ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.69.2023.1
sp. zn. 11 Tcu 69/2023-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2023 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky E. D. , nar. XY v XY, okres Cheb, rozsudkem Okresního soudu Wunsiedel, Spolková republika Německo, ze dne 30. 8. 2021, sp. zn. 5 Ds 1160 Js 2499/21, který nabyl právní moci dne 7. 9. 2021, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Wunsiedel, Spolková republika Německo, ze dne 30. 8. 2021, sp. zn. 5 Ds 1160 Js 2499/21, který nabyl právní moci dne 7. 9. 2021, byla E. D. (dále též jen “odsouzená”) uznána vinnou trestným činem padělání listin ve čtyřech případech ve vícečinném souběhu, z toho ve dvou případech v jednočinném souběhu s trestným činem podvodu a ve dvou případech v jednočinném souběhu s pokusem o trestný čin podvodu podle §267 odst. 1, §263 odst. 1, odst. 2, §22, §23 odst. 1, §52, §53 německého trestního zákoníku (StGB) , a odsouzena k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Wunsiedel se E. D. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustila v podstatě tím, že
odsouzená v dále uvedených případech vyplnila formuláře příkazů k úhradě SEPA společnosti Commerzbank AG tak, že jako majitelku účtu uvedla poškozenou J. S., která má u společnosti Commerzbank AG veden žirový účet s IBAN XY, jakož i uvedla následující příjemce plateb, částku platby a podepsala je podpisem poškozené; tyto formuláře příkazů k úhradě poté předložila příslušnému pracovníkovi společnosti Commerzbank AG, Schillerstr. 17 v XY, který maje zato, že se jedná skutečně o příkazy k převodu zákaznice J. S., měl tyto převody vyplnit:
|
Datum předložení
|
Datum provedení převodu
|
Příjemce platby
|
Převáděná částka
|
| 8. 1. 2021
|
8. 1. 2021
| E. D.
| 1.970,00 EUR
|
| 11. 1. 2021
| | J. D.
| 1.910,00 EUR
|
| 12. 1. 2021
|
12. 1. 2021
| E. D.
| 1.830,00 EUR
|
| 14. 1. 2021
| | V. D.
| 1.940,00 EUR
|
Zatímco převody ze dne 8. 1. 2021 a ze dne 12. 1. 2021 byly ze strany pracovníka společnosti Commerzbank AG takto podvodem provedeny a převáděné částky byly přijaty na účet odsouzené u společnosti Sparkasse Hochfranken s IBAN XY, nebyl převod ze dne 11. 1. 2021 oproti očekávání odsouzené proveden, neboť číslo IBAN bylo neúplné, a převod ze dne 14. 1. 2021 nebyl proveden, protože účet poškozené J. S. již nevykazoval žádné dostatečné krytí. Odsouzená, která věděla, že na převáděné částky neměla žádný nárok, se tímto způsobem neoprávněně obohatila ve výši přijatých částek, zatímco poškozené J. S. vznikla odpovídající škoda.
3. Dne 24. 5. 2023 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o to, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu Wunsiedel, Spolková republika Německo, ze dne 30. 8. 2021, sp. zn. 5 Ds 1160 Js 2499/21, který nabyl právní moci dne 7. 9. 2021, ve vztahu k osobě odsouzené E. D. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzená E. D. je občankou České republiky, byla odsouzena cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně pokračujícího přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, dílem spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu s pokračujícím přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea 1 a 2 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění německého soudu totiž jednoznančně plyne, že odsouzená více dílčími útoky - jež byly ve smyslu §116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku - sebe a jiného obohatila tím, že uvedla někoho v omyl a způsobila tak na cizím majetku větší škodu [tj. ve smyslu §138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 100.000,- Kč], byť zčásti k dokonání činu nedošlo. Současně tímto svým jednáním odsouzená opakovaně padělala jednorázový příkaz v úhradě, tedy platební prostředek požívající právní ochrany, v úmyslu použít jej jako pravý, načež jej jako pravý také použila. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzené je zvyšována nejen způsobem provedení činu, zejména četností jednotlivých dílčích útoků, jichž se dopustila během velmi krátké doby (cca šesti dnů), ale též skutečností, že svým jednáním naplnila zákonné znaky skutkové podstaty hned dvou úmyslných trestných činů, přičemž škoda, jíž svým jednáním způsobila, resp. se zčásti pokusila způsobit, výrazným způsobem přesahuje minimální hranici tzv. větší škody ve smyslu §138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, tedy hranici 100.000 Kč. Přehlédnout přitom nelze ani trestní minulost odsouzené, která byla v rozmezí let 2000 až 2022 celkem sedmkrát trestně stíhána a odsouzena, a to jak na území České republiky, tak na území Spolkové republiky Německo, a to pro různorodou trestnou činnost, včetně trestné činnosti majetkového charakteru, byť zčásti je v důsledku zahlazení odsouzení na ni třeba hledět tak, jako by nebyla odsouzena. Z výše uvedeného tedy plynou její zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států, přičemž ani několik předchozích pravomocných odsouzení osobě odsouzené nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzené byla za jednání, jímž byla pravomocně uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu Wunsiedel, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení E. D. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenované odsouzené zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 5. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu