ECLI:CZ:NS:2022:8.TZ.72.2022.1
sp. zn. 8 Tz 72/2022-38
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. 6. 2022 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Jana Engelmanna stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. D. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, Rakouská republika, proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 16. 7. 2021, sp. zn. 1 ZT 21/2020, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje , že usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 16. 7. 2021, sp. zn. 1 ZT 21/2020, a v řízení, které mu předcházelo, byl v neprospěch obviněného M. D. porušen zákon v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 16. 7. 2021, sp. zn. 1 ZT 21/2020, zrušuje v celém rozsahu. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Z obsahu stížnosti pro porušení zákona
1. Stížnost pro porušení zákona č. j. MSP-24/2022-ODKA-SPZ/7 podaná ministrem spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného M. D. směřuje proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 16. 7. 2021, sp. zn. 1 ZT 21/2020, jímž byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta stížnost obviněného proti u snesení Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, 2. oddělení hospodářské kriminality (dále „policejní orgán“) , ze dne 27. 2. 2020, č. j. KRPB -187478- 358/TČ -2016-060282, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 8. 2021, č. j. KRPB-187478- 453/TČ -2016-060282, jímž bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. na základ ě pokynu státní zástupkyně Měs tského státního zastupitelství v Brně ze dne 30. 1. 2020, č. j. 1 ZN 2322/2016-136, zahájeno trestní stíhání obviněného M. D. pro přečin poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit skutkem popsaným v předmětném usnesení o zahájení trestního stíhání.
2. Ministr spravedlnosti poukázal na průběh řízení v této trestní věci, zejména na usnese ní o zahájení trestního stíhání, které bylo dne 16. 11. 2020 doručeno obhájci obviněného JUDr. Stanislavu Mečlovi, obviněnému se jej doručit opakovaně nepodařilo. Z toho důvodu byl dne 11. 3. 2021 dozorovou státní zástupkyní vydán záznam o konání řízení proti uprchlému podle §303 o dst. 2 tr. ř. per analogiam, který byl dne 19. 3. 2021 spolu s usnesením o zahájení trest ního stíhání doručen obhájci JUDr. Stanislavu Mečlovi . Nás ledně bylo zjištěno, že obviněný plnou moc udělenou JU Dr. Stanislavu Meč lovi dne 1. 3. 202 1 vypověděl, přičemž dne 30. 3. 2021 byla policejnímu orgánu doručena plná moc udělená obviněným téhož dne o bhájci Mgr. Marcelovi Péli, LL.M., jemuž bylo usnesení o zahájení trestního stíhání společně se záznamem o konání řízení proti uprchlému ze dne 11. 3. 2021 doručeno dne 14. 5. 2021. Jmenovaný obhájce následně dne 17. 5. 2021 podal proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost a přípisem ze dne 1. 6. 2021 požádal o poskytnutí lhůty na doplnění a odůvodnění stížnosti s tím, že mu dosud nebylo umožněno nahlédnout do spisu. Státní zástupkyně mu přípisem ze dne 11. 6. 2021 lhůtu k odůvodnění stížnosti stanovila do 25. 6. 2021, avšak do doby vydání napadeného usnesení jí žádné doplnění či odůvodnění stížnosti doručeno nebylo.
3. Za podstatné ministr spravedlnosti s ohledem na znění §146 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. považoval, že o stížnosti proti usnese ní o zahájení trestního stíhání rozhodovala státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně, přestože k vydání stížností napadeného usnesení sama dala policejnímu orgánu pokyn přípisem ze dne 30. 1 . 2020, sp. zn. 1 ZN 2322/2016, ve znění : „Dále vám podle §174 odst. 2 písm. a) tr. ř. ukládám zahájit trestní stíhání podezřelého M. D. pro prověřované jednání, neboť toto naplňuje zákonné znaky přečinu poškozování cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.“ K vydání tohoto pokynu státní zástupkyně vycházela z názoru, že jednání obviněného bylo dostatečně prokázané a naplňující znaky přečinu poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jenž dosud nebyl promlčen.
4. Z těchto skutečností ministr spravedlnosti dovodil, že o stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání neměla rozhodovat státní zást upkyně Městského státního zastupitelství v Brně, ale měla věc předložit v souladu s §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. k rozhodnutí nadřízenému státnímu zastupitelství, tj. Krajskému státnímu zastupitelství v Brně. Pokud tak nepostupovala, porušila citované ustanovení trestního řádu, a v důsledku toho je jí vydané usnesení, kterým stížnost obviněné ho podle §148 o dst. 1 písm. c) tr. ř. zamítla, nezákonné.
5. Z tohoto důvodu ministr spravedlnosti Nejvyššímu soudu navrhl, aby podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že uvedeným usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 16. 7. 2021, č. j. 1 ZT 21/2020 -168, i v řízení, které mu bezprostředně předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v n eprospěch obviněného M. D. , aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil v celém rozsahu jak napadené usnesení, tak i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. aby přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Brně, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
II. Vyjádření obviněného a státní zástupkyně ke stížnosti pro porušení zákona
6. Ke stížnosti pro porušení zákona se prostřednictvím svých obhájců JUDr. Dušana Ažaltoviče a Mgr. Jozefa Podoby vyjádřil obviněný, jenž se s důvody i s návrhem obsaženým ve stížnosti pro porušení zákona ztotožnil. Nad jejich rámec uvedl, že trestní stíhání pro přečin poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je již promlčené s ohledem na délku promlčecí doby, která u tohoto přečinu činí podle §34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku tři roky, a bylo promlčené již v době vydání usnesení o zahájení trestního stíhání. Současně poukázal na řízení probíhající u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 15 EXE 652/2013 a sp. zn. 15 EXE 650/2013, v nichž lze očekávat vyhovění jeho návrhu na zastavení exekucí, a tím i potvrzení důvodnosti jeho pohledávek proti poškozenému. Rovněž uplatnil požadavek na využití principu ultima ratio , a navrhl, aby Nejvyšší soud podané stížnosti pro porušení zákona vyhověl z důvodů nejen v ní uvedených, ale i z těch, na něž v tomto vyjádření poukázal. Požadoval také zrušení rozhodnutí státní zástupkyně o tom, že není vyloučena z úkonů trestního řízení v posuzované věci obviněného.
7. Státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona uvedla, že se s jejím obsahem i závěrečným návrhem ztotožňuje a pro případ, že by Nejvyšší soud rozhodl jinak, než způsobem uvedeným v §274 odst. 2 a 3 tr. ř., vyslovil souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání (§274 odst. 4 tr. ř. ve znění účinném od 8. 12. 2021).
III. Posouzení důvodnosti stížnosti pro porušení zákona
8. Nejvyšší soud shledal, že stížnost pro porušení zákona je přípustná podle §266 odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení předcházející, a dospěl k závěru o její důvodnosti.
9. Z obsahu dozorového spisu Městského státního zastupitelství v Brně sp. zn. 1 ZT 21/2020, jakož i ze všeobecného spisu Městského státního zastupitelství v Brně sp. zn. 1 ZN 2322/2016 Nejvyšší soud zjistil, že dne 26. 7. 2016 byly Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie kraje Vysočina, Územním odborem XY, Oddělení obecné kriminality podle §158 odst. 3 tr. ř. zahájeny úkony trestního řízení ve věci podezřelého M. D., v níž zjištěnými skutečnostmi byl odůvodněn závěr o spáchání přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bez číselného označení stránky). Dne 6. 1. 2020 byl učiněn policejním orgánem opakovaný návrh na prodloužení lhůty ke skončení prověřování, jemuž státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně dne 30. 1. 2020 vyhověla a lhůtu prodloužila do 28. 2. 2020. Současně v tomto úkonu výslovně udělila policejnímu orgánu pokyn k zahájení trestního stíhání M. D. v doslovném znění: „Dále Vám podle §174 odst. 2 písm. a) tr. ř. ukládám zahájit trestní stíhání podezřelého M. D. pro prověřované jednání, neboť toto naplňuje zákonné znaky přečinu poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.“
10. Po tomto úkonu policejní orgán v souladu s uvedeným pokynem podle §160 odst. 1 tr. ř. usnesením ze dne 27. 2. 2020, č. j. KRPB-187478-358/TČ-2016-060282-DAŇ, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 8. 2021, č. j. KRPB-187478- 453/TČ -2016-060282-VŽ, zahájil trestní stíhání obviněného pro přečin poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (viz č. l. 1 až 3 dozorového spisu).
11. Na základě stížnosti podané proti citovanému usnesení obviněným dne 18. 5. 2020 a předložené státnímu zastupitelství dne 19. 5. 2020 (č. l. 134 spisu), státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně usnesením ze dne 16. 7. 2021, sp. zn. 1 ZT 21/2020, rozhodla tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítla (č. l. 168 až 170 dozorového spisu).
12. Z rozvedených skutečností plynoucích ze spisového materiálu je zřejmé, že o stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. ze dne 27. 2. 2020 rozhodla státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně, která vydala k takovému postupu pokyn, a to v přípise ze dne 30. 1. 2020, jímž policejnímu orgánu přímo uložila, aby proti obviněnému M. D. trestní stíhání pro jednání, které konkrétně popsala, proti citovanému usnesení, a výslovně i uvedla, o jaký trestný čin se jedná, a z jakých důvodů k tomuto závěru dospěla.
13. Z citovaného pokynu státní zástupkyně je zřejmé, že výslovně instruovala před zahájením trestního stíhání policejní orgán, jak má postupovat a že má trestní stíhání zahájit. K vydání takového závazného pokynu k vyšetřování trestných činů je státní zástupce podle §174 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. v rámci vykonávání dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení oprávněn, a proto bylo v souladu s citovaným ustanovením, pokud státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně uvedený pokyn vydala. Za této situace však tatáž státní zástupkyně téhož státního zastupitelství již nemohla rozhodnout o stížnosti směřující proti uvedenému usnesení o zahájení trestního stíhání, neboť tomu bránily podmínky uvedené v §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., podle něhož, jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1 téhož ustanovení (autoremedurou), předloží věc k rozhodnutí policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci. V tomto případě, když státním zástupcem vykonávajícím dozor byla státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně, byl nadřízeným státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně.
14. Nejvyšší soud v jiných trestních věcech této problematice věnoval pozornost, a z názorů v této judikatuře uvedené lze zmínit rozhodnutí č. 14/1973 Sb. rozh. tr., v němž Nejvyšší soud konstatoval, že o stížnosti proti usnesení vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu, k němuž dal pokyn nebo souhlas prokurátor, který vykonává nad přípravným řízením dozor, nerozhoduje tento prokurátor, nýbrž prokurátor jemu nadřízený. Podle rozhodnutí č. 7/2010 Sb. rozh. tr. pokyn k zahájení trestního stíhání může být dán i v rámci odůvodnění usnesení, jímž státní zástupce vykonávající dozor zruší usnesení policejního orgánu o odložení věci podle §159a odst. 1 tr. ř., a v němž současně uvede, že jediným možným a správným postupem v předmětné věci je zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř; i když takový názor byl obsažen jen v odůvodnění usnesení a nebyl výslovně označen jako pokyn. Z uvedených rozhodnutí je zřejmé, že není rozhodující forma pokynu či souhlasu státního zástupce, nýbrž je třeba v konkrétním případě posoudit, zda jde o takový úkon z hlediska materiálního. Na to navázal Nejvyšší soud i v dalším rozhodnutí č. 8/2013 Sb. rozh. tr., v němž poukázal na nutnost posoudit, zda bylo smyslem pokynu usměrnit postup státního zástupce nejblíže nižšího státního zastupitelství tak, aby bylo zahájeno trestní stíhání obviněného pro konkrétní trestný čin včetně toho, jak má být popsán skutek. Z uvedeného lze dovodit, že je třeba vycházet z obsahové stránky a každý úkon, tedy jak „pokyn“, tak „souhlas“, je nutné posuzovat vždy individuálně se zřetelem na to, nakolik svým postupem státní zástupce vykonávající dozor, příp. dokonce i dohled, ovlivnil rozhodnutí policejního orgánu. Je tedy nezbytné na činnost takového státního zástupce nahlížet materiálně a nerozhoduje, zda procesní postup policejního orgánu ovlivnil formálně správným postupem. Vždy je třeba rozlišit, zda jde o „souhlas“ či „pokyn“ k zahájení trestního stíhání, protože k vyloučení státního zástupce z možnosti rozhodovat o opravném prostředku nemůže dojít jen tím, že jakékoliv pokyny a dozorová činnost vůči policejnímu orgánu budou a priori považovány za vyjádření souhlasu s budoucím procesním postupem policejního orgánu (srov. usnesení Nejvyšší soudu ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. 5 Tz 40/2016, obdobně i rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 4 Tz 13/2016, a ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. 4 Tz 2/2017).
15. Nejvyšší soud měl všechna tato hlediska a obecná východiska na zřeteli při posuzování rozhodných okolností předcházejících vydání usnesení o zahájení trestního stíhání v posuzované trestní věci, v níž shledal, že formulace státní zástupkyně učiněná v úkonu ze dne 30. 1. 2020, nevyvolává pochybnosti o tom, že k tomu, aby trestní stíhání bylo zahájeno, vydala „pokyn“. Pokynem ve smyslu §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. se rozumí nejen pokyn vydaný podle §12d odst. 1 a 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (viz k tomu přiměřeně rozhodnutí č. 8/2013 Sb. rozh. tr.) nebo pokyn podle §174 odst. 2 písm. a) a d) tr. ř., ale též jiné akty a úkony státního zástupce výslovně neoznačené jako pokyn, které ovšem vyjadřují jednoznačný názor státního zástupce na určitou otázku, jejíž řešení je významné pro danou věc, pokud jsou obsažené třeba jen v odůvodnění jeho usnesení (viz rozhodnutí č. 7/2010 Sb. rozh. tr.) nebo v písemně zachycené zprávě o prověrce trestního spisu v rámci dozoru státního zástupce nad zachováváním zákona v přípravném řízení (§157 odst. 2, §174 tr. ř.; srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2013, sp. zn. 5 Tz 94/2012, či ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. 8 Tz 22/2021, aj.). Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně policejní orgán přímo instruovala (viz formulace „Vám ukládám zahájit trestní stíhání …“), k tomu, aby trestní stíhání zahájil, což svědčí o tom, že vyjádřila svůj právní názor na věc bez ohledu na další výsledky prověřování, k němuž policejnímu orgánu prodloužila lhůtu [viz její výslovný odkaz na §174 odst. 1 písm. a) tr. ř.].
IV. Závěr
16. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že pravomocným usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 16. 7. 2021, sp. zn. 1 ZT 21/2020, jímž byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta stížnost obviněného M. D. směřující proti u snesení Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, 2. oddělení hospodářské kriminality, ze dne 27. 2. 2020, č. j. KRPB -187478- 3 58/TČ -2016-060282-DAŇ, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 8. 2021, č. j. KRPB-187478- 453/TČ -2016-060282-VŽ, jímž bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného pro přečin poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, došlo k porušení zákona v §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného M. D. Toto usnesení vydala věcně nepříslušná státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně, ač tak měl podle §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. učinit jí nadřízený státní zástupce, jímž je v projednávané věci podle §6 odst. 1, 2 zákona č. 283/1993 Sb., státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně. Proto podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil toto vadné usnesení, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
17. K požadavkům obviněného uvedeným v jeho vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud se jimi nemohl zabývat, protože k tomu není oprávněn. Podle §267 odst. 3 tr. ř. může přezkoumat jen zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly stížností pro porušení zákona napadeny, Nejvyšší soud přihlíží, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž byla podána stížnost pro porušení zákona. O takové vady se však ve vyjádření obviněného nejednalo, protože se domáhal revize úkonů orgánů přípravného řízení, což Nejvyššímu soudu v rámci stížnosti pro porušení nepřísluší. V dané věci ministr spravedlnosti vytýkal, jak je shora uvedeno, vadnost procesního postupu státní zástupkyně ve smyslu §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., a to ke konkrétně uvedenému vadnému rozhodnutí. Tím byl vymezen rozsah přezkumné pravomoci Nejvyššího soudu, jenž není oprávněn zasahovat do přípravného řízení, v němž státní zástupce není „stranou“ ve smyslu §12 odst. 6 tr. ř., ale vystupuje zde autoritativně vůči obviněnému i dalším osobám zúčastněným na řízení a v zásadě rozhoduje o všech podstatných otázkách kromě těch, jež jsou svěřeny soudci či soudu. V tomto směru je státní zástupce jako žalobce pánem sporu ( dominus litis ). Má povinnost dbát o to, aby všechny trestné činy byly zjištěny, a současně stíhá osoby, které je spáchaly. Tím naplňuje zásadu legality vyjádřenou v §2 odst. 3 tr. ř. Plně odpovídá zejména za zákonnost průběhu přípravného řízení, ve kterém je oprávněn činit meritorní rozhodnutí (srov. JELÍNEK, J.: Trestní právo procesní . 3. aktualizované a doplnění vydání. Praha: Leges, 2013, s. 227). Právě z tohoto postavení státního zástupce plyne jeho oprávnění v přípravném řízení rozhodovat o tom, kdo a za jaký čin má být trestně stíhán a následně kdo bude na základě obžaloby, kterou podává, postaven před soud. Z uvedených důvodů také není zahájení trestního stíhání proti konkrétní osobě podmíněno přezkumem soudu, a tím spíše není takový zásah připuštěn ani v rámci mimořádných opravných prostředků, tedy ani cestou stížnosti pro porušení zákona. Ze všech těchto důvodů nelze výhrady obviněného v rámci této stížnosti pro porušení zákona jakkoli zkoumat nebo posuzovat. Pro jejich případné objasnění nebo nápravu slouží jiné instrumenty trestního řádu, jež bude mít možnost v rámci dalšího řízení před příslušným orgány uplatnit.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 6. 2022
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu