ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.10.2023.1
sp. zn. 11 Tcu 10/2023-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 25. 1. 2023 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky, K. B., nar. XY v XY, rozsudkem Okresního soudu v Monoru, Maďarská republika, ze dne 13. 3. 2020, sp. zn. 10. B 37/2020/3, ve spojení s rozsudkem Soudu Budapest Környéki Törvényszék, Maďarská republika, ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 1.BF.338/2020/15, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Monoru, Maďarská republika, ze dne 13. 3. 2020, sp. zn. 10. B 37/2020/3, ve spojení s rozsudkem Soudu Budapest Környéki Törvényszék, Maďarská republika, ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 1.BF.338/2020/15, který nabyl právní moci téhož dne, byl K. B. uznán vinným trestným činem převaděčství podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákona Maďarské republiky, za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se K. B. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:
v únoru 2020 se setkal s nezjištěným mužem jménem „I.“, který mu nabídl možnost bez povolení provozovat mezinárodní taxislužbu autem, které mu poskytl s tím, že si může vydělat až 70.000 Kč měsíčně. Odsouzený nabídku přijal, ačkoli věděl, že činnost není legální a s I. zůstal v kontaktu prostřednictvím telefonu či aplikace WhatsApp. Dne 24. 2. 2020 mu I. dal k dispozici vozidlo zn. Audi A3, černé barvy, reg. zn. XY, které měl pronajaté od pražské firmy D.&D., s nímž odsouzený odjel na konci února 2020 do Rumunska. Protože se cestou vozidlo porouchalo, přijel pro něj Ukrajinec v šedé Toyotě Corolle Combi a odjeli do Maďarska. 27. 2. 2020 kolem 16,00 hod. přijeli na čerpací stanici Atlas Plus v XY, kde na ně čekal další ukrajinsky hovořící muž v automobilu zn. Toyota Corolla Combi s českou reg. zn. XY, které vlastní pražská firma P. T. a provozuje pražská D.&D., které si v České republice pronajal jménem odsouzeného. K. B. po telefonické konzultaci s I., podle pokynů s vozem, který převzal, večer dne 28. 2. 2020 odjel na předměstí XY, vedle hlavní silnice č. 431, poblíž maďarsko-srbské státní hranice, kde čekal. Do jeho vozidla na území Maďarska nastoupilo osm mužů v Maďarsku nelegálně pobývajících, kteří uvedli, že jsou syrští občané, s úmyslem nechat se za finanční odměnu přepravit do XY v Rakousku. Pět syrských státních příslušníků cestovalo v prostoru pro cestující a tři v kufru. Odsouzený se vydal k dálnici M5 a pokračoval ve směru na XY. 28. 2. 2020 kolem 22.05 hod. si auta všiml člen hlídky pořádkové policie hlavního policejního ředitelství okresu Pest, oddělení dopravy, dálniční úsek Dabas. Hlídka začala osobní automobil směřující k rychlostní silnici M0 sledovat, proto odsouzený s vozidlem sjel z dálnice M5 na rychlostní silnici M0 ve směru na dálnici M3. Ke sledování u výjezdu XY na rychlostní silnici M0 se po upozornění připojilo vozidlo další hlídky, kdy za pomoci dalších hlídkových vozidel a za použití světelné signalizace doprovodili vozidlo k odpočívadlu XY na úseku 37 800 km na pravé straně rychlostní silnice M0 ve směru z XY na XY, na parkoviště vedle čerpací stanice Mol. Zde bylo ve 22.15 vozidlo podrobeno kontrole, kdy členové policejních hlídek v prostoru pro cestující a v zavazadlovém prostoru nalezli čtyři dospělé a čtyři mladistvé osoby, které se identifikovaly jako syrští občané. Od zadržených osob za to, že budou přepraveni do západní Evropy, převaděči požadovali 1.500 – 1.800 euro za osobu, které měli zaplatit po příjezdu do XY.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený K. B. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie) a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle §340 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený K. B. se pro svůj finanční prospěch podílel na ilegálním převozu většího množství cizinců přes státní hranici. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována charakterem trestné činnosti výrazně poškozující zájmy státu. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení K. B. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 1. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu