ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.122.2023.1
sp. zn. 11 Tcu 122/2023- 41
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 20. 12. 2023 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. Ď. , rozsudkem Zemského soudu Tübingen, Spolková republika Německo, ze dne 8. 7. 2021, sp. zn. 5 Ks 32 Js 578/21, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu Tübingen, Spolková republika Německo (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 8. 7. 2021, sp. zn. 5 Ks 32 Js 578/21, který nabyl právní moci dne 16. 7. 2021, byl M. Ď. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestných činů vraždy podle §211 odst. 2 skupina 3 varianta 2 německého trestního zákoníku (dále jen „StGB“), loupeže podle §249 odst. 1 StGB, úmyslného ublížení na těle podle §223 odst. 1 StGB a vyhrožování podle §241 odst. 1 StGB. Za uvedené trestné činy byl odsouzenému cizozemským soudem uložen trest odnětí svobody na doživotí.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora označených trestných činů (stručně řečeno) tím, že:
večer dne 7. 1. 2021 mezi 21:23 hod. a 22:08 hod. zaklepal na dveře bytu poškozené B. W. v obci XY a začal – bezprostředně poté, co ho poškozená vpustila dovnitř – tuto tlouci svými pěstmi do oblasti hlavy. Mimo to poškozenou rdousil.
Poté si dle svého předem učiněného záměru vzal EC kartu poškozené, její mobilní telefon, mobilní část jejího telefonu k pevné lince, její klíče a peníze v hotovosti, aby si pro sebe ponechal a používal přinejmenším EC kartu a peníze v hotovosti.
Poté, co poškozené W. pohrozil, že ji zabije, pokud by informovala policii, byt opustil.
V časných ranních hodinách dne 8. 1. 2021, pravděpodobně v 2:00 hod., se vrátil do bytu poškozené W., která se již odebrala na lůžko, a pomocí klíče, který si odnesl, si otevřel dveře a poškozenou W. rdousil do té doby, dokud nakonec z důvodu nedostatku kyslíku nedošlo k jejímu úmrtí.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení §4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestných činů vraždy podle §140 tr. zákoníku, loupeže podle §173 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 tr. zákoníku).
7. Konkrétně protiprávní jednání odsouzeného vykazuje nejméně znaky zvlášť závažného zločinu vraždy podle §140 odst. 2, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku, zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. Odsouzený totiž úmyslně usmrtil po předchozím uvážení jinou osobu ve snaze zakrýt jiný trestný čin, proti jinému užil násilí v úmyslu se zmocnit cizí věci a konečně sobě bez souhlasu oprávněného držitele opatřil platební prostředek jiného. Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou proto splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený se dopustil nejzávažnější trestné činnosti vůbec, neboť trestní zákoník chrání lidský život jako nejdůležitější společenskou hodnotu a také svým jednáním porušil právem chráněný zájem na ochraně před násilným odnímáním movitých věcí, které má oprávněný u sebe či jinak ve své moci, jakož i zájem na řádném fungování bezhotovostního platebního styku. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl cizozemským soudem uložen trest odnětí svobody na doživotí, tedy nejpřísnější druh trestu, jaký lze pachateli v demokratickém právním státu uložit. V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení M. Ď. výše označeným cizozemským rozhodnutím hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 12. 2023
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu