ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.1024.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 1024/2023- 333
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2023 o dovolání obviněného L. P. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2023, č. j. 9 To 32/2023-275, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 124/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného L. P. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 1. 12. 2022, č. j. 3 T 124/2022-242, byli obvinění L. P. (dále jen „obviněný“) a P. M., , uznáni vinnými ze spáchání zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se – podle skutkových zjištění soudu prvního stupně – dopustili následovně:
dne 24. 1. 2022 okolo 13:10 hod. v XY, v ulici XY, u zdi objektu trafostanice a tepelné rozvodny, naproti vjezdu do podzemních garáží XY, společně přistoupili zezadu k poškozenému Z. V., kterého jeden z nich strčil, až poškozený upadl na zem, následně drželi poškozeného, aby se nemohl hýbat a obviněný P. M. i přes odpor poškozeného vytáhl poškozenému peněženku v hodnotě 10 Kč s občanským průkazem, průkazem zdravotní pojišťovny a finanční hotovostí ve výši 11 200 Kč, z pravé kapsy u kalhot, načež oba obvinění z místa s peněženkou, včetně shora uvedených věcí, utekli, čímž poškozenému Z. V. způsobili škodu ve výši 11 210 Kč.
2. Za uvedený trestný čin soud prvního stupně obviněnému uložil podle §173 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 48 (čtyřiceti osmi) měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Týmž rozsudkem daný soud rozhodl i o trestu spoluobviněného M.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které v záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) jako nedůvodné podle §256 tr. řádu zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Vojtěcha Veverky, advokáta, dovolání, a to s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), písm. h) a písm. m) tr. řádu. Obviněný má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, napadené rozhodnutí spolu s rozhodnutím soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, když není vůbec jasné a ani prokázané, zda byla jednáním obviněného naplněna zejména subjektivní stránka trestného činu, jímž byl uznán vinným, a přesto bylo jeho odvolání zamítnuto.
5. Konkrétně obviněný namítá absenci subjektivní i objektivní stránky trestného činu loupeže, resp. jejich neprokázání. Vysvětluje, že si nebyl vědom toho, že poškozeného chtěl spoluobviněný M. oloupit a do kontaktu s poškozeným se dostal pouze v reakci na výkřik spoluobviněného o tom, že poškozený má u sebe zbraň. Jen tím se ale nemohl dopustit daného trestného činu nebo být jeho spáchání spoluobviněným nápomocen. Dále uvádí, že výpovědi jeho a spoluobviněného se již od počátku značně rozcházely, když každý obviňoval ze spáchání trestného činu toho druhého. Má však za to, že jeho verze je věrohodnější, neboť spoluobviněný – na rozdíl od něj – poškozeného znal a mohl tak i vědět, že si tento na poště v XY (pozn. kde se oba spoluobvinění před spácháním činu spolu s poškozeným rovněž nacházeli) vyzvedával důchod. Z toho, že on i spoluobviněný následně šli stejnou trasou a jeli stejným autobusem jako poškozený nelze dovozovat jeho úmysl dopustit se trestného činu. Ačkoliv poškozený uvedl, že si myslí, že jej napadli dva muži, kteří seděli na lavičce, okolo které před incidentem procházel, z nichž jeden měl červenou a druhý černou bundu, tak z jeho výpovědi plyne, že při přepadení zaznamenal jen ruku v červené bundě, tedy spoluobviněného M. Jediným přímým důkazem, který by jej mohl usvědčovat ze spáchání daného trestného činu je tedy jen výpověď spoluobviněného, kterou má ale za nevěrohodnou, a to proto, že jej usvědčuje právě výpověď poškozeného.
6. Obviněný proto uzavírá, že jeho trestní stíhání nemělo být vůbec zahajováno, když jediným důkazem o jeho vině byla pouze výpověď spoluobviněného, kterou však vyvrací výpověď poškozeného. Má za to, že byl uznán vinným jen na základě neopodstatněných domněnek, a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a přikázal mu, aby věc znovu projednal a rozhodl, popřípadě aby zrušil rozsudek soudu prvního stupně a učinil stejný příkaz tomuto soudu.
7. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Martina Havlíková (dále jen „státní zástupkyně“), která po shrnutí dosavadního průběhu řízení a dovolací argumentace obviněného k této uvádí následující.
8. Tvrzení obviněného (pozn. nikde v dovolání explicitně nevyslovené) že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením je podle ní třeba odmítnout. Veškeré dovolací námitky navíc podle státní zástupkyně kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. K tomu státní zástupkyně připomíná skutkový stav trestní věci obviněného, tak jak byl zjištěn soudem prvního stupně a aprobován i soudem odvolacím a poukazuje na hodnotící úvahy soudů nižších stupňů. Souhlasí se závěrem, že jestliže poškozený uvedl, že jeden muž jej držel, aby se nemohl otočit, druhý mu z kapsy vytahoval peněženku a když se pokusil volat o pomoc, sevřeli mu krk, tak není možné, aby jeden člověk – jak tvrdí obviněný – zároveň druhého držel, bral mu peněženku, a ještě mu svíral krk; na trestném činu se proto jednoznačně museli podílet obviněný i spoluobviněný. Užitou právní kvalifikaci takového jednání shledává státní zástupkyně zcela přiléhavou.
9. V souladu s názorem druhostupňového soudu má proto za to, že meritorní rozhodnutí v této trestní věci není zatíženo vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání, přičemž obviněným deklarované dovolací důvody nebyly naplněny. Navrhuje tudíž, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné, přičemž z hlediska §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
10. Vyjádření státní zástupkyně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k případné replice . Tu však do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
12. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
13. Obviněný své dovolání opírá o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), písm. h) a písm. m) tr. řádu.
14. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu , který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí ( prvá alternativa ) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. řádu ( druhá alternativa ).
15. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu.
16. Těmito dovolacími důvody jsou důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu.
17. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů ( první varianta ) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech ( druhá varianta ) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy ( třetí varianta ).
18. V této souvislosti je vhodné připomenout, že smyslem tohoto dovolacího důvodu, který byl do trestního řádu začleněn jeho novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 1. 2022, je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Citovaný dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém , tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
19. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ( první alternativa ) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení ( druhá alternativa ). V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
20. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
21. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného usnesení odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací argumentace obviněného žádnému z jím uplatněných, ale ani jiných zákonných dovolacích důvodů neodpovídá. To proto, neboť obviněný nenamítá zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestných činů, jimiž byl uznán vinným a obsahem provedených důkazů [ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu], ale brojí toliko proti způsobu hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně s tím, že nabízí jejich vlastní hodnocení, které je odlišné od hodnocení, k němuž dospěl soud prvního stupně. Teprve na základě takto formulovaného vlastního hodnocení má obviněný skutková zjištění soudu prvního stupně a následné právní posouzení skutku za nesprávná. Takovým způsobem však dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) ani podle písm. h) [a tudíž ani podle písm. m)] tr. řádu účinně uplatnit nelze, neboť je to soud, který hodnotí provedené důkazy a zjišťuje skutkový stav věci v souladu se zásadami zakotvenými v §2 odst. 5 a 6 tr. řádu, nikoliv obviněný. V souladu s §265i odst. 2 tr. řádu uvádí Nejvyšší soud – stručně – k dovolacím námitkám obviněného následující.
22. Obviněný ani spoluobviněný nijak nezpochybňují, že byli oba přítomni incidentu s poškozeným (ostatně jejich výpovědi v tomto směru potvrzuje i výpověď poškozeného – viz bod 4. rozsudku soudu prvního stupně), avšak rozcházejí se v tom, kdo se na útoku podílel. Vzhledem k tomu, že ani kamerové záznamy, které zachytily pohyb obou obviněných před spácháním činu a bezprostředně po něm, nikoliv ale incident samotný (srov. bod 6. rozsudku soudu prvního stupně), do objasnění skutkového stavu nemohly vnést více světla, vycházel soud prvního stupně z výpovědi poškozeného. Ten popsal, že do něj pachatelé strčili, šli najisto po peněžence, kterou měl v kapse, jeden mu ji vzal a druhý jej přidržoval, aby se nemohl otočit nebo bránit, přičemž to, že jde o dva útočníky dovodil z počtu rukou. Snažil se zakřičet o pomoc, ale to mu třikrát přidrželi krk; ani jeden z útočníků podle něj při incidentu nemluvil (srov. bod 4. rozsudku soudu prvního stupně). Ze záznamu telefonátu na linku 158 pak vyplynulo, že poškozený uvedl, že jej přepadli dva a asi to byli ti z XY (pozn. které potkal na poště, kde si předtím vyzvedl důchod). Jestliže na základě takto zjištěného skutkového stavu věci oba soudy shodně uzavřely, že poškozeného napadli oba spoluobvinění (viz bod 12. rozsudku soudu prvního stupně a bod 7. usnesení odvolacího soudu), pak jejich hodnotící úvaze nelze ničeho vytknout a obhajobu obviněného, že se celého incidentu nijak neúčastnil, resp. se do něj vložil až když měl spoluobviněný zavolat, že poškozený má u sebe nůž, správně odmítly jako účelovou. Za takto zjištěného skutkového stavu přitom o subjektivní stránce ani o objektivní stránce trestného činu obviněného nepanovaly žádné pochybnosti a užitá právní kvalifikace je zcela správná. V podrobnostech Nejvyšší soud pro stručnost odkazuje na výše označené části přesvědčivého odůvodnění napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
23. Obviněný L. P. se podaným dovoláním dožadoval kasace v záhlaví označeného usnesení odvolacího soudu, potažmo i rozsudku soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že dovolací argumentace obviněného neodpovídala žádnému dovolacímu důvodu a Nejvyšší soud současně zjistil, že napadená soudní rozhodnutí nevykazují vady, které by jej opravňovaly k jejich zrušení podle §265k odst. 1 tr. řádu, odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. V souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 30. 11. 2023
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu