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
8. Jak Nejvyšší soud konstatoval ve výše zmíněném rozsudku velkého senátu trestního kolegia, publikovaném pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr., zákon s naplněním podmínek stanovených v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku počítá ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí je přitom bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, jež existovala na území České republiky s různou intenzitou v období asi od měsíce března 2020.
9. Dále Nejvyšší soud doplnil, že za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ nelze považovat nouzový stav, v dané době vyhlášený, jako takový, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu.
10. Především pak velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu konstatoval, že aby případy krádeží mohly být posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění znaku v podobě jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, musí zde být – vedle výše uvedené místní a časové – i určitá věcná souvislost spáchané krádeže s takovou událostí. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd.
11. Nejvyšší soud doplnil, že popsaný výklad odpovídá i zásadě subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku a tomu, jak byla tato zásada vyložena ve stanovisku uveřejněném pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. Podle něj má uvedená zásada místo i tam, kde je sice nutné uplatnit trestní odpovědnost a trestní represi z ní vyplývající, ale míra této represe musí být jen skutečně nezbytná a odpovídající všem rozhodným okolnostem, zejména pak povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, který je základem trestní odpovědnosti pachatele.
12. Zohlední-li se naznačené výklady v trestní věci obviněného A. V., je zřejmé, že se svého jednání realizovaného dne 19. 4. 2020 dopustil v době jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, a to za výskytu koronaviru SARS CoV-2 na území České republiky, jenž vyvolal reakci vlády České republiky, která vyhlásila usnesením č. 194 ze dne 12. 3. 2020 ve smyslu dikce článků 5 a 6 ústavního zákona číslo 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů, na dobu od 14.00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu třiceti dnů na území České republiky nouzový stav, a i poté jej s příslušnými souhlasy prodloužila a nadále byla přijímána celá řada navazujících omezujících a regulačních opatření.
13. Pokud jde o věcnou souvislost mezi zmíněným jednáním obviněného, jinak správně posouzeným jako trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku (což v podané stížnosti pro porušení zákona ani nebylo zpochybněno) a událostí v podobě výskytu koronaviru, Nejvyšší soud konstatuje, že Městský soud v Brně se ve smyslu výše shrnutých požadavků k dané otázce s ohledem na absenci odůvodnění rozsudku nevyjádřil. Obviněný nicméně jednal tak, že (zjednodušeně řečeno) poté, co obviněný R. H. vnikl do rozestavěného neobývaného domu, společně odcizili běžné pracovní nářadí (pila, vrtací kladivo) v hodnotě cca 14 000 Kč. Není přitom jednoznačně zřejmé, že by se pandemická situace zmíněného skutkového děje nějak podstatně týkala, obviněný patrně nemohl počítat s tím, že by mu mohla zajistit neodhalení či nedopadení, útok obviněného pak směřoval proti předmětům, které nebyly určeny či použitelné k řešení zmíněné situace. Zřetelný podklad pro shora uvedenou právní kvalifikaci tak ve věci nelze dovodit.
14. Nejvyšší soud proto stížnosti pro porušení zákona v dané situaci přisvědčil. Jmenovaný soud totiž pravomocným rozsudkem jednání obviněného, pokud konstatoval naplnění i kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nesprávně hmotněprávně posoudil. Pro zmíněnou vadu, působící v neprospěch obviněného, výrok o vině a v návaznosti ani výrok o trestu, nemohl obstát.
15. Nejvyšší soud tudíž podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil uvedené porušení zákona, konkrétně §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku Městským soudem v Brně, působící v neprospěch obviněného A. V. V návaznosti na to dále podle §269 odst. 2 tr. ř. stížností pro porušení zákona napadené rozhodnutí ohledně jmenovaného obviněného zrušil, včetně všech dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §270 odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
16. S ohledem na skutečnost, že skutkový děj byl spáchán i obviněným R. H., v podstatě, byť to Městský soud v Brně výslovně neuvedl, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, se Nejvyšší soud zaobíral i možností užití principu beneficia cohaesionis ve smyslu §269 odst. 2 věta pátá tr. ř., s odkazem na §261 tr. ř. Podle naposledy zmíněného ustanovení, prospívá-li důvod, z něhož rozhodl odvolací soud ve prospěch některého obviněného, také dalšímu spoluobviněnému (nebo zúčastněné osobě), rozhodne odvolací soud vždy též v jeho prospěch. V nyní vedeném řízení o stížnosti pro porušení zákona byl tento mimořádný opravný prostředek podán pouze ve prospěch obviněného A. V., nicméně zjištěnou vadou jsou zjevně zatíženy i závěry týkající se obviněného R. H., který byl pro spáchání v podstatě téhož jednání shledán vinným shodným trestným činem, za shodně nesprávně aplikované kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Proto Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. za užití §261 tr. ř. předmětný rozsudek Městského soudu v Brně zrušil i ohledně tohoto obviněného (čímž je rozsudek zrušen celý) a podle §270 odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Brně přikázal, aby (v konečném důsledku) celou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pouze ve stručnosti Nejvyšší soud s ohledem na vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství doplňuje, že stran obviněného R. H. bylo sice užito ve výroku o trestu moderační ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, a tedy, v tomto výroku, skutečně může být změna rozhodnutí (aniž by samozřejmě Nejvyšší soud jakkoli konkrétně předjímal budoucí závěry) v jeho prospěch méně výrazná než u obviněného A. V. Avšak zjištěná vada, pro kterou byl obviněný R. H. shledán vinným zvlášť závažným zločinem podle kvalifikované skutkové podstaty krádeže namísto přečinu krádeže v základní skutkové podstatě, byla zjevně učiněna i ve vztahu k němu, tedy již výrok o vině je zatížen shodným pochybením jako ve vztahu k obviněnému A. V., jehož odstranění obviněnému R. H. nutně prospívá. Výše citované ustanovení §261 tr. ř. přitom stanoví poměrně jednoznačnou hypotézu (prospívá-li důvod rozhodnutí ve prospěch některého obviněného také dalšímu spoluobviněnému) i dispozici (rozhodne soud vždy též v jeho prospěch), které jiný postup než zde přijatý v zásadě neumožňují.
17. Věc se tak vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně, jenž je dále vázán právním názorem vysloveným v kasačním rozhodnutí (§270 odst. 4 tr. ř.), přičemž v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněných (§273 tr. ř.). Jeho úkolem bude, aby v návaznosti na shora popsané závěry a zejména s ohledem na již citovaný rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (publikovaný pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr.), znovu zvážil, zda lze skutek popsaný ve výroku o vině nyní zrušeného rozsudku posoudit i za užití kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku či nikoli, a následně aby vydal na to navazující rozhodnutí.
18. Nakonec bylo nutné zohlednit, že podle §275 odst. 3 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Jak vyplynulo ze spisového materiálu, resp. již bylo výše zmíněno, obviněný A. V. byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody, resp. podmíněné odsouzení bylo podle §83 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku ponecháno v platnosti a zkušební doba byla prodloužena (usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2021, č. j. 91 T 104/2020-181), tedy postup podle citovaného ustanovení §275 odst. 3 tr. ř. nepřipadal v úvahu. Obviněnému R. H. pak byl uložen rovněž trest odnětí svobody s podmíněným odkladem výkonu, nicméně usnesením Městského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2021, č. j. 91 T 104/2020-190, bylo podle §83 odst. 1 tr. zákoníku rozhodnuto, že ho obviněný vykoná. Podle dat k aktuálnímu věznění právě tento trest obviněný vykonává, a to od 14. 5. 2022 s přepokládaným koncem 14. 7. 2023. Současně z týchž dat vyplynulo, že má obviněný nařízené další dva tresty odnětí svobody, a to ve věcech Městského soudu v Brně sp. zn. 12 T 88/2021 ve výměře 300 dnů a sp. zn. 11 T 5/2022 ve výměře 1 rok. Nic tak nebrání tomu, aby byl obviněný, vzhledem ke zrušení výroku o nyní vykonávaném trestu, převeden do výkonu těchto dalších nařízených trestů odnětí svobody, což má přednost před výkonem vazby (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 11 Tdo 548/2017). Proto bylo rozhodnuto podle §273 odst. 3 tr. ř. tak, že se obviněný R. H. nebere do vazby.
19. O stížnosti pro porušení zákona rozhodl Nejvyšší soud podle §274 odst. 3 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to s vyhlášením rozsudku vyvěšením na úřední desce soudu (§274a odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 6. 2022
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu