ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.35.2023.1
sp. zn. 11 Tcu 35/2023-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 2. 2023 o podnětu Krajského soudu v Ostravě na zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2022, sp. zn. 11 Tcu 84/2022, v trestní věci J. K. , nar. XY v XY, takto:
Podle analogie §4 odst. 4 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2022, sp. zn. 11 Tcu 84/2022, jímž bylo ve smyslu ustanovení §4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně občana České republiky J. K. , nar. XY v XY, XY, rozhodnuto, že se na jeho odsouzení rozsudkem Zemského soudu v Salzburgu, Rakouská republika, ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 30 Hv 133/19p, hledí jako na odsouzení soudem České republiky, zrušuje .
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Salzburgu, Rakouská republika, ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 30 Hv 133/19p, který nabyl právní moci téhož dne, byl J. K. uznán vinným zločinem profesionálním způsobem za účelem výdělku provedené těžké krádeže vloupáním podle §127, §128 odst. 1 bod 5, §129 odst. 1 bod 1 a 2, §130 odst. 2 druhý případ, §15 odst. 1 rakouského trestního zákona, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků.
Nejvyšší soud k návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) rozhodl usnesením ze dne 6. 4. 2022, sp. zn. 11 Tcu 84/2022, tak, že se na odsouzení občana České republiky J. K. výše označeným rozsudkem cizozemského soudu, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Dne 15. 2. 2023 obdržel Nejvyšší soud sdělení Krajského soudu v Ostravě s podnětem na zrušení výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu ve vztahu k osobě odsouzeného J. K., neboť ohledně tohoto odsouzeného bylo rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. 67 T 10/2021, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 4. 2022, sp. zn. 2 To 19/2022 již rozhodnuto, že se předmětné cizozemské rozhodnutí, konkrétně rozsudek Zemského soudu v Salzburgu, Rakouská republika, ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 30 Hv 133/19p, uznává na území České republiky.
Nejvyšší soud danou věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zrušení usnesení, jímž ohledně občana České republiky J. K., výše označeným rozsudkem cizozemského soudu rozhodl, že se na jeho odsouzení hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Podle §4a odst. 3 zákona platí, že Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Podle §4 odst. 4 zákona platí, že pokud byly do Rejstříku trestů zaznamenány údaje o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby podle §4 odst. 2 nebo 3 zákona a soud podle zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení; Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání rozhodnutí. Na rozhodnutí cizozemského soudu nebo mezinárodního soudu zaznamenaná do evidence Rejstříku trestů podle §4 odst. 1 až 3 zákona se hledí jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 5 zákona).
Z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. 67 T 10/2021, bylo rozhodnuto, že se podle §306 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, na území České republiky uznává rozsudek Zemského soudu v Salzburgu, Rakouská republika, ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 30 Hv 133/19p, který nabyl právní moci téhož dne, jímž byl J. K. uznán vinným zločinem profesionálním způsobem za účelem výdělku provedené těžké krádeže vloupáním podle §127, §128 odst. 1 bod 5, §129 odst. 1 bod 1 a 2, §130 odst. 2 druhý případ, §15 odst. 1 rakouského trestního zákona, jehož se dopustil skutky v citovaném rozsudku Krajského soudu v Ostravě blíže popsanými a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků, přičemž podle práva České republiky by toto jeho jednání bylo kvalifikováno nejméně jako trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku tr. zákoníku.
Citovaným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. 67 T 10/2021, bylo současně rozhodnuto, že odsouzený J. K. podle §306 odst. 1 z. m. j. s. ve spojení s §124 odst. 4 z. m. j. s. vykoná na území České republiky trest odnětí svobody uložený mu rozsudkem Zemského soudu v Salzburgu, Rakouská republika, ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 30 Hv 133/19p, v trvání pěti roků, s tím, že pro jeho výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal odsouzený J. K., rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. 4. 2022, sp. zn. 2 To 19/2022 tak, že toto jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
I když se současná úprava ustanovení §4 odst. 4 zákona o Rejstříku trestů nevztahuje na odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie (srov. §4 odst. 2, 3 tohoto zákona), a v předmětné věci jde o odsouzení soudem Rakouské republiky (tedy členského státu Evropské unie), lze v posuzované věci aplikovat postup podle analogie §4 odst. 4 zák. č. 269/1994 Sb., který upravuje možnost zrušení předchozího rozhodnutí o zaznamenání údajů o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby cizozemským soudem podle odst. 2 nebo 3 tohoto ustanovení, jehož smyslem je zamezení situaci, kdy by v Rejstříku trestů bylo jedno odsouzení zapsáno dvakrát a to podle pravidel analogie (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2012, sp. zn. 11 Tcu 137/2012, ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 11 Tcu 99/2013, ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 11 Tcu 33/2016, ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 11 Tcu 54/2018, a ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 11 Tcu 150/2019). Z opisu Rejstříku trestů vyžádaného Nejvyšším soudem dne 17. 2. 2023 přitom vyplývá, že u odsouzeného J. K. je pod body 14) a 15) vykazováno dvakrát totéž předmětné odsouzení cizozemským soudem. A proto, byť dané ustanovení dopadá na odsouzení soudy jiných než členských států Evropské unie, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že takový nežádoucí stav je nutno odstranit jeho analogickou aplikací i v případě odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud zrušil své usnesení ze dne 6. 4. 2022, sp. zn. 11 Tcu 84/2022, jímž rozhodl, že se na odsouzení J. K. soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 2. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu