ECLI:CZ:NS:2022:8.TZ.6.2022.1
sp. zn. 8 Tz 6/2022-270
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. 2. 2022 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Jana Engelmanna stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného F. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 1 ZT 128/2021, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 1 ZT 128/2021, byl porušen zákon v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného F. K.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení zrušuje . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Policejní orgán, Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, Územní odbor XY, Obvodní oddělení XY (dále též jen „policejní orgán“), vydal dne 31. 1. 2020 záznam o zahájení úkonů trestního řízení, č. j. KRPU-22601-7/TČ-2020-040321, a to ve věci podezření z přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit neznámý pachatel tím, že v XY, na ul. XY, v prodejně JIP odcizil prací gely, a to 1 kus značky Surf universal 1 litr v hodnotě 82,90 Kč, 1 kus značky Rex 1 litr v hodnotě 76,90 Kč, 1 kus značky Savo universal 1 litr v hodnotě 106,90 Kč, tento si dal do tašky, kdy po útěku z prodejny se ho pokusila zadržet vedoucí prodejny, která mu chycením za tašku krátce zamezila v dalším útěku, kdy mezi pachatelem a osobou vedoucí prodejny došlo k přetahování o tašku s odcizenými věcmi, přičemž pachateli se po nějaké době podařilo tašku z rukou vedoucí vytrhnout a poté utekl bez zaplacení z prodejny, čímž poškozené společnosti JIP východočeská, a. s., způsobil škodu ve výši 267 Kč (č. l. 2). Dne 3. 2. 2020 bylo F. K. sděleno podezření ze spáchání uvedeného přečinu, jehož se měl dopustit již popsaným skutkem.
2. Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově po skončení zkráceného přípravného řízení podala dne 18. 2. 2020 Okresnímu soudu v Chomutově návrh na potrestání podezřelého F. K., který byl usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. 53 T 22/2020, podle §314c odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítnut. Z důvodu odmítnutí návrhu na potrestání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově přípisem ze dne 19. 4. 2021, sp. zn. 1 ZK 36/2020, postoupila spisový materiál policejnímu orgánu a s odkazem na odůvodnění usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. 53 T 22/2020, konstatovala, že v dané věci bude na místě zahájit trestní stíhání F. K. pro zločin loupeže podle §173 tr. zákoníku (č. l. 150).
3. Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odbor XY, OOK 1. oddělení XY, ze dne 26. 4. 2021, č. j. KRPU-22601-48/TČ-2020-040371, bylo následně zahájeno trestní stíhání F. K. pro skutek kvalifikovaný jako zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku.
Proti tomuto usnesení o zahájení trestního stíhání podal obviněný F. K. (dále též jen „obviněný“) v zákonné lhůtě stížnost, která byla podle §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. předložena k rozhodnutí Okresnímu státnímu zastupitelství v Chomutově. Usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 1 ZT 128/2021, byla stížnost obviněného proti usnesení policejního orgánu ze dne 26. 4. 2021, č. j. KRPU-22601-48/TČ-2020-040371, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná (č. l. 165).
5. Pro úplnost je vhodné doplnit, že následně podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově u Okresního soudu v Chomutově obžalobu pro skutek, pro nějž bylo zahájeno trestní stíhání proti obviněnému F. K. usnesením policejního orgánu ze dne 26. 4. 2021, č. j. KRPU-22601-48/TČ-2020-040371, v němž byl spatřován zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 53 T 22/2020, byla podle §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. vrácena státnímu zástupci k došetření věc obviněného F. K., právně kvalifikovaná obžalobou jako podezření ze spáchání zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se měl obviněný dopustit již dříve popsaným skutkem. V odůvodnění rozhodnutí soud vyložil, že v přípravném řízení došlo k závažným procesním vadám, které nebylo možné odstranit v řízení před soudem. Konstatoval především, že státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově pochybila, když stížnost obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání nepředložila k rozhodnutí Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem, ale rozhodla o ní sama, přestože předtím dala závazný pokyn k zahájení trestního stíhání obviněného. Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově podala proti usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 53 T 22/2020, stížnost, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 7. 10. 2021, sp. zn. 7 To 305/2021, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
6. Proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 1 ZT 128/2021, jímž byla jako nedůvodná zamítnuta stížnost obviněného F. K. proti usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Územního odboru XY, ze dne 26. 4. 2021, č. j. KRPU-22601-48/TČ-2020-040371, podal podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného F. K. stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministra spravedlnosti byl napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
7. Ministr spravedlnosti v mimořádném opravném prostředku připomněl znění ustanovení §146 odst. 2 tr. ř., podle něhož nebylo-li vyhověno stížnosti proti usnesení policejního orgánu, které bylo vydáno na pokyn státního zástupce, postupem podle odst. 1 předmětného ustanovení a lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula, má být věc prostřednictvím státního zástupce, který vykonává nad přípravným řízením dozor, předložena nadřízenému státnímu zástupci. V posuzované trestní věci státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově, vykonávající dozor nad přípravným trestním řízením, přípisem ze dne 19. 4. 2021, č. j. 1 ZK 36/2020-15, sdělila policejnímu orgánu, že „v dané věci bude na místě zahájit trestní stíhání F. K. pro zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a dále postupovat podle trestního řádu“. Podle ministra spravedlnosti je z obsahu přípisu zřejmé, že tento lze označit za pokyn k vydání rozhodnutí, které bylo následně napadeno stížností obviněného. Na tento závěr nemá vliv skutečnost, že státní zástupkyně vydala předmětný pokyn v návaznosti na usnesení soudu o odmítnutí podaného návrhu na potrestání, ani že přípis za pokyn výslovně neoznačila. V textu přípisu je zřetelně seznatelný její právní názor, jakož i to, že nepřipouští jiný postup než zahájení trestního stíhání obviněného (k formě pokynu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2013, sp. zn. 5 Tz 94/2012). Poznamenal, že skutečnost, že jiný postup státní zástupkyně než udělení pokynu policejnímu orgánu k zahájení trestního stíhání obviněného nebyl v dané chvíli v podstatě možný, a to s ohledem na usnesení soudu o odmítnutí podaného návrhu na potrestání, nemůže být důvodem pro závěr, že se o pokyn nejedná či že je k rozhodnutí o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného příslušný dozorový státní zástupce (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 4 Tz 25/2016). Na základě těchto skutečností nelze než učinit závěr, že k projednání a rozhodnutí stížnosti obviněného F. K. podané proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání byl podle §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. příslušný státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, čímž došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť stížnost obviněného zamítla jako nedůvodnou nepříslušná státní zástupkyně.
8. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 1 ZT 128/2021, byl porušen zákon v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat rozhodnout.
9. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) se se stížností pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ztotožnila a navrhla, aby jí bylo vyhověno, tedy aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově ze dne 26. 5. 2021 sp. zn. ZT 128/2001, byl v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. porušen zákon, podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zrušil a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. Obviněný se stížností pro porušení zákona souhlasil a navrhl, aby jí Nejvyšší soud vyhověl.
III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
11. Nejvyšší soud v souladu s §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, přičemž shledal, že zákon byl napadeným rozhodnutím skutečně porušen v neprospěch obviněného.
12. Postup orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, upravuje ustanovení §146 tr. ř. Podle jeho prvního odstavce orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může opravnému prostředku sám vyhovět, nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné strany trestního řízení, a jde-li o usnesení policejního orgánu, které bylo vydáno s předchozím souhlasem státního zástupce nebo na jeho pokyn, může policejní orgán sám stížnosti vyhovět jen s předchozím souhlasem státního zástupce. V případě, že lhůta k podání stížnosti uplynula všem oprávněným osobám a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. ukládá policejnímu orgánu, aby věc předložil k rozhodnutí státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci.
13. V ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. je tak vymezen zvláštní důvod pro vyloučení státního zástupce z rozhodování o opravném prostředku. Svou povahou je toto ustanovení speciálním k obecnému ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. o vyloučení orgánů činných v trestním řízení (v daném případě k alternativě, že z vykonávání úkonů je vyloučen státní zástupce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nemůže nestranně rozhodovat). To, že je v odstavci 2 písm. a) §146 tr. ř. výslovně uvedeno, za jakých okolností nemůže státní zástupce, který vykonává nad přípravným řízením dozor, o jemu předložené stížnosti proti usnesení sám rozhodnout, znamená, že tím, že dal státní zástupce souhlas nebo pokyn k vydání usnesení, je již vyloučen z rozhodování o této stížnosti jako stížnostní orgán. Porušení kogentního ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. požadujícího, aby policejní orgán předložil stížnost, podanou proti usnesení, k němuž dal souhlas nebo pokyn státní zástupce, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci, je třeba z ústavněprávního hlediska chápat jako porušení principu spravedlivého procesu, garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“). Je tím porušeno rovněž základní právo garantované čl. 8 odst. 2 Listiny, podle něhož „nikdo nesmí být stíhán … jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon“ (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. III. ÚS 2520/14, ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. I. ÚS 661/05, aj.).
14. Z dikce tohoto ustanovení je patrné, že zásadně není vyloučeno, aby státní zástupce sám rozhodl o stížnosti, která mu byla policejním orgánem předložena, avšak může tak učinit jen tehdy, pokud k vydání tohoto unesení nedal sám souhlas nebo pokyn.
15. Výkladu ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. se opakovaně věnoval ve své judikatuře Nejvyšší soud. Již v rozhodnutí uveřejněném pod č. 14/1973 Sb. rozh. tr. konstatoval, že o stížnosti proti usnesení vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu, k němuž dal pokyn nebo souhlas prokurátor, který vykonává nad přípravným řízením dozor, nerozhoduje tento prokurátor, nýbrž prokurátor jemu nadřízený. V dalším publikovaném rozhodnutí pod č. 7/2010 Sb. rozh. tr. dospěl k závěru, že pokyn k zahájení trestního stíhání může být dán i v rámci odůvodnění usnesení, jímž státní zástupce vykonávající dozor zruší usnesení policejního orgánu o odložení věci podle §159a odst. 1 tr. ř. a v němž současně uvede, že jediným možným a správným postupem v předmětné věci je zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř.; i když takový názor byl obsažen jen v odůvodnění usnesení a nebyl výslovně označen jako pokyn například ve smyslu §174 odst. 2 písm. a), písm. d) tr. ř., jde o takový pokyn, jaký předpokládá i ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., takže o stížnosti podané proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání vydanému z podnětu uvedeného pokynu nemůže rozhodnout dozorující státní zástupce, nýbrž jemu nadřízený státní zástupce. V tomto rozhodnutí tak Nejvyšší soud vyjádřil, že není rozhodující forma pokynu, nýbrž je třeba v konkrétním případě posoudit, zda jde o pokyn z hlediska materiálního, a nikoli formálního. Na to navázal i v dalším publikovaném rozhodnutí pod č. 8/2013 Sb. rozh. tr., v němž dokonce vyslovil názor, že z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je podle §30 odst. 3 tr. ř. vyloučen státní zástupce, který vykonával dohled ve smyslu §12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státním zastupitelství“), nejen tehdy, jestliže dal k napadenému usnesení výslovně písemný pokyn podle §12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství, ale i tehdy, jestliže smyslem jeho přípisů, byť takto výslovně neoznačených, bylo usměrnit postup státního zástupce nejblíže nižšího státního zastupitelství, který vykonával dozor v přípravném řízení, tak, aby bylo zahájeno trestní stíhání obviněného pro konkrétní trestný čin včetně toho, jak má být popsán skutek, neboť jde o postup, jehož význam je fakticky stejný jako pokyn podle §12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství. Z posledně dvou uvedených publikovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že je třeba posuzovat vždy individuálně, nakolik svým postupem státní zástupce vykonávající dozor, příp. dokonce i dohled, ovlivnil rozhodnutí policejního orgánu. Je tedy třeba na činnost takového státního zástupce nahlížet materiálně a nerozhoduje, zda procesní postup policejního orgánu ovlivnil formálně správným postupem, tedy zda tak učinil písemně přípisem označeným jako pokyn k zahájení trestního stíhání či jinak.
16. Na zmíněnou judikaturu navazují další rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež nebyla publikována ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu. Předně je namístě zmínit rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2013, sp. zn. 5 Tz 94/2012, který se věnuje podrobnému výkladu pojmů pokyn a souhlas ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Podle citovaného rozsudku se pokynem podle §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. rozumí nejen pokyn vydaný podle §12d odst. 1 a 2 zákona o státním zastupitelství nebo pokyn podle §174 odst. 2 písm. a) a d) tr. ř., ale také jiné úkony státního zástupce výslovně neoznačené jako pokyn, jestliže však vyjadřují jednoznačný názor na otázku důležitou pro řešení věci. Přitom postačí uvedení těchto úkonů jen v odůvodnění usnesení či v písemně zachycené zprávě o prověrce trestního spisu v rámci dozorové činnosti státního zástupce. Stěžovatel v daných souvislostech přiléhavě připomněl i právní názor obsažený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 4 Tz 25/2016, podle něhož pokyn státního zástupce, kterým policejnímu orgánu uložil konat standardní přípravné řízení ve věci, ve které byl usnesením soudu odmítnut návrh na potrestání podle §314c odst. 1 písm. c) tr. ř., je důvodem pro vyloučení dozorujícího státního zástupce z rozhodování o stížnosti obviněného proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, které následovalo po vydání zmíněného pokynu.
17. Ve smyslu zásady uvedené v §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. je státní zástupce, který dal pokyn k vydání usnesení, proti němuž stížnost směřuje, povinen postupovat tak, že tuto věc k rozhodnutí o stížnosti předloží nadřízenému státnímu zástupci. Pokud takto uvedený státní zástupce nepostupuje a sám ve věci o takové stížnosti rozhodne, jde o porušení zákona v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Takto vydané rozhodnutí nemůže obstát; může být zrušeno pouze na základě mimořádného opravného prostředku, protože řádný opravný prostředek proti takovému rozhodnutí není podle §141 odst. 2 tr. ř. přípustný.
18. S ohledem na výše uvedená ustanovení trestního řádu, která jasným způsobem upravují postup orgánů činných v trestním řízení v případě rozhodování o stížnosti jako řádného opravného prostředku proti usnesení, je nepochybné, že v posuzované trestní věci obviněného F. K. zákonná pravidla respektována nebyla . Nejvyšší soud po přezkoumání obsahu trestního spisu na podkladě stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného zjistil, že v posuzované trestní věci došlo k porušení zákona, přičemž se ztotožnil i s důvody uvedenými ve výstižně zpracovaném mimořádném opravném prostředku. O stížnosti proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne 26. 4. 2021, č. j. KRPU-22601-48/TČ-2020-040371, rozhodla dozorová státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově touto stížností pro porušení zákona napadeným rozhodnutím ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 1 ZT 128/2021, aniž vzala v potaz, že k vydání usnesení ze dne 26. 4. 2021 dala sama dne 19. 4. 2021 závazný písemný pokyn. Ačkoliv státní zástupkyně svůj úkon vůči policejnímu orgánu za pokyn výslovně neoznačila, v souladu s výše citovanou judikaturou je třeba její přípis nehledě na jeho formu za pokyn považovat, neboť zcela jednoznačně vyjadřuje názor dozorové státní zástupkyně na otázku důležitou pro další postup ve věci. Stejně tak není významné, že státní zástupkyně takový pokyn vydala v návaznosti na usnesení soudu o odmítnutí podaného návrhu na potrestání, jímž soud upozornil na důvodné podezření ze spáchání zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, což „by zakládalo důvod tzv. nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř. a současně vylučovalo konání tzv. zkrácené řízení“. Z uvedeného plyne, že označeným usnesením dozorová státní zástupkyně rozhodla o stížnosti, která měla být předložena v souladu s ustanovením §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. nadřízenému státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem k rozhodnutí. Pakliže takto dozorová státní zástupkyně nepostupovala a sama o stížnosti obviněného rozhodla, porušila zákon primárně v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., a to v neprospěch obviněného. Zda skutečně došlo tako k porušení ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., podle něhož nadřízený orgán zamítne stížnost, není-li důvodná, je až sekundární problém, jehož řešení je závislé na tom, zda o stížnosti rozhodl kompetentní nadřízený orgán.
19. Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 1 ZT 128/2021, byl porušen zákon v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného F. K. Dále podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově včetně rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. Znamená to, že o stížnosti obviněného proti označenému usnesení o zahájení trestního stíhání bude muset nově rozhodnout. Při tomto svém rozhodování bude podle §270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem Nejvyššího soudu a bude povinen provést jím nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 2. 2022
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu