ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.39.2023.1
sp. zn. 11 Tcu 39/2023-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2023 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky B. W. , rozené H., nar. XY v XY, rozsudkem Okresního soudu Kaufbeuren, Spolková republika Německo, ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 2 Ds 220 Js 5709/16 (2), který nabyl právní moci dne 21. 11. 2017, při zahrnutí trestu z rozsudku Okresního soudu Kaufbeuren, Spolková republika Německo, ze dne 6. 6. 2016, sp. zn. 4 Ds 220 Js 17009/15, který nabyl právní moci dne 28. 9. 2016, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Kaufbeuren, Spolková republika Německo, ze dne 6. 6. 2016, sp. zn. 4 Ds 220 Js 17009/15, který nabyl právní moci dne 28. 9. 2016, byla B. W., rozená H. uznána vinnou trestným činem podvodu ve 3 případech ve vícečinném souběhu podle §263 a §53 německého trestního zákoníku (StGB) a odsouzena k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře šesti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Kaufbeuren se B. W. předmětné majetkové trestné činnosti dopustila v podstatě tím, že
nakupovala ve třech případech u firmy F., L. v obci XY potraviny, ačkoli, jak věděla, neměla peníze, aby je zaplatila. Na jejím účtu číslo XY u Stadtsparkasse Augsburg, směrové číslo banky 72050000, nebylo žádné dostačující krytí pro odpovídající inkaso vrubopisů EC karty, kterou zboží platila. V důvěře v tyto platby kartou bylo odsouzené zboží ve všech případech předáno bez zaplacení v hotovosti. Pokud by byly bývaly tyto nekryté vrubopisy známy, byla by odsouzená zboží obdržela nanejvýš proti zaplacení v hotovosti. Při nákupu jí vždy záleželo na tom, aby zboží vlastnila bez takové povinnosti k zaplacení v hotovosti. Odsouzená tímto ušetřila náklady ve výši kupní ceny předmětného zboží, čímž vznikla škoda v celkové výši 146,69 EUR. Jednotlivě se jednalo o následující jednání:
1. dne 8. 10. 2014 v 16:32 hod. potraviny v hodnotě 28,06 EUR,
2. dne 10. 10. 2014 v 15:26 hod. potraviny v hodnotě 87,64 EUR,
3. dne 10. 10. 2014 v 15:30 hod. potraviny v hodnotě 30,99 EUR.
3. Následně byla B. W., rozená H. rozsudkem Okresního soudu Kaufbeuren, Spolková republika Německo, ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 2 Ds 220 Js 5709/16 (2), který nabyl právní moci dne 21. 11. 2017, uznána vinnou trestným činem podvodu podle §263 I, 73, 73c německého trestního zákoníku (StGB). Za to byla odsouzena k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, a to při zahrnutí (a tedy zrušení) úhrnného trestu vytvořeného rozsudkem Okresního soudu Kaufbeuren Spolková republika Německo, ze dne 6. 6. 2016, sp. zn. 4 Ds 220 Js 17009/15, který nabyl právní moci dne 28. 9. 2016, jímž byla uznána vinnou trestným činem podvodu ve 3 případech ve vícečinném souběhu podle §263 a §53 německého trestního zákoníku (StGB).
4. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Kaufbeuren se B. W. předmětné majetkové trestné činnosti dopustila v podstatě tím, že
dne 28. 4. 2015 si objednala u firmy N., XY, XY, při předstírání své platební schopnosti a ochoty zaplatit ojeté osobní motorové vozidlo tov. zn. Peugeot 208 za cenu 13 300 EUR. Podle svého dříve učiněného záměru odsouzená nezaplatila osobní automobil, který jí byl v důvěře v její platební schopnost a v její ochotu zaplatit přenechán již dne 12. 3. 2015 a trvale přenechán ode dne 28. 4. 2015. Odsouzená si tímto ušetřila výdaje ve výši kupní ceny, čímž způsobila poškozené firmě škodu v odpovídající výši. Dne 9. 7. 2015 odsouzená vrátila dotčené vozidlo poškozené firmě, když za jeho užívání v měsících březen až červenec 2015 ušetřila výdaje ve výši 3.200 EUR, přičemž poškozené firmě zaplatila částku ve výši 400 EUR .
5. Dne 21. 1. 2023 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu Kaufbeuren, Spolková republika Německo, ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 2 Ds 220 Js 5709/16 (2), který nabyl právní moci dne 21. 11. 2017, při zahrnutí trestu z rozsudku Okresního soudu Kaufbeuren, Spolková republika Německo, ze dne 6. 6. 2016, sp. zn. 4 Ds 220 Js 17009/15, který nabyl právní moci dne 28. 9. 2016, jenž byl citovaným rozsudkem Okresního soudu Kaufbeuren sp. zn. 2 Ds 220 Js 5709/16 (2) v rámci ukládaného úhrnného trestu zrušen, ve vztahu k osobě odsouzené B. W., rozené H. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
6. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
8. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že B. W., rozená H. je občankou České republiky, která byla v obou případech odsouzena cizozemským soudem, a jednotlivá odsouzení se týkají skutků, jež vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky. Jednání odsouzené popsané ve výrokové části jednak rozsudku Okresního soudu Kaufbeuren ze dne 6. 6. 2016, sp. zn. 4 Ds 220 Js 17009/15, a jednak rozsudku Okresního soudu Kaufbeuren ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 2 Ds 220 Js 5709/16 (2), by přitom bylo podle příslušných právních předpisů České republiky namístě posoudit jako jeden skutek mající povahu jednoho pokračujícího přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, spáchaného celkem čtyřmi dílčími útoky. Ze skutkových zjištění Okresního soudu Kaufbeuren totiž vyplývá, že odsouzená více dílčími útoky – jež byly ve smyslu §116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku – sebe obohatila tím, že jiného uvedla v omyl a způsobila tak na cizím majetku větší škodu, tj. ve smyslu §138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 100.000 Kč. Oboustranná trestnost jednání popsaného ve výrokové části rozsudků Okresního soudu Kaufbeuren ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 2 Ds 220 Js 5709/16 (2), a ze dne 6. 6. 2016, sp. zn. 4 Ds 220 Js 17009/15, je přitom dána rovněž trestní minulostí odsouzené, která se výše uvedeného jednání dopustila přesto, že byla za takový čin (v podobě podvodného jednání) v posledních třech letech potrestána. Z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se odsouzená uvedeného jednání dopustila před uplynutím zákonné tříleté lhůty (z pohledu českého trestního práva rozhodné pro naplnění znaku speciální recidivy u přečinu podvodu ve smyslu §209 odst. 2 tr. zákoníku) poté, co byla rozsudkem Okresního soudu Landsberg a. Lech, Spolková republika Německo, ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 2 Ls 603 Js 114724/08, který nabyl právní moci dne 5. 5. 2010, uznána vinnou trestným činem podvodu podle německého trestního zákoníku a odsouzena k trestu odnětí svobody ve výměře jednoho roku a devíti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání tří let, resp. poté, co byla rozsudkem Okresního soudu Augsburg, Spolková republika Německo, ze dne 13. 2.2012, sp. zn. 10 Ds 309 Js 121235/11, který nabyl právní moci dne 21. 2. 2012, uznána vinnou trestným činem podvodu podle německého trestního zákoníku a odsouzena k původně podmíněně odloženému trestu odnětí svobody. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona.
9. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzené je zvyšována zejména způsobem provedení činu, když nelze pominout vyšší četnost jednotlivých útoků, kterých se odsouzená během relativně krátkého období cca šesti měsíců dopustila, jakož ani celkovou výši jí způsobené škody (tj. 13.446,69 EUR), která několikanásobně přesáhla minimální hranici větší škody ve smyslu §138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (tj. částku ve výši 100.000 Kč). Přehlédnout nelze ani její trestní minulostí, neboť v rozmezí let 1997 až 2020 byla celkem dvakrát trestně stíhána a odsouzena na území České republiky a dvakrát na území Spolkové republiky Německo, a to výhradně pro trestnou činnost stejného charakteru, tedy pro podvodná jednání, byť je v důsledku částečného zahlazení těchto odsouzení na ni třeba hledět tak, jako by nebyla odsouzena. Z výše uvedeného nicméně plynou zjevné sklony odsouzené k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, navíc páchaného na území více států, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení této nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
10. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzené byla za jednání, jímž byla pravomocně uznána vinnou rozsudkem Kaufbeuren ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 2 Ds 220 Js 5709/16 (2) (při zahrnutí trestu z rozsudku Okresního soudu Kaufbeuren ze dne 6. 6. 2016, sp. zn. 4 Ds 220 Js 17009/15) uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení B. W., rozené H. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky. K tomuto závěru přitom Nejvyšší soud dospěl i přes delší časový odstup od spáchání dotčeného jednání, neboť pominout nelze zejména charakter trestné činnosti odsouzené, četnost jí spáchaných útoků, jakož ani celkovou výši způsobené škody, její trestní minulost či druh a výměru ukládaného trestu.
11. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenované odsouzené zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 2. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu