ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.80.2023.1
sp. zn. 11 Tcu 80/2023-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 7. 2023 k podnětu Ministerstva spravedlnosti České republiky na zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2020, sp. zn. 3 Tcu 49/2020, v trestní věci D. J. , nar. XY v XY, takto:
Podle §4 odst. 4 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, per analogiam , se usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2020, sp. zn. 3 Tcu 49/2020, jímž bylo podle ustanovení §4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb. pravomocně rozhodnuto tak, že se na odsouzení občana České republiky D. J., nar. XY v XY, rozsudkem Obecného soudu v Turíně, Italská republika, ze dne 10. 11. 2016, sp. zn. 2463/2017, který nabyl právní moci dne 23. 3. 2018, hledí jako na odsouzení soudem České republiky, zrušuje.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 22. 10. 2020, sp. zn. 3 Tcu 49/2020, Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. MSP - 1398/2019-MOT-T/8, rozhodl tak, že se na odsouzení občana České republiky D. J., nar. XY v XY, rozsudkem Obecného soudu v Turíně, Italská republika, ze dne 10. 11. 2016, sp. zn. 2463/2017, který nabyl právní moci dne 23. 3. 2018, jímž byl uznán vinným trestným činem přechovávání odcizené věci podle článku 648 trestního zákoníku Italské republiky (bod a.) a trestným činem padělání podle §497a trestního zákoníku Italské republiky (bod b.), a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 5 (pěti) měsíců a pokutě ve výši 800 euro, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Dne 29. 6. 2023 podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky pod sp. zn. MSP-973/2022-MOT-T/23, podnět ke zrušení výše uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, neboť bylo zjištěno, že v trestní věci vedené u Obecného soudu v Turíně, Italská republika, došlo ke zneužití identity D. J. a trestnou činnost spáchal jiný, dosud neztotožněný pachatel, který identitu D. J. zneužil. Z obsahu tohoto podnětu se podávají následující skutečnosti:
Na výše jmenovaného D. J. vydalo Státní zastupitelství v Turíně evropský zatýkací rozkaz (příloha č. 2). Jmenovaný byl v roce 2019 v Itálii v XY předveden na policejní služebnu, kde byla provedena lustrace a následně byl propuštěn. Zadržen byl na základě tohoto evropského zatýkacího rozkazu i v jiných členských státech EU, kdy byl vždy po provedené kontrole propuštěn.
Následně si D. J. v rámci změny zaměstnání nechal vydat výpis z Rejstříku trestů, kdy zjistil, že v jeho Rejstříku trestů je zapsáno, že se dopustil trestné činnosti v XY, za což byl i pravomocně odsouzen. Vzhledem k tomu, že v Itálii nikdy trestně stíhán nebyl, podal dne 22. 9. 2022 trestní oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že se neznámý pachatel v nezjištěné době dopustil jednání, které má znaky přečinu poškození cizích práv dle ustanovení §181 tr. zákoníku tím, že si přisvojil jeho osobní údaje, kterými se pravděpodobně prokazoval při trestním řízení, které proti němu bylo vedeno na území XY (příloha č. 3). Trestní oznámení bylo postoupeno Policii ČR k dalšímu postupu (příloha č. 4).
Dne 6. 10. 2022 byly zahájeny úkony trestního řízení podle §158 odst. 3 tr. ř., kdy D. J. podal podrobnější vysvětlení k podanému trestnímu oznámení (příloha č. 5). Dne 13. 1. 2023 byla trestní věc podle ustanovení §159a odst. 5 tr. řádu odložena (příloha č. 6). Ze strany policie bylo jednáno s italskou stranou, kdy jí byly poskytnuty identifikační údaje D. J. k zapsání do Schengenského informačního systému. Provedeným šetřením v Schengenském informačním systému bylo mimo jiné zjištěno, že je zde umístěna fotografie osoby podezřelé, její otisky prstů a výčet dalších alias, které pachatel používá, neboť pravé jméno pachatele není známo. Stejně je tam umístěna i fotografie a otisky poškozeného D. J., který je označen jako poškozený (příloha č. 2).
Dne 4. 1. 2023 kontaktovalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky Ministerstvo spravedlnosti Itálie s žádostí o prověření notifikací ECRIS, a to s ohledem na možné zneužití identity D. J. s tím, že je nutné prověřit, zda D. J. byl opravdu pachatelem trestné činnosti, za kterou byl odsouzen. Stejně tak byla italská strana upozorněna na to, že bude třeba učinit změny jak v italském, tak i českém rejstříku trestu ohledně odsouzení D. J. (příloha č. 7).
Dne 12. 1. 2023 byla kontaktována i Prokuratura v Turíně, kterou Ministerstvo spravedlnosti České republiky taktéž informovalo o tom, že v trestní věci D. J. zřejmě došlo ke zneužití jeho identity, on sám nebyl nikdy v Itálii trestně stíhán, ani mu nebylo nikdy doručeno žádné rozhodnutí Italského soudu, a bylo odkázáno i na to, že tato věc byla řešena mezi SIRENE ČR a SIRENE Itálie. Italská Prokuratura byla požádána také o prověření toho, zda D. J. byl osobně přítomen u hlavního líčení, případně zda a jak mu bylo odsuzující rozhodnutí doručeno a jak byla osoba, která byla v Itálii odsouzena, identifikována právě pro účely hlavního líčení. I Prokuratura v Turíně byla upozorněna na to, že bude třeba učinit s ohledem na zjištění v této věci změny v rejstřících trestů (příloha č. 8).
Prokuraturou v Turíně bylo Ministerstvo spravedlnosti České republiky informováno o tom, že italská strana nemá v úmyslu zrušit příkaz k zatčení D. J., nar. XY v CZ, neboť příkaz k zatčení byl řádně vydán na osobu D. J. s číslem CUI: XY, a ne na D. J. s číslem CUI: XY, s tím, že jedinečný identifikační kód CUI je alfanumerický kód, který rozlišuje záznam otisků prstů osoby, která byla vyfotografována, a je automaticky generován systémem pro ukládání a vyhledávání otisků prstů a může patřit tedy pouze jedné osobě. Z toho vyplývá, že osoba, na kterou byl vydán v Itálii evropský zatýkací rozkaz, nemůže být nikdy zaměněna s panem D. J. s číslem CUI: XY, protože je systém AFIS považuje za různé fyzické osoby (příloha č. 9). Dále zaslala italská strana výpis z Rejstříku trestů pro osobu D. J., nar. XY (příloha č. 10).
Prokuratura v Turíně byla opětovně oslovena dne 3. 4. 2023, neboť nebylo reagováno na požadavky Ministerstva spravedlnosti České republiky o prověření tak, jak bylo žádáno (příloha č. 11). K opětovné žádosti Ministerstvo spravedlnosti obdrželo pouze vyjádření od Prokuratury v Turíně, ze kterého vyplývá, že italská strana nebude odvolávat evropský zatýkací rozkaz. Dále bylo sděleno, jaké je možné v Itálii podat opravné prostředky, a že osoba, která je v Itálii vedena pod identitou D. J. v některých případech u hlavního líčení byla, v jiných případech nebyla (příloha č. 12).
Italská strana, byť si je vědoma, že došlo ke zneužití identity D. J. nejen, že nehodlá odvolat vydaný evropský zatýkací rozkaz na D. J., ale dosud nepřistoupila k učinění příslušných změn zneužitého jména v rozsudcích a následně v Rejstříku trestů, což by se následně objevilo prostřednictvím Notifikace ECRIS i v záznamech, které jsou na D. J. vedeny Rejstříkem trestů ČR. S italskou stranou bylo v této věci také komunikováno i přímo styčným policejním důstojníkem České republiky působícím v Itálii, opět bohužel bez výsledku.
S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti, zejména s ohledem na to, že z přípisů Prokuratury v Turíně vyplývá, že osobu, na kterou byl vydán evropský zatýkací rozkaz, tj. D. J. s CUI XY, nelze zaměňovat s osobou D. J. s CUI XY, z čehož logicky vyplývá, že český občan D. J., narozený dne XY (tj. osoba s CUI XY) není pachatelem trestného činu, za který byl odsouzen, neboť pachatelem trestného činu je osoba s číslem průkazu CUI XY – tedy osoba neznámého jména, která však byla odsouzena pod identitou D. J., přičemž s přihlédnutím k výpisu z Schengenského informačního systému vyplývá, že u záznamu je uvedeno, že se v jeho případě jedná o zneužití identity.
Na základě výše uvedeného Ministerstvo spravedlnosti dospělo k závěru, že jsou dány důvody pro to, aby Nejvyšší soud rozhodl o zrušení usnesení ze dne 22. 10. 2020, sp. zn. 11 Tcu 49/2020.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a zpětně shledal, že nebyly splněny zákonné podmínky pro zápis předmětného odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, mohl Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podkladových materiálů, které byly v současné době Nejvyššímu soudu předloženy Ministerstvem spravedlnosti je zřejmé, že shora uvedený trestný čin přechovávání odcizené věci podle článku 648 trestního zákoníku Italské republiky (bod a.) a trestným činem padělání podle §497a trestního zákoníku Italské republiky (bod b.) nebyl spáchán dotčeným občanem České republiky D. J., nar. XY.
Ze shora uvedených skutečností totiž jasně plyne, že odsouzeným není D. J., nar. XY v XY, nýbrž jiný, dosud neztotožněný pachatel, který v dané věci zneužil jeho identitu. Jak vyplývá z předložených pokladových materiálů, D. J. byly již v roce 2012 odcizeny mimo jiné osobní doklady, což řádně ohlásil. Z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů současně plyne, že na jméno D. J. je o předmětném odsouzení rozsudkem Obecného soudu v Turíně, Italská republika, ze dne 10. 11. 2016, sp. zn. 2463/2017, který nabyl právní moci dne 23. 3. 2018, v opisu Rejstříku trestů veden záznam v bodě 4. tak i v bodě 3. jeho zvláštní části.
Ze sdělení Ministerstva spravedlnosti je tak zjevné, že italskou stranou bylo prokazatelně zjištěno, že pravým pachatelem výše uvedeného trestného činu zcela jistě nebyl D. J., nýbrž jiný dosud neztotožněný pachatel, který identitu D. J. zneužil a v dané trestní věci se před italským soudem prezentoval jeho jménem. I přes tyto skutečnosti nebyl italskou stranou, ač si je vědoma, že došlo ke zneužití identity D. J., a to ani přes urgence českých orgánů, odvolán evropský zatýkací rozkaz na D. J., ani učiněny jakékoliv kroky, jimiž by došlo ke změně údajů ohledně D. J. v dotčeném odsuzujícím rozsudku, resp. i příslušných evidencích Rejstříku trestů.
S ohledem na shora uvedené tak nelze než konstatovat, že citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2020, sp. zn. 3 Tcu 49/2010, trpí zásadní vadou, neboť dotčeným rozsudkem Obecného soudu v Turíně, Italská republika, ze dne 10. 11. 2016, sp. zn. 2463/2017, který nabyl právní moci dne 23. 3. 2018, fakticky nebyl odsouzen občan České republiky D. J., nar. XY, nýbrž zcela jiná osoba, která pouze identitu D. J. zneužila.
Zákon č. 269/1994 Sb. o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, neobsahuje žádné konkrétní ustanovení, které by s takovouto situací výslovně počítalo. Vzhledem k závažnosti dopadů napadeného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2020, sp. zn. 3 Tcu 49/2010, do osobní sféry D. J. (např. byl v cizině opakovaně krátkodobě zadržen) považuje Nejvyšší soud za nezbytné přistoupit k nápravě nastalého stavu, a to alespoň k důsledkům vztahujícím se k České republice. Jako významově nejbližší se jeví ustanovení §4 odst. 4 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, které upravuje možnost zrušení předchozího rozhodnutí o zaznamenání údajů o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby cizozemským soudem podle odstavce 2 nebo 3 tohoto ustanovení za situace, kdy bylo tuzemským soudem podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních následně rozhodnuto o uznání takového cizozemského rozhodnutí, jehož smyslem je zamezení situaci, kdy by v Rejstříku trestů bylo jedno odsouzení zapsáno dvakrát. Dané ustanovení v platném znění sice dopadá na odsouzení soudy jiných než členských států Evropské unie, nicméně platná právní úprava v současné době možnost zrušení rozhodnutí týkajícího se odsouzení členským státem Evropské unie výslovně neobsahuje, pročež je namístě postupovat podle pravidel analogie .
Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud z podnětu Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení, a zrušil své předchozí rozhodnutí ze dne 22. 10. 2020, sp. zn. 3 Tcu 49/2020, v celém rozsahu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 7. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu