ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.254.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 254/2022- 37
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 11. 1. 2023 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. Č., dříve M. Č., nar. XY v XY, okres XY, rozsudkem Obvodového soudu v Chamu, Spolková republika Německo, ze dne 8. 8. 2016, sp. zn. 4 Ds 107 Js 29290/15, a to pro trestné činy úmyslného ublížení na těle ve dvou případech, z toho v jednom případě v jednočinném souběhu s urážkou, podle ustanovení německého trestního zákona, při zahrnutí trestu z rozsudku Obvodového soudu v Chamu, Spolková republika Německo, ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. 4 Ds 124 Js 2410/15, a tomu odpovídající části trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
II. Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky M. Č., dříve M. Č., nar. XY v XY, okres XY, rozsudkem Obvodového soudu v Chamu, Spolková republika Německo, ze dne 8. 8. 2016, sp. zn. 4 Ds 107 Js 29290/15, a to při zahrnutí trestu z rozsudku Obvodového soudu v Chamu, Spolková republika Německo, ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. 4 Ds 124 Js 2410/15, a to pro trestný čin poškození věci, podle ustanovení německého trestního zákona, a tomuto trestnému činu odpovídající část trestu v trvání 2 (dvou) měsíců se zamítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Chamu, Spolková republika Německo, ze dne 8. 8. 2016, sp. zn. 4 Ds 107 Js 29290/15, který nabyl právní moci 17. 8. 2016, byl M. Č. uznán vinným trestnými činy úmyslného ublížení na těle ve dvou případech, z toho v jednom případě v jednočinném souběhu s urážkou, ve vícečinném souběhu s poškozením věci podle §185, §194, §223 odst. 1, §230 odst. 1, §303 odst. 1, §303 c, §21, §52, §53, §54, §55, §64 německého trestního zákona, a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 2 (dvou) měsíců, a to při zahrnutí trestu z rozsudku Obvodového soudu v Chamu, Spolková republika Německo, ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. 4 Ds 124 Js 2410/15, který nabyl právní moci dne 7. 4. 2016.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený M. Č. dopustil trestné činnosti v níže uvedených bodech rozsudku tím, že:
1. dne 16. 9. 2015 v 17:10 hod. před obchodem Netto na adrese XY, zranil svědka T. G. tím, že jej minimálně jednou uhodil pěstí do oblasti ledvin. Poškozený tímto, jak odsouzený přinejmenším předpokládal a s čímž byl srozuměn, utrpěl nejen nepatrné bolesti. V návaznosti na to poškozeného G. urážel tím, že mu ukázal vztyčený prostředníček, aby vyjádřil své opovržení vůči němu,
2. dne 12. 12. 2015 ve 20:20 hod. odsouzený vnikl do domu obývaného větším počtem nájemníků na adrese XY v XY, přičemž poškodil dveře od bytu poškozené S. tím, že do nich kopl nohou. Tím způsobil škodu na cizím majetku ve výši 300 euro,
3. dne 14. 12. 2015 ve 23:45 hod. zranil ve společném bytě na adrese XY, v obci XY, J. K. tím, že poškozené hodil na hlavu její mobilní telefon, přičemž ji zasáhl do nosu, v důsledku čehož utrpěla krvácející odřeninu na nose a nejen nepatrné bolesti. Zranění poškozené odsouzený přinejmenším předpokládal a byl s ním srozuměn.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení §4 odst. 4 se použije obdobně.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený M. Č. je občanem České republiky a byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie).
Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týkají skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna, včetně jemu odpovídající části uloženého trestu. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, ohledně kterého se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, u něhož je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 zákona (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona, zamítne.
Pokud jde o odsouzení rozsudkem Obvodového soudu v Chamu, Spolková republika Německo, ze dne 8. 8. 2016, sp. zn. 4 Ds 107 Js 29290/15, pro skutky popsané pod body 1) a 3), v nichž je spatřován trestný čin úmyslného ublížení na těle ve dvou případech, z toho v jednom případě v jednočinném souběhu s urážkou, podle příslušných ustanovení německého trestního zákona, v tomto případě se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky, a to přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku (bod 1. rozsudku) a pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle §21 tr. zákoníku k §146 tr. zákoníku. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
S ohledem na výše uvedené oproti tomu podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku pod bodem 2) rozsudku, ve kterém je ve výše uvedeném jednání u M. Č. spatřován rovněž trestný čin poškození věci, podle příslušných ustanovení německého trestního zákona, spočívající v tom, že dne 12. 12. 2015 ve 20:20 hod. odsouzený vnikl do domu obývaného větším počtem nájemníků na adrese XY v XY, přičemž poškodil dveře od bytu poškozené S. tím, že do nich kopl nohou. Tímto vznikla škoda na cizí věci ve výši 300 euro.
Protože ke zvýšení hranice škody nepatrné ve smyslu §228 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z původních 5.000 Kč na 10.000 Kč došlo až novelou trestního zákoníku účinnou od 1. 10. 2020, přičemž M. Č. se jednání, jímž byl uznán vinným dotčeným rozsudkem cizozemského soudu, dopustil ještě před tímto datem (konkrétně dne 12. 12. 2015), je třeba při posuzování otázky oboustranné trestnosti činu postupovat podle §2 odst. 1 tr. zákoníku, tedy podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, resp. podle pozdějšího zákona, je-li to pro pachatele příznivější. Pro účely rozhodování stran splnění všech formálních podmínek ustanovení §4a odst. 3 zákona je přitom oboustrannou trestnost činu třeba posuzovat jako trestnost průběžnou, jež musí být dána jak v okamžiku spáchání dotčeného činu, tak v době, kdy je Nejvyšším soudem rozhodováno o návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona, že se na odsouzení českého občana soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky. Zjevně tedy celková výše způsobené škody nedosáhla hranice škody nikoli nepatrné ve smyslu §228 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (tj. hranice 10.000 Kč), jejíž způsobení je podle současného trestního zákoníku jedním z event. zákonných předpokladů pro naplnění znaku trestného činu poškození cizí věci podle §228 tr. zákoníku. Přitom z obsahu předložených podkladů nelze spolehlivě dovodit, že jednání M. Č. naplňovalo znaky jiného trestného činu, např. trestného činu porušování domovní svobody podle §178 tr. zákoníku. Nejvyšší soud proto návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení v této části (tj. ohledně tohoto skutku) a za něj odpovídajícího trestu zamítl.
S poukazem na shora uvedené podle Nejvyššího soudu podmínka oboustranné trestnosti činu je splněna i v případě skutků z rozsudku Obvodového soudu v Chamu, Spolková republika Německo, ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. 4 Ds 124 Js 2410/15, v nichž jsou spatřovány trestné činy ohrožení silničního provozu z nedbalosti v jednočinném souběhu s úmyslným řízením bez řidičského oprávnění ve vícečinném souběhu s nedovoleným vzdálením z místa nehody v jednočinném souběhu s úmyslným řízením bez řidičského oprávnění v jednočinném souběhu s úmyslnou opilostí v provozu, podle příslušných ustanovení německého trestního zákona, a jenž vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky, a to ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 tr. zákoníku, když tyto skutky spočívaly v podstatě v tom, že:
dne 31. 1. 2015 v 17.55 hod. jel odsouzený osobním motorovým vozidlem Audi B 5, reg. zn. XY, po ulici XY v XY, ačkoli byl v důsledku předchozího požití alkoholu nezpůsobilý k řízení a neměl, jak věděl, nezbytné řidičské oprávnění. Ze vzorku odebrané krve dne 31. 1. 2015 ve 20.01 hod. vyplynula koncentrace alkoholu v krvi ve výši 2,27 promile. V důsledku nezpůsobilosti k řízení podmíněné alkoholem vyjel ze svého jízdního pruhu, dostal do jízdního pruhu v protisměru, kde narazil do levé zadní strany osobního automobilu Nissan, reg. zn. XY, poškozené G. a dále do přední levé čelní strany, jakož i levé strany osobního automobilu Ford DA3, reg. zn. XY, poškozeného K., čímž vznikla škoda na cizí věci ve výši 4.232,15 euro. Kvůli značné podnapilosti musel počítat i s možností dopravní nehody, kterou způsobí ve stavu nezpůsobilosti k jízdě, a s jejími následky. Ačkoli nehodu zpozoroval, popř. počítal s tím, že vznikla nejen nevýznamná škoda na cizím majetku, opustil osobním automobilem místo nehody – jak věděl – bez nezbytného řidičského oprávnění a bez umožnění nezbytných zjištění.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. Č. se pro svůj prospěch dopustil protiprávního jednání, kterým bezdůvodně porušil fyzickou integritu jiných osob. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. Přitom rozhodl tak, že část trestu M. Č., ohledně něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky činí trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, a to s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 1. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu