ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.1011.2022.1
sp. zn. 8 Tdo 1011/2022-242
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 11. 2022 o dovolání, které podal obviněný M. Ch. , (rozený K.), nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2022, č. j. 5 To 130/2022-208, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 34/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
1. Obviněný M. Ch. (dále zpravidla jen „obviněný“, popř. jako „dovolatel”) byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2022, č. j. 3 T 34/2019-193 uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výroku citovaného rozsudku) a za sbíhající se přečin těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 26. 2. 2021, č. j. 32 T 174/2020-233, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 8. 2021, sp. zn. 6 To 154/2021, byl podle §67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, s přihlédnutím k §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, odsouzen k souhrnnému peněžitému trestu ve výši 400 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na částku 180 Kč, celkem tedy ve výši 72 000 Kč (sedmdesát dva tisíce korun českých). Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl dovolateli uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 3 (tří) roků. Městský soud v Brně dále podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 26. 2. 2021, č. j. 32 T 174/2020-233, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 8. 2021, sp. zn. 6 To 154/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
2. Proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Brně podala státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně v neprospěch obviněného odvolání, a to pouze do výroku o trestu. Z jejího podnětu Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 6. 2022, č. j. 5 To 130/2022-208, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a za splnění podmínek §259 odst. 3, odst. 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného podle §67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, s přihlédnutím k §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil za přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 tr. zákoníku a za sbíhající se přečin těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 26. 2. 2021, č. j. 32 T 174/2020-233, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 8. 2021, sp. zn. 6 To 154/2021, k souhrnnému peněžitému trestu ve výši 400 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na částku 250 Kč, celkem tedy ve výši 100 000 Kč (sto tisíc korun českých). Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil dále obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 6 (šesti) roků. Krajský soud v Brně dále podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 26. 2. 2021, č. j. 32 T 174/2020-233, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 8. 2021, sp. zn. 6 To 154/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
I.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Obviněný podal prostřednictvím obhájce proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Podle názoru dovolatele odvolací soud dostatečně nezdůvodnil, proč uložil přísnější trest zákazu činnosti než soud prvního stupně, když použil téměř totožné argumenty. V této souvislosti obviněný zdůraznil, že uložení trestu zákazu činnosti v délce 6 let v jeho případě zákon nepřipouští. Podle názoru dovolatele odvolací soud nesprávně posoudil hmotně právní podmínky pro uložení trestu zákazu činnosti, kdy se v rozporu s §38 odst. 1 tr. zákoníku vůbec nezabýval jeho poměry a nevzal v potaz, že má 2 malé děti, manželku na mateřské dovolené a že vzhledem ke své profesi hodně cestuje. Stejně tak odvolací soud podle obviněného porušil §39 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nepřihlížel k dalším podmínkám pro stanovení výměry trestu, kterými jsou možnost jeho nápravy, chování po činu apod. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2022, č. j. 5 To 130/2022-208, zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl. Dodatečně zaslal obviněný opravu písařských chyb, když dovolací důvody měly správně být uvedeny §265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř.
4. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k podanému dovolání nevyjádřil.
II.
Přípustnost dovolání
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§265c tr. ř.] shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
7. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn v případech, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno především namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán.
8. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je dán v případě, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
III. Důvodnost dovolání
9. Pokud jde o obviněným uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř., pak je nutno konstatovat, že v dovolání se nenachází jakékoliv námitky, které by tyto dovolací důvody relevantně naplňovaly. Nejvyšší soud na tomto místě považuje za nezbytné uvést, že dovolání bylo obviněným prostřednictvím obhájce podáno za situace, kdy se obviněný po vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně vzdal práva odvolání a odvolání bylo podáno pouze státní zástupkyní v neprospěch obviněného, a to pouze do výroku o trestu. Za této situace nemůže Nejvyšší soud přehlížet publikované rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr. a z něj plynoucí závěr, že „jestliže bylo odvolání podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně, může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze v rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně“ (v předmětné trestní věci tedy pouze ve výroku o trestu, když výrok o trestu byl napaden v neprospěch obviněného státní zástupkyní, zatímco obviněný se práva odvolání do viny i trestu vzdal). Z rozhodnutí odvolacího soudu je přitom nesporné, že tento soud přezkoumával pouze tento výrok rozsudku soudu prvního stupně. Jak již bylo shora uvedeno, uplatněné námitky směřují výlučné vůči uloženému trestu zákazu činnosti, který je ze strany obviněného považován za nepřípustný s ohledem na jeho výši (obviněný v dovolání výslovně uvedl, že trest zákazu činnosti uložený soudem prvního stupně v trvání 3 let považuje za přípustný). Obviněný sice ve svém dovolání odkazuje na hmotně právní ustanovení §38 odst. 1 tr. zákoníku a §39 odst. 1 tr. zákoníku, avšak uvedená ustanovení lze svým významem stěží podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve vazbě k nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, jsou-li vázána k otázce trestu zákazu činnosti, který obviněný považuje za nepřiměřeně přísný.
10. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. ve vazbě na shora uvedené skutečnosti (námitky) a za situace, kdy z jejich obsahu vyplývá, že dovolatel považuje uložený trest za nepřiměřeně přísný, lze stěží takové námitky pod jím uplatněný dovolací důvod podřadit, když v rámci tohoto dovolacího důvodu lze pouze namítat, že obviněnému byl uložen trest mimo trestní sazbu, kterou pro daný trestný čin stanoví trestní zákoník, nebo že mu byl uložen nepřípustný druh trestu. K uvedenému je nutno zmínit, že v rámci tohoto dovolacího důvodu ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. však nelze namítat uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní). Toto rozhodnutí jednoznačně stanoví, že „ námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným . Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až 34 tr. zák. (nyní mj. §38 a §39 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, příp. společný trest za pokračování v trestném činu “. Uplatněné námitky tak tento ani žádný jiný dovolací důvod obsažený v §265 odst. 1 tr. ř. nenaplňují.
11. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud podotýká, že trestní zákoník umožňuje podle §73 odst. 1 uložit pachateli trest zákazu činnosti na 1 rok až 10 let. Pokud byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti v trvání šesti let, pak je nutno konstatovat, že soudem druhého stupně byl obviněnému uložen trest v rozmezí zákonné trestní sazby, navíc blízko její polovině. Nejvyšší soud připouští, že uložení předmětného trestu mohlo a mělo být odvolacím soudem důkladněji odůvodněno. Na druhou stranu je třeba konstatovat, že důkazy, které odvolací soud při posuzování důvodnosti odvolání státní zástupkyně bral v úvahu, byly obviněnému známé, tudíž lze v souvislosti s uložením přísnějšího trestu zákazu činnosti zdůraznit, že odvolacím soudem bylo zdůrazněno a bráno v úvahu, že obviněný má s dodržováním pravidel silničního provozu značné problémy. Například trestný čin, jímž byl obviněný v posuzované věci shledán vinným, spočíval v tom, že dne 15. 5. 2018 při jízdě osobním automobilem prudce srazil chodce, který přecházel vozovku po řádně vyznačeném přechodu pro chodce a způsobil mu v rozsudku specifikované zranění. Stejně tak obviněný, jak vyplývá z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 26. 2. 2021, sp. zn. 32 T 174/2020 (tento rozsudek byl potvrzen usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 8. 2021, sp. zn. 6 To 154/2021, kterým bylo odvolání obviněného zamítnuto), byl uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přičemž daný skutek spočíval v tom, že obviněný dne 1. 9. 2020 nepřizpůsobil rychlost jízdy zejména stavu vozovky a povětrnostním podmínkám, kdy díky aquaplaningu dostal s vozidlem smyk, vyjel mimo vozovku a narazil do levého mostního pilíře, v důsledku čehož jeho spolujezdec utrpěl těžké zranění spočívající v řadě zlomenin. Je tak zřejmé, že obviněný ve dvou případech, v ne dlouhém časovém rozpětí, způsobil v souvislosti s porušením pravidel silničního provozu zranění dalším účastníkům silničního provozu. Navíc je třeba poukázat i na skutečnost zmíněnou již i soudem prvního stupně ve vztahu k evidenční kartě řidiče týkající se dovolatele, která obsahuje další záznamy o porušení pravidel silničního provozu, spočívající mj. také v překročení povolené rychlosti (bod 8. rozsudku soudu prvního stupně). Přehlédnout rovněž nelze ani tu skutečnost, že v předmětné trestní věci bylo původně trestní stíhání obviněného podmíněně zastaveno za současného stanovení zkušební doby v trvání 20 měsíců (viz č. l. 130), a i přes tuto skutečnost obviněný následně, v souvislosti s řízením motorového vozidla, dne 1. 9. 2020 způsobil dopravní nehodu, při které došlo ke zranění spolujezdce (viz shora rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 26. 2. 2021, sp. zn. 32 T 174/2020 (tento rozsudek byl potvrzen usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 8. 2021, sp. zn. 6 To 154/2021), což bezpochyby ve vazbě na další shora uvedené skutečnosti nesvědčí pro závěr, že obviněný je zodpovědným řidičem, a proto je nutno na něj výchovně působit trestem zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel na dobu delší než stanovil soud prvního stupně. Za této situace nepovažuje Nejvyšší soud uložený trest zákazu činnosti – řízení motorových vozidel všeho druhu (vůči kterému pouze dovolání směřovalo) odvolacím soudem za nepřiměřeně přísný, jak byl označen dovolatelem.
12. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc obviněného meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. pak Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Z pohledu ustanovení §265i odst. 2 tr. ř. (odůvodnění rozhodnutí o dovolání) lze mj. odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mj. vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ a že odvolací soud „se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně“ (např. věc García proti Španělsku). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost. Dále je nezbytné dovolatele upozornit, a to v souvislosti s představami obviněných, že je povinností Nejvyššího soudu opětovně reagovat na veškeré jejich námitky, také na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1337/17, kde tento mj. uvedl, že institut dovolání nezakládá právo na přezkum rozhodnutí nižších soudů ve stejné šíři jako odvolání .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 11. 2022
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu