ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.40.2023.1
sp. zn. 11 Tcu 40/2023-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 3. 2023 o podnětu Krajského soudu v Ostravě na zrušení usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. 11 Tcu 70/2007, v trestní věci J. K. , nar. XY v XY, takto:
Podle analogie §4 odst. 4 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. 11 Tcu 70/2007, jímž bylo podle tehdy platného ustanovení §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. K. , nar. XY v XY, okres Opava, rozsudkem Zemského soudu v Innsbrucku, Rakouská republika, ze dne 18. 12. 2006, sp. zn. 35 Hv 193/06m, zrušuje .
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Innsbrucku, Rakouská republika, ze dne 18. 12. 2006, sp. zn. 35 Hv 193/06m, který nabyl právní moci téhož dne, byl J. K. uznán vinným trestným činem krádeže dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle §127, §128 odst. 1 č. 4, §129 č. 1 a č. 2, §130 druhá věta druhý případ a §15 rakouského trestního zákona, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků.
Nejvyšší soud České republiky k návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení občana České republiky J. K. výše označeným rozsudkem rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů rozhodl podle tehdy platného ustanovení §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále též jen „zákon“) usnesením ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. 11 Tcu 70/2007, tak, že se údaje o tomto odsouzení J. K. výše uvedeným rozsudkem zaznamenají do evidence Rejstříku trestů.
Dne 22. 2. 2023 obdržel Nejvyšší soud sdělení Krajského soudu v Ostravě s podnětem ve smyslu §4 odst. 4 zákona na zrušení výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu ve vztahu k osobě odsouzeného J. K., neboť ohledně tohoto odsouzeného bylo rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 67 T 4/2008, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 2 To 109/2008, již rozhodnuto, že se předmětné cizozemské rozhodnutí, konkrétně rozsudek Zemského soudu v Innsbrucku, Rakouská republika, ze dne 18. 12. 2006, sp. zn. 35 Hv 193/06m, uznává na území České republiky.
Nejvyšší soud danou věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zrušení usnesení, jímž dříve rozhodl o zaznamenání údajů o odsouzení J. K. výše označeným rozsudkem cizozemského soudu do evidence Rejstříku trestů.
Podle tehdy platného ustanovení §4 odst. 2 zákona platilo, že Nejvyšší soud mohl na návrh Ministerstva spravedlnosti rozhodnout, že do evidence Rejstříku trestů se zaznamenají údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týkalo činu, který byl trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence byl odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Podle tehdy platného ustanovení §4 odst. 1 zákona platilo, že do evidence Rejstříku trestů se zaznamenávají též údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozhodnutí takového soudu rozhodl soud podle zvláštního právního předpisu a uznané rozhodnutí bylo cizozemským soudem vydáno pro čin trestný i podle právního řádu České republiky.
Podle §4 odst. 4 zákona (v platném znění) platí, že pokud byly do Rejstříku trestů zaznamenány údaje o odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby podle §4 odst. 2 nebo 3 zákona a soud podle zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dříve podle ustanovení §449 a násl. zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním) následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení; Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání rozhodnutí. Na rozhodnutí cizozemského soudu nebo mezinárodního soudu zaznamenaná do evidence Rejstříku trestů podle §4 odst. 1 až 3 zákona se hledí jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 5 zákona).
Z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 67 T 4/2008, bylo rozhodnuto, že se podle §452 odst. 3 tr. ř. uznává na území České republiky na základě Úmluvy o předávání odsouzených osob ze dne 21. 3. 1983 uveřejněné pod č. 553/1992 Sb. a Dodatkového protokolu ze dne 18. 12. 1997 k Úmluvě o předávání odsouzených osob ze dne 21. 3. 1983 (č. 167 a sdělení MZV 26/2003 Sb.m.s.), rozsudek Zemského soudu v Innsbrucku ze dne 18. 12. 2006, sp. zn. 35 Hv 193/06m, jímž byl J. K. uznán vinným ze spáchání zčásti dokonaného a zčásti ve fázi pokusu trestného činu živnostenské krádeže vloupáním podle §§127, 128 odst. 1 č. 4, 129 č. 1 a č. 2, 130 2. sazby 2. případu a §15 trestního zákona Rakouské republiky (podle trestního zákona České republiky se jedná o trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b, d), odst. 2 tr. zák. dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1, písm. b, d) odst. 2 tr. zák.) a odsouzen podle 2. trestní sazby §130 tr. zák. Rakouské republiky k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a podle §389 trestního procesního řádu k náhradě nákladů řízení. Rovněž bylo rozhodnuto, že podle §451 odst. 3 tr. ř. bude pokračováno ve výkonu uloženého trestu, jehož konec je stanoven na 23. 10. 2009, bez jeho přeměny.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal odsouzený J. K., rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26. 11. 20008, sp. zn. 2 To 109/2008, tak, že z podnětu odvolání odsouzeného podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle §452 odst. 3, odst. 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že se uznává na území České republiky na základě Úmluvy o předávání odsouzených osob ze dne 21. 3. 1983, uveřejněné pod č. 553/1992 Sb., a čl. 3 odst. 1, odst. 2 Dodatkového protokolu k Úmluvě o předávání odsouzených osob ze dne 18. 12. 1997 (č. 167 a sdělení Ministerstva zahraničních věcí 26/2003 Sb.m.s.), rozsudek Zemského soudu v Innsbrucku ze dne 18. 12. 2006, sp. zn. 35 Hv 193/06m, jímž byl J. K. uznán vinným ze spáchání zčásti dokonaného a zčásti ve fázi pokusu trestného činu živnostenské krádeže vloupáním podle §§127, 128 odst. 1 č. 4, 129 č. 1 a č. 2, 130 2. sazby 2. případu a §15 trestního zákona Rakouské republiky, což odpovídá právní kvalifikaci trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b, písm. d), odst. 2 tr. zák. dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1, písm. b, písm. d) odst. 2 tr. zák.) trestního zákona České republiky, a to pro skutky v citovaném rozsudku blíže popsané. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a podle §389 trestního procesního řádu Rakouské republiky k náhradě nákladů řízení.
Vrchní soud rovněž rozhodl, že podle §451 odst. 3 tr. ř. bude pokračováno ve výkonu uloženého trestu, jehož konec je stanoven na 23. 10. 2009, bez jeho přeměny.
Citovaným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci, byl tedy výše uvedený rozsudek Zemského soudu v Innsbrucku, Rakouská republika, ze dne 18. 12. 2006, sp. zn. 35 Hv 193/06m, uznán na území České republiky s účinky stanovenými v dříve platném §453 tr. ř.
I když se současná úprava §4 odst. 4 zákona o Rejstříku trestů nevztahuje na odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie (srov. §4 odst. 2, 3 tohoto zákona), a v předmětné věci jde o odsouzení soudem Rakouské republiky (tedy členského státu Evropské unie), lze v posuzované věci aplikovat postup podle analogie §4 odst. 4 zák. č. 269/1994 Sb., který upravuje možnost zrušení předchozího rozhodnutí o zaznamenání údajů o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby cizozemským soudem podle odst. 2 nebo 3 tohoto ustanovení, jehož smyslem je zamezení situaci, kdy by v Rejstříku trestů bylo jedno odsouzení zapsáno dvakrát a to podle pravidel analogie (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2012, sp. zn. 11 Tcu 137/2012, ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 11 Tcu 99/2013, ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 11 Tcu 33/2016, ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 11 Tcu 54/2018, a ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 11 Tcu 150/2019). Z opisu Rejstříku trestů vyžádaného Nejvyšším soudem dne 23. 2. 2023 přitom vyplývá, že u odsouzeného J. K. je pod body 9) a 10) vykazováno dvakrát totéž předmětné odsouzení cizozemským soudem. A proto, byť dané ustanovení dopadá na odsouzení soudy jiných než členských států Evropské unie, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že takový nežádoucí stav je nutno odstranit jeho analogickou aplikací i v případě odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud zrušil své usnesení ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. 11 Tcu 70/2007, ohledně zaznamenání údajů o předmětném cizozemském odsouzení J. K. do evidence Rejstříku trestů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 3. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu