ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.146.2023.1
sp. zn. 11 Tcu 146/2023-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 22. 11. 2023 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky Z. S. , rozsudkem Zemského soudu Innsbruck, Rakouská republika, ze dne 13. 10. 2020, sp. zn. 24 Hv 91/20a-53, ve spojení s rozsudkem Vrchního Zemského soudu Innsbruck, Rakouská republika, ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 11 Bs 294/20b, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu Innsbruck, Rakouská republika, ze dne 13. 10. 2020, sp. zn. 24 Hv 91/20a-53, ve spojení s rozsudkem Vrchního Zemského soudu Innsbruck, Rakouská republika, ze dne 15. 12. 2020, sp. zn 11 Bs 294/20b, který nabyl právní moci téhož dne, byl Z. S. uznán vinným zločinem krádeže vloupáním podle §127, §129 odst. 1 bod 1, odst. 2 bod 1 a §15 rakouského trestního zákona, za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený Z. S. dopustil trestné činnosti tím, že : dne 5. 12. 2019 v obci XY a dne 6. 12. 2019 v obci XY vloupáním do obydlí, do kterého vnikl, popř. se pokusil vniknout odcizil, popř. se pokusil odcizit níže uvedeným poškozeným movité věci v hodnotě nepřesahující částku 5.000 euro, a to:
a) dne 5. 12. 2019 v obci XY z bytu rodiny G., do kterého se pokusil vniknout vypáčením vstupních dveří,
b) dne 6. 12. 2019 v obci XY, po vniknutí do hotelového pokoje hotelu XY za pomoci české zákaznické karty a manipulací se zámkem dveří, odcizil ke škodě ubytované S. C. z její kabelky peníze v hotovosti ve výši 1.000 euro.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený Z. S. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie) a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku, zčásti ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a porušování domovní svobody podle §178 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený Z. S. se pro svůj prospěch dopustil jednání, kterým byla způsobena vyšší škoda na cizím majetku a rovněž porušil nedotknutelnost obydlí jiné osoby. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že se této dopustil dvěma protiprávními útoky, jakož i způsobem jejich provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, je zřejmé, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení Z. S. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 11. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu