ECLI:CZ:NS:2022:8.TZ.109.2022.1
sp. zn. 8 Tz 109/2022-73
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 10. 2022 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. N. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2021, č. j. 8 To 334/2021-43, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2021, č. j. 8 To 334/2021-43,
byl porušen zákon
v neprospěch obviněného v ustanovení §89 odst. 1 tr. zákoníku.
Pravomocné usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2021, č. j. 8 To 334/2021-43, se zrušuje. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Brně se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2021, č. j. 8 To 334/2021-43, bylo ke stížnosti obviněného M. N. zrušeno podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. usnesení Okresního soudu Brno – venkov ze dne 7. 10. 2021, č. j. 30 PP 93/2021-35, kterým Okresní soud Brno – venkov podle §88 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a contrario zamítl žádost obviněného o jeho podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody uloženého a) rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 25. 5. 2020, č. j. 3 T 63/2020-127, v trvání jednoho roku, b) rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 26. 5. 2016, č. j. 21 T 43/2016-71, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 3. 9. 2019, č. j. 21 T 43/2016-188, v trvání 170 dnů, c) rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 7. 5. 2019, č. j. 3 T 40/2019-67, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 6. 5. 2020, č. j. 3 T 40/2019-92, v trvání jednoho roku, a Krajský soud v Brně sám svým usnesením ze dne 16. 11. 2021, č. j. 8 To 334/2021-43, rozhodl tak, že podle §88 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku podmíněně propustil obviněného M. N. z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen a) rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 25. 5. 2020, č. j. 3 T 63/2020-127, v trvání jednoho roku, b) rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 26. 5. 2016, č. j. 21 T 43/2016-71, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 3. 9. 2019, č. j. 21 T 43/2016-188, v trvání 170 dnů, c) rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 7. 5. 2019, č. j. 3 T 40/2019-67, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 6. 5. 2020, č. j. 3 T 40/2019-92, v trvání jednoho roku, a podle §89 odst. 1 tr. zákoníku stanovil obviněnému zkušební dobu v trvání 7 let.
2. Proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2021, č. j. 8 To 334/2021-43, podal ve prospěch obviněného ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona, ve které po rekapitulaci předchozích odsouzení, která se stala předmětem rozhodování o podmíněném propuštění obviněného z výkonu trestu, poukázal na skutečnost, pro kterou byla stížnost pro porušení zákona podána, a to zjištění, že obviněnému byla v rozporu s ustanovením §89 odst. 1 tr. zákoníku stanovena zkušební doba v trvání sedmi let. Ministr spravedlnosti konstatoval, že všechna odsouzení, kterých se podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody týká, byla odsouzení pro přečiny, tudíž krajský soud mohl obviněnému uložit maximální zkušební dobu v trvání tří roků. Tím, že Krajský soud v Brně svým usnesením ze dne 16. 11. 2021, č. j. 8 To 334/2021-43, stanovil obviněnému zkušební dobu v trvání sedmi let, porušil zákon v neprospěch obviněného. S ohledem na shora uvedenou skutečnost navrhl v závěru stížnosti pro porušení zákona, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněného, a to v ustanovení §89 odst. 1 tr. zákoníku, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2021, č. j. 8 To 334/2021-43, a podle §270 odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
3. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém vyjádření plně ztotožnil s podanou stížností pro porušení zákona.
4. Obviněný se k podané stížnosti pro porušení zákona nevyjádřil.
5. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
6. Z předloženého spisu Okresního soudu Brno – venkov sp. zn. 30 PP 93/2021, Nejvyšší soud zjistil, že dne 30. 8. 2021, podal obviněný, který v té době vykonával trest odnětí svobody ve Věznici Kuřim, žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (součástí žádosti byly také další písemnosti, kterými obviněný dokladoval důvodnost své žádosti). Dále z předloženého spisu vyplývá, že soud prvního stupně před svým rozhodnutím si připojil rozhodnutí o předchozích odsouzeních obviněného, ke kterým se vztahovala žádost obviněného. Z rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 25. 5. 2020, č. j. 3 T 63/2020-127, vyplývá, že jím byl obviněný uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) zařazen do věznice s ostrahou. Z rozsudku téhož soudu (Okresního soudu v Břeclavi) ze dne 26. 5. 2016, č. j. 21 T 43/2016-71, je patrno, že tímto rozsudkem byl obviněný uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a za tento trestný čin mu byl podle tohoto ustanovení uložen za použití §62 odst. 1 tr. zákoníku trest obecně prospěšných prací ve výměře 240 hodin (§63 odst. 1 tr. zákoníku). Spisový materiál obsahuje rovněž usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 3. 9. 2019, č. j. 21 T 43/2016-188, o přeměně zbylé části nevykonaného trestu obecně prospěšných prací (č. l. 28) v trest odnětí svobody v trvání 170 dnů. V neposlední řadě je nutno zmínit též rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 7. 5. 2019, č. j. 3 T 40/2019-67, ze kterého je pak zřejmé, že uvedeným rozsudkem byl obviněný uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a podle téhož ustanovení mu byl uložen za tento trestný čin trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, který byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na dobu 2 (dvou) let. Ze spisu (č. l. 14) je patrno, že Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 6. 5. 2020, č. j. 3 T 40/2019-92, rozhodl o vykonání trestu odnětí svobody, který byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 7. 5. 2019, č. j. 3 T 40/2019-67, a pro jeho výkon zařadil obviněného podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.
7. Po provedeném veřejném zasedání vydal Okresní soud Brno – venkov dne 7. 10. 2021 pod č. j. 30 PP 93/2021-35, usnesení, kterým podle §88 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a contrario zamítl žádost obviněného o jeho podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody uloženého a) rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 25. 5. 2020, č. j. 3 T 63/2020-127, v trvání jednoho roku, b) rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 26. 5. 2016, č. j. 21 T 43/2016-71, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 3. 9. 2019, č. j. 21 T 43/2016-188, v trvání 170 dnů, c) rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 7. 5. 2019, č. j. 3 T 40/2019-67, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 6. 5. 2020, č. j. 3 T 40/2019-92, v trvání jednoho roku. O podané stížnosti proti tomuto usnesení rozhodl Krajský soud v Brně usnesením, které je napadeno stížností pro porušení zákona.
8. V předmětné trestní věci se Nejvyšší soud plně ztotožnil s argumentací ministra spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona. Nelze než konstatovat, že všechna odsouzení, ve vztahu k nimž bylo rozhodováno o podmíněném propuštění obviněného z výkonu trestu odnětí svobody, byla odsouzení pro přečiny. Ustanovení §89 odst. 1 věta první tr. zákoníku přitom stanoví, že „při podmíněném propuštění stanoví soud zkušební dobu u osob odsouzených za přečin až na tři roky a u odsouzených za zločin na jeden rok až sedm let; zkušební doba počíná podmíněným propuštění odsouzeného na svobodu“. Za situace, kdy stížnostní soud sice vyhověl stížnosti obviněného a zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a sám rozhodl o podmíněném propuštění obviněného z výkonu trestu odnětí svobody a přitom konstatoval, že „odsouzenému je možné dát šanci v podobě podmíněného propuštění, avšak za stanovení nejdelší možné zkušební doby v trvání sedmi let…“, musel Nejvyšší soud vyslovit porušení zákona v ustanovení §89 odst. 1 tr. zákoníku, neboť Krajský soud v Brně stanovil zkušební dobu obviněnému v rozporu se zákonem.
9. Z důvodů shora uvedených musel proto Nejvyšší soud zrušit pravomocné usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2021, č. j. 8 To 334/2021-43, neboť došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného, a to v ustanovení §89 odst. 1 tr. zákoníku, které bylo stížnostním soudem nesprávně použito ve vazbě k ukládané zkušební době za spáchané přečiny. Současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 10. 2022
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu