Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.05.2023, sp. zn. 11 Tcu 68/2023 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.68.2023.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.68.2023.1
sp. zn. 11 Tcu 68/2023- 23 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal dne 24. 5. 2023 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto: Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky, T. M., nar. XY v XY, okres XY, rozsudkem Okresního soudu v Siklósi, Maďarská republika, ze dne 17. 6. 2021, sp. zn. 2.B 30/2021/28, hledí jako na odsouzení soudem České republiky . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Siklósi, Maďarská republika, ze dne 17. 6. 2021, sp. zn. 2.B 30/2021/28, který nabyl právní moci téhož dne, byl T. M. uznán vinným trestným činem převaděčství ve spolupachatelství podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona Maďarské republiky, za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se T. M. dopustil trestné činnosti společně se dvěma dalšími pachateli v podstatě tím, že: v blíže nezjištěné době před 30. srpnem 2020 se odsouzený č. I. dohodl se svým známým arabského původu, kterého znal pouze jménem „A.“, žijícího v Rakousku, a který, jak odsouzený č. I. věděl, byl činný v oblasti převaděčství osob, že by propašoval cizí státní příslušníky nelegálně překračující jižní úsek maďarské státní hranice přes Maďarsko do Rakouska tak, že by se odsouzený č. I. setkal s nelegálními imigranty v Maďarsku - na základě informací, které mu poskytne „A.“, poté vyzvedne cizince osobním vozidlem a převeze je směrem do západní Evropy. „A.“ mu proto poslal zprávu s odkazem na online mapovou službu Google Maps, na níž byly vyznačeny osady XY a XY v okrese XY a prostřednictvím mobilního telefonu nebo aplikace pro zasílání zpráv Messenger mu poskytl další pokyny. Ten sdělil informace T. M. - odsouzenému č. II. a odsouzenému č. III., které požádal o součinnost, s čímž oba souhlasili. Na základě toho dne 30. srpna 2020 ve 23:38 hod., přijeli odsouzení na území Maďarska z Rakouska jako řidiči osobních aut Volkswagen Touareg s reg. zn. XY, Audi A4 s reg. zn. XY, a BMW 530 s reg. zn. XY, všechna české registrace, a přes XY, XY, XY, XY, XY se přesunuli směrem ke svému cíli, do župy XY. Na odpočívadle XY na dálnici M6 u XY odsouzení zastavili a zaparkovali vozidlo Volkswagen Touareg. T. M. poté přesedl do vozu BMW 530 řízeného odsouzeným č. I., a pokračovali směrem na XY a XY, přičemž vůz Audi A4 stále řídil odsouzený č. III. Odsouzení přijeli v časných ranních hodinách ve dvou jimi řízených osobních vozech poblíž osady XY na místo, které dříve určil „A.“, kde do dvou osobních automobilů nastoupilo 6-7 arabsky mluvících cizích státních příslušníků, s nimiž odsouzení ihned poté odjeli s cílem je převézt do Rakouska. Pohybu jejich vozidel si však povšiml útvar pohraniční policie Policejního ředitelství župy XY, který začal odsouzené sledovat a následně se je pokusil zastavit za použití světelné a zvukové signalizace. Ti však signály policie nerespektovali, ale namísto toho zrychlili a ve vysoké rychlosti nechali za sebou pronásledující policejní jednotku. Poté, co odsouzení dojeli do XY a vozidla zastavili, cizí státní příslušníci z nich vystoupili a utekli. Odsouzený č. III. nechal své vozidlo Audi A4 v pravém jízdním pruhu ve směru jízdy, poté nasedl do vozidla BMW 530, řízeného odsouzeným č. I. a pokusili se o útěk. Do pátrání po odsouzených se zapojily také útvary Pohotovostní policie a oddělení Pohraniční policie a Pořádkového oddělení Policejního ředitelství Siklós. Odsouzení zaznamenali zvýšenou přítomnost policistů, a proto odsouzený č. I. zastavil s osobním autem BMW 530 na spojovací silnici mezi XY a XY, poté všichni tři odsouzení vystoupili z vozidla a pokračovali v útěku pěšky, nicméně nakonec byli v zalesněné křovinaté oblasti podél silničního úseku mezi XY a XY zadrženi. Arabsky mluvící cizí státní příslušníci nepřekročili maďarskou státní hranici na hraničním přechodu ani v jeho úřední otevírací době, neboť neměli platný cestovní doklad opravňující k překročení hranice, neměli platné vízum ani do Maďarska, ani do Rakouska, tak ani do žádné jiné západoevropské zemi, a rovněž neprokázali účel pobytu, okolnosti ani finanční krytí odpovídající délce jejich plánovaného pobytu. Nelegálně tak překročili jižní úsek maďarské státní hranice, nelegálně se zdržovali v Maďarsku a v rozporu se zákonnými předpisy chtěli také překročit maďarsko-rakouskou státní hranici. Odsouzení si byli vědomi toho, že přistěhovalí cizinci nelegálně překročili maďarskou státní hranici, nelegálně se zdržovali v Maďarsku a chtěli se dostat do západní Evropy překročením maďarské státní hranice v rozporu s právními předpisy. Odsouzení tak ve spolupachatelství měli v úmyslu zajistit další přepravu arabsky mluvících cizích státních příslušníků, a pomoci těmto osobám překročit státní hranici v rozporu se zákonnými předpisy. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený T. M. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie) a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle §340 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona. V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený T. M. se pro svůj finanční prospěch podílel na ilegálním převozu většího množství cizinců přes státní hranici, a to v součinnosti s dalšími osobami. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení T. M. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 24. 5. 2023 JUDr. Antonín Draštík předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/24/2023
Spisová značka:11 Tcu 68/2023
ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.68.2023.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy:§4a odst. 3 předpisu č. 269/1994 Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Zveřejněno na webu:08/14/2023
Staženo pro jurilogie.cz:2023-09-09