ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.160.2023.1
sp. zn. 11 Tcu 160/2023-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 12. 2023 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky V. S. , rozsudkem Soudního dvora v Perpignanu, Francouzská republika, ze dne 22. 2. 2021, sp. zn. 2127391662, který nabyl právní moci dne 15. 3. 2021, v němž byl uznán vinným trestným činem držení zboží nebezpečného pro veřejné zdraví (omamné látky) bez řádného povolení hodnoceného jako pašování podle čl. 419 §1, čl. 215, čl. 215-bis, čl. 38 §4 francouzského celního zákona a čl. 1 §5 odst. 3 francouzského Ministerského výnosu ze dne 11. 12. 2001 a čl. 1 §1 odst. 3 francouzského Ministerského výnosu ze dne 29. 7. 2003, a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání dvaceti sedmi měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky V. S. , rozsudkem Soudního dvora v Perpignanu, Francouzská republika, ze dne 22. 2. 2021, sp. zn. 2127391662, který nabyl právní moci dne 15. 3. 2021, a to pro trestný čin nepovolené dopravy zbraní, munice nebo jejich částí kategorie B podle čl. 222-54 odst. 1 francouzského trestního zákoníku, čl. 351-1 odst. 1, čl. L.311-2 odst. 1, 2º, čl. R.351-1 2º, čl. R.311-1 §III 13º, čl. R.311-2 §II C.S.I. a jemu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Soudního dvora v Perpignanu, Francouzská republika, ze dne 22. 2. 2021, sp. zn. 2127391662, který nabyl právní moci dne 15. 3. 2021, byl V. S. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným jednak trestným činem držení zboží nebezpečného pro veřejné zdraví (omamné látky) bez řádného povolení, hodnoceným jako pašování, podle čl. 419 §1, čl. 215, čl. 215-bis, čl. 38 §4 francouzského celního zákona a čl. 1 §5 odst. 3 francouzského Ministerského výnosu ze dne 11. 12. 2001 a čl. 1 §1 odst. 3 francouzského Ministerského výnosu ze dne 29. 7. 2003 a jednak trestným činem nepovolené dopravy zbraní, munice nebo jejich částí kategorie B podle čl. 222-54 odst. 1 francouzského trestního zákoníku, čl. 351-1 odst. 1, čl. L.311-2 odst. 1, 2º, čl. R.351-1 2º, čl. R.311-1 §III 13º, čl. R.311-2 §II C.S.I., za což byl odsouzen jednak k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, dále k trestu zákazu nosit/vlastnit zbraň na dobu pěti let, trestu zákazu vstupu do Francie na dobu pěti let a k trestu propadnutí zajištěných věcí (tj. zbraní, munice a motorového vozidla).
2. Podle skutkových zjištění Soudního dvora v Perpignanu se V. S. předmětné trestné činnosti v podobě nedovoleného držení omamných a psychotropních látek a nedovolené dopravy střelných zbraní a munice dopustil v podstatě tím, že:
1) dne 19. 1. 2021 v XY, na území Francouzské republiky, tedy mimo domov a bez legitimního důvodu, ačkoli je držitelem oprávnění k držení zbraně, dopravil zbraň nebo její zásadní části nebo munici klasifikované podle kategorie B, konkrétně dvě poloautomatické pistole českého původu, model 75 ráže 9 milimetrů, dále 94 kusů munice ráže 357, 93 kusů speciální munice ráže 38 a 90 kusů munice ráže 9 milimetrů, posuzovaných podle čl. 222-54 odst. 1 francouzského trestního zákoníku, čl. 351-1 odst. 1, čl. L.311-2 odst. 1, 2º, čl. R.351-1 2º, čl. R.311-1 §III 13º, čl. R.311-2 §II C.S.I.,
2) dne 19. 1. 2021 v XY, na území Francouzské republiky, nedovoleně dopravil látky nebo rostliny klasifikované jako omamné, a dále zde nedovoleně držel zakázané zboží, konkrétně 53,4 kilogramu metamfetaminu posuzovaného podle čl. 419 §1, čl. 215, čl. 215-bis, čl. 38 §4 francouzského celního zákona a čl. 1 §5 odst. 3 francouzského Ministerského výnosu ze dne 11. 12. 2001 a čl. 1 §1 odst. 3 francouzského Ministerského výnosu ze dne 29. 7. 2003.
3. Dne 8. 12. 2023 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu doručen návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na odsouzení V. S. rozsudkem Soudního dvora v Perpignanu, Francouzská republika, ze dne 22. 2. 2021, sp. zn. 2127391662, který nabyl právní moci dne 15. 3. 2021, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě jsou ve vztahu k osobě odsouzeného V. S. splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona toliko částečně.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený V. S. je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z nich (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Dále platí, že když je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, avšak některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna.
7. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u kterého není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se naopak zamítne.
8. Nejvyšší soud při posuzování případu odsouzeného V. S. dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna ve vztahu ke skutku, ve kterém je rozsudkem Soudního dvora v Perpignanu, Francouzská republika, ze dne 22. 2. 2021, sp. zn. 2127391662, který nabyl právní moci dne 15. 3. 2021, spatřován trestný čin nepovolené dopravy zbraní, munice nebo jejich částí kategorie B podle čl. 222-54 odst. 1 francouzského trestního zákoníku, čl. 351-1 odst. 1, čl. L.311-2 odst. 1, 2º, čl. R.351-1 2º, čl. R.311-1 §III 13º, čl. R.311-2 §II C.S.I. Daný skutek spočívající podle skutkových zjištění Soudního dvora v Perpignanu v tom, že odsouzený V. S. měl dne 19. 1. 2021 na území Francouzské republiky bez legitimního důvodu, ačkoli je držitelem oprávnění k držení zbraně, dopravit dvě poloautomatické pistole českého původu, model 75 ráže 9 milimetrů, dále 94 kusů munice ráže 357, 93 kusů speciální munice ráže 38 a 90 kusů munice ráže 9 milimetrů, totiž není podle platné české právní úpravy trestným činem, neboť ačkoli se jedná o předměty, konkrétně zbraně, k jejichž držení (přechovávání) je zapotřebí zvláštního povolení ve smyslu §279 či §280 českého tr. zákoníku, je z předmětného rozsudku francouzského soudu jednoznačně zřejmé, že odsouzený takovýmto povolením v rozhodné době řádně disponoval, byť bylo vydáno českými správními orgány. Vzhledem k těmto skutečnostem, kdy z hlediska dovození zákonné podmínky oboustranné trestnosti činu nepřichází v úvahu případné použití jiné skutkové podstaty obsažené ve zvláštní části trestního zákoníku České republiky, tak Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení ve vztahu k osobě V. S. stran tohoto skutku popsaného v citovaném rozsudku Soudního dvora v Perpignanu zamítl.
9. Naopak jde-li o zbylý skutek popsaný v rozsudku Soudního dvora v Perpignanu, jenž byl právně kvalifikován jako trestný čin držení zboží nebezpečného pro veřejné zdraví (omamné látky) bez řádného povolení, hodnoceného jako pašování, podle čl. 419 §1, čl. 215, čl. 215-bis, čl. 38 §4 francouzského celního zákona a čl. 1 §5 odst. 3 francouzského Ministerského výnosu ze dne 11. 12. 2001 a čl. 1 §1 odst. 3 francouzského Ministerského výnosu ze dne 29. 7. 2003, lze konstatovat, že toto odsouzení se týká skutku, který vykazuje zákonné znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky [konkrétně trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku] a je tedy oboustranně trestný. Ze skutkových zjištění učiněných příslušným francouzským soudem totiž jednoznančně vyplývá, že se v daném případě jednalo o neoprávněný dovoz metamfetaminu (tj. pervitinu) na území cizího státu, jakož i jeho následné neoprávněné přechovávání pro jiného, tedy návykové látky obsahující psychotropní látku, a to ve velkém rozsahu (tj. podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., ve spojení s rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněným pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., v množství větším než 1.500 gramů této drogy), a to za účelem jeho další distribuce třetím osobám. Tento skutek tedy splnil všechny formální podmínky pro postup podle ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
10. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený V. S. se jednáním popsaným shora pod bodem 2) dopouštěl úmyslné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána mimo jiné i mezinárodními úmluvami. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je přitom zvyšována zejména celkovým množstvím návykové látky, kterou měl v úmyslu dosažení vlastního obohacení dovézt na území Francie a zde následně přechovávat pro další osobu/osoby za účelem její distribuce, když jím držené množství 53,4 kilogramů metamfetaminu výrazně (více než 35krát) překročilo minimální hranici velkého rozsahu (tj. podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., ve spojení s rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněným pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., hranici 1.500 gramů této drogy). Rovněž ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byla za předmětné jednání popsané shora pod bodem 2), jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Soudního dvora v Perpignanu, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody.
11. S ohledem na výše uvedené tedy Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě V. S. vyhověl pouze částečně, tj. pouze v rozsahu stanoveném v bodě I. výrokové části tohoto rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud rozhodl, že se pouze na jeden z celkových dvou trestných činů V. S., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Soudního dvora v Perpignanu, Francouzská republika, ze dne 22. 2. 2021, sp. zn. 2127391662, který nabyl právní moci dne 15. 3. 2021, hledí jako na odsouzení soudem České republiky, v souladu s tím alikvotně snížil i původně uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců na konečných dvacet sedm měsíců, který svým druhem i výměrou zcela odpovídá závažnosti jednání odsouzeného popsanému shora pod bodem 2), resp. v rozsudku francouzského soudu, jímž byl uznán vinným trestným činem držení zboží nebezpečného pro veřejné zdraví (omamné látky) bez řádného povolení, hodnoceným jako pašování, podle čl. 419 §1, čl. 215, čl. 215-bis, čl. 38 §4 francouzského celního zákona a čl. 1 §5 odst. 3 francouzského Ministerského výnosu ze dne 11. 12. 2001 a čl. 1 §1 odst. 3 francouzského Ministerského výnosu ze dne 29. 7. 2003.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 12. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu