ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.728.2022.1
sp. zn. 8 Tdo 728/2022-2845
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 9. 2022 o dovolání obviněného S. H. , nar. XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha-Pankrác, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2022, sp. zn. 6 To 7/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 T 4/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného S. H. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2021, č. j. 4 T 4/2018-2651, byl obviněný S. H. (dále též jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným v bodě 1) zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea první, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a v bodě 2) zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, ukončeným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle §234 odst. 4 a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to notebooku šedé barvy zn. HP Compaq NX 9010, výrobní číslo XY. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému J.D., nar. XY, majetkovou škodu ve výši 200 000 Kč a poškozenému R. L., nar. XY, nemajetkovou škodu ve výši 300 000 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený R. L. odkázán s nárokem na náhradu majetkové škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující proti výrokům o vině a uloženému trestu. Z jeho podnětu byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2022, sp. zn. 6 To 7/2022, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), f) tr. ř. zrušen v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. byl obviněný nově uznán vinným v bodě 1) zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku a v bodě 2) pokusem zločinu podvodu podle §21 odst. 1, §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Za to byl podle §234 odst. 3 a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to notebooku šedé barvy zn. HP Compaq NX 9010, výrobní číslo XY. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla též uložena povinnost nahradit poškozenému J. D. majetkovou škodu ve výši 191 579,16 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený J. D. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozenému R. L. nemajetkovou škodu ve výši 300 000 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený R. L. odkázán se svým nárokem na náhradu majetkové škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný dopustil shora označených zločinů tím, že
1)
v měsíci září a říjnu roku 2013 na blíže nezjištěném místě na osobním notebooku HP Compaq NX 9010 vytvořil tři textové dokumenty označené v záhlaví jako „Směnka“, a to v úmyslu použít takto vytvořené směnky později jako pravé, pokud konkrétně vytvořil:
- dne 18. 9. 2013 směnku vlastní, na niž v rozporu se skutečností uvedl datum vystavení 24. 5. 2006, místo vystavení v XY, a dále závazek údajného výstavce R. L., r. č. XY, XY, ke dni 20. 6. 2013 zaplatit S. H., r. č. XY, XY, za tuto směnku vlastní bez protestu částku 3 800 000 Kč,
- dne 10. 10. 2013 směnku vlastní, na niž v rozporu se skutečností uvedl datum vystavení 31. 5. 2006, místo vystavení v XY, a dále závazek údajného výstavce R. L., r. č. XY, XY, ke dni 20. 06. 2013 zaplatit S. H., r. č. XY, XY, za tuto směnku vlastní bez protestu částku 3 700 000 Kč,
- blíže nezjištěného dne směnku vlastní, na niž v rozporu se skutečností uvedl datum vystavení 15. 6. 2006, místo vystavení v XY, a dále závazek údajného výstavce R. L., r. č. XY, XY, ke dni 27. 6. 2013 zaplatit S. H., r. č. XY, za tuto směnku vlastní bez protestu částku 2 400 000 Kč,
následně takto vytvořené směnky vytiskl na připravené tři prázdné listy papíru formátu A4, opatřené dole pravým podpisem (prvopisem) R. L., které obviněný v minulosti blíže nezjištěným způsobem získal do své dispozice, a poté blíže nezjištěného dne v prosinci roku v XY takto padělané směnky nabídl za podmínek uvedených níže J. D., narozenému XY, bytem XY, kterému zamlčel, že směnky jsou padělané a vydával je za pravé, J. D. si na sebe směnky nechal převést a poté je po domluvě s obviněným uplatnil u soudu,
2)
blíže nezjištěného dne v prosinci roku 2013 v XY poté, co způsobem popsaným v bodě 1) padělal tři směnky vlastní, které budily zdání, že byly vystaveny R. L., narozeným dne XY, na celkovou částku 9 900 000 Kč, takto padělané směnky nabídl za částku 4 000 000 Kč J. D., narozenému dne XY, přičemž jmenovanému zamlčel, že tyto směnky jsou padělané a vydával je za pravé, přičemž poté, co tuto nabídku J. D. neakceptoval, snížil svůj požadavek za převod směnek na jmenovaného na částku 3 000 000 Kč, ani to však J. D. neakceptoval, a proto s ním coby indosatářem uzavřel dne 23. 1. 2014 v XY „Dohodu o výkonu a uplatňování práv ze směnek a zápis o čestném prohlášení před podáním žaloby“, na základě níž výše uvedené padělané směnky převedl téhož dne na J. D., v rámci rubopisného převodu směnek však obviněný na těchto padělaných směnkách nepravdivě uvedl, že k rubopisu došlo ve XY dne 20. 5. 2009, když zároveň J. D. v domnění, že se jedná o směnky pravé, předal obviněnému za jejich převod částku 200 000 Kč jako zálohu na předpokládané v budoucnu vymožené plnění z těchto směnek a navíc se v předmětné dohodě zavázal iniciovat podání směnečné žaloby, a to nejpozději do jednoho měsíce od převzetí cenných papírů, jakož i vyplatit obviněnému polovinu finanční částky vymožené z těchto směnek, obviněný rovněž s cílem, aby nebyla odhalena skutečnost, že směnky jsou padělané, při jednání s J. D. jmenovaného odrazoval od toho, aby učinil předžalobní výzvu R. L. k zaplacení směnek, a nabádal jej, aby rovnou přistoupil k podání návrhu na vydání směnečného rozkazu, což J. D. učinil dne 24. 1. 2014, kdy tento návrh podal Krajskému soudu v Hradci Králové, který v důsledku toho dne 28. 2. 2014 vydal pod č. j. 38 Cm 19/2014-18 směnečný platební rozkaz, jímž uložil R. L. uhradit J. D. částku 9 900 000 Kč s 6% úrokem od 24. 1. 2014 do zaplacení, následným usnesením ze dne 13. 3. 2014, č. j. 38 Cm 19/2014-23, však směnečný platební rozkaz zrušil a řízení zastavil, neboť žalobce vzal žalobu zpět, jestliže shora popsaným jednáním se S. H. pokusil kromě získání finančních prostředků z předmětných padělaných směnek, vylákat za převod těchto směnek na J. D. na jmenovaném částku 4 000 000 Kč, k čemuž však nedošlo a J. D. způsobil škodu ve výši 200 000 Kč.
4. Pro úplnost je vhodné uvést, že soudy nižších stupňů rozhodovaly ve věci obviněného S. H. již potřetí. Poprvé byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 12. 2018, č. j. 4 T 4/2018-2293, obviněný uznán vinným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea první, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, ukončeným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to mu byl podle §234 odst. 4 a §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků se zařazením pro jeho výkon do věznice s ostrahou podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a dále podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to notebooku šedé barvy zn. HP Compaq NX 9010, výrobní číslo XY. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému J. D. majetkovou škodu ve výši 200 000 Kč a poškozenému R. L. nemajetkovou škodu ve výši 300 000 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený R. L. odkázán s nárokem na náhradu majetkové škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 9. 2019, č. j. 6 To 18/2019-2345, byl však tento první rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. zrušen v celém rozsahu a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně.
5. Druhým rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 11. 2019, č. j. 4 T 4/2018-2414, byl obviněný opětovně uznán vinným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea první, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a pokusem zločinu podvodu podle §21 odst. 1 k §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Za to mu byl uložen podle §234 odst. 4, §43 odst. 1 tr. zákoníku tentýž úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody i trest propadnutí věci podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Soud prvního stupně rozhodl výroky podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 tr. ř. zcela stejným způsobem rovněž o uplatněných nárocích poškozených J. D. a R. L. Nicméně i toto rozhodnutí bylo v pořadí druhým usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2020, č. j. 6 To 10/2020-2470, podle §258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. v celém rozsahu zrušeno a věc byla podle §259 odst. 1 tr. ř. byla znovu vrácena soudu prvního stupně. V řízení po vrácení věci soudy nižších stupňů rozhodly způsobem, jak již bylo v úvodní části odůvodnění tohoto rozhodnutí rekapitulováno.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2022, č. j. 6 To 7/2022-2747, podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, ve kterém odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku i jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
7. Dovolatel vystavěl svůj mimořádný opravný prostředek na námitce, že ani jeden z přisouzených trestných činů nespáchal, neboť nepadělal předmětné směnky. Trestní řízení trvalo řadu let, a to zejména proto, že soudy obou instancí si opakovaně nemohly být jisty, zda jsou údajně padělané směnky pravé či nikoliv. Za tímto účelem bylo provedeno několik znaleckých posudků. Obviněný se přikláněl ke znaleckému posudku RNDr. Miloslava Musila, který byl proveden v jiném trestním řízení s R. L. a podle něhož jsou směnky pravé. Podle jeho názoru byla v tomto řízení zásadním způsobem omezena jeho procesní práva, jelikož nedostal šanci vyjádřit se a po letech se znovu seznámit s originály směnek, které z neznámých důvodů nikdy nebyly a nejsou součástí spisového materiálu. Tímto bylo zásadně porušeno jeho právo na obhajobu. Soudy obou instancí tak vycházely pouze z kopií, které mohly být pozměněny a nemusely odpovídat originálům. Tato skutečnost také zabránila vypracování nového znaleckého posudku, který obhajoba opakovaně navrhovala. Samotné originály směnek putovaly mezi různými institucemi a osobami, což je zachyceno v napadeném rozsudku i ve spisové dokumentaci. Originály mohly být různě kopírovány, projížděny tiskovými a dalšími zařízeními, čímž mohlo dojít k druhotné kontaminaci tiskovými zrny, na což dovolatel v řízení také opakovaně upozorňoval. Celé „znalecké zkoumání“ skončilo neplodnou metodologickou diskuzí o grafické diagnostice a zatím šířeji neuznávaných metodách, které používá Kriminalistický ústav Praha. Další důkazy, jimiž argumentoval odvolací soud, fakticky nemají žádnou korelaci k tomu, čeho se měl obviněný údajně dopustit. Celá délka trestního řízení nasvědčuje tomu, že po dlouhodobém vyšetřování nebylo zjištěno nic s trestněprávní relevancí, když soudy ještě nerespektovaly zásadu in dubio pro reo , a to zejména s ohledem na zmatečnost znaleckých zkoumání, resp. jejich výsledků.
8. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil (návrh na další postup neučinil).
9. Dovolání obviněného bylo v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. v opise zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Žádný ze státních zástupců zde činných se do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu k věci nevyjádřil.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
11. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný v dovolání odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Přestože svůj mimořádný opravný prostředek podal dne 8. 7. 2022 (č. l. 2796), tedy po novelizaci trestního řádu a dalších předpisů zákonem č. 220/2021 Sb., je zřejmé, že právě uvedený dovolací důvod uplatnil v jeho původním znění, účinném do 31. 12. 2021, přičemž konkrétní obsah jím vznesených námitek vesměs odpovídá nově formulovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022.
12. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání tedy spočívá na třech alternativách, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen.
13. Obviněný ve svém podání brojil proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, s nimiž se nemohl ztotožnit. Prakticky tedy soudům vyčítal způsob, jakým hodnotily provedené důkazy a jaké závěry na tomto základě učinily. Podle jeho názoru nebylo v řízení prokázáno, že by padělal předmětné směnky, a tedy že by se dopustil jakéhokoliv protiprávního jednání. V daném směru zpochybňoval především výsledky rozsáhlého znaleckého zkoumání, druhotně (a velmi obecně) též relevanci dalších provedených důkazů a za zásadní vadu řízení označil absenci originálů směnek ve spisovém materiálu, v čemž spatřoval porušení svého práva na obhajobu. Takto vystavěnou argumentaci by bylo (s určitou mírou tolerance) možno podřadit pod první alternativu shora citovaného dovolacího důvodu spočívající ve zjevném rozporu mezi obsahem provedených důkazů a rozhodnými skutkovými zjištěními, opodstatněnost jí ovšem přiznat nelze.
14. Předně je nutno zdůraznit, že všechny aspekty trestněprávně významného jednání dovolatele byly prokázány celou řadou provedených důkazů, které spolu vzájemně korespondovaly. To platí také pro zjištění o padělání dotčených směnek, které v žádném případě nestojí pouze na závěrech znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví technické zkoumání dokladů a písemností Kriminalistického ústavu Praha. Soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích opakovaně popisovaly a rozebíraly všechny usvědčující důkazy, kterých nebylo málo a které (bez ohledu na právě označený ústavní znalecký posudek) zcela jasně vyznívaly pro závěr o vině obviněného posuzovaným jednáním. Lze ve stručnosti připomenout, že se jednalo primárně o výpovědi obou poškozených – R. L. a J. D., svědka J. J., částečně také M. L., nahrávku pořízenou poškozeným J.D., na které se dovolatel k padělání předmětných směnek de facto doznal, a skutečnost, že v jím užívaném notebooku byly nalezeny soubory se vzorem předmětných směnek, které tedy musel vytvořit on sám a nikoliv někdo v okruhu poškozeného R. L., jak by odpovídalo tvrzením obviněného.
15. Další poměrně rozsáhlé skupiny důkazů pak vyvracely jednotlivé fragmenty uplatněné obhajoby. V prvé řadě šlo o svědecké výpovědi D. S., Z. Š., T. Š. a R. O., kteří shodně a velmi rezolutně vyloučili spolupráci dovolatele a zemřelého J. S. ať již v oblasti obchodu se starožitnostmi nebo půjčování peněz. Vedle toho měly soudy k dispozici důkazy svědčící o tíživé finanční situaci obviněného v době, kdy mělo dojít k údajnému půjčení několikamilionové částky poškozenému R. L. Ta posléze vyústila v insolvenční řízení a realizaci daného kontraktu prakticky vylučuje. Těmito důkazy byly např. výsledky finančního šetření k poměrům obviněného, spis Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 7 T 13/2009 dokládající jeho odsouzení za trestný čin podvodu spočívající ve vylákání finanční částky ve výši 1 929 000 Kč na poškozeném A. J., ač věděl, že s ohledem na svou špatnou finanční situaci nebude schopen danou peněžní částku vrátit. Dále se jednalo o výpověď svědka A. J., bývalé partnerky dovolatele Š. F. či Z. Š. V neposlední řadě lze poukázat i na další skutečnosti svědčící taktéž v neprospěch obviněného, a to např. soudy vyzdvihovanou měnící se obhajobu, obsahující navíc některé zcela nelogické a nerealistické prvky (např. tvrzení o komunikaci s R. L. přes speciální a blíže nespecifikovaný telefon, jenž měl sloužit výhradně k tomuto účelu, anebo připisování autorství k souboru směnek v notebooku dovolatele svědkovi M. L.), taktéž nesrovnalosti ohledně adresy poškozeného R. L. uvedené na předmětných směnkách, absence jakéhokoliv věrohodného důkazu o existenci obviněným tvrzené půjčky poškozenému, kterou nepotvrdily ani osoby jemu blízké (Š. F., M. L.) a podpůrně též jeho chování během domovní prohlídky, při které měl na WC pálit blíže nespecifikované listiny.
16. Všechny shora vyjmenované důkazy tedy významným způsobem dokládaly, že dovolatel se dopustil projednávané trestné činnosti. Obviněný v mimořádném opravném prostředku proti obsahu zmiňovaných důkazů a vývodů z nich učiněných fakticky ani nic nenamítal, proto Nejvyšší soud může v podrobnostech odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně (především v bodech 82. až 89.), s nímž se plně ztotožnil. Pouze v jediné, blíže neodůvodněné a zcela nekonkrétní poznámce k danému tématu dovolatel vytkl, že tyto důkazy nemají „žádnou korelaci k tomu, čeho se měl údajně dopustit“, což je ovšem v příkrém rozporu se skutečností, neboť zejména důkazy uvedené v odstavci 15. tohoto usnesení obsahují zcela zřetelné informace o jeho trestné činnosti. Rovněž vyjádřil názor, že jde o „očerňování jeho osoby ze strany svědků“. Realizace takového scénáře by ovšem znamenala nutnost jakési domluvy obou poškozených s celou řadou dalších osob, přinejmenším J. J. a M. L. (jenž by se navíc musel naučit pracovat s počítačem a vytvořit na notebooku obviněného předmětný soubor se směnkami). Něco podobného nejenže se nachází daleko za hranicemi jakékoliv představivosti, ale ani to by nevysvětlilo veškeré okolnosti, které byly v daném trestním řízení prokázány. Ostatně ani sám dovolatel nijak blíže neodůvodnil, v čem jím namítané očerňování jeho osoby mělo spočívat. Lze proto ve vší stručnosti uzavřít, že provedené důkazy odlišné od vypracovaných znaleckých posudků již samy o sobě tvořily ucelený řetězec svědčící velmi zřetelně o jeho pachatelství k oběma zažalovaným zločinům.
17. S obviněným se nebylo možno ztotožnit ani v jeho interpretaci závěrů provedených znaleckých posudků. Přestože výsledky zkoumání jednotlivých znalců nebyly shodné, nelze na druhou stranu konstatovat, že by dokazování v tomto směru bylo zmatečné nebo že by se jednalo o pouhou „neplodnou metodologickou diskuzi“, jak uváděl dovolatel ve svém podání. Lze připomenout, že proti sobě stál znalecký posudek RNDr. Miloslava Musila, vyznívající ve prospěch obhajoby, a revizní znalecký posudek Kriminalistického ústavu Praha, vypracovaný Ing. Martinou Luňákovou, který naopak hovořil v neprospěch obviněného. Nalézací soud se již ve svém prvním rozhodnutí vcelku důvodně přiklonil k ústavnímu znaleckému posudku, a to nejen proto, že jeho závěr o tom, že text směnky byl natištěn až na papír s bianko podpisem poškozeného R. L., korelovaly s výsledky dalšího dokazování, ale též proto, že znalkyně Ing. Martina Luňáková dokázala u hlavního líčení své závěry velice přesvědčivě obhájit a zároveň vysvětlit konkrétní pochybení RNDr. Miloslava Musila. Znalecké zkoumání v dalších fázích tohoto řízení pak toto původní stanovisko soudu prvního stupně pouze potvrdilo.
18. Revizním znaleckým posudkem ústavu Vysoké školy chemicko-technologické, Fakulty chemicko-inženýrské, bylo konstatováno, že metoda Ramanovy spektroskopie, podle níž postupoval RNDr. Miloslav Musil, včetně přístroje, s nímž pracoval, nejsou ke zkoumání otázky zadané orgány činnými v trestním řízení v tomto konkrétním případě vůbec vhodné. Je přitom potřeba vyzdvihnout, že při odůvodnění svých závěrů se zpracovatelé tohoto posudku Ing. Vladimír Setnička, Ph.D., a Ing. František Králík, Ph.D., zcela shodli s odborným názorem Ing. Martiny Luňákové z Kriminalistického ústavu Praha (všichni tři potvrdili, že signál tonerových částic tiskárny, na níž byly směnky vytištěny, je velice slabý v porovnání se signálem inkoustu z podpisu poškozeného R. L., a proto může být při zkoumání naměřen tento silný signál psací látky, i v případě, že se na papír dostala dřív než tonerové částice, které se nacházejí na vrchu). To vše znamená, že závěry znaleckého posudku RNDr. Miloslava Musila, který jako jediný podporoval jinak osamocenou verzi obhajoby, byly v řízení bez důvodných pochybností vyvráceny jak dalšími provedenými důkazy, tak zároveň dvěma revizními ústavními znaleckými posudky. Soudy obou stupňů proto zcela logicky vycházely z revizního znaleckého posudku Kriminalistického ústavu Praha, který ještě více podložil skutkové závěry, plynoucí ze svědeckých výpovědí a dalších listinných důkazů. K tomu Nejvyšší soud (který není odborně způsobilý blíže rozvíjet danou tématiku) dále odkazuje na body 141. až 154. rozsudku soudu prvního stupně, v nichž jsou názory všech znalců detailně reprodukovány, přičemž od bodu 145. jsou popsány výpovědi tří znalců, s jejichž vývody se soudy v této věci zcela opodstatněně ztotožnily. V neposlední řadě je nutno odmítnout také poznámku dovolatele, že Kriminalistický ústav Praha využil ke zpracování znaleckého posudku šířeji neuznávané metody, neboť oba jím využité postupy byly řádně akreditovány. Nadto bylo z dotazníku rozeslaného Ing. Martinou Luňákovou zjištěno, že je to právě metoda zvolená RNDr. Miloslavem Musilem, která se v odborných kruzích k tomuto druhu zkoumání šířeji nevyužívá.
19. Neopodstatněná je i poslední dovolací námitka, že originály směnek nejsou součástí spisového materiálu, čímž bylo porušeno právo obviněného na obhajobu. Předně jsou ve spisu vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 T 4/2018 (tj. v této trestní věci) založeny na č. l. 442 až 447 kopie dotčených směnek, s jejichž obsahem se mohl dovolatel kdykoliv opětovně seznámit a nic mu nebránilo vyjádřit se k jejich obsahu. Je dále potřeba vyzdvihnout, že originály těchto padělaných směnek (a nikoliv jejich kopie) byly předmětem zkoumání všech znalců, jak zmiňují v odůvodnění rozhodnutí jak soud prvního stupně (bod 157. rozsudku), tak i odvolací soud (bod 23.), což je z hlediska dodržení principů spravedlivého procesu bezesporu to nejpodstatnější. V době posledního rozhodování soudu prvního stupně byly v držení poškozeného R. L., místo jejich výskytu bylo tedy všem odpovědným institucím známo, nebylo ovšem nutno dané listinné důkazy znovu zakládat do spisu. Potřeba dalšího znaleckého zkoumání totiž v řízení nevyvstala, poněvadž ze všech stávajících důkazních prostředků bylo možno přijmout bez důvodných pochybností závěr o vině obviněného oběma posuzovanými skutky. Proto byl návrh obhajoby na vypracování dalšího revizního znaleckého posudku k přezkoumání závěrů Kriminalistického ústavu Praha pro nadbytečnost zamítnut, přičemž je zcela nepochybné, že by se tak stalo i v případě, že by originály směnek ve spise sp. zn. 4 T 4/2018 byly založeny. Jejich absence v předmětném spisovém materiálu tudíž neměla sebemenší negativní vliv ani na proces dokazování jako takový, ani na výsledky, které z něj vyplynuly.
20. Nejvyšší soud uzavírá, že námitky obviněného jsou zjevně neopodstatněné. Proto podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 9. 2022
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu