ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.468.2022.3
sp. zn. 8 Tdo 468/2022-119
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. 6. 2022 dovolání obviněného J. C. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 7 To 7/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 1 T 70/2021, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 7 To 7/2022, a rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. 1 T 70/2021.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Znojmě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. 1 T 70/2021, byl obviněný J. C. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) shledán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což byl podle §337 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na 14 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 5 let.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání zaměřené proti výrokům o vině a trestu. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 7 To 7/2022, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu zákazu činnosti a za podmínek uvedených v §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 let. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
3 . Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku dopustil tím, že dne 3. 8. 2021 ve 14:35 hodin v obci XY, okres XY, na pozemní komunikaci před domem číslo XY řídil vozidlo Alfa Romeo, registrační značky XY, ačkoli mu byl rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 8. 8. 2019, č. j. 1 T 57/2019-53, který nabyl právní moci téhož dne, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 7 To 7/2022, podal obviněný J. C. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5 . Konkrétně měl obviněný za to, že jeho jednáním nebyla naplněna objektivní a subjektivní stránka přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Zároveň tvrdil, že ve věci existuje extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy a že bylo dotčeno jeho právo na spravedlivý proces. Dovolatel se bránil tím, že vůbec nevěděl o tom, že má uložený trest zákazu činnosti, který dosud nevykonal. Byl přesvědčen, že trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel již vykonal, z toho důvodu se také rozhodl pro přemístění osobního automobilu z ulice do domu. Za takových okolností, nemohl naplnit subjektivní stránku přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Co do naplnění objektivní stránky označeného přečinu zdůraznil, že ujel pouze pár metrů s cílem přeparkovat vozidlo z ulice před domem č. XY v XY do nádvoří tohoto domu, aby zde provedl opravu vozidla. K tomu popsal, že sice není vyučený automechanik, avšak pomáhal otci při opravách vozidel, při nichž se také naučil je opravovat. Když jej zastavili policisté, zjistili, že má skutečně v kufru vozidla náhradní turbo a klíče k provedení opravy. Dům, v němž měl činit opravu vozidla, patří jeho prarodičům, kteří mají v péči nezletilou AAAAA (pseudonym). Pokud se pak soud prvního stupně pozastavil nad tím, že ve vozidle s obviněným tato seděla, ačkoliv mělo jít o jízdu pouze na tak krátkou vzdálenost, pak soud pominul, že nezletilé je pouze 9 let a že se skutečně chtěla svézt, byť jen pár metrů. Krátká doba řízení motorového vozidla a obviněným udávaná motivace k řízení nemohly podle jeho názoru naplnit ani objektivní stránku skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. K příkrému rozporu skutkového stavu zdůraznil, že se soudy nižších stupňů dostatečně nevypořádaly s otázkou, kde mělo ke spáchání přečinu obviněným dojít. Z úředního záznamu vyplynulo, že obviněný řídil vozidlo od domu č. p. XY k domu č. p. XY v obci XY. Poznamenal, že tyto domy jsou naproti sobě. Bez patřičného vysvětlení soud prvního stupně uvedl, že obviněný řídil vozidlo směrem na polní cestu nebo z polní cesty, soud druhého stupně pak konstatoval, že domy č. XY a XY jsou od sebe daleko. Soudy nižších stupňů tak vycházely z nesprávných skutkových zjištění, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Podle dovolatele by se měl Nejvyšší soud zabývat tím, po jakou dobu nebo na jakou vzdálenost musí řidič motorové vozidlo řídit, aby naplnil skutkovou podstatu předmětného přečinu, což je významné pro posouzení otázky, kde je hranice odlišující trestný čin od přestupku. V dané souvislosti také připomněl ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle kterého lze trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.
6. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 7 To 7/2022, a přikázal věc Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání obviněného předně uvedla, že obviněný námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje v rámci své obhajoby od počátku trestního řízení, takže se jimi soudy nižších stupňů již zabývaly. Tvrzení o existenci extrémního nesouladu mezi výsledky dokazování a skutkovým stavem a jeho právním posouzením odmítla a veškeré námitky označila za pouhou polemiku s názorem soudů nižších stupňů na to, jak je třeba ten který důkaz hodnotit. Státní zástupkyně souhlasila s odvolacím soudem, který uvedl, že z úředního záznamu ze dne 3. 8. 2021, který obviněný podepsal, vyplynulo, že došlo k zastavení vozidla před domem č. XY v obci XY, nikoliv v blízkosti domu č. XY, tedy zcela jinde, než uvedl dovolatel. Zdůraznila, že obviněný byl při podpisu úředního záznamu poučen, využil svého práva odepřít vysvětlení a souhlasil s uvedenými údaji v úředním záznamu a vysvětlení přestupku neposkytl. Právní kvalifikace jeho jednání je tak podle státní zástupkyně zcela přiléhavá.
8. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
9. V replice k vyjádření státní zástupkyně obviněný zdůraznil, že státní zástupkyně nereagovala na otázky nastolené v dovolání. Nevyjádřila se k tomu, po jakou dobu nebo na jakou vzdálenost řidič musí motorové vozidlo řídit, aby byla naplněna skutková podstata přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, nereagovala ani na otázku posouzení, kde je hranice odlišující trestný čin od přestupku v kontextu ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněný znovu připomněl, že domy č. p. XY a XY jsou ve stejné ulici naproti sobě, což potvrzuje záměr obviněného pouze vjet do dvora za účelem opravy vozidla. Na podaném dovolání obviněný trval.
10. Státní zástupkyně v reakci na repliku obviněného uvedla, že obviněný svým jednáním naplnil znaky označeného přečinu, přičemž je zcela bezvýznamné, jak dlouhou dobu jízda trvala. Aplikace ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku podle jejího přesvědčení nepřichází v úvahu, a to s ohledem na osobu obviněného, který se dlouhodobě a opakovaně dopouští trestné činnosti (za poledních 5 let stojí před soudem po sedmé), přičemž páchá především trestnou činnost spočívající v nerespektování úředních rozhodnutí. Zopakovala proto návrh, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
11 . Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal, že dovolání nebylo možné odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., načež podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím závěrům.
IV. Důvodnost dovolání
12. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Nutno poznamenat, že ačkoliv obviněný podal dovolání dne 18. 4. 2022, výslovně odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že v něm existuje extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Z uvedeného plyne, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021. S ohledem na užitou formulaci dovolacího důvodu i dovolací argumentaci obviněného se lze opodstatněně domnívat, že dovolatel by ve znění trestního řádu účinného v době podání dovolání mínil uplatnit dovolací důvody obsažené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., v jejichž rozsahu také Nejvyšší soud přezkoumal napadené rozhodnutí.
13 . Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uplatnit, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání tedy záleží ve třech alternativách, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen. Pod tento dovolací důvod lze tudíž podřadit námitku obviněného založenou na extrémním nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními učiněnými soudem prvního stupně. Ten obviněný vyvozoval z toho, že soudy bez opory v provedených důkazech vyvodily ničím nepodložený závěr o tom, kde se nacházelo a kam jelo vozidlo, které řídil, a o délce jízdy.
14. Důvod dovolání obsažený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze uplatnit, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu tak lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pod tento dovolací důvod tak lze podřadit námitky dovolatele, že svým jednáním nenaplnil objektivní ani subjektivní stránku přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a že soudy chybně přistoupily k aplikaci zásady subsidiarity trestní represe vyjádřené v §12 odst. 2 tr. zákoníku.
15. V obecné rovině je nejprve vhodné připomenout, že přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl. Po subjektivní stránce se u tohoto trestného činu vyžaduje úmyslné zavinění, které musí zahrnovat všechny znaky objektivní stránky trestného činu, tj. jednání, následek i příčinný vztah mezi jednáním a následkem. Podle §15 tr. zákoníku je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [úmysl přímý podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [úmysl eventuální podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. Závěr o zavinění pachatele musí být vždy podložen výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dovozovat toliko nepřímo z okolností objektivní povahy, z nichž je možno podle zásad logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. například č. 62/1973 a č. 41/1976 Sb. rozh. tr.).
16. Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že obviněný se označeného přečinu dopustil tím, že „mařil výkon rozhodnutí soudu tím, že vykonával činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána“. Podstata jednání obviněného spočívá podle tzv. skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, již nelze rozhodně označit za přiléhavou z pohledu zjištění učiněných v odůvodnění rozhodnutí soudů, v tom, že dne 3. 8. 2021 v obci XY na pozemní komunikaci před domem číslo XY řídil označené osobní motorové vozidlo, ačkoli mu byl rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 8. 8. 2019, č. j. 1 T 57/2019-53, který nabyl právní moci téhož dne, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let.
17. Zásadní námitky obviněného směřující proti naplnění objektivní stránky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku jsou spojeny se zpochybněním správnosti závěrů soudů o délce a motivech jeho jízdy s motorovým vozidlem. Obviněný v odvolání a též v dovolání tvrdil, že vozidlo pouze „přeparkovával“ do domu č. p. XY za účelem jeho opravy, a to od domu č. p. XY, který se nachází na stejné ulici téměř naproti domu č. p. XY. S akcentem na délku jízdy, popř. její trvání, se dožadoval, aby Nejvyšší soud vymezil hranici mezi přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a korespondujícím přestupkem podle §125c odst. 1 písm. e) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a to v kontextu zásady subsidiarity trestní represe vyjádřené v §12 odst. 2 tr. zákoníku.
18. Námitky obviněného směřující proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění o směru, trase a trvání jízdy motorovým vozidlem jsou do jisté míry opodstatněné. Nejvyšší soud v této souvislosti pokládá především za důležité připomenout, že z hlediska naplnění znaků objektivní stránky označeného přečinu (jejích formálních znaků) je irelevantní, na jakou vzdálenost a z jakých důvodů obviněný motorové vozidlo řídil. Podstatné je, že vůbec řídil, tedy vykonával činnost, kterou měl rozhodnutím soudu zakázanou. Žádná relevantní, exaktní hlediska, jejichž vyslovení se obviněný dožaduje k odlišení přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku na straně jedné a přestupku podle §125c odst. 1 písm. e) zákona o silničním provozu na straně druhé, však dovolací soud bez potřebné opory v konkrétních skutkových zjištěních deklarovat nemůže. S akcentem na osobu obviněného, jeho předchozí odsouzení, ba dokonce potrestání pro stejný druh trestné činnosti, lze konstatovat, že jen zcela výjimečně by tyto okolnosti mohly nabýt významu očekávaného obviněným v souvislosti s úvahami o subsidiaritě trestní represe. Nutno ale připustit, že právě okolnosti, za nichž byla jízda uskutečněna, vzdálenost a doba, po kterou obviněný řídil, mohou být významné pro úvahy o druhu a výměře trestu, který je nezbytně nutné uložit obviněnému. Těmito otázkami se však ani soud prvního stupně, ani odvolací soud explicitně nezabývaly.
19. Pro úplnost je namístě k uvedenému poznamenat, že zásada subsidiarity trestní represe je zakotvena v ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku. Jde o základní zásadu trestního práva vyžadující, aby stát uplatňoval prostředky trestního práva zdrženlivě, to znamená především tam, kde jiné právní prostředky selhávají nebo nejsou efektivní, neboť trestní právo a trestněprávní kvalifikace určitého jednání jako trestného činu jsou považovány za ultima ratio , tedy za krajní prostředek ve vztahu k ostatní deliktní právní úpravě (občanskoprávní, obchodněprávní, správněprávní apod.). Plyne z ní, že trestnými činy mohou být pouze závažnější případy protispolečenských jednání, a to podle zásady, že tam, kde postačí k regulaci prostředky správního nebo civilního práva v širším slova smyslu, jsou trestněprávní prostředky nejen nadbytečné, ale z pohledu principu právního státu také nepřípustné. V této souvislosti není od věci vysvětlit, že při posuzování otázky, zda skutek je či není trestným činem, je třeba postupovat tak, že orgán činný v trestním řízení nejprve provede potřebná zjištění o rozhodných skutkových okolnostech. Dále učiní závěr o tom, zda zjištěné skutkové okolnosti naplňují formální znaky trestného činu, a poté se případně, pokud to přichází v úvahu s ohledem na konkrétní okolnosti, které by mohly nasvědčovat tomu, že posuzovaný čin nedosahuje potřebné míry společenské škodlivosti z hlediska spodní hranice trestní odpovědnosti zvažovaného trestného činu, vypořádá s tím, zda lze uplatnit, s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe a z ní vyplývající princip ultima ratio , trestní odpovědnost pachatele (k tomu v podrobnostech stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, uveřejněné pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.). Trestní odpovědnost je vyloučena pouze tehdy, lze-li uplatněním jiného druhu odpovědnosti dosáhnout splnění všech funkcí vyvození odpovědnosti, tj. splnění cíle reparačního a preventivního, a přitom funkce represivní není v daném případě nezbytná (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09).
20. Jakkoliv dosud nic nesvědčí ve prospěch závěru, že trestní odpovědnost obviněného byla vyvozena bez racionálního důvodu, je třeba, aby se soudy i touto otázkou výslovně zabývaly a především pak aby vyložily, jak se okolnosti, za nichž byla jízda uskutečněna, vzdálenost a doba, po kterou obviněný řídil, promítly do úvah o trestní sankci za předpokladu, že je nezbytné uplatnit trestní odpovědnost obviněného. Nejvyšší soud připomíná, že zásada přiměřenosti trestních sankcí je předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba klást otázku, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Je třeba zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu, a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak dále za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky (k tomu přiměřeně srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04).
21. Soud prvního stupně, jakož i odvolací soud označily obhajobu obviněného za nepravdivou a účelovou, opírajíce se jednak o úřední záznam č. j. KRPB-139479/PŘ-2021-061306-TA na č. l. 3 (patrně ze dne 3. 8. 2021) a č. l. 4 ze dne 13. 8. 2021. Z úředního záznamu na č. l. 3, podepsaném obviněným, který souhlasil s údaji v něm uvedenými, vyplývá, že „dne 3. 8. 2021 v 14:35 hodin bylo hlídkou ve složení XY, XY na silnici v obci XY u č. p. XY jedoucí směrem od obecního úřadu pomocí modročerveného majáku a nápisu STOP Policie zastaveno a kontrolováno motorové vozidlo tovární značky Alfa Romeo, registrační značky XY“. Jako řidič byl zjištěn J. C. Dalším relevantním zjištěním byly pro soudy údaje obsažené v úředním záznamu zpracovaném OEČ 326752 ze dne 13. 8. 2021 (č. l. 4), podle něhož 3. 8. 2021 hlídka DI Znojmo ve složení policista XY a policista XY prováděla dohled na BESIP v obci XY. Hlídka si všimla osobního automobilu, které jelo směr od domu č. p. XY v XY a pokračovalo dále směrem k polním cestám směrem za obydlenou část obce XY. Jako řidič vozidla byl ztotožněn J. C. Obhajoba uplatněná obviněným a její vyznění odlišné jak od úředního záznamu podepsaného obviněným, tak především úředního záznamu ze dne 13. 8. 2021 co do popisu okolností, za nichž byl obviněný policejní hlídkou zastaven a kontrolován, měly vést soud prvního stupně k předvolání a výslechu policistů DI Znojmo označených jako XY a XY. Na soudu prvního stupně proto bude, aby tyto příslušníky Policie České republiky jako svědky vyslechl k otázkám týkajícím se okolností, za nichž byl obviněný policejní hlídkou kontrolován, směru a způsobu jízdy obviněného s motorovým vozidlem k prověření údajů uváděných obviněným.
22. Po takto doplněném dokazování bude třeba provedené důkazy hodnotit jednotlivě i v jejich souhrnu v souladu se zásadami vyjádřenými v §2 odst. 6 tr. ř., případně provést i důkazy další, nezbytné k řádnému objasnění skutkového stavu věci. Na soudu prvního stupně též bude, aby učiněná skutková zjištění (nelze vyloučit ani odpovídající změnu skutkové věty výroku o vině) podřadil pod odpovídající právní kvalifikaci, a dospěje-li k závěru o nutnosti právně posoudit jednání obviněného jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, aby byl obviněnému uložen přiměřený trest, korespondující druhem a výměrou s kritérii obsaženými v §39 tr. zákoníku. Nad rámec již uvedeného dovolací soud poznamenává, že zejména soud prvního stupně se v dosavadním řízení pečlivě věnoval objasnění subjektivní stránky zmiňovaného přečinu, a to se zřetelem na konkrétní námitky, které v této souvislosti obviněný uplatnil. V dalším řízení se jistě neopomene vypořádat i s dalšími výhradami k této otázce, pakliže obviněný existenci úmyslného zavinění zpochybní.
23. Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 7 To 7/2022, a rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. 1 T 70/2021, současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu ve Znojmě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V dalším řízení tedy soud prvního stupně doplní dokazování v intencích naznačených tímto rozhodnutím dovolacího soudu o výslech policistů DI Znojmo (viz bod 19. tohoto usnesení Nejvyššího soudu) a posoudí, zda čin obviněného vykazuje stupeň škodlivosti vyžadovaný pro vyvození jeho trestní odpovědnosti a důsledků s tím spojených. Dospěje-li k závěru o potřebě vyvození trestní odpovědnosti, uváží přiměřenost sankce v návaznosti na povahu jednání obviněného a okolnosti, za nichž k němu došlo, a to podle výsledků doplněného dokazování. Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí soudů byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§265s odst. 1, 2 tr. ř.). Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
24. V souvislosti s rozhodováním Nejvyššího soudu o dovolání bylo rozhodnuto samostatným usnesením ze dne 15. 6. 2022 o tom, že podle §265 l odst. 4 tr. ř. se obviněný J. C. nebere do vazby. To však nebrání tomu, aby byl převeden do výkonu jiného nařízeného výkonu trestu odnětí svobody.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 6. 2022
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu