ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.159.2023.1
sp. zn. 11 Tcu 159/2023-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 12. 2023 k podnětu Ministerstva spravedlnosti České republiky na zrušení usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 11 Tcu 167/2014, v trestní věci T. Š. , takto:
Podle §4 odst. 4 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, per analogiam , se usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 11 Tcu 167/2014, jímž bylo podle tehdy platného ustanovení §4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb. pravomocně rozhodnuto tak, že se na odsouzení občana České republiky T. Š., nar. 24. 5. 1967 v Plzni, rozsudkem Soudu v Sondrio, Italská republika, ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 81/08, hledí jako na odsouzení soudem České republiky, zrušuje.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 11 Tcu 167/2014, Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 7. 11. 2014, sp. zn. MSP - 241/2014-MOT-T/11, rozhodl tak, že se na odsouzení občana České republiky T. Š., rozsudkem Soudu v Sondrio, Italská republika, ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 81/08, který nabyl právní moci dne 16. 10. 2008, jímž byl uznán vinným trestnými činy loupeže podle čl. 628 odst. 1, 2 italského trestního zákona a ublížení na zdraví podle čl. 582 a 585, části první italského trestního zákona, v souvislosti s čl. 576 č. 1 a čl. 61 č. 2 italského trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a 1 (jednoho) měsíce, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Dne 4. 12. 2023 podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky pod sp. zn. MSP-737/2021-MOT-T/30, podnět ke zrušení výše uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, neboť bylo zjištěno, že v trestní věci vedené u Soudu v Sondrio, Italská republika, došlo ke zneužití identity T. Š. a trestnou činnost spáchal jiný, dosud neztotožněný pachatel, který jeho identitu zneužil. Tento podnět ministerstvo podložilo podrobným popisem skutečností, včetně k nim opatřených příloh, jež svědčí o tom, že T. Š. není pachatelem trestné činnosti, za kterou byl odsouzen výše již citovaným rozsudkem italského soudu. Rovněž italská strana potvrdila, že údaje poskytnuté českými orgány ohledně T. Š. neodpovídají osobě, která byla v Itálii odsouzena s touto identitou, ovšem s tím, že dotčená osoba (T. Š.) by měla požádat o přezkum odsuzujícího rozsudku podle příslušných ustanovení italského trestního řádu. Jestliže je zřejmé, že český občan T. Š. není pachatelem trestného činu, za který byl odsouzen, neboť pachatelem trestného činu je jiná osoba, která však byla odsouzena pod identitou T. Š., tak jde o případ zneužití identity. Podle navrhovatele jsou tak dány důvody, aby Nejvyšší soud rozhodl o zrušení svého rozhodnutí ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 11 Tcu 167/2014.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a zpětně shledal, že nebyly splněny zákonné podmínky pro zápis předmětného odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění účinném ke dni 25. 2. 2015, mohl Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podkladových materiálů, které byly v současné době Nejvyššímu soudu předloženy Ministerstvem spravedlnosti České republiky je zřejmé, že shora uvedené trestné činy loupeže podle čl. 628 odst. 1, 2 italského trestního zákona a ublížení na zdraví podle čl. 582 a 585 části první italského trestního zákona v souvislosti s čl. 576 č. l a čl. 61 č. 2 italského trestního zákona, nebyly spáchány občanem České republiky T. Š.m. Z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů plyne, že na jméno T. Š., je o předmětném odsouzení rozsudkem Soudu v Sondrio, Italská republika, ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 81/08, který nabyl právní moci dne 16. 10. 2008, je v něm veden záznam v bodě 8., tak i v bodě 1. jeho zvláštní části.
S ohledem na shora uvedené tak nelze než konstatovat, že citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 11 Tcu 167/2014, trpí zásadní vadou, neboť dotčeným rozsudkem Soudu v Sondrio, Italská republika, ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 81/08, který nabyl právní moci dne 16. 10. 2008, fakticky nebyl odsouzen občan České republiky T. Š., nýbrž zcela jiná osoba, která pouze identitu T. Š. zneužila. Vzhledem k závažnosti dopadů napadeného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 11 Tcu 167/2014, do osobní sféry T. Š. považuje Nejvyšší soud za nezbytné přistoupit k nápravě nastalého stavu. Jako významově nejbližší se jeví ustanovení §4 odst. 4 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, které upravuje možnost zrušení předchozího rozhodnutí o zaznamenání údajů o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby cizozemským soudem podle odstavce 2 nebo 3 tohoto ustanovení za situace, kdy bylo tuzemským soudem podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních následně rozhodnuto o uznání takového cizozemského rozhodnutí, jehož smyslem je zamezení situaci, kdy by v Rejstříku trestů bylo jedno odsouzení zapsáno dvakrát. Dané ustanovení v platném znění sice dopadá na odsouzení soudy jiných než členských států Evropské unie, nicméně platná právní úprava v současné době možnost zrušení rozhodnutí týkajícího se odsouzení členským státem Evropské unie výslovně neobsahuje, pročež je namístě postupovat podle pravidel analogie .
Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud z podnětu Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení a zrušil své předchozí rozhodnutí ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 11 Tcu 167/2014, v celém rozsahu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 12. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu