ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.47.2023.1
sp. zn. 11 Tcu 47/2023-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. 3. 2023 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky S. R. , rozené R., nar. XY v XY, rozsudkem Okresního soudu Augsburg, trestního senátu s přísedícími, Spolková republika Německo, ze dne 7. 9. 2020, sp. zn. 2 Ls 306 Js 134337/19, který ve vztahu k její osobě nabyl právní moci dne 18. 9. 2020, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
II. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky L. L. , nar. XY v XY, rozsudkem Okresního soudu Augsburg, trestního senátu s přísedícími, Spolková republika Německo, ze dne 7. 9. 2020, sp. zn. 2 Ls 306 Js 134337/19, který ve vztahu k jeho osobě nabyl právní moci dne 12. 1. 2021, v němž byl uznán vinným trestným činem těžké krádeže spáchané organizovanou skupinou podle §242 odst. 1, 2, §243 odst. 1 věta 2 č. 3, §244a odst. 1, 2 německého trestního zákoníku (bod II. 1. rozsudku), a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců , hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
III. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky L. L. , nar. XY v XY, rozsudkem Okresního soudu Augsburg, trestního senátu s přísedícími, Spolková republika Německo, ze dne 7. 9. 2020, sp. zn. 2 Ls 306 Js 134337/19, a to pro trestný čin těžké krádeže spáchané organizovanou skupinou podle §242 odst. 1, 2, §243 odst. 1 věta 2 č. 3, §244a odst. 1, 2 německého trestního zákoníku (bod II. 2. rozsudku) a jemu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Augsburg, trestního senátu s přísedícími, Spolková republika Německo, ze dne 7. 9. 2020, sp. zn. 2 Ls 306 Js 134337/19, který nabyl právní moci ve vztahu k její osobě dne 18. 9. 2020, byla S. R. uznána vinnou trestným činem těžké krádeže spáchané organizovanou skupinou ve 3 případech, v jednom případě v jednočinném souběhu s profesionálně za účelem výdělku organizovanou skupinou spáchaným počítačovým podvodem, v jednočinném souběhu s pokusem o profesionálně za účelem výdělku organizovanou skupinou spáchaným počítačovým podvodem ve 3 případech v jednočinném souběhu podle §242 odst. 1, 2, §243 odst. 1 věta 2 č. 3, §244a odst. 1, §263 odst. 1, 2, 5, §263a odst. 1, 2, §22, §23 odst. 1, §25 odst. 2, §52, §53, §73, §73c německého trestního zákoníku, za což byla odsouzena k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a osmi měsíců.
2. Citovaným rozsudkem Okresního soudu Augsburg, trestního senátu s přísedícími, Spolková republika Německo, ze dne 7. 9. 2020, sp. zn. 2 Ls 306 Js 134337/19, který ve vztahu k jeho osobě nabyl právní moci dne 12. 1. 2021, byl současně L. L. uznán vinným trestným činem těžké krádeže spáchané organizovanou skupinou ve 2 případech podle §242 odst. 1, 2, §243 odst. 1 věta 2 č. 3, §244a odst. 1, 2, §25 odst. 2, §53 německého trestního zákoníku, za což byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců.
3. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Augsburg se S. R. a L. L. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustili v podstatě tím, že:
1) dne 27. 6. 2019 v 09:55 hod. byli odsouzení R. a L. společně s jednou další ženskou osobou, jejíž jméno není v současné době známé, pravděpodobně rovněž se členkou organizované skupiny, v obchodě R.-M., XY, XY, na loupežné výpravě a při vědomém rozdělení úkolů – nejprve nepozorovaně – odcizili kabelku poškozené P. včetně obsahu v celkové hodnotě cca 100 EUR, aby si ji ponechali bez oprávnění pro sebe.
2) dne 3. 7. 2019 odsouzená S. R. , jakož i jinak stíhaná A. L. odcizily podle společného plánu činu spolu s odsouzeným L. L. a s jinak stíhaným P. B., vesměs členy ostravské bandy, a v souladu se společnou úmluvou bandy v 19:30 hod. v obchodě R.-M., XY, XY, různé zboží v hodnotě 215,81 EUR, aby si je ponechali pro sebe, aniž by je zaplatili. Zatímco obě ženské členky bandy nechávaly zboží zmizet ve svých taškách, které si přinesly s sebou, oba mužští členové bandy jim dělali clonu a zajišťovali okolí. Po opuštění oblasti pokladen byly obě členky bandy osloveny detektivem v obchodě a nakonec odvedeny do kanceláře, zatímco oba mužští členové mohli nejprve bez poznání – ale zachycení na videozáznamu – uniknout.
3) dne 6. 7. 2019 odsouzená R. v 15:15 hod. společně a ve vědomé a chtěné součinnosti s jinak stíhaným P. B., který je rovněž členem ostravské bandy, odcizila v obchodě Kaufland na adrese XY, XY, peněženku z kabelky poškozené B. B., v níž se nacházela peněžní hotovost v hodnotě cca 120 EUR a kromě toho dvě EC karty, jedna jmenované poškozené a jedna poškozené T. A., aby si tyto ponechala bez oprávnění pro sebe. Dále se jmenovaná odsouzená a jinak stíhaný vydali k blízké bance Heidenheimer Volksbank na adrese XY, kde o něco později vyzvedli prostřednictvím EC karty odcizené předtím poškozené B. z jejího účtu peněžní hotovost ve výši 500 EUR, když přitom dobře věděli, že k použití karty nebyli oprávněni a že neměli na peníze žádný nárok. Rovněž nelze vyloučit, že na základě jednotného rozhodnutí o spáchání trestného činu chtěli potom znovu prostřednictvím této karty, jakož i dále prostřednictvím EC karty poškozené A., vybrat další peněžní hotovost v celkové výši 2.000 EUR, což se jim ale v rozporu s jejich představou o činu nepodařilo.
4. Dne 21. 3. 2023 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu doručen návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na odsouzení S. R. a L. L. rozsudkem Okresního soudu Augsburg, trestního senátu s přísedícími, Spolková republika Německo, ze dne 7. 9. 2020, sp. zn. 2 Ls 306 Js 134337/19, který nabyl právní moci ve vztahu k osobě S. R. dne 18. 9. 2020 a ve vztahu k osobě L. L. dne 12. 1. 2021, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
5. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona ve vztahu k osobě odsouzené S. R. zcela, zatímco ve vztahu k osobě odsouzeného L. L. toliko částečně.
6. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzení S. R. a L. L. jsou občané České republiky, kteří byli odsouzeni soudem jiného členského státu Evropské unie. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z nich (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Dále platí, že když je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, avšak některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna.
8. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u kterého není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se naopak zamítne.
9. Nejvyšší soud při posuzování případu odsouzeného L. L. dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku popsaného pod bodem 2), ve kterém je pravomocným rozsudkem Okresního soudu Augsburg, trestního senátu s přísedícími, Spolková republika Německo, ze dne 7. 9. 2020, sp. zn. 2 Ls 306 Js 134337/19, spatřován trestný čin těžké krádeže spáchané organizovanou skupinou podle německého trestního zákoníku (StGB ).
10. Skutek popsaný pod bodem 2) rozsudku Okresního soudu Augsburg spočívající v tom, že odsouzený L. L. měl dne 3. 7. 2019 s jinak stíhaným P. B. v souladu se společnou úmluvou dělat clonu a zajišťovat okolí, zatímco odsouzená S. R., jakož i jinak stíhaná A. L. odcizily v obchodě R.-M., XY, XY, různé zboží v hodnotě 215,81 EUR, aby si je ponechaly pro sebe, aniž by je zaplatily, není podle platné české právní úpravy trestným činem, neboť hodnota odcizených věcí nedosahovala ani hranice škody nikoli nepatrné [tj. ve smyslu §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku částky nejméně ve výši 10.000 Kč], čin nespáchal vloupáním, event. Na věci, kterou by měl jiný na sobě nebo při sobě, bezprostředně po činu se nepokusil uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí, čin nespáchal na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace osob, přičemž za uvedený čin ani nebyl v posledních třech letech odsouzen ani potrestán ve smyslu §205 odst. 1 a odst. 2 českého tr. zákoníku, přičemž v úvahu nepřichází ani použití jiné skutkové podstaty obsažené ve zvláštní části trestního zákoníku České republiky. Vzhledem k těmto skutečnostem Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení ve vztahu k osobě obviněného L. L. stran tohoto skutku popsaného pod bodem 2) citovaného rozsudku Okresního soudu Augsburg zamítl.
11. Pokud jde o zbylé skutky popsané pod body 1) až 3) (ve vztahu k osobě odsouzené R.), resp. pod bodem 1) (ve vztahu k osobě odsouzeného L. L.) rozsudku Okresního soudu Augsburg, které byly právně kvalifikovány jednak jako trestný čin těžké krádeže spáchané organizovanou skupinou ve 3 případech, v jednom případě v jednočinném souběhu s profesionálně za účelem výdělku organizovanou skupinou spáchaným počítačovým podvodem, v jednočinném souběhu s pokusem o profesionálně za účelem výdělku organizovanou skupinou spáchaným počítačovým podvodem ve 3 případech v jednočinném souběhu podle německého trestního zákoníku (v případě S. R.) a jednak jako trestný čin těžké krádeže spáchané organizovanou skupinou podle německého trestního zákoníku (v případě L. L.), lze konstatovat, že tato odsouzení se týkají skutků, které vykazují zákonné znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky [konkrétně v případě odsouzené S, R. pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, dílem v jednočinném souběhu s přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, a v případě odsouzeného L. L. samostatného přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku]. Oboustranná trestnost jednání S. R. popsaného pod body 1) až 3) rozsudku Okresního soudu Augsburg je přitom dána rovněž bohatší trestní minulostí odsouzené, která se výše uvedeného jednání dopustila přesto, že byla za takový čin (v podobě neoprávněného přisvojení si cizí věci) v posledních třech letech odsouzena. Z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se odsouzená uvedeného jednání dopustila před uplynutím zákonné tříleté lhůty (z pohledu českého trestního práva rozhodné pro naplnění znaku speciální recidivy u přečinu krádeže ve smyslu §205 odst. 2 tr. zákoníku) poté, co byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 5. 2018, sp. zn. 2 T 38/2018, pravomocně uznána vinnou mimo jiné přečinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, za což byla odsouzena k trestu domácího vězení ve výměře osmnácti měsíců, resp. poté, co byla trestním příkazem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 2 T 5/2018, pravomocně uznána vinnou mimo jiné přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, za což byla odsouzena k trestu odnětí svobody ve výměře dvanácti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání čtyřiceti osmi měsíců. Tyto skutky tedy splnily všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
12. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí I podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti obou odsouzených je zvyšována zejména okolnostmi a způsobem provedení činu, přičemž v případě odsouzené S. R. nelze pominout ani skutečnost, že tato svým jednáním, jehož se dopustila během krátké doby cca dvou týdnů, naplnila zákonné znaky skutkové podstaty více úmyslných trestných činů. Současně nelze přehlédnout ani bohatší trestní minulost obou odsouzených, ježto z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů plyne, že odsouzená S. R. byla v rozmezí let 2016 až 2018 na území České republiky celkem třikrát trestně stíhána a odsouzena, zatímco odsouzený L. L. byl v rozmezí let 2009 až 2017 na území České republiky trestně stíhán a odsouzen celkem desetkrát, a to oba odsouzení vesměs pro trestnou činnost majetkového charakteru, byť zčásti je v důsledku zahlazení odsouzení na ně třeba hledět tak, jako by nebyli odsouzeni. Z výše uvedeného nicméně plynou zjevné sklony obou odsouzených k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení (v případě L. L. navíc včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody) osobám odsouzených nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
13. Ve vztahu k druhu a výměře uložených trestů lze konstatovat, že odsouzené S. R. byla za předmětné jednání, jímž byla pravomocně uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu Augsburg, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let a osmi měsíců. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení S. R. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
14. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě odsouzené S. R. zcela vyhověl.
15. Naopak ve vztahu k osobě odsouzeného L. L. Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl pouze částečně, tj. pouze v rozsahu stanoveném v bodě II. výrokové části tohoto rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud rozhodl, že se pouze na jeden z celkových dvou trestných činů L. L., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Augsburg, trestního senátu s přísedícími, Spolková republika Německo, ze dne 7. 9. 2020, sp. zn. 2 Ls 306 Js 134337/19, který ve vztahu k jeho osobě nabyl právní moci dne 12. 1. 2021, hledí jako na odsouzení soudem České republiky, v souladu s tím alikvotně snížil i původně uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců na konečný jeden rok a tři měsíce, který svým druhem i výměrou zcela odpovídá závažnosti jednání odsouzeného popsanému pod bodem 1) citovaného rozsudku cizozemského soudu, jímž byl uznán vinným trestným činem těžké krádeže spáchané organizovanou skupinou podle německého trestního zákoníku.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 3. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu