ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.25.2023.1
sp. zn. 11 Tcu 25/2023-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 23. 2. 2023 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky A. K., dříve S., nar. XY v XY, okres Karviná, rozsudkem Okresního soudu v Södertälje, Švédské království, ze dne 30. 7. 2021, sp. zn. B 1497/21, a to pro trestný čin nedovoleného nakládání s omamnými a psychotropními látkami závažného stupně, a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a 10 (deseti) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky A. K., dříve S., nar. XY v XY, okres Karviná, rozsudkem Okresního soudu v Södertälje, Švédské království, ze dne 30. 7. 2021, sp. zn. B 1497/21, a to pro trestný čin nedovoleného nakládání s omamnými a psychotropními látkami méně závažného stupně, a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) měsíců, se zamítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Södertälje, Švédské království, ze dne 30. 7. 2021, sp. zn. B 1497/21, který nabyl právní moci dne 20. 8. 2021, byl A. K. uznán vinným trestnými činy nedovoleného nakládání s omamnými a psychotropními látkami závažného stupně podle §1 odst. 1 bod 4) a 6) a §3 odst. 1 švédského trestního zákona o omamných a psychotropních látkách a nedovoleného nakládání s omamnými a psychotropními látkami méně závažného stupně podle §1 odst. 1 bod 6) a §2 švédského trestního zákona o omamných a psychotropních látkách. Za to byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený A. K. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:
prostřednictvím známého dostal nabídku na přepravu 399 gramů kokainu, za což měl obdržet odměnu 5.000 SEK (švédských korun). Se zadavatelem, jehož totožnost neznal, se setkal před obchodem XY, kde mu ukázal na nedalekou lavičku skrytou za křovím, kde měl později drogy vyzvednout. Následně za tímto mužem jel autem a ten mu ukázal, na která místa se má dodávka drog uskutečnit. V mobilu si označil místa jako 1, 2 a 3. Na místě číslo tři měl nechat dva ze čtyř balíčků drog, a na každém z předchozích míst vždy jeden balíček. V určený čas přijel na místo, kde měl drogy vyzvednout. Čekal u lavičky, jak bylo dohodnuto a poté přišli dva muži, kteří mu drogy předali. Ty si uschoval do kapsy a vrátil se s nimi k autu. Po několika metrech však byl zadržen policií. Pokusil se sice drogy ukrýt v zadním sedadle, ale povedlo se mu je pouze zasunout mezi sedadlo řidiče a spolujezdce, kde je policie následně objevila.
Při prohlídce jeho bydliště pak následně bylo nalezeno 0,29 gramů amfetaminu, o němž uvedl, že je jeho a přechovával jej pro svou potřebu.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení §4 odst. 4 se použije obdobně.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený A. K. je občanem České republiky a byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie).
Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, která se týká skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna, včetně jemu odpovídající části uloženého trestu. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, ohledně kterého se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, u něhož je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 zákona (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona zamítne.
S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že pokud jde o odsouzení pro jednání, v němž je v případě A. K. spatřován trestný čin nedovoleného nakládání s omamnými a psychotropními látkami závažného stupně, podle příslušných ustanovení švédského trestního zákona o omamných a psychotropních látkách, tak v tomto případě se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky, a to trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku. V tomto rozsahu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
S poukazem na shora uvedené však podle Nejvyššího soudu podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě jednání odsouzeného, v němž je spatřován trestný čin nedovoleného nakládání s omamnými a psychotropními látkami méně závažného stupně, podle příslušných ustanovení švédského trestního zákona o omamných a psychotropních látkách, když toto spočívá v podstatě v tom, že: „Při prohlídce bydliště odsouzeného pak bylo nalezeno 0,29 gramů amfetaminu, o němž uvedl, že je jeho a přechovával jej pro svou potřebu“.
Pokud jde o v úvahu přicházející trestný čin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 tr. zákoníku podle trestního zákona České republiky, s poukazem na závěry stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. soudních rozhodnutí a stanovisek a přílohy k němu, se za množství „větší než malé“ ve smyslu §284 odst. 1, 2 tr. zákoníku považuje 1,5 g drogy pervitinu o obsahu účinné psychotropní látky minimálně 0,5 g či 0,6 g soli hydrochloridu metamfetaminu.
Ze skutkových zjištění cizozemského soudu nicméně toliko vyplývá, že o bsah metamfetaminové báze zabaveného prášku činil odhadem 0,29 gramů. Je tak zřejmé, že množství drogy přechovávané pro svou potřebu nenaplnilo zákonný znak množství „větší než malé“. Protože v úvahu nepřichází použití ani jiné skutkové podstaty obsažené v trestním zákoně České republiky, tak Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení v této části (tj. ohledně tohoto skutku) a za něj odpovídajícího trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) měsíců zamítl.
V posuzované věci jsou dány podmínky materiální povahy. Odsouzený A. K. se pro svůj prospěch podílel na nedovoleném převozu kokainu určeného pro další distribuci. Dopustil se tak trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními smlouvami. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována tím, že se na této mělo podílet více osob, jakož i množstvím a druhem přepravované drogy. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný trest odnětí svobody.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. Přitom rozhodl tak, že část trestu A. K., ohledně něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, činí trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a 10 (deseti) měsíců, a to s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 2. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu