ECLI:CZ:NS:2022:8.TZ.88.2022.1
sp. zn. 8 Tz 88/2022-72
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. 6. 2022 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného T. D. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, fakticky bytem XY, proti pravomocnému unesení Okresního soudu v Mostě ze dne 5. 11. 2021, č. j. 6 PP 275/2021-29, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje , že pravomocným unesením Okresního soudu v Mostě ze dne 5. 11. 2021, č. j. 6 PP 275/2021-29, byl porušen zákon v ustanovení §88 odst. 1 tr. zákoníku a §77 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. v neprospěch obviněného T. D.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadené unesení zrušuje . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Mostě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 5. 11. 2021, č. j. 6 PP 275/2021-29, byl obviněný T. D. (dále též jen „obviněný“) podle §88 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody ve výměře 24 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 10. 2020, č. j. 3 T 131/2020-104, ve výměře 186 dnů, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 26. 11. 2019, č. j. 2 T 181/2019-90, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 13. 4. 2021, č. j. 2 T 181/2019-125, a ve výměře 8 měsíců, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 10. 2019, č. j. 5 T 128/2019-462, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 6. 5. 2021, č. j. 5 T 128/2019-583. Podle §89 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba v trvání 3 roků. Usnesení nabylo právní moci dne 5. 11. 2021.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
2. Proti pravomocnému unesení Okresního soudu v Mostě ze dne 5. 11. 2021, č. j. 6 PP 275/2021-29, podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona. Podle jeho názoru byl napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen zákon, a to v ustanovení §77 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 169/1999 Sb.“), a §88 odst. 1 tr. zákoníku.
3. Ministr spravedlnosti nejprve v podrobnostech rozebral relevantní právní úpravu, citoval zákonné znění jak ustanovení §88 odst. 1 tr. zákoníku, tak §77 zákona č. 169/1999 Sb. Následně konstatoval, že napadeným usnesením Okresní soud v Mostě obviněného podmíněně propustil z výkonu celkem tří trestů odnětí svobody, vykonávaných na základě rozsudku a dvou trestních příkazů Okresního soudu v Liberci, jež byly vydány ve shora označených trestních věcech. Usnesení nabylo dne 5. 11. 2021 právní moci a ještě téhož byl obviněný propuštěn na svobodu. V okamžiku vydání tohoto rozhodnutí obviněný vykonával trest odnětí svobody uložený trestním příkazem Okresního soudu v Liberci pod č. j. 2 T 181/2019-90, který bezprostředně navázal na výkon trestu odnětí svobody uložený rozsudkem Okresního soudu v Liberci pod č. j. 3 T 131/2020-104, jehož výkon nastoupil dne 29. 10. 2020. Dne 29. 9. 2021 došlo k přerušení výkonu posledně zmiňovaného trestu, a to na základě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2021, č. j. 6 Tz 69/2021-151, vydaného v řízení o stížnosti pro porušení zákona podané ministryní spravedlnosti ve prospěch obviněného T. D. Okresní soud však při rozhodování o podmíněném propuštění přehlédl, že Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 6. 10. 2021, č. j. 6 Tz 69/2021-164, konstatoval, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 10. 2020, č. j. 3 T 131/2020-104, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, v důsledku čehož právě zmíněný rozsudek Okresního soudu v Liberci zrušil. Současně sám obviněného uznal vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, za což mu uložil trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou.
4. Jak vyplývá z ustanovení §77 zákona č. 169/1999 Sb., považují se obviněnému postupně uložené a dosud zcela nevykonané tresty odnětí svobody z hlediska výkonu trestu za trest jediný. V důsledku rozhodnutí Nejvyššího soudu ovšem vznikla situace, při níž za součást vykonávaného trestu již nebylo možné považovat trest odnětí svobody ve výměře 24 měsíců, uložený dne 12. 10. 2020 rozsudkem Okresního soudu v Liberci č. j. 3 T 131/2020-104, neboť ten byl ke dni 5. 11. 2021, tj. k okamžiku vydání rozhodnutí o podmíněném propuštění obviněného z výkonu trestu odnětí svobody, již zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2021, č. j. 6 Tz 69/2021-164. Pokud Okresní soud v Mostě ve věci vedené pod sp. zn. 6 PP 275/2021 rozhodoval o podmíněném propuštění obviněného, měl do výroku svého usnesení zahrnout veškerá pravomocná rozhodnutí, na jejichž základě byl obviněný T. D. ke dni 5. 11. 2021 omezen na svobodě, tzn. nikoliv odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 10. 2020, č. j. 3T 131/2020-104, ale naopak odsouzení ve výměře 12 měsíců, vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2021, č. j. 6 Tz 69/2021-164. Jestliže daným způsobem nepostupoval, přestože obviněný splňoval podmínky pro podmíněné propuštění rovněž z výkonu trestu uloženého Nejvyšším soudem, došlo k porušení zákona v jeho neprospěch, konkrétně v ustanovení §77 zákona č. 169/1999 Sb. a v návaznosti na to i §88 odst. 1 tr. zákoníku. Svým rozhodnutím totiž fakticky vytvořil stav, při němž na trest odnětí svobody ve výměře 12 měsíců, uložený rozsudkem Nejvyššího soudu v trestní věci vedené Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 131/2020, nelze pohlížet jako na vykonaný podle §91 odst. 3, 4 tr. zákoníku, v důsledku čehož obviněný nemůže dosáhnout zahlazení odsouzení podle §91 odst. 1 tr. zákoníku. V této souvislosti ministr spravedlnosti dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 1996, sp. zn. 2 Tzn 196/96.
5. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 5. 11. 2021, č. j. 6 PP 275/2021-29, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení §77 zákona č. 169/1999 Sb. a §88 odst. 1 tr. zákoníku, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené unesení zrušil, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. aby Okresnímu soudu v Mostě přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) považoval podanou stížnost pro porušení zákona za důvodnou, ztotožnil se s ní a na její argumentaci plně odkázal. Rovněž podle jeho názoru byl napadeným usnesením porušen zákon v ustanovení §77 zákona č. 169/1999 Sb., pokud Okresní soud v Mostě považoval za trest odnětí svobody trest uložený již neexistujícím rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 10. 2020, sp. zn. 3 T 131/2020, a naopak do výroku svého rozhodnutí nezahrnul odsouzení k trestu odnětí svobody ve výměře 12 měsíců vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 6 Tz 69/2021. Tento postup měl pro obviněného negativní důsledky ve stížnosti pro porušení zákona specifikované. Z výše uvedených příčin státní zástupce navrhl podané stížnosti vyhovět, a to v souladu s návrhem formulovaným ministrem spravedlnosti, na který v podrobnostech odkázal. Nad rámec tohoto návrhu dal na zvážení, zda napadeným usnesením nebyl porušen zákon též v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Základní zásady trestního řízení platí pro trestní řízení jako celek. Okresní soud v Mostě přitom v důsledku toho, že si zcela přesně neujasnil, jaké tresty odnětí svobody a kterými soudními rozhodnutími byly obviněnému postupně uloženy, rozhodoval na základě skutkového stavu, který nebyl zjištěn v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí.
III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
7. Nejvyšší soud v souladu s §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, přičemž shledal, že zákon byl napadeným rozhodnutím soudu skutečně porušen v neprospěch obviněného.
8. Podle §2 odst. 5 věty prvé tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
9. Podle §77 zákona č. 169/1999 Sb. se postupně uložené a dosud zcela nevykonané tresty považují z hlediska výkonu trestu za trest jediný.
10. Podle §88 odst. 1 tr. zákoníku může soud odsouzeného podmíněně propustit na svobodu, jestliže odsouzený po právní moci rozsudku, zejména ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení a může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život nebo soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného, a
a) odsouzený vykonal alespoň polovinu uloženého nebo podle rozhodnutí prezidenta České republiky zmírněného trestu odnětí svobody, nebo
b) odsouzený, jenž nebyl odsouzen za zvlášť závažný zločin,
1. kterým byla nebo měla být způsobena smrt, nejde-li o trestný čin zabití podle §141 odst. 1,
2. kterým byla nebo měla být způsobena těžká újma na zdraví,
3. jehož znakem je spáchání na těhotné ženě nebo na dítěti,
4. který spáchal jako člen organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny, nebo zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině (§361),
5. který spáchal v úmyslu umožnit nebo usnadnit spáchání teroristického trestného činu, trestného činu účasti na teroristické skupině (§312a), financování terorismu (§312d), podpory a propagace terorismu podle §312e odst. 3 nebo vyhrožování teroristickým trestným činem (§312f), nebo
6. který je uveden v hlavě třetí, sedmé, deváté, dvanácté a třinácté zvláštní části tohoto zákona nebo v odstavci 4,
a který dosud nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody, vykonal alespoň třetinu uloženého nebo podle rozhodnutí prezidenta České republiky zmírněného trestu odnětí svobody.
11. Okresní soud v Mostě považoval podmínky uvedené v první větě posledně citovaného zákonného ustanovení za splněné, přičemž obviněný T. D. nebyl ve smyslu §88 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku odsouzen za některý ze zvlášť závažných zločinů uvedených pod body 1.–6. a zároveň vykonal alespoň třetinu trestu, který mu byl ve třech shora označených trestních věcech (původně) uložen. Jak již ministr spravedlnosti správně připomenul, všechny tři obviněnému vyměřené nepodmíněné tresty odnětí svobody je třeba na základě §77 zákona č. 169/1999 Sb. považovat z hlediska jejich výkonu za trest jediný.
12. Pochybení, které vyčerpávajícím způsobem definoval již ministr spravedlnosti v podaném mimořádném opravném prostředku, spočívalo v tom, že Okresní soud v Mostě nevycházel v době svého rozhodování z aktuálních podkladů, když přehlédl, že jeden z trestů tvořících celkovou délku trestu odnětí svobody, který byl obviněný povinen vykonat, byl v mezidobí zrušen a nahrazen trestem jiným. Jak již bylo uvedeno výše – dne 6. 10. 2021 (tedy měsíc před vydáním napadeného usnesení) byl rozsudkem Nejvyššího soudu pod sp. zn. 6 Tz 69/2021 v celém rozsahu zrušen rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 10. 2020, sp. zn. 3 T 131/2020, tj. včetně jeho výroku o trestu, jímž byl obviněný podle §205 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Předmětným rozsudkem pak Nejvyšší soud sám nově rozhodl o trestu tak, že obviněnému vyměřil v rámci zákonné trestní sazby §205 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody na 12 měsíců, opět spojený s jeho přímým výkonem ve věznici s ostrahou.
13. Okresní soud v Mostě se tedy dopustil pochybení, které je mu stížností pro porušení zákona vytýkáno. Napadeným usnesením byl porušen zákon primárně v ustanovení §77 zákona č. 169/1999 Sb. (a v souvislosti s tím i §88 odst. 1 tr. zákoníku), poněvadž do trestu, z jehož výkonu byl obviněný podmíněně propuštěn, nebyly zahrnuty všechny existující a dosud zcela nevykonané tresty, které mu byly v jednotlivých trestních věcech postupně uloženy. Vedle trestů uložených Okresním soudem v Liberci – a následně přeměněných na nepodmíněné tresty odnětí svobody v trvání 186 dnů a osmi měsíců – ve věcech vedených pod sp. zn. 2 T 181/2019 a 5 T 128/2019, o nichž není v tomto řízení před zdejším soudem sporu, byl do usnesení o podmíněném propuštění ze dne 5. 11. 2021, č. j. 6 PP 275/2021-29, nesprávně zahrnut již zrušený, a v době přijetí napadeného rozhodnutí tedy neexistující, trest v trvání 24 měsíců uložený Okresním soudem v Liberci ve věci vedené pod sp. zn. 3 T 131/2020. V návaznosti na to pak byl nesprávně opomenut trest v trvání 12 měsíců nově vyměřený Nejvyšším soudem v téže trestní věci.
14. Nejvyšší soud přisvědčil také státnímu zástupci, který ve svém vyjádření uvažoval o porušení jedné ze základních zásad trestního řízení zakotvené do §2 odst. 5 tr. ř. Je totiž zřejmé, že Okresní soud v Mostě přijal své rozhodnutí na základě podkladů, které již nebyly aktuální a zároveň ani kompletní. Z uvedeného důvodu proto nelze dospět k závěru, že by byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a především v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. S ohledem na zásadu vyhledávací, která je do §2 odst. 5 tr. ř. promítnuta, bylo přitom povinností (resp. úřední povinností) Okresního soudu v Mostě, aby si veškeré (v tu dobu platné) podklady pro své rozhodnutí opatřil sám z vlastní iniciativy. To se v posuzované věci vzhledem k výše popisovanému přehlédnutí nestalo.
15. Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že unesením Okresního soudu v Mostě ze dne 5. 11. 2021, č. j. 6 PP 275/2021-29, byl porušen zákon v ustanovení §88 odst. 1 tr. zákoníku, §77 zákona č. 169/1999 Sb. a §2 odst. 5 tr. ř. v neprospěch obviněného, proto napadené usnesení podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil. Rovněž zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Mostě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 6. 2022
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu