ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.32.2023.1
sp. zn. 11 Tcu 32/2023-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. 2. 2023 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky D. H. , nar. XY v XY, rozsudkem Okresního soudu Mühldorf a. Inn, Spolková republika Německo, ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 1 Ds 230 Js 16040/14, který nabyl právní moci dne 9. 11. 2017, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Mühldorf a. Inn, Spolková republika Německo, ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 1 Ds 230 Js 16040/14, který nabyl právní moci dne 9. 11. 2017 (dále též jen „cizozemské rozhodnutí“), byl D. H. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem krádeže podle §242 odst. 1, §243 odst. 1 věta 2 č. 1 německého trestního zákoníku (StGB) , za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a pěti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Mühldorf a. Inn se odsouzený D. H. shora uvedené majetkové trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že:
dne 18. 9. 2013 v 03.30 hod. se odsouzený vloupal do podniku zemědělské techniky E., na adrese XY, a to tak, že cca 4,9 kg těžkou cihlou rozbil jednu tabuli výkladní skříně, načež odtud odcizil 7 kusů vysoce kvalitních řetězových pil zn. Husquarna v celkové hodnotě 3.868,- EUR, aby si tyto neoprávněně ponechal pro sebe, aniž by za ně zaplatil.
3. Dne 9. 2. 2023 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu Mühldorf a. Inn, Spolková republika Německo, ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 1 Ds 230 Js 16040/14, který nabyl právní moci dne 9. 11. 2017, ve vztahu k osobě odsouzeného D. H. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený D. H. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění příslušného německého soudu je totiž zřejmé, že si odsouzený přisvojil cizí věci tím, že se jich zmocnil, daný čin spáchal vloupáním a způsobil jím škodu nikoli nepatrnou [tj. ve smyslu §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000,- Kč]. Oboustranná trestnost jednání popsaného ve výrokové části rozsudku Okresního soudu Mühldorf a. Inn je přitom dána rovněž bohatší trestní minulostí odsouzeného, který se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl za takový čin (v podobě neoprávněného přisvojení si cizí věci) v posledních třech letech potrestán. Z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se odsouzený uvedeného jednání dopustil před uplynutím zákonné tříleté lhůty (z pohledu českého trestního práva rozhodné pro naplnění znaku speciální recidivy u přečinu krádeže ve smyslu §205 odst. 2 tr. zákoníku) poté, co dne 26. 9. 2012 vykonal nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti let, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 4. 2009, sp. zn. 1 T 22/2007, jímž byl pravomocně uznán vinným mimo jiné trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména povahou a způsobem provedení činu, když svým jednáním způsobil škodu v celkové výše 3.868 eur, která výrazně přesahuje minimální hranici škody nikoli nepatrné ve smyslu §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, resp. se významně blíží hranici větší škody ve smyslu §138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Současně nelze pominout ani bohatší trestní minulost odsouzeného, který byl v období let 1995 až 2021 na území České republiky již čtrnáctkrát soudně trestán, a to převážně pro trestnou činnost majetkového charakteru, byť v důsledku zahlazení části těchto odsouzení je na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Z výše uvedeného tak plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států, přičemž ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Mühldorf a. Inn, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku a pěti měsíců. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení D. H. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky, a to i přes delší časový odstup od spáchání dotčeného trestného činu.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 2. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu