ECLI:CZ:NS:2022:8.TZ.129.2021.1
sp. zn. 8 Tz 129/2021-208
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. 1. 2022 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Věry Kůrkové a Mgr. Pavla Götha stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného O. D. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 8. 9. 2020, sp. zn. 1 T 71/2020, a rozhodl takto:
I. Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 8. 9. 2020, sp. zn. 1 T 71/2020, byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného O. D.
II. Podle §269 odst. 2 tr. ř. se uvedený rozsudek v celém rozsahu zrušuje . Zrušují se také všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §271 odst. 1 tr. ř. se znovu rozhoduje tak, že:
obviněný
O. D. , nar. XY,
bytem XY, naposledy bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň,
je vinen, že
dne 3. 5. 2020 v době kolem 12:17 hodin v obci XY, odcizil ke škodě poškozené společnosti GLOBUS ČR, v. o. s., XY, IČ: XY, v hypermarketu GLOBUS ČR, v. o. s., XY, na prodejní ploše z prodejního regálu v oddělení drogerie 2 ks parfémů zn. Naomi Campbell 30 ml v souhrnné hodnotě 1 758 Kč, které si uschoval do kapes kalhot, prošel bez jejich zaplacení pokladní zónou č. 26 a opustil objekt uvedeného hypermarketu, avšak na venkovní ploše byl zastaven pracovníky bezpečnostní agentury, kterým následně na výzvu dobrovolně vydal takto odcizené zboží, které bylo poté nepoškozené vráceno zpět do prodeje,
přičemž uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 1. 2. 2020, č. j. 5 T 5/2020-68, který nabyl právní moci dne 1. 2. 2020, za spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou,
tedy
přisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen,
čímž spáchal
přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku
a odsuzuje se
podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti (18) měsíců .
Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se pro výkon uloženého trestu zařazuje do věznice s ostrahou .
Odůvodnění:
I. Stížnost pro porušení zákona
1. Ministryně spravedlnosti (dále též „stěžovatelka“) podala proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 8. 9. 2020, sp. zn. 1 T 71/2020, ve prospěch obviněného O. D. stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministryně spravedlnosti byl napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
2. Stěžovatelka poukázala na podstatné závěry rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, i navazující nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21, jimiž byla řešena problematika kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku tak, že musí být pro takovou právní kvalifikaci mj. dána tzv. věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. O takový vztah se jedná zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost pachateli spáchání trestného činu či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události. Podle ministryně spravedlnosti přitom věcná souvislost v předmětné věci splněna nebyla. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti – odcizení dvou parfémů z volného prodeje – nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu. Měla za to, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného mělo být kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a z toho důvodu je uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců trestem zjevně excesivním.
3. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 8. 9. 2020, sp. zn. 1 T 71/2020, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. tento rozsudek v celém rozsahu zrušil, jakož aby zrušil i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu Plzeň-sever přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
II. Přípustnost stížnosti pro porušení zákona
4. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl skutečně napadeným rozhodnutím soudu ve vytýkaném směru v neprospěch obviněného porušen.
III. Vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (nadále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k podané stížnosti pro porušení zákona uvedl, že se s její argumentací ztotožňuje a doplnil, že jednání obviněného bezesporu naplnilo znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, přičemž ze stěžovatelkou citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že pro naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a pro postižení přísnějším trestem nepostačuje pouze časová souvislost krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, ale musí zde být dána také věcná souvislost krádeže s takovým stavem či událostí. V projednávané věci přitom žádná taková věcná souvislost zjištěna nebyla a s ohledem na absenci odůvodnění napadeného rozsudku není ani zřejmé, o jakou věcnou souvislost by se případně mělo jednat. Soud závěr o naplnění zvlášť přitěžující okolnosti vymezené v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku zjevně dovodil výlučně z existence časové souvislosti, tedy ze spáchání krádeží obviněným v době pandemického šíření koronaviru a vyhlášeného nouzového stavu. Žádnou věcnou souvislost s takovou událostí nelze dovodit ani z popisu jednání obviněného, neboť se jednalo o běžnou krádež v hypermarketu, přičemž spáchání přisouzeného jednání zjevně ani neusnadnila či neumožnila ani opatření přijatá k zamezení šíření koronaviru, a požadovanou věcnou souvislost nelze dovodit ani ze samotné povahy odcizených věcí. Samotná místní a časová souvislost však pro dovození zmiňované zvlášť přitěžující okolnosti nepostačuje. Podle státního zástupce tedy okresní soud jednání obviněného nesprávně právně posoudil a jeho pochybení našlo svůj odraz i při ukládání trestu, neboť obviněnému měl být uložen trest v rámci trestní sazby podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, tzn. trest odnětí svobody na 6 měsíců až 3 roky. Vyjádřil přesvědčení, že právě nalézací soud by měl znovu rozhodnout o vině a v návaznosti na správnou právní kvalifikaci zvážit všechny podstatné okolnosti ve smyslu §39 a násl. tr. zákoníku a uložit odpovídající trest. Ztotožnil se tak s návrhem ministryně spravedlnosti, avšak nenavrhl případný postup podle §271 odst. 1 tr. ř. U veřejného zasedání konaného dne 26. 1. 2022 státní zástupce odkázal na toto písemné vyjádření, pouze modifikoval svůj návrh ve prospěch rozhodnutí Nejvyššího soudu podle §271 odst. 1 tr. ř.
6. Obviněný se prostřednictvím obhájce v písemném vyjádření i u veřejného zasedání připojil k argumentaci stěžovatelky založené na rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, označil trestnou činnost jako obvyklou krádež, což právní kvalifikaci podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku vylučuje. Navrhl pak vyslovení porušení zákona v neprospěch obviněného, zrušení napadeného rozhodnutí z tohoto důvodu a setrval na návrhu, aby věc byla přikázána soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí (nikoli aby Nejvyšší soud sám ve věci rozhodl podle §271 odst. 1 tr. ř.).
IV. Dosavadní průběh řízení
7. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 8. 9. 2020, sp. zn. 1 T 71/2020, byl obviněný O. D. (dále také „obviněný“) uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 2, 4 písm. b) tr. zákoníku, za což byl podle §205 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
8. Podle tzv. skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku se obviněný zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku dopustil tím, že:
dne 3. 5. 2020 v době kolem 12:17 hodin v obci XY, odcizil ke škodě poškozené společnosti GLOBUS ČR, v. o. s., XY, IČ: XY, v hypermarketu GLOBUS ČR, v. o. s., XY, na prodejní ploše z prodejního regálu v oddělení drogerie 2 ks parfémů zn. Naomi Campbell 30 ml v souhrnné hodnotě 1 758 Kč, které si uschoval do kapes kalhot, a následně prošel bez jejich zaplacení pokladní zónou č. 26 a následně opustil objekt uvedeného hypermarketu, v návaznosti na to však byl na venkovní ploše zastaven pracovníky bezpečnostní agentury, kterým následně na výzvu dobrovolně vydal takto odcizené zboží, které bylo poté nepoškozené vráceno zpět do prodeje,
přičemž uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 1. 2. 2020, č. j. 5 T 5/2020-68, který nabyl právní moci dne 1. 2. 2020, za spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou,
a zároveň v době, kdy byl na území České republiky usnesením vlády České republiky č. 194 ze dne 12. března 2020, publikovaným ve Sbírce zákonů pod č. 69/2020 Sb., v souladu s články 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaného jako SARS-CoV-2) vyhlášen nouzový stav na dobu 30 dnů s účinností od 14:00 hodin dne 12. března 2020, který byl následně podle čl. 6 odst. 2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, prodloužen usnesením vlády České republiky č. 396 ze dne 9. dubna 2020, publikovaným ve Sbírce zákonů pod č. 156/2020 Sb., do 30. 4. 2020 a opakovaně prodloužen usnesením vlády České republiky č. 485 ze dne 30. dubna 2020, publikovaným ve Sbírce zákonů pod č. 219/2020 Sb., do 17. května 2020.
9. Okresní soud Plzeň-sever vzhledem k tomu, že se po vyhlášení rozsudku obviněný i státní zástupce vzdali odvolání a oba prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, a obviněný současně prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby, vyhotovil zkrácený rozsudek, který neobsahuje odůvodnění (§129 odst. 2 tr. ř.). Jakákoliv argumentace soudu nižšího stupně stran naplnění zákonných znaků stíhaného zločinu krádeže, tj. i kvalifikované skutkové podstaty a zvlášť přitěžující okolnosti uvedené v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, tudíž v odůvodnění rozsudku rovněž není obsažena.
V. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
10. Citovaný výrok o vině Okresního soudu Plzeň-sever beze zbytku odpovídal tehdy převládajícímu právnímu názoru, podle něhož veškeré trestné činy krádeže spáchané v době trvání nouzového stavu byly automaticky kvalifikovány též podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku s tím, že samotný výskyt epidemie koronaviru (kvůli kterému byl daný nouzový stav vyhlášen) bez dalšího zakládal naplnění znaku „spáchání činu za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“. Nejvyšší soud však v kontextu stížností pro porušení zákona nastolené problematiky předesílá, že obecně nelze souhlasit s úvahou, že nouzový stav je třeba považovat za událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. „Jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto událost reagovala i vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření. Jestliže tedy ke krádeži došlo dne 3. 5. 2020, stalo se tak formálně skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. V souladu s rozsudkem velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (dále též jen „rozsudek Nejvyššího soudu“), však nutno dodat, že nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Velký senát trestního kolegia v této souvislosti zdůraznil, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací. Nouzový stav může mít podle názoru velkého senátu trestního kolegia jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (např. v daném případě šlo o výskyt koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího nemoc COVID-19 v pandemickém rozsahu), byť – jak již bylo shora uvedeno – existence takové události, a tím ani naplnění citované okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, nejsou podmíněny vyhlášením nouzového stavu. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu. Nicméně ani zde se nelze omezit jen na vědomost pachatele o samotném vyhlášeném nouzovém stavu, ale jeho zavinění je třeba zjišťovat právě ve vztahu k té události, která vedla k jeho vyhlášení a která odpovídá jejímu charakteru podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (body 25., 26., 28. rozsudku Nejvyššího soudu).
11. Ze zevrubného odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu také zřetelně vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nestačí, že byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. Přestože to z pouhé slovní formulace citovaného ustanovení není patrné, velký senát vyjádřil přesvědčení, že k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Nejvyšší soud v označeném rozsudku dospěl k závěru, že možnost naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu (body 29., 34. rozsudku Nejvyššího soudu).
12. V trestní věci obviněného O. D. ovšem žádnou ze zmíněných věcných souvislostí obviněným spáchaného zločinu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu nelze shledat. Nutno souhlasit se stěžovatelkou, že naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo zřejmě dovozeno z pouhé časové souvislosti činu s vyhlášeným nouzovým stavem, poněvadž podle tzv. skutkové věty výroku o vině se obviněný tam popsané krádeže dopustil v době, kdy byl na území České republiky usnesením vlády České republiky č. 194 ze dne 12. března 2020, publikovaným ve Sbírce zákonů pod č. 69/2020 Sb., v souladu s články 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaného jako SARS-CoV-2) vyhlášen nouzový stav na dobu 30 dnů s účinností od 14:00 hodin dne 12. března 2020, který byl následně podle čl. 6 odst. 2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, prodloužen usnesením vlády České republiky č. 396 ze dne 9. dubna 2020, publikovaným ve Sbírce zákonů pod č. 156/2020 Sb., do 30. 4. 2020 a opakovaně prodloužen usnesením vlády České republiky č. 485 ze dne 30. dubna 2020, publikovaným ve Sbírce zákonů pod č. 219/2020 Sb., do 17. května 2020.
13. Obviněný se inkriminovaného jednání dopustil tím, že v prodejně Globus odcizil 2 ks dámských parfémů v celkové hodnotě 1 758 Kč, které si uschoval do kapes kalhot, a následně prošel bez jejich zaplacení pokladní zónou a opustil objekt uvedeného hypermarketu, přičemž na venkovní ploše byl zastaven pracovníky bezpečnostní agentury, kterým na výzvu odcizené zboží dobrovolně vydal (uvedené bylo posléze nepoškozené vráceno zpět do prodeje). Okolnosti činu, předmět útoku a pohnutky jednání obviněného nesvědčí o tom, že by s nemocí COVID-19 nebo opatřeními proti jejímu šíření měly jakkoliv souviset. Stěžovatelka správně poznamenala, že způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti nesvědčí o tom, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu. Takovou argumentaci nelze než označit z a správnou a přesvědčivou a pouze pro úplnost lze doplnit, že obviněný své protiprávní jednání nerealizoval ani na místě, které by bylo v důsledku nastalé krizové situace uzavřeno. Jeho jednání tak nebylo nouzovým stavem nikterak ovlivněno. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že Okresní soud Plzeň-sever porušil v neprospěch obviněného zákon, pokud u něj dovodil naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku evidentně v zásadě pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti jím spáchaného činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného tak mělo být kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku .
14. Nejvyšší soud tedy s ohledem na shora uvedené podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 8. 9. 2020, sp. zn. 1 T 71/2020, byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného O. D. Podle §269 odst. 2 tr. ř. uvedený rozsudek v celém rozsahu zrušil a současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud porušení zákona shledal ve vadném hmotněprávním posouzení, mohl po zrušení přezkoumávaného rozsudku sám podle §271 odst. 1 tr. ř. znovu ve věci rozhodnout na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn. Obviněný byl tedy tímto rozsudkem uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, kterého se dopustil na výše uvedeném skutkovém základě, neboť je nepochybné, že se přečinu krádeže dopustil navzdory předchozímu odsouzení rovněž pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 1. 2. 2020, sp. zn. 5 T 5/2020, tedy přisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen. Při popisu skutku převzal dovolací soud skutková zjištění vyjádřená v rozsudku soudu prvního stupně, která jen stylisticky upravil tak, aby vyjadřovala všechny potřebné zákonné znaky předmětného přečinu, avšak bez nadbytečného skutkového vyjádření toho, co v daném případě nemá význam pro právní posouzení trestného činu krádeže, tj. že obviněný čin spáchal v době, kdy byl na území České republiky usnesením vlády České republiky č. 194 ze dne 12. března 2020, publikovaným ve Sbírce zákonů pod č. 69/2020 Sb., v souladu s články 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaného jako SARS-CoV-2) vyhlášen nouzový stav na dobu 30 dnů s účinností od 14:00 hodin dne 12. března 2020, který byl následně podle čl. 6 odst. 2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, prodloužen usnesením vlády České republiky č. 396 ze dne 9. dubna 2020, publikovaným ve Sbírce zákonů pod č. 156/2020 Sb., do 30. 4. 2020 a opakovaně prodloužen usnesením vlády České republiky č. 485 ze dne 30. dubna 2020, publikovaným ve Sbírce zákonů pod č. 219/2020 Sb., do 17. května 2020.
15. Na základě nového (pro obviněného příznivějšího) posouzení skutku bylo nezbytné znovu rozhodnout o trestu, přičemž v úvahu zde přicházel podle §205 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trestní sazbě od 6 měsíců do 3 roků. K osobě obviněného bylo především zjištěno, že má v opise Rejstříku trestů (vyjma nyní posuzované věci) celkem 9 záznamů o odsouzeních v průběhu období od roku 2012 do roku 2020 výlučně pro majetkovou trestnou činnost kvalifikovanou jako přečiny krádeže podle §205 odst. 1 a §205 odst. 2 tr. zákoníku. Pouze k prvým dvěma odsouzením z roku 2012 a 2013 se již nepřihlíží pro amnestii a osvědčení se ve zkušební době podmíněného odsouzení. Ve zbývajícím rozsahu byl však obviněný vždy sankcionován nepodmíněnými tresty odnětí svobody, z jejichž výkonu byl nejprve podmíněně propuštěn dne 27. 9. 2017, následně bylo rozhodnuto o nařízení výkonu zbytku trestu odnětí svobody a posléze tresty vykonal ke dni 7. 2. 2019 a 1. 12. 2019. Skutek tedy obviněný spáchal krátce (cca 3 měsíce) po posledním propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v jiné trestní věci. Ačkoli se v projednávané věci jedná ve smyslu ustanovení §55 odst. 2 tr. zákoníku o trestný čin, u něhož horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje pět let, není v případě obviněného možno ukládat jiný, než nepodmíněný trest odnětí svobody, neboť jeho výrazná speciální recidiva a opakované páchání trestné činnosti navzdory postupnému výkonu nepodmíněných trestů předchozích, neumožňují reálný předpoklad, že povede řádný život a že by účel trestu mohl splnit trest odnětí svobody s přímým výkonem nespojený, popř. některý z trestů alternativních. Protože k předcházejícím odsouzením – s výjimkou těch, které zakládají zpětnost přečinu krádeže (viz skutková věta výroku rozsudku) - je třeba přihlédnout jako k okolnosti přitěžující podle §42 písm. p) tr. zákoníku, dospěl dovolací soud k závěru, že odpovídajícím trestem bude trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců. V této výměře představující trest ve 2/5 zákonné trestní sazby pak byla zohledněna skutečnost do jisté míry rovněž svědčící ve prospěch obviněného, a to relativně nízká škoda způsobená trestnou činností na odcizených věcech, které byly navíc po zadržení obviněného fakticky vráceny do prodeje. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou, když k odlišnému rozhodnutí v tomto směru nebyl žádný důvod.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 1. 2022
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth