ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.150.2023.1
sp. zn. 11 Tcu 150/2023- 35
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 11. 2023 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky Z. O., rozsudkem Zemského soudu Kleve, Spolková republika Německo, ze dne 10. 8. 2020, sp. zn. 110 KLs-204 Js 22/20-16/20, který nabyl právní moci dne 11. 2. 2021.
Odůvodnění:
1. Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Kleve, Spolková republika Německo, ze dne 10. 8. 2020, sp. zn. 110 KLs-204 Js 22/20-16/20, který nabyl právní moci dne 11. 2. 2021, byl Z. O. (dále jen “odsouzený”) uznán vinným trestným činem dovozu omamných prostředků v množství větším než malém v jednočinném souběhu s napomáháním k obchodování s omamnými prostředky v množství větším než malém podle §29a odst. 1 č. 2, §30 odst. 1 č. 4, §1, §3, §33 německého zákona o nakládání s omamnými prostředky (BtMG) a §27, §52, §74b německého trestního zákoníku (StGB) a za to byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let.
2. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci dne 9. 11. 2023 návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
3. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že v daném případě nejsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
4. Z aktuálního opisu evidence Rejstříku trestů fyzických osob, jakož i dotčeného rozhodnutí krajského soudu Nejvyšší soud zjistil, že o uznání shora citovaného pravomocného rozsudku Zemského soudu Kleve, Spolková republika Německo, ze dne 10. 8. 2020, sp. zn. 110 KLs-204 Js 22/20-16/20, rozhodl dne 8. 3. 2023 svým rozsudkem sp. zn. 11 T 5/2022 Krajský soud v Brně. Citovaný rozsudek krajského soudu přitom nabyl právní moci dne 4. 4. 2023, tedy ještě před podáním výše uvedeného návrhu ministerstvem spravedlnosti. V důsledku uznání citovaného rozsudku německého soudu podle zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, se tak na něj hledí jako na odsouzení soudem České republiky. Rozhodnutí Nejvyššího soudu podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, by proto bylo za daného právního stavu ryze nadbytečné. Právní úprava zákona o Rejstříku trestů je přitom koncipována tak, aby rozhodnutí o uznání cizozemského rozhodnutí (rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie) a rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, resp. rozhodnutí Nejvyššího soudu podle §4a odst. 3 zákona, nestála vedle sebe.
5. Podle §4 odst. 4 zákona pokud byly do evidence Rejstříku trestů zaznamenány údaje o odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby podle odstavce 2 nebo 3 a soud podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení; Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání rozhodnutí. V posuzovaném případě proto Nejvyšší soud postupoval analogicky podle tohoto ustanovení a návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky v celém rozsahu zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 11. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu