ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.1330.2021.1
sp. zn. 8 Tdo 1330/2021-831
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 1. 2022 o dovolání obviněného T. Ch. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, adresa označená pro účely doručování XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 8 To 124/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 95/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného T. Ch. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 10. 2020, sp. zn. 5 T 95/2018, byl obviněný T. Ch. shledán vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, za což byl podle §206 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu advokacie ve smyslu zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, ve výměře 10 let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený K. M. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný, který je zaměřil proti výroku o vině a výroku o trestu, a poškozený, který brojil proti výroku o náhradě škody. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 8 To 124/2021, podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil pouze ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný je podle §228 odst. 1 tr. ř. povinen zaplatit poškozenému K. M. na náhradě škody částku 704 149,57 Kč. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn (výrok I.). Podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl (výrok II.).
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 8 To 124/2021, podal obviněný T. Ch. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že byla porušena jeho práva zakotvená v čl. 95 Ústavy České republiky, čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
4. Obviněný především vytýkal, že soudy nižších stupňů chybně zhodnotily skutkovou podstatu celé věci, když nevzaly v potaz, že finanční prostředky, které si měl podle jejich závěru přisvojit, byly složeny jako záloha na právní zastoupení, a tudíž nebyly ve vlastnictví poškozeného. Povinnost obviněného spočívala pouze v tom, že finanční zálohu měl řádně vyúčtovat, což učinil. Poukázal rovněž na to, že poškozenému právní služby poskytl a vždy jednal v souladu s jeho pokyny, což poškozený v řízení nejdříve popřel a následně, když tuto skutečnost obviněný prokázal, poškozený uvedl, že si to již nepamatuje. Soudy se s uvedeným nikterak nevypořádaly a nevysvětlily, proč nevěrohodnému svědectví poškozeného uvěřily. Zdůraznil, že rozhodnutí jsou založena především na tvrzeních poškozeného proti tvrzení obviněného, přičemž soudy nepřihlédly k tomu, že obviněný od počátku svou výpověď na rozdíl od poškozeného nezměnil. Ve světle pravidla in dubio pro reo měly soudy rozhodnout ve prospěch obviněného. Soudy nižších stupňů se podle dovolatele nedostatečně vypořádaly i s otázkou údajně nepravého podpisu poškozeného na listině „Dodatek č. 1 k příkazní smlouvě“, když falzum listiny či podpisu nebylo soudy prokázáno. Tvrzení obžaloby, že vypovězení smlouvy není její porušení, ale právo účastníka smlouvy, je sice relevantní, ale právní praxe také uvádí, že i výkonem práva ze strany jednoho z účastníků smluvního vztahu může být splněna podmínka jejího porušení. Právě o takový případ podle dovolatele jde nyní. Účastníci uzavřeli smlouvu na dobu určitou. Jejím předmětem byly služby dovolatele ve prospěch poškozeného s tím, že dané služby mají být završeny určitým právním úkonem třetího subjektu (rozhodnutím). K výsledku právního zastoupení byla vázána i odměna advokáta. Vzhledem k tomu, že zastoupení probíhalo řádně a poškozený bez uvedení důvodu smlouvu vypověděl (i přesto, že podle tehdejší právní úpravy to nebylo možné), znemožnil dovolateli smlouvu splnit, čímž byla smlouva porušena a advokátovi vznikl nárok na celou odměnu. Obviněný měl za to, že spor mezi účastníky má občanskoprávní charakter a neměl by být vůbec řešen v trestním řízení, což dokládá i skutečnost, že poškozený žalobu v civilním řízení podal. Uzavřel, že soud své rozhodnutí opřel o neúplně zjištěný skutkový stav a rozhodl, aniž by aplikoval zásadu, že v pochybnostech musí rozhodnout ve prospěch obviněného, a aniž by užil princip ultima ratio.
5. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 10. 2020, sp. zn. 5 T 95/2018, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 8 To 124/2021, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.
6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření ze dne 27. 10. 2021 k podání samotného obviněného ze dne 24. 9. 2021 označenému jako dovolání akcentovala, že na toto podání nelze nahlížet jako na dovolání obviněného, poněvadž nebylo uplatněno za podmínek §265d odst. 2 tr. ř., které obviněného při využití tohoto procesního oprávnění limituje v tom směru, že tak může učinit pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo podáno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť by bylo takto označeno; o tom musí být obviněný poučen. Jestliže tyto zásady platí pro každé podání obviněného učiněné v dovolacím řízení, pak nelze přehlédnout, že v předmětné trestní věci se dovolatel T. Ch. nacházel v procesním postavení obviněného. Proto není v poukazovaném směru rozhodným, že z titulu svého profesního postavení advokáta (§35 odst. 1 věta prvá tr. ř.) mohl za podmínek dále stanovených trestním řádem, jakož i profesním předpisem poskytovat právní službu ve formě obhajoby v trestních věcech jiných obviněných (§1 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů). V posuzovaném směru proto dále není rozhodným, že obviněnému byl v předmětné trestní věci podle §73 odst. 1 tr. zákoníku pravomocně uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu advokacie na dobu 10 let. Nejvyšší soud o takovém podání (označeném jako dovolání a podaném bez prostřednictví obhájce) nerozhoduje, ale zašle ho v závislosti na jeho obsahu buď příslušnému soudu jako návrh na povolení obnovy řízení nebo ministru spravedlnosti jako podnět ke stížnosti pro porušení zákona, případně ho vrátí obviněnému s poučením, že dovolání může podat pouze prostřednictvím obhájce. Zdůraznila také, že s takovým podáním obviněného nelze spojovat žádné účinky, týkající se dovolání, tj. ani účinky z hlediska zachování lhůty k podání dovolání. Navrhla, aby Nejvyšší soud postupoval v duchu té z předepsaných zákonných variant, která je ve smyslu namítaného pochybení při vyhodnocení skutkového stavu věci spojena s posouzením předmětného podání ze dne 24. 9. 2021 jako podnětu ke stížnosti pro porušení zákona podaného ve věci Obvodního soudu pro Prahu 1 vedené pod sp. zn. 5 T 95/2018.
8. V následujícím vyjádření ze dne 8. 12. 2021 k dalšímu podání označenému jako dovolání obviněného ze dne 29. 11. 2021 uvedla, že obviněný podal dovolání prostřednictvím obhájce až po uplynutí lhůty k podání dovolání podle §265e odst. 1 tr. ř., přičemž navrácení zmeškané procesní lhůty není podle §265e odst. 4 tr. ř. přípustné. Poznamenala, že lhůta k podání dovolání uplynula obviněnému dne 29. 9. 2021, přesto obviněný podal dovolání prostřednictvím obhájce až dne 1. 12. 2021. Podle státní zástupkyně je tak zřejmé, že dovolání obviněného bylo podáno opožděně.
9. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl.
10. Obviněný v reakci na vyjádření státní zástupkyně vyjádřil svůj nesouhlas s jejím názorem. Připomněl, že ze spisu a listin v něm založených se podává, že v době podání dovolání byl zastoupen obhájcem, o čemž svědčí plná moc k obhajobě udělená Mgr. Karlu Touschkovi obviněným dne 15. 9. 2021, přičemž samotné dovolání bylo podáno dne 24. 9. 2021. Protože dovolání podle něj splňuje všechny podmínky ve smyslu §265d odst. 2, věty první tr. ř., navrhl, aby Nejvyšší soud v jeho projednání pokračoval.
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání datované dnem 29. 11. 2021 (označené jako „doplnění dovolání“) odeslané a dodané do datové schránky soudu prvního stupně dne 2. 12. 2021 (viz záznam o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu: Obvodní soud pro Prahu 1, č. listu 819) je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala osoba oprávněná k podání dovolání, dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce Mgr. Karla Touschka a splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Současně však Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno opožděně.
12 . Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a opatrovníku, podle §265e odst. 2 tr. ř. běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Z ustanovení §265e odst. 3 tr. ř. plyne, že lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
13 . Podle §60 odst. 2 věty první tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den (§60 odst. 3 tr. ř.).
14 . Ustanovení §62 a násl. tr. ř. stanoví zásady, jakým způsobem se mají písemnosti doručovat, aby osoby, kterých se úkony trestního řízení týkají, o nich byly včas a řádně vyrozuměny. Právní účinky, které zákon spojuje s doručením písemnosti (např. počátek běhu lhůty k podání opravného prostředku) mohou nastat jen tehdy, byla-li písemnost doručena některým ze způsobů, které pro danou písemnost předepisuje nebo připouští trestní řád.
15 . Ustanovení §64 tr. ř. upravuje doručování do vlastních rukou; do vlastních rukou se podle §64 odst. 1 písm. b) tr. ř. doručuje osobám oprávněným podat proti rozhodnutí opravný prostředek opis tohoto rozhodnutí. Nebyl-li adresát písemnosti, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout (§64 odst. 2 tr. ř.).
16. Konečně není od věci zdůraznit, že zákon (§265e odst. 4 tr. ř.) bez výjimky, tj. bez ohledu na okolnosti, za nichž k marnému uplynutí lhůty k podání dovolání došlo, vylučuje její navrácení, a to vzhledem k tomu, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který se podává proti pravomocnému rozhodnutí, a proto období, v němž by mohla být stabilita napadeného pravomocného rozhodnutí ještě zákonným způsobem zpochybněna, nelze dále prodlužovat.
17 . Z předloženého trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 5 T 95/2018 Nejvyšší soud zjistil, že dovoláním napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 8 To 124/2021 (s řádným poučením o zákonné lhůtě k podání dovolání a jeho podmínkách), byl obhájci obviněného Mgr. Karlu Touschkovi (plná moc na č. listu 490, 807) doručen do datové schránky dne 16. 7. 2021 (č. listu 792 a verte). Obviněnému bylo doručováno poštou na adresu XY, kterou obviněný označil jako adresu pro účely doručování (viz protokol o výslechu obviněného na č. listu 516), přičemž na předmětnou adresu mu byla doručována všechna rozhodnutí, výzvy apod., jejichž doručení nikdy nezpochybňoval, aktuálnost adresy pro doručování potvrdil i ve svých podáních (viz např. podání obviněného označené jako „dovolání“ na č. listu 800). Z doručenky připojené k č. listu 792 a verte se podává, že obviněný nebyl na uvedené adrese doručovatelem zastižen, proto byla zásilka (písemnost) dne 22. 7. 2021 uložena a připravena k vyzvednutí a adresátu byla zanechána výzva, aby si zásilku (písemnost) vyzvedl. Obviněný tak učinil dne 28. 7. 2021, což stvrdil svým podpisem. Jelikož konec lhůty připadl na státní svátek (28. 9. 2021), lhůta k podání dovolání obviněnému uplynula nejbližší pracovní den, tj. 29. 9. 2021.
18. Z obsahu trestního spisu Nejvyšší soud taktéž shledal, že obviněný sám, nikoliv prostřednictvím obhájce, podáním ze dne 24. 9. 2021 (č. listu 800 až 802), nazvaným jako „dovolání“, jež Obvodnímu soudu pro Prahu 1 doručil osobně, jednak podal dovolání proti označenému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 8 To 124/2021, jednak uvedl, že bližší zdůvodnění dovolání zašle ve lhůtě do třiceti dnů. Obvodní soud pro Prahu 1 na podání obviněného reagoval tak, že obviněného znovu a ve shodě s poučením, jehož se obviněnému dostalo již v dovoláním napadeném rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 8 To 124/2021, poučil, že může podat dovolání jen prostřednictvím obhájce, přičemž podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno. Obviněnému bylo poučení soudu doručeno dne 14. 10. 2021 (č. listu 802 a verte). Na předmětné poučení obviněný reagoval tak, že Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 18. 10. 2021 opět osobně doručil podání (datované dnem 15. 10. 2021) označené jako „oznámení dovolatele“ a „založení plných mocí“, v němž uvedl, že podání ze dne 24. 9. 2021 označené jako „dovolání“ podala advokátní kancelář Mgr. Karla Touschka, k čemuž přiložil plnou moc obhájce ze dne 15. 9. 2021 (č. listu 805 až 807). Dne 25. 10. 2021 obviněný opět osobně doručil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 podání, v němž žádal o prodloužení lhůty pro doplnění dovolání o třicet dnů, a to „z důvodů zdravotní indispozice“, ačkoliv svůj zdravotní stav nespecifikoval a indispozici nikterak nedoložil (č. listu 808, 809). Dne 24. 11. 2021 obviněný Obvodnímu soudu pro Prahu 1 osobně doručil další žádost o prodloužení lhůty pro doplnění dovolání o padesát dnů, kterou zcela obecně odůvodnil pouhým odkazem na jeho blíže nespecifikovaný a nedoložený zdravotní stav, epidemiologickou situaci ve společnosti a blížící se vánoční svátky (č. listu 812, 813).
19. Obhájce obviněného zaslal Obvodnímu soudu pro Prahu 1 prostřednictvím své datové schránky dne 28. 11. 2021 žádost o prodloužení lhůty k doplnění odůvodnění dovolání, a to do 6. 12. 2021(č. listu 814, 815, včetně záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu: Obvodní soud pro Prahu 1). V žádosti také uvedl, že dovolání podával sám obviněný, neboť se domníval, že i v trestním řízení může podat dovolání osoba s právním vzděláním, jak je tomu v řízeních civilních. Následně při vystavování plné moci výslovně vydal pokyn, že sám připraví kompletní argumentaci pro dovolání. Obviněný však do dne 28. 11. 2021 avizovanou argumentaci nedodal a ani neodsouhlasil, aby obhájce postupoval podle svého uvážení. Následně dne 2. 12. 2021 zaslal obhájce Obvodnímu soudu pro Prahu 1 podání označené jako „doplnění dovolání“, které již splňovalo všechny náležitosti dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. (viz č. listu 816 až 819).
20 . Na výše konkretizovaná podání obviněného a obhájce Mgr. Karla Touschka nutno pohlížet následovně. Poněvadž podání, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se ve smyslu §265d odst. 2 tr. ř. nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno, nelze s ním spojovat žádné účinky týkající se dovolání, tedy ani účinky z hlediska zachování lhůty k podání dovolání podle §265e tr. ř., a je tudíž pro počítání dovolací lhůty zcela bez významu. Právě tak nutno hodnotit se všemi popsanými důsledky první podání obviněného označené jako „dovolání“ ze dne 24. 9. 2021. Za nápravu absence podání dovolání prostřednictvím obhájce (i jejíchž důsledcích byl obviněný v souladu s požadavky uvedenými v §265d odst. 2 tr. ř. řádně upozorněn) nelze považovat oznámení dovolatele datované dnem 15. 10. 2021, doručené Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 18. 10. 2021, v němž obviněný zpětně uvedl, že jeho dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (jemuž poněkud nadbytečně udělil znovu plnou moc k obhajobě dne 15. 9. 2021, srov. §41 odst. 5 tr. ř.), neboť ze samotného podání ze dne 24. 9. 2021, které obviněný označil jako dovolání, nevyplývá, že by toto skutečně bylo podáno prostřednictvím obhájce, když v něm není obhájce vůbec označen a podání Obvodnímu soudu pro Prahu 1 doručil obviněný osobně. Nad rámec uvedeného však nutno především zdůraznit, že sám obhájce obviněného Mgr. Karel Touschek ve svém podání ze dne 28. 11. 2021 výslovně uvedl, že dovolání podával obviněný sám, tedy nikoliv jeho prostřednictvím. Za dovolání v dané věci je nutno považovat až dovolání obviněného, byť označené jako „doplnění dovolání“, podané prostřednictvím obhájce Mgr. Karla Touschka dne 2. 12. 2021. Toto dovolání však vzhledem k tomu, že lhůta k podání dovolání v posuzovaném případě uplynula dne 29. 9. 2021, bylo podáno opožděně (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 3 Tdo 101/2004).
21 . Pro úplnost lze poznamenat, že obviněnému ničeho nebránilo v tom, aby podání prostřednictvím svého obhájce v dovolací lhůtě učinil. Ze spisového materiálu se podává, že obviněný byl po celou dobu trestního řízení již před soudy nižších stupňů zastoupen obhájcem, jímž byl Mgr. Karel Touschek, byl odvolacím soudem řádně poučen o tom, že dovolání lze podat pouze prostřednictvím obhájce, a měl tak možnost podat dovolání jeho prostřednictvím, a to v zákonné lhůtě pro podání dovolání. Obviněný ve svých podáních nikterak nedoložil, že by z objektivních důvodů nebyl schopen se se svým obhájcem spojit a instruovat jej k podání dovolání, naopak z podání jeho obhájce ze dne 28. 11. 2021, v němž Obvodní soud pro Prahu 1 žádal o prodloužení lhůty k doplnění dovolání, vyplynulo, že obviněný v kontaktu se svým obhájcem byl, ale potřebnou součinnost nevyvinul a ani neodsouhlasil, aby obhájce postupoval podle svého uvážení. Důvody, proč tak neučinil, spočívající patrně v domněnce obviněného, že i v trestním řízení může podat dovolání osoba s právním vzděláním, jako je tomu v řízení civilních, nelze akceptovat. Jak správně poznamenala státní zástupkyně ve vyjádření ze dne 27. 10, 2021, nelze přehlédnout, že v předmětné trestní věci se dovolatel T. Ch. nacházel v procesním postavení obviněného. Proto není rozhodným, že z titulu svého profesního postavení advokáta (§35 odst. 1 věta první tr. ř.) mohl za podmínek dále stanovených trestním řádem, jakož i profesním předpisem poskytovat právní službu ve formě obhajoby v trestních věcech jiných obviněných (§1 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů). Právě obviněný jako osoba s právním vzděláním, advokát, měl být informován o tom, že podmínky podání dovolání v trestním řízení a řízení civilním nejsou totožné a při existenci případných pochybností se měl řídit poučením soudu.
22 . Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. jako opožděně podané, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 1. 2022
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu