ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.62.2023.1
sp. zn. 11 Tcu 62/2023-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. 5. 2023 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky E. A. , nar. XY v XY, rozsudkem Okresního soudu v Bayreuthu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 1 Ls 127 Js 7407/20, který nabyl právní moci dne 20. 5. 2021, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bayreuthu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 1 Ls 127 Js 7407/20, který nabyl právní moci dne 20. 5. 2021, byl E. A. (dale též jen “odsouzený”) uznán vinným jednak trestným činem nedovoleného dovozu omamných látek v množství větším než malém v 10 případech, každý v jednočinném souběhu s nedovoleným obchodováním s omamnými látkami v množství větším než malém, a dále trestným činem nedovoleného obchodování s omamnými látkami v 6 případech podle §1 odst. 1, §3 odst. 1 věta první bod 1, §29 odst. 1 věta první bod 1, odst. 3 věta druhá bod 1, §29a odst. 1 bod 2, odst. 2, §30 odst. 1 bod 4, §30 odst. 2 německého zákona o nakládání s omamnými prostředky (BtMG) a §52, §53, §64, §73 a §73c německého trestního zákoníku (StGB) . Za to byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, a to za současného nařízení umístění jeho osoby v léčebně závislostí.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Bayreuthu se E. A. výše uvedené drogové trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že
1) v pěti blíže nezjištěných dnech v době od 1. 3. 2018 do 30. 8. 2018 odsouzený, aniž by, jak věděl, měl potřebné povolení pro zacházení s omamnými látkami, převezl pokaždé 5 gramů metamfetaminu, s obsahem účinné látky minimálně 70%, z České republiky na území Spolkové republiky Německo, s úmyslem ho se ziskem prodat odděleně stíhanému A. P. ve městě XY, když nákupní cena činila 45 EUR a prodejní cena 80 EUR za jeden gram,
2) dne 16. 9. 2018 odsouzený, aniž by, jak věděl, měl potřebné povolení pro zacházení s omamnými látkami, dovezl 5 gramů metamfetaminu, s obsahem účinné látky minimálně 70%, na území Spolkové republiky Německo, které pak v XY prodal odděleně stíhané A. K. za cenu 90 EUR za jeden gram,
3) v následující době došlo do března 2019 k dalším obchodům s A. K., k čemuž odsouzený, aniž by, jak věděl, měl potřebné povolení pro zacházení s omamnými látkami, dovezl třikrát 15 gramů, jednou 20 gramů a jednou 30 gramů metamfetaminu, vždy s obsahem účinné látky minimálně 70%, z České republiky na území Spolkové republiky Německo, s úmyslem ho poté prodat A. K. ve městě XY za cenu 90 EUR za jeden gram,
4) v blíže nezjištěné době v srpnu 2019 odsouzený, aniž by, jak věděl, měl potřebné povolení pro zacházení s omamnými látkami, převezl 20 gramů metamfetaminu, s obsahem účinné látky minimálně 70%, na území Spolkové republiky Německo, aby z toho 17 gramů se ziskem prodal za cenu 70 EUR za jeden gram v XY – XY odděleně stíhané G.-B., když takto došlo nejméně ke třem následujícím obchodům s G.-B., pokaždé v množství 20 gramů pervitinu, s obsahem účinné látky minimálně 70%, když poslední obchod se uskutečnil mezi 22. 12. a 23. 12. 2019,
5) naposledy odsouzený, aniž by, jak věděl, měl potřebné povolení pro zacházení s omamnými látkami, převezl dne 16. 7. 2020 30 gramů metamfetaminu, s obsahem účinné látky minimálně 80%, na území Spolkové republiky Německo, když však při plánovaném prodeji v obci XY jednomu neveřejně vyšetřujícímu policistovi se zapojením svědkyně G.-B. došlo k jeho zatčení a zajištění drog.
3. Dne 28. 4. 2023 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Bayreuthu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 1 Ls 127 Js 7407/20, který nabyl právní moci dne 20. 5. 2021, ve vztahu k osobě E. A. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že E. A. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně jednak trvajícího zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (jednání popsané pod body 1. až 4.) a jednak samostatného přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku (jednání popsané pod bodem 5.). Ze skutkových zjištění Okresního soudu v Bayreuthu totiž jednoznačně vyplývá, že se v daném případě jednalo o neoprávněný dovoz pervitinu, tedy návykové látky obsahující psychotropní látku, a to ve značném rozsahu (tj. podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., ve spojení s rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněným pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., v množství větším než 150 gramů této drogy, resp. v množství větším než 50 gramů účinné látky), jakož i její následný prodej třetím osobám. Jednání odsouzeného popsané ve výrokové části rozsudku německého soudu pod body 1. až 4. by přitom bylo podle příslušných právních předpisů České republiky namístě posoudit jako jeden skutek mající povahu trvajícího trestného činu, neboť ze skutkových zjištění Okresního soudu v Bayreuthu je zřejmé, že odsouzený v témže časovém období pervitin opakovaně dovážel z České republiky na území Spolkové republiky Německo, kde jej za úplatu souběžně ve více případech, které nelze vzájemně oddělit, distribuoval dalším osobám. Naproti tomu jednání popsané pod bodem 5. bylo namístě posoudit jako samostatný skutek, byť naplňující zákonné znaky skutkové podstaty téhož trestného činu, neboť toto jednání bylo realizováno až s odstupem cca sedmi měsíců od jednání popsaného pod body 1. až 4., tzn. že mězi těmito skutky není dána blízká časová souvislost, díky níž by tvořily jeden kompaktní celek. Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky pro postup podle ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený E. A. se dopustil úmyslné trestné činnosti obecně nebezpečné, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána mimo jiné i mezinárodními úmluvami. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je přitom zvyšována zejména celkovým množstvím psychotropní látky, s níž za účelem dosažení vlastního obohacení nakládal, když dané množství metamfetaminu (cca 205 gramů ve vztahu k jednání popsanému pod body 1. až 4.) významným způsobem přesahuje minimální hranici tzv. značného rozsahu (tj. nejméně 150 gramů metamfetaminu, resp. nejméně 50 gramů účinné látky), stejně jako vyšší mírou jejich koncentrace, resp. kvality (metamfetamin obsahoval nejméně 70% účinné látky). Pominout nelze ani bohatší trestní minulost odsouzeného, který byl v rozmezí let 1998 až 2008 celkem devětkrát trestně stíhán a odsouzen na území České republiky a v letech 2016 a 2019 dvakrát též na území Spolkové republiky Německo, když se vždy jednalo o odsouzení pro majetkově motivovanou trestnou činnost či trestnou činnost drogového charakteru, byť v důsledku zahlazení části těchto odsouzení je na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Z výše uvedeného tedy plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států, přičemž ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, odsouzenému nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byla za předmětné jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Bayreuthu, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře tří let a šesti měsíců. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení E. A. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 5. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu