ECLI:CZ:NS:2022:8.TZ.26.2022.1
sp. zn. 8 Tz 26/2022-76
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 4. 2022 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněných právnických osob M. B., IČ: XY, se sídlem XY, S. F. C , „v likvidaci“, IČ: XY, se sídlem XY, A. , IČ: XY, se sídlem XY, I. , IČ: XY, se sídlem XY a C. C., IČ: XY, se sídlem XY, proti pravomocnému usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. 4 KZV 14/2019, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. 4 KZV 14/2019, byl v ustanovení §148 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. a v řízení předcházejícím
porušen zákon
v neprospěch obviněných právnických osob M. B., IČ: XY, se sídlem XY, S. F. C., „v likvidaci“, IČ: XY, se sídlem XY, A., IČ: XY, se sídlem XY, I., IČ: XY, se sídlem XY a C. C., IČ: XY, se sídlem XY, v ustanoveních §34 odst. 4, věta druhá, odst. 5 t. o. p. o., §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. a §147 odst. 1 písm. b) tr. ř.
Pravomocné usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. 4 KZV 14/2019, se zrušuje . Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ostravě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. 4 KZV 14/2019, bylo rozhodnuto o stížnostech právnických osob M. B., IČ: XY, se sídlem XY (dále jen „M.“), S. F. C. , „v likvidaci“, IČ: XY, se sídlem XY (dále jen „S.“), A. , IČ: XY, se sídlem XY (dále jen „A.“), I. , IČ: XY, se sídlem XY (dále jen „I.“) a C. C., IČ: XY, se sídlem XY (dále jen „C.), které byly jimi podány proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 21. 2. 2020, č. j. KRPT-64760-796/TČ-2019-070081, které bylo vydáno policejním orgánem Policie ČR, Odboru hospodářské kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje u společnosti „M.“ pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku (spáchaný způsobem popsaným pod bodem 1. usnesení ze dne 21. 2. 2020, č. j. KRPT-64760-796/TČ-2019-070081), u společnosti „S.“ pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku (spáchaný způsobem popsaným pod bodem 2. usnesení ze dne 21. 2. 2020, č. j. KRPT-64760-796/TČ-2019-070081), u společnosti „A.“ pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku (spáchaný způsobem popsaným pod bodem 3. usnesení ze dne 21. 2. 2020, č. j. KRPT-64760-796/TČ-2019-070081), u společnosti „I.“ pro zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1, 4 písm. b), c) tr. zákoníku (spáchaný způsobem popsaným pod bodem 4. usnesení ze dne 21. 2. 2020, č. j. KRPT-64760-796/TČ-2019-070081), a u společnosti „C.“ pro zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1, 4 písm. b), c) tr. zákoníku (spáchaný způsobem popsaným pod bodem 5. usnesení ze dne 21. 2. 2020, č. j. KRPT-64760-796/TČ-2019-070081) tak, že pod bodem I. (stížností pro porušení zákona napadeného usnesení) byly podle „§148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuty stížnosti obviněných společností A. podaná jejím jednatelem J. H. dne 3. 3. 2020, I. a C. C., podané jejich jednatelem K. Z. dne 24. 2. 2020, neboť byly podány osobou neoprávněnou“, a pod bodem II. (stížností pro porušení zákona napadeného usnesení) podle „§148 odst. 1 písm. c) tr. ř. byly zamítnuty stížnosti obviněných společností S. F. C., „v likvidaci“, A., I. a C. C., neboť nejsou důvodné“.
2. Proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. 4 KZV 14/2019, podal ministr spravedlnosti ČR ve prospěch výše uvedených právnických osob (případně též „společností“) podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona. V souvislostí s podanou stížností pro porušení zákona jednak citoval ustanovení trestního řádu a ustanovení zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim [ve znění pozdějších předpisů (dále jen „t. o. p. o.“], která byla podle jeho mínění stížností pro porušení zákona napadeným usnesením porušena, aby následně rozvedl své úvahy ke zjištěnému skutkovému stavu a otázce právního posouzení, a to ve vazbě na jím tvrzená porušení ustanovení trestního řádu a zákona „t. o. p. o.“. Podle ministra spravedlnosti nelze s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2020 sp. zn. IV. ÚS 3139/19, akceptovat postup policejního orgánu, který byl shledán správným státním zástupcem, spočívající v ustanovení opatrovníka právnickým osobám, aniž byl před použitím tohoto ustanovení realizován postup vyžadovaný §34 odst. 4 zákona „t. o. p. o.“. Postup zvolený orgány činnými v trestním řízení nelze podle mínění ministra spravedlnosti akceptovat ani v případě těch právnických osob, jejichž jednatelé jsou cizími státními příslušníky za situace, kdy ani nebyly učiněny pokusy těmto jednatelům v rámci členské země Evropské unie usnesení o zahájení trestního stíhání a příslušné poučení doručit. Stěží lze podle ministra spravedlnosti akceptovat možnost doručení usnesení o zahájení trestního stíhání do datové schránky s možností fikce doručení. Aniž by ministr spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona zpochybnil samotné usnesení o zahájení trestního stíhání právnických osob, poukázal na skutečnost, že s ohledem na vadný postup při doručování usnesení o zahájení trestního stíhání právnických osob, došlo k řadě pochybení vedoucích jej k závěru, že nedošlo k zahájení trestního stíhání právnických osob zákonným způsobem, a proto nemohly obviněným právnickým osobám ve smyslu §146 odst. 2 tr. ř. uplynout ani lhůty k podání stížností proti usnesení o zahájení trestního stíhání.
3. S ohledem na jím uvedená pochybení navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. 4 KZV 14/2019, byl porušen zákon v neprospěch právnických osob M. B., S. F. C., „v likvidaci“, A., I. a C. C., a to v §64 odst. 4, §64 odst. 5 písm. a), §146 odst. 2, §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. 4 KZV 14/2019, a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
4. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedl, že se ztotožňuje s podanou stížností pro porušení zákona. V posuzované věci je podle něj zřejmé, že usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě by porušen zákon v řízení, které mu předcházelo v ustanoveních §64 odst. 4, §64 odst. 5 písm. a), §146 odst. 2 a §147 odst. 1 trestního řádu a v §34 odst. 4, 5 zákona „t. o. p. o.“, což následně vedlo k porušení zákona samotným rozhodnutím o zamítnutí stížnosti podle §148 odst. 1 písm. b), resp. c) trestního řádu. Zákon byl porušen v neprospěch obviněných právnických osob M. B., S. F. C., A., I. a C. C. Dále státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství vyjádřil souhlas s návrhem, který ministr spravedlnosti formuloval ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího soudu pod bodem 22. podané stížnosti pro porušení zákona a konstatoval, že pokud by Nejvyšší soud hodlal rozhodnout jiným způsobem, než uvedeným v §274 odst. 2 a 3 tr. ř., pak pro tento případ souhlasí s rozhodnutím v neveřejném zasedání (§274 odst. 4 tr. ř. ve znění účinném od 8. 12. 2021).
5. Opatrovník právnické osoby M. B., ve svém písemném vyjádření k zaslané stížnosti pro porušení zákona sdělil, že se plně ztotožňuje s jejím zdůvodněním a rovněž souhlasí s návrhem formulovaným v bodě 22. podané stížnosti pro porušení zákona.
6. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
7. Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. 4 KZV 14/2019, bylo rozhodnuto o stížnostech právnických osob M. B., IČ: XY, se sídlem XY (dále jen „M.“), S. F. C. , „v likvidaci“, IČ: XY, se sídlem XY (dále jen „S.“), A. , IČ: XY, se sídlem XY (dále jen „A.“), I. , IČ: XY, se sídlem XY (dále jen „I.“) a C. C., IČ: XY, se sídlem XY (dále jen „C.), které byly jimi podány proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 21. 2. 2020, č. j. KRPT-64760-796/TČ-2019-070081, které bylo vydáno policejním orgánem Policie ČR, Odboru hospodářské kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje u společnosti „M.“ pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku (spáchaný způsobem popsaným pod bodem 1. usnesení ze dne 21. 2. 2020, č. j. KRPT-64760-796/TČ-2019-070081), u společnosti „S.“ pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku (spáchaný způsobem popsaným pod bodem 2. usnesení ze dne 21. 2. 2020, č. j. KRPT-64760-796/TČ-2019-070081), u společnosti „A.“ pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku (spáchaný způsobem popsaným pod bodem 3. usnesení ze dne 21. 2. 2020, č. j. KRPT-64760-796/TČ-2019-070081), u společnosti „I.“ pro zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1, 4 písm. b), c) tr. zákoníku (spáchaný způsobem popsaným pod bodem 4. usnesení ze dne 21. 2. 2020, č. j. KRPT-64760-796/TČ-2019-070081), u společnosti „C.“ pro zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1, 4 písm. b), c) tr. zákoníku (spáchaný způsobem popsaným pod bodem 5. usnesení ze dne 21. 2. 2020, č. j. KRPT-64760-796/TČ-2019-070081) tak, že pod bodem I. (stížností pro porušení zákona napadeného usnesení) byly podle „§148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuty stížnosti obviněných společností A., podaná jejím jednatelem J. H. dne 3. 3. 2020, I. a C. C., podané jejich jednatelem K. Z. dne 24. 2. 2020, neboť byly podány osobou neoprávněnou“, a podle „§148 odst. 1 písm. c) tr. ř. pod bodem II. (stížností pro porušení zákona napadeného usnesení) byly zamítnuty stížnosti obviněných společností S. F. C., „v likvidaci“, A., I. a C. C., neboť nejsou důvodné“.
8. V souvislosti s postupem zvoleným policejním orgánem a akceptovaným státním zástupcem v rozhodnutí, které je napadeno stížností pro porušení zákona, považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést následující.
9. Policejním orgánem Policie ČR, Odboru hospodářské kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, bylo zahájeno trestní stíhání shora uvedených právnických osob usnesením ze dne 21. 2. 2020, č. j. KRPT-64760-796/TČ-2019-070081. V souvislostí s doručováním usnesení o zahájení trestního stíhání je nezbytné uvést, že podle §64 odst. 4 tr. ř. platí, že „ nevyzvedne-li si adresát písemnost do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže odesílatel vhození písemnosti do schránky vyloučí. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílateli a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce“ . Uvedený způsob doručení však je vyloučen ustanovením §64 odst. 5 tr. ř. jedná-li se např. o doručení usnesení o zahájení trestního stíhání; „odstavec 4 se neužije, doručuje-li se a) obviněnému usnesení o zahájení trestního stíhání, obžaloba, návrh na potrestání, návrh na schválení dohody o vině a trestu, rozsudek, trestní příkaz nebo předvolání k hlavnímu líčení nebo veřejnému zasedání …“ . Pokud tedy policejní orgán následně své usnesení o zahájení trestního stíhání doručoval právnickým osobám a ve vztahu k některým z nich při předkládání stížností podaných proti usnesení o zahájení trestního stíhání uvedl, že jim předmětné usnesení bylo doručeno tzv. fikci (viz shora §64 odst. 4 tr. ř.), pak takový závěr nemá oporu v zákoně. Jak již bylo shora uvedeno, zmíněná fikce doručení byla policejním orgánem dovozena a státním zástupcem akceptována v případě právnických osob „M.“ a „S.“ (viz č. l. 760 spisu). Nezbytné je dále uvést, že uvedené usnesení bylo doručováno do datové schránky, přičemž je nutno zmínit, že z ustanovení §17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů vyplývá, že „ nepřihlásí-li se do datové schránky osoba podle odst. 3 ve lhůtě do 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty; to neplatí, vylučuje-li jiný právní předpis náhradní doručení“. Tímto jiným právním předpisem je bezpochyby již zmíněné ustanovení §64 odst. 5 tr. ř. Nejvyššímu soudu tedy nezbývá ve vztahu ke zvolenému způsobu doručení usnesení o zahájení trestního stíhání právnickým osobám „M.“ a „S.“ než konstatovat, že usnesení o zahájení trestního stíhání těmto společnostem nebylo řádně doručeno, když fikce doručení u tohoto typu usnesení je vyloučena.
10. K dalšímu pochybení došlo v situaci, kdy výše uvedeným právnickým osobám byli ustanoveni opatrovníci, aniž byl dodržen procesní postup stanovený zákonem. V této souvislosti je vhodné zmínit, že ustanovení zákona „t. o. p. o.“ mj. v ustanovení §2 uvádí, že „nestanoví-li tento zákon jinak, použije se trestní zákoník, v řízení proti právnické osobě trestní řád …“ . Ustanovení §34 odst. 1 zákona „t. o. p. o.“ uvádí, že „za právnickou osobu činí v řízení úkony ten, kdo je k tomu oprávněn v řízení před soudem podle občanského soudního řádu. Tato osoba musí prokázat své oprávnění k činění úkonů za právnickou osobu“ . Podle §21 odst. 1 zákona č. 93/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) se za tyto osoby považuje: - člen statutárního orgánu; tvoří-li statutární orgán více osob, jedná za právnickou osobu předseda statutárního orgánu, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen; je-li předsedou nebo pověřeným členem právnická osoba, jedná vždy fyzická osoba, která je k tomu touto právnickou osobou zmocněna nebo jinak oprávněna, nebo – její zaměstnanec či člen, který tím byl statutárním orgánem pověřen, nebo – vedoucí jejího odštěpného závodu, jde-li o věci týkající se tohoto závodu, nebo – její prokurista, může-li podle prokury jednat samostatně. Jak vyplývá z usnesení Okresního soudu v Ostravě založených ve spise, byli tímto soudem ustanoveni opatrovníci L. K. obviněné právnické osobě „M.“ usnesením ze dne 12. 3. 2020, sp. zn. 0 Nt 21135/2020, obviněné právnické osobě „S.“ opatrovnice T. K., a to usnesením ze dne 12. 3. 2020, sp. zn. 0 Nt 21139/2020, obviněné právnické osobě „I.“ opatrovnice I. K., a to usnesením ze dne 12. 3. 2020, sp. zn. 0 Nt 21138/2020, obviněné právnické osobě „A.“ opatrovník M. K., a to usnesením ze dne 16. 3. 2020, sp. zn. 0 Nt 21136/2020, a obviněné právnické osobě „C.“ byl opatrovníkem ustanoven K. K., a to usnesením ze dne 12. 3. 2020, sp. zn. 0 Nt 21137/2020. Bez povšimnutí nesmí zůstat ani zjištění, že jednatelem právnických osob „I.“ a „C.“ byl v uvedené době K. Z. a jednatelem právnické osoby „A.“ J. H., oba mj. trestně stíháni na základě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 18. 4. 2019, č. j. KRPT-64760-229/TČ-2019-070081, které bylo vydáno policejním orgánem Policie České republiky, krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Odboru hospodářské kriminality SKPV, Na Hradbách 23, 728 99 Ostrava 1. Jednatelem právnické osoby „M.“ byl veden A. J. a jednatelem právnické osoby „S.“ A. J., oba občané Lotyšské republiky (viz č. l. 963 spisu, mj. s uvedením dat jejich narození a jejich bydliště). [Ve vztahu ke společnostem M. a S. lze dále zmínit, že byť mají jednatelé obou těchto společností bydliště v členské zemi Evropské unie (k případné obtížnosti doručení se nebude Nejvyšší soud vyjadřovat), nepodařilo se Nejvyššímu soudu ve spisu dohledat (ani ve vyžádaných spisech Okresního soudu v Ostravě – např. 0 Nt 21135/2020), zda byl ze strany orgánů přípravného řízení učiněn úkon, který by odůvodňoval postup podle §34 odst. 5 zákona „t. o. p. o.“ ze kterého mj. vyplývá, že pokud není možno „… prokazatelně doručit …ustanoví soud právnické osobě opatrovníka. Ve vztahu ke společnosti S. je dále potřebné zmínit v té době již existující usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 24 Cm 106/2019, a jmenování likvidátora této společnosti, k jehož osobě lze aplikovat ustanovení §21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a §193 o. z.].
11. V návaznosti na shora uvedené skutečnosti je nutno dále uvést, že podle §34 odst. 4 zákona „t. o. p. o.“ „nemůže v řízení činit úkony osoba, která je obviněným, poškozeným nebo svědkem v téže věci. Pokud je v průběhu řízení zjištěna tato skutečnost, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce vyzve právnickou osobu, aby určila k provádění úkonů v dalším řízení jinou osobu; k určení takové osoby jí stanoví lhůtu zpravidla v délce 7 dnů“ . Z usnesení Okresního soudu v Ostravě (viz shora bod 10), kterými byli právnickým osobám ustanoveni opatrovníci podle §34 odst. 5 zákona „t. o. p. o.“, vyplývá, že se tak stalo „s ohledem na kolizi“. Ustanovení §34 odst. 5 věta první zákona „t. o. p. o.“ přitom uvádí, „není-li osoba uvedená v odstavci 4 určena ve stanovené lhůtě, nebo právnická osoba nemá osobu způsobilou činit úkony v řízení, popřípadě právnické osobě nebo jejímu zmocněnci nelze doručovat písemnosti, předseda senátu a v přípravném řízení soudce ustanoví právnické osobě opatrovníka“ . V reakci na toto ustanovení je nutno konstatovat, že usnesení o zahájení trestního stíhání v případě právnických osob „M.“ a „S.“ bylo doručeno těmto právnickým osobám na základě fikce a opatrovník těmto právnickým osobám byl ustanoven, aniž by byly činěny kroky k možnému závěru, že „že právnické osobě nebo jejímu zmocněnci prokazatelně nelze doručovat písemnosti“. Ve vztahu k zbývajícím právnickým osobám rovněž nebylo respektováno ustanovení §34 odst. 4 zákona o „t. o. p. o.“, a těmto byli ustanoveni opatrovníci, přestože již zmíněné ustanovení uvádí, že právnická osoba má být vyzvána, aby za situace, kdy se zjistí okolnosti §34 odst. 4 zákona „t. o. p. o.“ předvídané, určila k provádění úkonů v dalším řízení jinou osobu, a k tomu se jí stanoví lhůta zpravidla v délce 7 dnů.
12. Ze spisového materiálu vyplynulo, že právnické osoby nebyly vyzvány podle §34 odst. 4 věta druhá zákona „t. o. p. o.“ a opatrovníci byli právnickým osobám ustanoveni bez realizace tohoto jejich práva, které ve své podstatě odpovídá porušení práva právnické osoby na obhajobu podle §40 odst. 3 Listiny a porušení práva na soudní ochranu ve smyslu §36 odst. 1 Listiny, neboť k postupu, který byl zvolen policejním orgánem a akceptován státním zástupcem, tj. k ustanovení opatrovníků podle §34 odst. 5 zákona „t. o. p. o.“ došlo za situace, kdy tento postup byl upřednostněn před volbou zmocněnce. Na tomto závěru nemůže nic změnit případná argumentace, že právnické osoby „A.“, „I.“ a „C.“ byly zastoupeny trestně stíhanými jednateli (obviněným K. Z. a obviněným J. H.), a proto byl zvolen výše uvedený postup, neboť z rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. IV. ÚS 3139/19 mj. vyplývá, že „Jediného jednatele právnické osoby obviněného ve stejné věci jako právnická osoba, který je i faktickou dominantní osobou v jejím každodenním chodu, lze považovat za vyloučeného ze všech ostatních úkonů dle §34 odst. 4 věta první zákona o TOPO, nicméně za vyloučeného z volby zmocněnce dle §34 odst. 2 zákona o TOPO jej nelze považovat bez konkrétního důvodu obávat se, že by tohoto svého postavení mohl zneužít ke škodě právnické osoby. Není-li zjištěn takový důvod k obavě, je zásadně třeba považovat volbu zmocněnce takovým jednatelem za úkon, z něhož v trestním řízení proti právnické osobě vyloučen není“ .
13. V návaznosti na shora uvedené je nutno konstatovat, že usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání obviněných právnických osob ve svém závěru (č. l. 708) mj. cituje znění §34 odst. 1, 4 a §35 odst. 1 zákona „t. o. p. o.“, avšak tento odkaz na zákonné znění lze stěží označit za výzvu ve smyslu shora uvedeném.
14. V souvislosti s podanou stížností pro porušení zákona je nutno konstatovat podstatné skutečnosti , pro které stížností pro porušení zákona napadené usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě nemůže obstát. Předně jde o již shora zmíněnou akceptaci doručování usnesení o zahájení trestního stíhání formou fikce ve smyslu §64 odst. 4 tr. ř., když uvedený způsob je vyloučen ustanovením §64 odst. 5 tr. ř. (šlo primárně o právnické osoby „M.“ a „S.“). Dále pak již rovněž zmíněné ustanovení opatrovníků obviněným právnickým osobám, aniž by bylo realizováno právo volby právnické osoby na osobu zmocněnce před ustanovením opatrovníka. Na uvedenou skutečnost poukazuje mj. také ve svém shora zmíněném rozhodnutí Ústavní soud, když konstatoval, že institut opatrovníka právnické osoby v trestním řízení podle §34 odst. 5 zákona „t. o. p. o.“ je subsidiární povahy.
15. Na základě písemností založených ve spisu musí tedy Nejvyšší soud konstatovat, že za situace, kdy policejní orgán dovodil, že usnesení o zahájení trestního stíhání právnických osob bylo některým právnickým osobám doručeno formou fikce, případně následně bral za základ pro svůj další postup, tj. předložení stížností podaných proti usnesení o zahájení trestního stíhání státnímu zástupci skutečnost, že obviněným právnickým osobám byli ustanoveni soudem opatrovníci a těmto bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, že v daném případě bylo postupováno v rozporu nejen s ustanovením §64 odst. 5 tr. ř. a §34 odst. 4 věta druhá, odst. 5 zákona „t. o. p. o.“ , jak je rozvedeno shora, ale také ustanovením §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., které uvádí, že „jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, předloží věc k rozhodnutí policejní orgán státnímu zástupci, který nad přípravným řízením vykonává dozor…“ . Vzhledem ke skutečnosti, že fikci doručení v případě, že je doručováno usnesení o zahájení trestního stíhání nelze akceptovat, stejně jako nelze akceptovat ustanovení opatrovníka obviněné právnické osobě soudem, které je subsidiární povahy, před splněním obligatorní povinnosti stanovené v ustanovení §34 odst. 4 zákona o „t. o. p. o.“, tj. doručení výzvy právnické osobě k volbě zmocněnce podle věty druhé §34 odst. 4 zákona „t. o. p. o.“, je pak nutno konstatovat, že obviněným právnickým osobám nemohly ve smyslu §146 odst. 2 tr. ř. uplynout lhůty k podání stížností proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě tyto nedostatky nezjistil, a tím došlo k porušení ustanovení §147 odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť podle uvedeného ustanovení, v návaznosti na již zmíněné ustanovení §146 odst. 2 tr. ř. platí, že „při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán řízení předcházející napadenému usnesení“. Je tedy nutno konstatovat, že v předmětné trestní věci vzhledem k tomu, že obviněným právnickým osobám nebylo řádně doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání a nebyly řádně vyzvány k realizaci zákonem daných práv (viz shora), nemohla jim ani uplynout lhůta k podání stížnosti proti rozhodnutí policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, tudíž policejní orgán nedůvodně-předčasně předložil stížnosti státnímu zástupci k rozhodnutí a dozorující státní zástupce, aniž by pro věcné rozhodnutí byly dány procesní podmínky, o takto podaných stížnostech rozhodl.
16. Při zjištění shora uvedených pochybení dospěl Nejvyšší soud k závěru, že vzhledem k zjištěnému porušení zákona v ustanoveních §64 odst. 5 tr. ř., §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., §147 odst. 1 tr. ř. a §34 odst. 4 věta druhá, odst. 5 t. o. p. o., která předcházela vydání usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. 4 KZV 14/2019, nemůže stížností pro porušení zákona napadené usnesení obstát, neboť nebyly dány procesní podmínky proto, aby je státní zástupce vůbec vydal, neboť na základě přezkumu měl uvedená pochybení zjistit. Z důvodů shora uvedených musel Nejvyšší soud usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. 4 KZV 14/2019, zrušit a současně vyslovit primární porušení zákona v těch zásadních ustanoveních vydaného usnesení tj. §148 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. a těch ustanovení, která se podílela na vydání usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. 4 KZV 14/2019, které fakticky nemohlo a nemělo být vůbec vydáno. Primární pochybení, které je společné všem obviněným právnickým osobám, a které se podílelo na vydání stížností pro porušení zákona napadeného usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. 4 KZV 14/2019, tedy spočívá v nerespektování ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. ze strany policejního orgánu, který stížnosti právnických osob předložil s konstatováním, že všem oprávněným osobám uplynuly lhůty zákonem stanovené a stížnostem nebylo jím vyhověno, dále nerespektování ustanovení §147 odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany státního zástupce, který uvedené pochybení nezjistil, při nerespektování obecného ustanovení §34 odst. 4 věta druhá, odst. 5 zákona „t. o. p. o.“. Vysloveným porušením zákona a zrušením stížností pro porušení zákona napadeného usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. 4 KZV 14/2019, je navozen stav, kdy státní zástupce Krajského státního zastupitelství musí věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, při respektování závěrů v tomto rozsudku zmíněných.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 4. 2022
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu