ECLI:CZ:NS:2022:8.TZ.66.2022.1
sp. zn. 8 Tz 66/2022-120
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2022 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Věry Kůrkové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. S. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti výroku o trestu pravomocného trestního příkazu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 8. 2019, č. j. 1 T 115/2019-113, a výroku o trestu pravomocného rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 12. 2019, č. j. 1 T 92/2019-73, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
I. Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 8. 2019, č. j. 1 T 115/2019-113,
byl porušen zákon
v neprospěch obviněného v ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku.
Trestní příkaz Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 8. 2019, č. j. 1 T 115/2019-113, se zrušuje . Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 12. 2019, č. j. 1 T 92/2019-73,
byl porušen zákon
v neprospěch obviněného v ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku.
Rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 12. 2019, č. j. 1 T 92/2019-73, se ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu zrušuje . Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Jinak zůstává napadený rozsudek nedotčen.
III. Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou se přikazuje , aby v rozsahu zrušení věc vedenou u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 1 T 115/2019, a věc vedenou u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 1 T 92/2019, v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 8. 2019, č. j. 1 T 115/2019-113, byl obviněný L. S., uznán vinným spácháním přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pro skutek spočívající v tom, že „ v době trvání trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, který mu byl – na dobu 20 měsíců uložen rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, sp. zn. 2 T 156/2018 ze dne 29. 11. 2018, v právní moci 8. 1. 2019, a – na dobu 2 let uložen trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, sp. zn. 2 T 19/2019 ze dne 11. 2. 2019, v právní moci 28. 5. 2019, nejméně v době od 23. 7. 2019 do 29. 7. 2019 v okolí obce XY a v obci XY, okres XY, opakovaně řídil osobní automobil tov. zn. Renault Megane, reg. zn. XY, majitele M. S., nar. XY, přičemž byl dne 29. 7. 2019 v obci XY kontrolován hlídkou Obvodního oddělení XY, dne 27. 7. 2019 v blíže nezjištěné době od 13:00 hodin do 22:00 hodin od parkoviště motorestu D. K. dálnice D1 přes XY, XY, XY a XY do obce XY, okr. XY, řídil osobní automobil Škoda Felicia, registrační značky XY, majitele J. J., nar. XY “. Za shora uvedený přečin mu byl podle §337 odst. 1 tr. zákoníku, za užití §67 odst. 2 písm. b), §68 tr. zákoníku, s přihlédnutím k ustanovení §314e odst. 2 tr. ř., uložen peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb ve výši 200 Kč (tj. v celkové výši 20 000 Kč) s tím, že podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl stanoven pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody na 8 (osm) měsíců. Současně byl obviněnému podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na 24 (dvacet čtyři) měsíců. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 5. 10. 2019.
2. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 12. 2019, č. j. 1 T 92/2019-73, byl obviněný L. S. uznán vinným spácháním přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pro skutek spočívající v tom, že „ ačkoliv trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č. j. 2T 19/2019-72 ze dne 11. 2. 2019, který nabyl právní moci dne 28. 5. 2019, byl pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků a k trestu zákazu činnosti řízení všech motorových vozidel na 2 roky, dne 22. 7. 2019 ve večerních hodinách řídil z XY do XY, s úmyslem vykonat jízdu do XY, osobní motorové vozidlo tov. zn. Renault Megane, RZ XY, přičemž byl na ulici XY v XY ve 22:05 hodin zastaven a kontrolován policejními orgány Policie ČR, Obvodní oddělení XY “. Za shora uvedený přečin mu byl podle §337 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému podle §73 odst. 1, 3 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 30 měsíců. Rozsudek nabyl právní moci dne 19. 12. 2019.
3. Proti shora uvedenému trestnímu příkazu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou (ze dne 27. 8. 2019, č. j. 1 T 115/2019-113) a rozsudku Okresního soudu v Třebíči (ze dne 16. 12. 2019, č. j. 1 T 92/2019-73) podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona, kterou specifikoval proti výrokům o trestech v uvedených rozhodnutích soudů nižších stupňů, když soudům vytkl, že Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou při svém rozhodování přehlédl existenci trestního příkazu, který byl již v té době vydán Okresním soudem v Jihlavě dne 16. 7. 2019 pod č. j. 9 T 97/2019-37, kterým byl obviněný L. S. odsouzen pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku jednak k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 (tři sta) hodin, jednak k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání tří roků (podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku), a Okresnímu soudu v Třebíči tu skutečnost, že jednání, pro které obviněného rozsudkem odsoudil a které je napadeno stížností pro porušení zákona, se obviněný dopustil před doručením trestního příkazu, vydaného Okresním soudem v Jihlavě dne 16. 7. 2019, č. j. 9 T 97/2019-37 (doručen byl 6. 8. 2019). Tudíž podle ministra spravedlnosti měl správně Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou ukládat souhrnný trest podle §43 odst. 2 tr. zákoníku ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu v Jihlavě ze dne 16. 7. 2019, č. j. 9 T 97/2019-37. Ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 12. 2019, č. j. 1 T 92/2019-73, vytkl ministr spravedlnosti předmětnému rozhodnutí obdobné pochybení, tedy nejen přehlédnutí skutečnosti, že jednání posuzovaného Okresním soudem v Třebíči se obviněný dopustil před doručením trestního příkazu Okresního soudu v Jihlavě ze dne 16. 7. 2019, č. j. 9 T 97/2019-37, ale také před odsouzením (doručením trestního příkazu dne 26. 9. 2019) Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 8. 2019, č. j. 1 T 115/2019-113.
4. Ministr spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona poukázal na to, že Okresní soud v Třebíči i Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou při ukládání trestu nerespektovaly ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku a v důsledku jejich pochybení byly obviněnému namísto jednoho souhrnného trestu uloženy tři samostatné tresty, navíc zcela jiného druhu, přičemž ministr spravedlnosti vyjádřil v podané stížnosti pro porušení zákona i své pochybnosti o zákonnosti těchto trestů, a to z hlediska jejich maximálních zákonných hranic a poukázal na skutečnost, že v rámci ukládaného trestu zákazu činnosti součet takto uložených trestů zákazu činnosti dosáhl 84 měsíců, což považuje při nerespektování ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku za nepřiměřený trest. S ohledem na uvedená pochybení navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 8. 2019, č. j. 1 T 115/2019-113, a rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 12. 2019, č. j. 1 T 92/2019-73, byl porušen zákon v neprospěch obviněného L. S., a to v ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil trestní příkaz Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 8. 2019, č. j. 1 T 115/2019-113, a rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 12. 2019, č. j. 1 T 92/2019-73, ve výrocích o trestu, jakož i další rozhodnutí, na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a Okresnímu soudu v Třebíči věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí, případně aby Nejvyšší soud postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
5. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém vyjádření ztotožnila s podanou stížností pro porušení zákona, shodně s ministrem spravedlnosti konstatovala, že namísto jednoho souhrnného trestu byly obviněnému uloženy tři samostatné tresty, navíc každý zcela jiného druhu, přičemž v případě přeměny peněžitého trestu a trestu obecně prospěšných prací na nepodmíněný trest odnětí svobody, by se jednalo o trest odnětí svobody převyšující sazbu stanovenou pro trestný čin podle §337 odst. 1 tr. zákoníku a trest zákazu činnosti by dosahoval ve svém souhrnu osmdesát čtyři měsíce, což považuje za trest nepřiměřený. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhla vyhovět stížnosti pro porušení zákona v intencích návrhu ministra spravedlnosti.
6. Obviněný se k podané stížnosti pro porušení zákona nevyjádřil.
7. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadeným rozhodnutím předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
8. Z předložených spisů Okresního soudu v Třebíči, Žďáru nad Sázavou, ale také spisu Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 9 T 97/2019 zjistil Nejvyšší soud následující skutečnosti.
9. Trestním příkazem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 16. 7. 2019, č. j. 9 T 97/2019-37, byl obviněný uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to za jednání spočívající v tom, že „ dne 31. 5. 2019 kolem 10.00 hod. řídil (ačkoliv mu byl rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 29. 11. 2018 sp. zn. 2 T 156/2018, který nabyl právní moci dne 8. 1. 2019, mj. též za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v rámci souhrnného trestu uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 20 měsíců) nejméně z XY do XY a poté po XY osobní automobil značky Ford Focus, RZ XY a byl při tom při spáchání přestupku v dopravě kontrolován v 10.05 hod. v ulici XY policií “ a za to byl odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku s použitím §62 odst. 1 a §63 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 (tři sta) hodin a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívající v řízení všech motorových vozidel v trvání 3 (tří) roků. Předmětný trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 6. 8. 2019 a právní moci nabyl dne 15. 8. 2019.
10. Ze spisu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou sp. zn. 1 T 115/2019, Nejvyšší soud zjistil, že trestním příkazem vydaným v předmětné trestní věci dne 27. 8. 2019 pod č. j. 1 T 115/2019-113, byl obviněný L. S., uznán vinným spácháním přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pro skutek spočívající v tom, že „ v době trvání trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, který mu byl – na dobu 20 měsíců uložen rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, sp. zn. 2 T 156/2018 ze dne 29. 11. 2018, v právní moci 8. 1. 2019, a – na dobu 2 let uložen trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, sp. zn. 2 T 19/2019 ze dne 11. 2. 2019, v právní moci 28. 5. 2019, nejméně v době od 23. 7. 2019 do 29. 7. 2019 v okolí obce XY a v obci XY, okres XY, opakovaně řídil osobní automobil tov. zn. Renault Megane, reg. zn. XY, majitele M. S., nar. XY, přičemž byl dne 29. 7. 2019 v obci XY kontrolován hlídkou Obvodního oddělení XY, dne 27. 7. 2019 v blíže nezjištěné době od 13:00 hodin do 22:00 hodin od parkoviště motorestu D. K. dálnice D1 přes XY, XY, XY a XY do obce XY, okr. XY, řídil osobní automobil Škoda Felicia, registrační značky XY, majitele J. J., nar. XY “. Za shora uvedený přečin mu byl podle §337 odst. 1 tr. zákoníku, za užití §67 odst. 2 písm. b), §68 tr. zákoníku, s přihlédnutím k ustanovení §314e odst. 2 tr. ř., uložen peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb ve výši 200 Kč (tj. v celkové výši 20 000 Kč) s tím, že podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl stanoven pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody na 8 (osm) měsíců. Současně byl obviněnému podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na 24 (dvacet čtyři) měsíců. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 5. 10. 2019 (doručen byl obviněnému 26. 9. 2019).
11. Ze spisu Okresního soudu v Třebíči bylo dále zjištěno, že v předmětné trestní věci vedené proti obviněnému L. S. byl rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 12. 2019, č. j. 1 T 92/2019-73, obviněný uznán vinným spácháním přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pro skutek spočívající v tom, že „ ačkoliv trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č. j. 2T 19/2019-72 ze dne 11. 2. 2019, který nabyl právní moci dne 28. 5. 2019, byl pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků a k trestu zákazu činnosti řízení všech motorových vozidel na 2 roky, dne 22. 7. 2019 ve večerních hodinách řídil z XY do XY, s úmyslem vykonat jízdu do XY, osobní motorové vozidlo tov. zn. Renault Megane, RZ XY, přičemž byl na ulici XY v XY ve 22:05 hodin zastaven a kontrolován policejními orgány Policie ČR, Obvodní oddělení XY “. Za shora uvedený přečin mu byl podle §337 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému podle §73 odst. 1, 3 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 30 měsíců. Rozsudek nabyl právní moci dne 19. 12. 2019.
12. V souvislosti s uvedenými rozhodnutími je nutno uvést, že jednání, pro které byl obviněný uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 1 T 115/2019, se obviněný podle skutkového zjištění dopustil nejpozději dne 29. 7. 2019, tedy před doručením trestního příkazu vydaného Okresním soudem v Jihlavě pod č. j. 9 T 97/2019-37, který mu byl doručen dne 6. 8. 2019. Obdobná situace nastala také v případě rozsudku vydaného Okresním soudem v Třebíči dne 16. 12. 2019, č. j. 1 T 92/2019-73, kterým zmíněný soud odsoudil obviněného za jednání, kterého se podle skutkového zjištění dopustil dne 22. 7. 2019, tedy nejen před doručením shora zmíněného trestního příkazu vydaného Okresním soudem v Jihlavě dne 16. 7. 2019 pod č. j. 9 T 97/2019-37, který byl obviněnému doručen dne 6. 8. 2019, ale také před vydáním trestního příkazu Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou dne 27. 8. 2019, sp. zn. 1 T 115/2019 a doručeným dne 26. 9. 2019.
13. Pokud Nejvyšší soud zmiňuje v případě trestního příkazu Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 9 T 97/2019, okamžik jeho doručení, nečiní tak samoúčelně, ale činí tak s ohledem na znění §314e odst. 8 tr. ř., ze kterého vyplývá, že „ Trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému “. Uvedené ustanovení se ve své podstatě odráží v ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku, ze kterého vyplývá, že „ Soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším … “.
14. Ze shora uvedeného vyplývá, že pokud rozhodoval Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou dne 27. 8. 2019 pod sp. zn. 1 T 115/2019, o skutku, kterého se obviněný dopustil nejpozději dne 29. 7. 2019, pak měl ukládat souhrnný trest ve vztahu k trestnímu příkazu, který vydal Okresní soud v Jihlavě sice dne 16. 7. 2019 pod č. j. 9 T 97/2019-37, ale který byl obviněnému doručen až dne 6. 8. 2019. Obdobně vyznívá také situace v případě rozsudku vydaného Okresním soudem v Třebíči, kdy se obviněný dopustil stíhaného jednání dne 22. 7. 2019, tedy nejen před doručením trestního příkazu, který vydal Okresní soud v Jihlavě sice dne 16. 7. 2019 pod č. j. 9 T 97/2019-37, který avšak byl obviněnému doručen až dne 6. 8. 2019, ale i před vydáním trestního příkazu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 8. 2019, č. j. 1 T 115/2019-113. Z výše uvedeného je tedy nesporné, že jak rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 12. 2019, č. j. 1 T 92/2019-73, tak i trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 8. 2019, č. j. 1 T 115/2019-113, nebyla při jejich rozhodování brána v úvahu shora zmíněná ustanovení trestního řádu (§314e odst. 8 tr. ř.) a trestního zákoníku (§43 odst. 2 tr. zákoníku), což ve svém důsledku vedlo k tomu, že namísto jednoho souhrnného trestu, v čemž je nutno spatřovat primární porušení zákona, byly obviněnému uloženy tři samostatné tresty, přičemž ve vztahu k nim, jak byly v souhrnu uloženy, lze stěží dovodit jejich přiměřenost, jak mimo jiné uvedl ministr spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona či státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k ní.
15. Z důvodů shora uvedených musel proto Nejvyšší soud ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 12. 2019, č. j. 1 T 92/2019-73, vyslovit porušení zákona v neprospěch obviněného v ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku, které sice nebylo použito, ale použito být mělo a zrušit předmětný rozsudek ve výroku o trestu (trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu, trestu zákazu činnosti). Současně zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku (ve výroku o trestu) obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
16. Přestože obdobný postup navrhl ministr spravedlnosti také v souvislosti se stížností podanou pro porušení zákona také ohledně trestního příkazu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 8. 2019, č. j. 1 T 115/2019-113, nemohl tento návrh Nejvyšší soud v rozsahu vymezeném ve stížnosti pro porušení zákona akceptovat, a to z níže uvedených důvodů.
17. Z rozhodnutí č. 56/2000 Sb. rozh. tr. vyplývá, že je-li trestní příkaz zatížen vadou, v důsledku níž se jako institut s povahou odsuzujícího rozsudku stal nezákonným a je třeba jej proto podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušit, je nutno v případě, kdy nápravu lze zjednat jen pokračováním v trestním řízení, jej zrušit celý, i když zjištěná vada dopadá pouze na správnost výroku o trestu.
18. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud shledal, že napadeným pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 8. 2019, č. j. 1 T 115/2019-113, byl porušen zákon v ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku, a to v neprospěch obviněného, neboť v důsledku nezákonného postupu okresního soudu, mu byl trestním příkazem namísto souhrnného trestu uložen trest samostatný. Poněvadž stížnost pro porušení zákona byla podána důvodně, Nejvyšší soud výrokem podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že zákon byl porušen ve shora uvedeném rozsahu v neprospěch obviněného. Z tohoto důvodu pak podle §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl, že se napadený trestní příkaz zrušuje. Ačkoliv konstatované porušení zákona má ve zmíněném rozhodnutí důsledky dopadající na správnost výroku o trestu, bylo v daném případě nutno zrušit napadené rozhodnutí v celém rozsahu. Podle ustanovení §314e odst. 8 tr. ř. (viz shora bod 13) má trestní příkaz povahu odsuzujícího rozsudku. V uvedeném odsuzujícím smyslu tvoří výroky trestního příkazu jednotu a jsou s nimi spojeny účinky předpokládané zákonem (nezaměnitelnost, závaznost a vykonatelnost). Je-li proti trestnímu příkazu podán odpor (§314g tr. ř.), nelze jím dosáhnout zrušení jen některého z výroků trestního příkazu (ani v případě, pokud by podaný odpor proti takovému výroku výlučně směřoval), neboť v důsledku uplatnění tohoto specifického opravného prostředku se trestní příkaz zásadně ruší celý, tj. ve všech výrocích, a samosoudce ve věci nařídí hlavní líčení (§314g odst. 2 tr․ ř.). Nepřichází tedy v úvahu, aby se trestní příkaz stal částečně pravomocným a další řízení se vedlo např. jen o uložení trestu či náhradě škody. Podle shora naznačených kritérií postupoval Nejvyšší soud i v projednávané věci (viz rozh. č. 56/2000 Sb. rozh. tr.). Trestní příkaz pro zjištěnou vadu se stal jako institut s povahou odsuzujícího rozsudku (§314e odst. 8 tr. ř.), nezákonným. Proto jej bylo postupem podle §269 odst. 2 tr. ř. třeba zrušit celý a současně zrušit též další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
19. Přestože ministr spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud po zrušení stížností pro porušení zákona napadených rozhodnutí Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou a Okresního soudu v Třebíči věci přikázal k projednání a rozhodnutí podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Třebíči, neuvedl žádnou skutečnost, která by jím navržený postup odůvodnila. I při zjištění tohoto nedostatku považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést následující skutečnosti k jím zvolenému postupu podle §270 odst. 1 tr. ř. Ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 8. 2019, č. j. 1 T 115/2019-113, je vhodné uvést, že tento byl rozsudkem Nejvyššího soudu zrušen nikoli pouze ve výroku o trestu, jak bylo navrhováno ve stížnosti pro porušení zákona, a to s ohledem na výše uvedené skutečnosti (např. bod 18.), ale byl zrušen v celém rozsahu. Nejvyšší soud vzhledem k tomu, že i rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 12. 2019, č. j. 1 T 92/2019-73, byl zrušen, ale tento pouze ve výroku o trestu, zvažoval v této souvislosti postup nikoli podle §270 odst. 1 tr. ř. zmiňovaný a neodůvodněný ve stížnosti pro porušení zákona. Vzhledem k tomu, že trestní příkaz Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 8. 2019, č. j. 1 T 115/2019-113, byl zrušen v celém rozsahu a uvedená trestní věc se tak vrací do stadia řízení po podání návrhu na potrestání, oproti tomu však v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 1 T 92/2019, zůstal výrok o vině nedotčen, přičemž Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou bude rozhodovat v jeho věci nejen o vině, ale také o uložení odpovídajícího souhrnného trestu, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že zde lze dovodit existenci podmínky, která odůvodňuje přikázání obou zrušených věcí jednomu soudu, nikoli však Okresnímu soudu v Třebíči, jak bylo ve stížnosti pro porušení zákona navrhováno, ale Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou, neboť v případě tohoto soudu bude nutno postupovat podle rozhodnutí č. 56/2000 Sb. rozh. tr. (nutno pokračovat v trestním řízení), zatímco ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Třebíči, kde došlo pouze ke zrušení výroku o trestu, by přicházelo v úvahu rozhodnutí o uložení souhrnného trestu, a proto rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 5. 2022
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu