ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.141.2023.1
sp. zn. 11 Tcu 141/2023-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. 11. 2023 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občanky České republiky M. N. , rozsudkem Zemského soudu Innsbruck, Rakouská republika, ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 24 Hv 65/21d, který nabyl právní moci dne 9. 10. 2021, v němž byla uznána vinnou jednak přečinem těžkého podvodu podle §146, §147 odst. 1 bod 1, §15 rakouského trestního zákoníku [bod I. 1. rozsudku], dále přečinem útisku podle §15, §105 odst. 1 rakouského trestního zákoníku [bod I. 3. a) rozsudku], přečinem ublížení na těle podle §83 odst. 1 rakouského trestního zákoníku [bod I. 3. b). rozsudku], přečinem odporu proti státní moci podle §15, §269 odst. 1 první případ rakouského trestního zákoníku [bod I. 4. rozsudku], a přečinem těžkého ublížení na těle podle §15, §83 odst. 1, §84 odst. 2 rakouského trestního zákoníku [bod I. 5. rozsudku], a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občanky České republiky M. N. , rozsudkem Zemského soudu Innsbruck, Rakouská republika, ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 24 Hv 65/21d, který nabyl právní moci dne 9. 10. 2021, a to pro přečin krádeže podle §127 rakouského trestního zákoníku [bod I. 2. rozsudku] a jemu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání třech měsíců.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu Innsbruck, Rakouská republika, ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 24 Hv 65/21d, který nabyl právní moci dne 9. 10. 2021, byla M. N., rozená B. (dále též jen „odsouzená“) uznána vinnou jednak přečinem těžkého podvodu podle §146, §147 odst. 1 bod 1, §15 rakouského trestního zákoníku [bod I. 1. rozsudku], dále přečinem krádeže podle §127 rakouského trestního zákoníku [bod I. 2. rozsudku], přečinem útisku podle §15, §105 odst. 1 rakouského trestního zákoníku [bod I. 3. a) rozsudku], přečinem ublížení na těle podle §83 odst. 1 rakouského trestního zákoníku [bod I. 3. b). rozsudku], přečinem odporu proti státní moci podle §15, §269 odst. 1 první případ rakouského trestního zákoníku [bod I. 4. rozsudku], a přečinem těžkého ublížení na těle podle §15, §83 odst. 1, §84 odst. 2 rakouského trestního zákoníku [bod I. 5. rozsudku], za což byla odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců za současného umístění do ústavu pro osoby jednající protiprávně a vyžadující odvykací léčbu. Současně byla odsouzená v jednom bodě podle §259 bod 3 rakouského trestního řádu (StPO) zproštěna podané obžaloby.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu Innsbruck se M. N. předmětné trestné činnosti dopustila v podstatě tím, že:
1) v obci XY a na jiných místech s úmyslem se neoprávněně obohatit naváděla pracovníky následujících lékáren předložením lékařského předpisu a předložením receptů, které sama opatřila razítkem receptu XY a které podepsala, které byly tedy zfalšované, tedy klamáním o skutečnostech, za použití zfalšovaných listin, totiž k vydání léků v celkové hodnotě EUR 825,89 které poškodily Österreichsche Gesundheitskasse (Rakouská zdravotní pojišťovna) (dříve Tiroler Gebietskrankenkasse (Tyrolská územní zdravotní pojišťovna)) jako nositele sociálního pojištění touto částkou na majetku, a sice
a) v době mezi 5. 12. 2019 a 10. 9. 2020 pracovníky Obere Stadtapotheke Kufstein tak, že předložila 31 zfalšovaných receptů, přičemž jeden skutek zůstal ve stádiu pokusu,
b) v době mezi 6. 12. 2019 a 2. 6. 2020 pracovníky Stadtapotheke zum Tiroler Adler v obci XY tak, že předložila 20 zfalšovaných receptů,
c) v době mezi 16. 12. 2019 a 13. 2. 2020 pracovníky Festungsapotheke v obci XY tak, že předložila 6 zfalšovaných receptů,
d) v době mezi 26.01.2020 a 15.05.2020 pracovníky Central-Apotheke v obci XY tak, že předložila 5 zfalšovaných receptů,
e) v době mezi 24. 11. 2019 a 12. 4. 2020 pracovníky Michaelis-Apotheke v obci XY tak, že předložila 3 zfalšované recepty,
f) v době mezi 13. 12. 2019 a 27. 5. 2020 pracovníky Stadt Apotheke v obci XY tak, že předložila 14 zfalšovaných receptů,
g) v době mezi 12. 1. 2020 a 31. 5. 2020 pracovníky Apotheke Kirchbichl tak, že předložila 2 zfalšované recepty;
2) odcizila cizí movité věci v hodnotě nepřesahující částku EUR 5.000 s úmyslem jejich přivlastněním obohatit neoprávněně sebe nebo nějakou třetí osobu, a sice
a) v již nezjistitelných dobách od září 2019 do 10. 9. 2020 ve větším počtu případů oprávněným osobám nemocnice XY, totiž 2 razítka na recepty používané při skutcích uvedených v bodě 1. a různé formuláře receptů nezjištěné hodnoty,
b) dne 6. 9. 2020 oprávněným disponentům nemocnice XY jeden stetoskop, oblečení pro zdravotní sestru, jednu čepici, jablka a jedny kalhoty,
c) dne 6. 9. 2020 poškozené D. Y. jeden klobouk v hodnotě EUR 40, přičemž skutek zůstal ve stadiu pokusu;
3) dne 6. 9. 2020
a) se pokusila poškozenou N. H. násilím přinutit k jednání, totiž k uvolnění dveří do parku, a to tak, že jí zasadila ránu pěstí do obličeje,
b) skutkem uvedeným v bodě 3. a) úmyslně ublížila poškozené N. H. na těle, čímž uvedená utrpěla zhmožděninu nosu;
4) dne 6. 9. 2020 se pokusila násilím zabránit příslušníkovi policie G. J. H. v úředním jednání, totiž v objasnění skutkového stavu, a to tak, že mu zasadila úder do obličeje a že se pokusila ho kopnout do oblasti genitálií;
5) dne 6. 9. 2020 se pokusila kopem popsaným v bodě 4) úmyslně ublížit na těle G. J. H., tedy úředníka během výkonu jeho úkolů nebo kvůli tomuto výkonu nebo během plnění jeho povinností nebo kvůli plnění jeho povinností.
3. Dne 20. 10. 2023 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu doručen návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na odsouzení M. N. rozsudkem Zemského soudu Innsbruck, Rakouská republika, ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 24 Hv 65/21d, který nabyl právní moci dne 9. 10. 2021, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě jsou ve vztahu k osobě odsouzeného splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona, a to ohledně výše uvedeného odsouzení německým soudem, toliko částečně.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzená M. N. je občankou České republiky, která byla odsouzena soudem jiného členského státu Evropské unie. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z nich (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Dále platí, že když je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, avšak některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna.
7. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u kterého není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se naopak zamítne.
8. Nejvyšší soud při posuzování případu odsouzené M. N. dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna stran skutku, ve kterém je rozsudkem Zemského soudu Innsbruck spatřován přečin krádeže podle §127 rakouského trestního zákoníku [bod I. 2. rozsudku].
9. Skutek popsaný pod bodem bod I. 2. citovaného rozsudku Zemského soudu Innsbruck, spočívající v tom, že odsouzená jednak v období od září 2019 do 10. 9. 2020 ve větším počtu případů oprávněným osobám nemocnice XY odcizila 2 razítka na recepty a různé formuláře receptů nezjištěné hodnoty, dale dne 6. 9. 2020 oprávněným disponentům nemocnice XY odcizila jeden stetoskop, oblečení pro zdravotní sestru, jednu čepici, jablka a jedny kalhoty, a téhož dne se pokusila ke škodě poškozené D. Y. odcizit jeden klobouk v hodnotě 40 EUR, totiž podle platné české právní úpravy nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty žádného z trestných činů uvedených ve zvláštní části trestního zákoníku.
10. Ze skutkových zjištění učiněných cizozemským soudem v této trestní věci je totiž zjevné, že v daném případě nedosahovala celková hodnota odsouzenou odcizených věcí hranice škody nikoli nepatrné [tj. ve smyslu §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku částky nejméně 10.000 Kč], která je zákonným kvalifikačním znakem skutkové podstaty přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) českého trestního zákoníku. Podmínka oboustranné trestnosti jednání, jímž byla pravomocně uznána vinnou citovaným rozsudkem Zemského soudu Innsbruck, přitom není dána ani dalšími zjištěnými okolnostmi, za kterých byly uvedené skutky spáchány, ale ani v návaznosti na bohatší trestní minulost odsouzené, neboť ta nebyla za jinou majetkovou trestnou činnost pravomocně odsouzena nebo potrestána v období posledních třech let předcházejících skutku, jímž byla uznána vinnou pod bodem I. 2. rozsudku Zemského soudu Innsbruck. Za tohoto stavu tak nebylo možné uvedené jednání odsouzené právně kvalifikovat jako výše citovaný trestný čin majetkového charakteru, přičemž v úvahu nepřichází ani použití jakékoli jiné skutkové podstaty obsažené ve zvláštní části trestního zákoníku České republiky.
11. Vzhledem k těmto skutečnostem Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně výše citovaného cizozemského odsouzení ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem I. 2. rozsudku Zemského soudu Innsbruck, Rakouská republika, ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 24 Hv 65/21d, který nabyl právní moci dne 9. 10. 2021, a tomuto skutku odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání třech měsíců, zamítl.
1. Naopak jde-li o skutky popsané pod body I. 1., I. 3. a), i. 3. b), I. 4. a I. 5., které Zemský soud Innsbruck ve svém rozsudku ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 24 Hv 65/21d, právně kvalifikoval jednak jako přečin těžkého podvodu podle §146, §147 odst. 1 bod 1, §15 StGB, dále jako přečin útisku podle §15, §105 odst. 1 StGB, přečin ublížení na těle podle §83 odst. 1 StGB, přečin odporu proti státní moci podle §15, §269 odst. 1 první případ StGB a přečin těžkého ublížení na těle podle §15, §83 odst. 1, §84 odst. 2 StGB, lze konstatovat, že se odsouzení týká skutků, které jednoznačně vykazují znaky trestného činu rovněž podle právního řádu České republiky, konkrétně v případě jednání popsaného pod bodem I. 1. přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, v případě jednání popsaného pod body I. 3. a) a I. 3. b) jednoho přečinu výtržnicví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a v případě jednání popsaného pod body I. 4. a I. 5. jednoho přečinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění Zemského soudu Innsbruck je totiž zřejmé, že se odsouzená v případě jednání popsaného pod bodem I. 1. obohatila tím, že uvedla jiného v omyl a způsobila tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou [tj. ve smyslu §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000 Kč]. Stran jednání popsaného pod body I. 3. a) a I. 3. b), jež z pohledu českého práva tvoří jeden nedělitelný skutek, se pak na místě veřejnosti přístupném dopustila hrubé neslušnosti tím, že napadla jiného, zatímco v případě jednání popsaného pod body I. 4. a I. 5., které z pohledu českého práva rovněž tvoří toliko jeden skutek, užila násilí pro výkon pravomoci úřední osoby. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona, když z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů bylo mimo jiné zjištěno, že předmětné rozhodnutí rakouského soudu dosud nebylo na území České republiky uznáno podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.
12. V posuzované věci jsou však ohledně výše uvedené trestné činnosti dány i podmínky materiální povahy, neboť odsouzená M. N. se během krátkého období (v rámci jednoho roku) opakovaně a ve větší míře dopouštěla různorodé trestné činnosti, když svým jednáním naplnila zákonné znaky více skutkových podstat úmyslných trestných činů. O společenské škodlivosti jejího jednání pak vedle povahy a charakteru jí páchaných trestných činů svědčí mimo jiné i její trestní minulost, když z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů plyne, že byla v rozmezí let 2012 až 2021 celkem sedmkrát pravomocně odsouzena pro trestnou činnost různorodého charakteru na území Rakouska a Spolkové republiky Německo, z čehož tak plynou její zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států. Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení osobě odsouzené nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
13. Nejvyšší soud tedy návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl pouze částečně, tj. pouze v rozsahu stanoveném v bodě I. výrokové části tohoto usnesení. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud rozhodl, že se pouze na pět z celkového počtu osmi skutků M. N., jimiž byla pravomocně uznána vinnou rozsudkem Zemského soudu Innsbruck, Rakouská republika, ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 24 Hv 65/21d, hledí jako na odsouzení soudem České republiky, v souladu s tím alikvotně snížil i tímto rozsudkem rakouského soudu uložený nepodmíněný trest odnětí svobody, a to z původního nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců na konečný jeden rok, který tak svým druhem i výměrou zcela odpovídá závažnosti jednání odsouzené popsanému pod body I. 1., I. 3 a), I. 3. b), I. 4. a I. 5. shora citovaného rozsudku Zemského soudu Innsbruck.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 11. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu