ECLI:CZ:NS:2022:8.TZ.120.2022.3
sp. zn. 8 Tz 120/2022-183
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. 11. 2022 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. F. , nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody v jiné trestní věci ve Vazební věznici Ostrava, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 11 T 184/2020, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 11 T 184/2020, byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného V. F.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadený rozsudek zrušuje . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 11 T 184/2020, byl obviněný V. F. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Za to byl podle §205 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Po vyhlášení rozsudku se státní zástupce i obviněný výslovně vzdali práva na odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění. Obviněný současně prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby. Podle §129 odst. 2 tr. ř. byl proto vyhotoven toliko zjednodušený rozsudek a ten nabyl dne 4. 3. 2021 právní moci.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
2. Proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 11 T 184/2020, podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného V. F. podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona. Podle jeho názoru byl napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen zákon, a to v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
3. Ministr spravedlnosti citoval zákonné znění ustanovení §205 odst. 2 a §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Poukázal na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, podle kterého platí, že k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. O takový vztah se ve smyslu tohoto rozhodnutí jedná zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost pachateli spáchání trestného činu nebo se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události. Ke stejnému závěru dospěl i Ústavní soud v nálezu z 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21, který se ztotožnil s citovaným rozhodnutím velkého senátu, a navíc poukázal na to, že předmětné porušení zákona má i ústavněprávní rozměr.
4. Posuzovaného jednání se obviněný sice dopustil dne 28. 11. 2020 za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně v době výskytu pandemie koronaviru, nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti – odc izení čokoládových bonbonů z volného prodeje – nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoliv využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu. Ze shora uvedeného vyplývá, že v předmětné trestní věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku soud dovodil pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného mělo být právně posouzeno pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců je trestem zjevně excesivním, neboť byl ukládán podle §205 odst. 4 tr. zákoníku. V této souvislosti ministr spravedlnosti navrhl přerušit výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody, který byl obviněnému uložen (tomuto jeho návrhu již Nejvyšší soud vyhověl usnesením ze dne 8. 11. 2022, sp. zn. 8 Tz 120/2022).
5. Ministr spravedlnosti proto (vedle již výše zmíněného návrhu na přerušení výkonu rozhodnutí) navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2021, č. j. 11 T 184/2020-99, byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. F. v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku; dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2021, č. j. 11 T 184/2020-99, v celém rozsahu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Ostravě přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce) považoval podanou stížnost pro porušení zákona za důvodnou. I podle jeho názoru byl napadeným rozsudkem okresního soudu zákon porušen v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, pro jehož aplikaci nebyly splněny podmínky. Zejména měl za to, že chybí nezbytná věcná souvislost deliktu s inkriminovanou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Tím se napadený rozsudek ocitá v rozporu s panující judikaturou, především rozsudkem velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Navrhl proto stížnosti pro porušení zákona vyhovět, a to v souladu s návrhem formulovaným ministrem spravedlnosti, na který v dalším odkázal.
IV. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
7. Nejvyšší soud v souladu s §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, přičemž shledal, že zákon byl napadeným rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě skutečně porušen v neprospěch obviněného V. F.
8. Ze skutkových zjištění popsaných ve výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 11 T 184/2020, Nejvyšší soud v souladu s podanou stížností pro porušení zákona zjistil, že obviněný se měl dopustit zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku tím, že
ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. 11 T 55/2019, který nabyl právní moci dne 4. 4. 2020, odsouzen mimo jiné pro pomoc k přečinu krádeže podle §24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku k §205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku k mimo jiné souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let,
přesto dne 28. 11. 2020 v době 18:14 hodin v XY v prodejně Albert odcizil 3 balení bonbonů značky Kinder Schoko-Bons 125 g v hodnotě 66,90 Kč/ks, které uschoval pod svůj svetr, a následně s takto uschovaným zbožím bez jeho zaplacení prošel přes pokladní zónu, kde byl zadržen zaměstnancem zajišťujícím ostrahu prodejny, jemuž odcizené zboží vydal, čímž společnosti Albert Česká republika, s. r. o., se sídlem Radlická 117, Praha 5, způsobil škodu ve výši 201 Kč,
a čin spáchal v době vyhlášení nouzového stavu na území České republiky usnesením vlády České republiky č. 957 ze dne 30. září 2020 v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, jímž byl pro celé území České republiky vyhlášen nouzový stav od 0:00 hodin dne 5. října 2020 na dobu 30 dnů, kdy tento nouzový stav byl usnesením vlády České republiky č. 1108 ze dne 30. října 2020 v souladu s čl. 6 odst. 2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, prodloužen do 20. listopadu 2020 a téhož dne bylo usnesením vlády České republiky č. 1195 v souladu s čl. 6 odst. 2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, rozhodnuto o prodloužení nouzového stavu do 12. prosince 2020.
9. Přečinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Jádrem posuzované trestní věci je přitom otázka naplnění kvalifikované skutkové podstaty §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívající ve spáchání činu za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jak již bylo uvedeno výše, rozsudek napadený stížností pro porušení zákona neobsahuje odůvodnění, ve kterém by soud vysvětlil, jakými skutečnostmi a úvahami se při rozhodování o právní kvalifikaci skutku řídil.
10. Citovaný rozsudek Okresního soudu v Ostravě však bezezbytku odpovídal tehdy převládajícímu právnímu názoru, podle něhož veškeré trestné činy krádeže spáchané v době trvání nouzového stavu byly bez dalšího kvalifikovány též podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku s tím, že byl naplněn znak „spáchání činu za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“. Tento právní názor byl ovšem následně překonán stanoviskem vyjádřeným v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, uveřejněným pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr. (dále též jen „rozsudek Nejvyššího soudu“). V něm je nejprve konstatováno, že nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Velký senát trestního kolegia v této souvislosti zdůraznil, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací. Nouzový stav může mít podle názoru velkého senátu trestního kolegia jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (např. v daném případě šlo o výskyt koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího nemoc COVID-19 v pandemickém rozsahu), byť – jak již bylo shora uvedeno – existence takové události, a tím ani naplnění citované okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby nejsou podmíněny vyhlášením nouzového stavu. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu. Nicméně ani zde se nelze omezit jen na vědomost pachatele o samotném vyhlášeném nouzovém stavu, ale jeho zavinění je třeba zjišťovat právě ve vztahu k té události, která vedla k jeho vyhlášení a která odpovídá jejímu charakteru podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (body 25., 26., 28. rozsudku Nejvyššího soudu).
11. Ze zevrubného odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu také zřetelně vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nestačí, že byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. Přestože to z pouhé slovní formulace citovaného ustanovení není patrné, velký senát vyjádřil přesvědčení, že k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Nejvyšší soud v označeném rozsudku dospěl k závěru, že možnost naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu (body 29., 34. rozsudku Nejvyššího soudu). K právnímu názoru vyslovenému v rozsudku Nejvyššího soudu se přiklonil také Ústavní soud nálezem ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21.
12. V posuzované trestní věci tedy není pochyb, že obviněný se protiprávního jednání dopustil v době přetrvávající „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, kterou (jak již bylo zmíněno výše) byl výskyt koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2, způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky. Lze tudíž konstatovat, že časová a místní souvislost trestného činu krádeže a „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ byla v tomto případě nepochybně dána. Naproti tomu věcná souvislost obou událostí, která je jednou z nutných podmínek naplnění skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nebyla v předmětném trestním řízení ani zjišťována, a to nejen s ohledem na tehdejší aplikační praxi, ale též proto, že obviněný v hlavním líčení ve smyslu §206c odst. 1 tr. ř. prohlásil, že je vinný spácháním skutku uvedeného v obžalobě a že souhlasí s právní kvalifikací skutku uvedenou v obžalobě. Jeho prohlášení viny soud podle §206c odst. 6 tr. ř. přijal a v rozsahu, v jakém obviněný prohlásil vinu, neprováděl dokazování (č. l. 95 a verte).
13. Ze skutkových zjištění obsažených v tzv. skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku i z důkazů uvedených ve spisovém materiálu vyplývá, že obviněný nakupoval dne 28. 11. 2020 kolem 18. hodiny v supermarketu Albert, některé zboží umístil do nákupního košíku a posléze za něj i řádně zaplatil. Nicméně věděl, že nemá dostatek peněz na zakoupení bonbonů, které slíbil své dceři, a proto se je rozhodl odcizit. Z tohoto důvodu odebral 3 balení bonbonů značky Kinder Schoko-Bons 125 g v celkové hodnotě 201 Kč z košíku a uschoval je pod svůj svetr. Při tomto svém jednání byl na záznamu z kamerového systému pozorován pracovníkem ostrahy, který nadále sledoval jeho pohyb po prodejně až do okamžiku, kdy obviněný prošel pokladní zónou, aniž by za předmětné cukrovinky zaplatil. Krátce na to jej zadržel, přičemž obviněný mu odcizené zboží dobrovolně vydal (č. l. 16 až 32).
14. Z popisu posuzovaného jednání je patrné, že způsob provedení činu se nevyznačoval žádným specifikem, které by mělo původ v panující epidemii či v přijatých protiepidemických opatřeních. Nelze shledat žádnou okolnost související s šířením koronaviru, která by obviněnému usnadnila spáchání předmětné krádeže nebo jeho následné odhalení. Takovou okolností nemohlo být ani omezení pohybu osob na veřejnosti, ani povinnost zakrývat ústa a nos rouškou, poněvadž ani jedna z nich nikterak nelimitovala pracovníka ostrahy, aby obviněného pozoroval na kamerovém záznamu od okamžiku, co zboží schoval pod svetr, až do momentu, kdy za něj u pokladny nezaplatil. Výše zmíněné čokoládové bonbony také rozhodně nepatřily mezi předměty mající zvláštní důležitost pro zvládání šířící se nákazy koronavirem, které by zasluhovaly zvýšenou ochranu trestním právem.
15. Lze proto uzavřít, že mezi posuzovaným trestným činem krádeže na straně jedné a „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ na straně druhé nebyla doložena žádná věcná souvislost, což znamená, že skutek byl Okresním soudem v Ostravě nesprávně právně hodnocen jako zločin krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, zatímco se jednalo toliko o přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Nejvyšší soud tedy shledal, že ministrem spravedlnosti podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná, protože soud chybným posouzením skutku porušil zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného.
16. Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 11 T 184/2020, byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu. Zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Zároveň podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, proto v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 11. 2022
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu