ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.1199.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 1199/2022-365
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2023 o dovolání obviněného J. C. , narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. 8. 2022, č. j. 31 To 137/2022-316, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 14 T 108/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného J. C. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 9. 2. 2022, č. j. 14 T 108/2021-269, byl obviněný J. C. (dále převážně jen „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že:
v okrese Jablonec nad Nisou v přesně nezjištěné době nejméně od 20. 6. 2019 do konce roku 2019, zejména v místě bydliště v XY v XY a v XY ulici XY na XY, po předchozí osobní nebo telefonické domluvě bez příslušného povolení Ministerstva zdravotnictví podle zák. č. 167/1998 Sb. o návykových látkách opakovaně prodal a daroval metamfetamin (pervitin), který náleží mezi psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a uvedené v příloze číslo 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek ve smyslu §44c odst. 1 z. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách ve znění pozdějších změn a doplňků, a prodal konopí (marihuanu), které je zařazeno do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách v příloze číslo 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek ve smyslu §44c odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách ve znění pozdějších změn a doplňků následujícím osobám,
v blíže nezjištěné době koncem roku 2019 poskytl nejméně ve dvou případech celkem 0,2 g metamfetaminu D. R., narozenému XY,
od blíže nezjištěné doby, nejméně však od 20. 8. 2019 do 11:15 hodin 21. 8. 2019 v XY a v ul. XY v XY, v XY a v okrese Jablonec nad Nisou v XY i jinde pro jiného za účelem další distribuce přechovával metamfetamin o celkové hmotnosti 29,45 g bez obalů s obsahem báze 18,24 g,
od blíže nezjištěné doby do dne 4. 11. 2019 poblíž domu č. p. XY v XY i jinde v okrese Jablonec nad Nisou pro jiného za účelem další distribuce přechovával metamfetamin o celkové hmotnosti 2,06 g s obsahem báze 0,99 g metamfetaminu,
a jednání se dopustil, ačkoli byl rozsudkem Okresního soudu Jablonec nad Nisou ze dne 25. 2. 2016, č. j. 2 T 62/2015, který nabyl právní moci dne 3. 5. 2016, odsouzen pro přečin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a s psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce 30 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 (osmnácti) měsíců, za současného zrušení výroků o trestu z rozsudků Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 31. 3. 2015, č. j. 4 T 141/2014-106, a ze dne 24. 11. 2014, č. j. 3 T 215/2014-84, a rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 13. 10. 2015, č. j. 5 T 98/2014-57, a obviněný nepodmíněný trest odnětí svobody vykonal dne 23. 10. 2017.
2. Za uvedený zvlášť závažný zločin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. 4 T 102/2019, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 55 To 76/2020, v právní moci od 28. 4. 2020, soud prvního stupně obviněnému uložil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci týkající se věcí konkretizovaných ve výroku o trestu jeho rozsudku. Současně soud prvního stupně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. 4 T 102/2019, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 55 To 76/2020, v právní moci od 28. 4. 2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 24. 8. 2022, č. j. 31 To 137/2022-316, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b) tr. řádu napadený rozsudek zrušil a podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným, že:
v okrese Jablonec nad Nisou v přesně nezjištěné době nejméně do konce roku 2019, zejména v místě bydliště v XY ulici v XY a v XY v ulici XY na XY, poskytl za protislužbu nejméně ve dvou případech D. R., narozenému XY, celkem 0,2 g metamfetaminu, a to bez příslušného povolení Ministerstva zdravotnictví podle zák. č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, ačkoliv metamfetamin (pervitin) náleží mezi psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a uvedené v příloze číslo 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek ve smyslu §44c odst. 1 z. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách ve znění pozdějších změn a doplňků,
od blíže nezjištěné doby, nejméně však od 20. 8. 2019 do 11:15 hodin 21. 8. 2019 v XY a v ul. XY v XY, v XY a v okrese Jablonec nad Nisou v XY i jinde pro jiného za účelem další distribuce přechovával metamfetamin o celkové hmotnosti 29,45 g bez obalů s obsahem báze 18,24 g,
od blíže nezjištěné doby do dne 4. 11. 2019 poblíž domu č. p. XY v XY i jinde v okrese Jablonec nad Nisou pro jiného za účelem další distribuce přechovával metamfetamin o celkové hmotnosti 2,06 g s obsahem báze 0,99 g metamfetaminu,
a jednání se dopustil, ačkoli byl rozsudkem Okresního soudu Jablonec nad Nisou ze dne 25. 2. 2016, č. j. 2 T 62/2015, který nabyl právní moci dne 3. 5. 2016, odsouzen pro přečin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a s psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce 30 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 (osmnácti) měsíců, za současného zrušení výroků o trestu z rozsudků Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 31. 3. 2015, č. j. 4 T 141/2014-106, a ze dne 24. 11. 2014, č. j. 3 T 215/2014-84, a rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 13. 10. 2015, č. j. 5 T 98/2014-57, a obviněný nepodmíněný trest odnětí svobody vykonal dne 23. 10. 2017.
4. Takto popsané jednání obviněného (jehož popis upravil co do doby a způsobu spáchání skutku, přičemž v návaznosti na to upravil i tzv. právní větu) odvolací soud [shodně jako soud prvního stupně] právně kvalifikoval jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Za tento zvlášť závažný zločin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. 4 T 102/2019, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 55 To 76/2020, v právní moci od 28. 4. 2020, odvolací soud obviněnému uložil (též shodně jako soud prvního stupně) podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci týkající se věcí konkretizovaných ve výroku o trestu jeho rozsudku. Současně odvolací soud podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. 4 T 102/2019, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 55 To 76/2020, v právní moci od 28. 4. 2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Matznera, advokáta, dovolání, a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. řádu, přičemž je přesvědčen, že je dán i dovolací důvod, jímž je porušení jeho ústavně zaručených práv, jakožto zvláštní dovolací důvod ve smyslu ustálené judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.
6. V podrobnostech dovolatel předně namítá, že soudy obou stupňů pochybily, když vycházely z jeho výpovědi a z výpovědi svědka D. R. z přípravného řízení, neboť pro tento postup nebyly splněny zákonné předpoklady podle §207 odst. 2 tr. řádu a §211 odst. 3 tr. řádu, a tedy rozhodná skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Poukazuje přitom jednak na svou rozdílnou výpověď v hlavním líčení, kdy jednoznačně uvedl, že jmenovanému svědkovi žádné drogy neprodal, oproti své výpovědi z přípravného řízení, jež s ohledem na rozpory byla v hlavním líčení čtena, a uvádí, že rozpory zcela zřetelně vysvětlil s tím, že v přípravném řízení poslechl svou tehdejší ustanovenou obhájkyni, která mu navrhla se doznat, takže si myslel, že to pro něj „bude lepší“. Současně zdůrazňuje, že v rámci výslechu v přípravném řízení navrhl sjednání dohody o vině a trestu, a má za to, že v rámci své výpovědi v přípravném řízení de facto prohlásil vinu, kdy se jednalo o prostředek jeho vlastní obhajoby, který v dané fázi trestního řízení na základě rady své obhájkyně zvolil, přičemž vzhledem k tomu, že ke sjednání dohody o vině a trestu následně nedošlo, nelze k takovému prohlášení přihlížet. Dále poukazuje na výpovědi svědka D. R. z přípravného řízení a hlavního líčení a vytýká soudu prvního stupně, že v tomto případě postupoval podle §211 odst. 3 tr. řádu, aniž by svůj postup jakkoli odůvodnil, a lze se jen domnívat, že důvodem pro takový postup byla skutečnost, že uvedený svědek se v podstatných bodech odchyloval od své dřívější výpovědi; s tímto však nesouhlasí a tvrdí, že tak tomu nebylo. Obviněný vytýká dále odvolacímu soudu, že se nikterak nevypořádal s jeho námitkou vznesenou v rámci odvolání, že soud prvního stupně vycházel z dalších procesně nepoužitelných důkazů, a to výpovědí svědků J. S. a V. H. a svědkyně M. P. V této souvislosti namítá, že i když soud prvního stupně výslech jmenovaných svědků zamítl, přesto z těchto výpovědí prostřednictvím „prosté komparace“ výpovědi obviněného s usnesením o zahájení trestního stíhání vycházel. Konečně dovolatel vyslovuje názor, že odvolací soud nesprávně právně kvalifikoval jeho jednání jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, když nebylo jakkoli prokázáno, že by pro jiného tyto látky opatřil nebo přechovával, a rozhodnutí tak spočívá na nesprávném právním posouzení. Tvrdí přitom, že z provedeného dokazování je zřejmé, když současně jeho výpověď je v tomto ohledu zcela konzistentní, že omamné a psychotropní látky (pervitin) měl jen a pouze pro svou vlastní potřebu; poukazuje na to, že z výpovědí svědkyň M. P., I. N. a L. N., které byly v hlavním líčení čteny postupem podle §211 odst. 1 tr. řádu, se podává, že k distribuci z jeho strany nedošlo, a ani z listinných důkazů nikterak nevyplývá, že by účelem držení omamných a psychotropních látek měla být distribuce, kdy tento závěr nelze opřít pouze o zajištění tzv. narkosáčků.
7. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. 8. 2022, č. j. 31 To 137/2022-316, a také rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 2. 2022, č. j. 14 T 108/2021-269, a věc vrátil soudu prvního stupně, aby tuto znovu projednal a rozhodl (pozn. obviněný zde jednak chybně označuje soud prvního stupně, když v dané věci tímto byl Okresní soud v Jablonci nad Nisou, a jednak přehlíží, že rozsudek soudu prvního stupně byl již zrušen rozsudkem odvolacího soudu).
8. K dovolání obviněného se vyjádřila Mgr. Ladislava Čarvaš, státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Po stručné rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného předně poukazuje na to, že v dané věci odvolací soud podle §258 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušil k odvolání obviněného rozsudek soudu prvního stupně a podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl o vině i trestu, a v této části tedy dovolání nespadá pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu ani v jedné z jeho alternativ. Dále uvádí, že celkový obsah námitek obviněného směřuje spíše k tomu, že soudy porušily principy spravedlivého procesu, mezi něž patří i princip presumpce neviny a z něj vyvěrající zásady a subprincipy (včetně zásady in dubio pro reo ). Zdůrazňuje, že ve světle ustálené judikatury je Nejvyšší soud oprávněn a povinen posoudit, zda porušení zásady in dubio pro reo nabylo závažnosti porušení ústavního práva stěžovatele na spravedlivý proces a v takovém extrémním případě by se i porušení této zásady mohlo stát dovolacím důvodem. Stejný význam má nyní dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ovšem samotné porušení zásady in dubio pro reo dovolacím důvodem není a ani být nemůže; v této části proto dovolání žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá.
9. V následujícím textu vyjádření se státní zástupkyně zaměřuje na další obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Konstatuje, že obviněný de facto namítá nesoulad skutkových zjištění s výsledky provedeného dokazování, avšak tento prvotně spatřuje zejména v tom, že soudy posoudily jako věrohodnou a pravdivou jeho výpověď, v rámci níž učinil doznání, a usvědčující výpověď svědka D. R., obě učiněné v přípravném řízení, a to oproti jejich výpovědím v hlavním líčení, které jsou svojí povahou opačné a obviněného ze souzeného trestného činu tzv. „vyviňují“, přičemž obviněný zdůrazňuje, že předmětné výpovědi z přípravného řízení, jež byly soudem prvního stupně v hlavním líčení provedeny v souladu s §207 odst. 2 tr. řádu a §211 odst. 3 tr. řádu, jsou procesně nepoužitelné; procesní nepoužitelnost svého doznání přitom shledává i v tom, že součástí jeho výpovědi byl i návrh na sjednání dohody o vině a trestu, a pokud ke sjednání takové dohody následně nedojde, není možné v dalším řízení k prohlášení viny přihlížet. Tuto námitku označuje státní zástupkyně za zcela lichou, neboť obviněný byl v přípravném řízení vyslechnut po procesně bezvadném zahájení trestního stíhání a po zákonném poučení ze strany policejního orgánu, kdy nevyužil svého práva ve věci nevypovídat a za účasti obhájkyně se k předmětné trestné činnosti doznal; doznání učinil částečně odkazem na obsah usnesení o zahájení trestního stíhání a částečně k věci spontánně vypověděl či odpověděl na doplňující otázky policejního orgánu, přičemž závěrem své výpovědi navrhl, aby bylo se státním zástupcem zahájeno jednání o sjednání dohody o vině a trestu. Státní zástupkyně vyslovuje názor, že dovolatel zcela záměrně a účelově zaměňuje doznání učiněné v rámci výslechu osoby obviněné s prohlášením viny ve smyslu §175a odst. 3 tr. řádu jakožto jedné ze zákonných podmínek, jejíž splnění je předpokladem sjednání dohody o vině a trestu mezi obviněným a státním zástupcem v přípravném řízení. Státní zástupkyně uvádí, že tak tomu v daném případě není a výpověď obviněného z přípravného řízení byla soudy zcela správně vyhodnocena jako způsobilá k řádnému provedení podle §207 odst. 2 tr. řádu. Ve vztahu k námitkám obviněného o procesní nepoužitelnosti výpovědí svědků J. S. a V. H. a svědkyně M. P. a dále o nezákonném provedení výpovědi svědka D. R. podle §211 odst. 3 tr. řádu státní zástupkyně dodává, že se jimi oba soudy již zabývaly a tyto lze označit za neopodstatněné. Zdůrazňuje rovněž to, že pokud soud prvního stupně prováděl komparaci usnesení o zahájení trestního stíhání s výpovědí obviněného v přípravném řízení, činil tak pouze v rámci vyvrácení argumentace obviněného o vlivu jeho původní obhájkyně, která ho měla přimět v přípravném řízení k doznání; obviněný totiž ve své prvotní výpovědi konkretizoval některé skutečnosti ve vztahu k výše jmenovaným svědkům, jež mu sice byly usnesením o zahájení trestního stíhání kladeny za vinu, avšak obviněným spontánně uváděné podrobnosti z něj rozhodně nevyplývaly, a tudíž je nepravděpodobné, že by na radu své obhájkyně potvrzoval něco, co v daném usnesení nebylo uvedeno. Poukazuje na to, že oba soudy, v rozporu s tvrzením obviněného, k výpovědím těchto svědků a částečně i k rozporné výpovědi svědka D. R. nepřihlížely, což dokonce vedlo soud prvního stupně k úpravě skutkové věty oproti obžalobě, odvolací soud pak k úpravě skutkové i právní věty oproti rozsudku soudu prvního stupně.
10. Státní zástupkyně konstatuje, že soud prvního stupně v bodu 10. odůvodnění svého rozsudku jednak zdůvodnil, proč neuvěřil výpovědi obviněného učiněné v hlavním líčení, kdy začal trestnou činnost popírat, a proč naopak vyhodnotil jako pravdivou jeho výpověď z přípravného řízení, a dále se vypořádal i s výpovědí svědka D. R., který v hlavním líčení začal popírat, že by od obviněného měl dostat nějaké návykové látky; výpověď jmenovaného svědka totiž navíc nezůstává osamocena, když trestná činnost obviněného je prokazována odposlechy telekomunikačního provozu, jejichž přepisy byly provedeny a z nichž je patrná komunikace obviněného stran prodeje návykových látek (je domlouváno místo a čas setkání a požadované množství návykové látky), a rovněž úředními záznamy Policie ČR o silničních kontrolách ze dne 21. 8. 2019 a ze dne 4. 11. 2019, výpověďmi zakročujících policistů, protokoly o vydání věcí souvisejících s distribucí drog i příslušnými odbornými vyjádřeními. Odvolací soud pak stvrdil závěry soudu prvního stupně s tím, že bylo možno vycházet z doznání obviněného a výpovědi svědka D. R. z přípravného řízení, ovšem upravil popis skutku co do doby páchání dané trestné činnosti a způsobu poskytování pervitinu svědku D. R. Státní zástupkyně neshledává žádný, natož pak extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a výsledky provedeného dokazování ani nepřípustnost důkazů v rozsahu uváděném dovolatelem. Zdůrazňuje, že obviněný přes tvrzenou procesní nepoužitelnost některých důkazů uplatňuje fakticky námitky, které směřují výhradně proti správnosti skutkových zjištění, jež učinil soud prvního stupně a z nichž vycházel odvolací soud, a jejich prostřednictvím se primárně domáhá změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, přičemž následně ze změny skutkových zjištění vyvozuje, že se činu v podobě, jak uzavřely oba soudy, nedopustil.
11. Pokud jde o námitky obviněného, jež tento podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, státní zástupkyně uvádí, že tyto sice odkazují na hmotněprávní pojmy, avšak jejich primární podstata spočívá v neztotožnění se s hodnotícími úvahami soudů, které na základě provedených důkazů dospěly k závěru, že jednání, kterého se obviněný dopustil, vykazuje znaky souzeného trestného činu. Konstatuje, že za situace, kdy dovolatel nesprávnost právního posouzení skutku ve skutečnosti dovozuje zejména z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak tento soudům nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení, a takové jeho námitky pak výše citovanému dovolacímu důvodu neodpovídají.
12. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem státní zástupkyně uzavírá, že argumentace obviněného neodpovídá jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu ani dovolacímu důvodu podle 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je neopodstatněná. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a učinil tak v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud učinil i jiné než navrhované rozhodnutí v neveřejném zasedání.
13. Vyjádření státní zástupkyně následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k jeho případné replice. Obviněný v této zdůrazňuje, že brojí proti skutkovým zjištěním z důvodu, že jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, a v návaznosti na to pak zcela logicky též proti právní kvalifikaci svého jednání. Nad rámec dovolacích námitek obviněný vytýká, že z protokolu o hlavním líčení konaném dne 19. 1. 2022 se nepodává, z jakého důvodu bylo přistoupeno k postupu podle §207 odst. 2 tr. řádu, tedy k přečtení protokolu o jeho dřívější výpovědi. V této souvislosti též uvádí, že nadále zastává stanovisko, že své doznání učinil v očekávání sjednání dohody o vině a trestu, jež však následně uzavřena nebyla. Obdobně jako v dovolání setrvává na názoru, že soud prvního stupně, přestože svědci J. S. a V. H. nebyli v hlavním líčení vyslechnuti a nebyly čteny ani jejich výpovědi z přípravného řízení, přistoupil k nepřípustné komparaci usnesení o zahájení trestního stíhání s jeho výpovědí z přípravného řízení. Je přesvědčen, že samotné usnesení o zahájení trestního stíhání není možné provést jako listinný důkaz a z jeho obsahu následně vycházet.
III.
Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
15. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
16. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opírá o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. řádu.
17. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. řádu (druhá alternativa) .
18. Jestliže v posuzované věci odvolací soud podle §258 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně a podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným a uložil mu trest, jak bylo výše podrobně uvedeno, tedy nerozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně, je zjevné, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu není dán ani v jedné z jeho alternativ, a tudíž opírá-li obviněný dovolání o citované zákonné ustanovení, jedná se o odkaz irelevantní.
19. Dalším dovolacím důvodem, který obviněný v dovolání uplatňuje, je důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, jenž je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
20. Konečně obviněný v dovolání deklaruje i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů ( první varianta ) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech ( druhá varianta ) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy ( třetí varianta ).
21. V této souvislosti je vhodné připomenout, že smyslem tohoto nového dovolacího důvodu, který byl do trestního řádu začleněn jeho novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 1. 2022, je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Citovaný dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém , tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
22. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
23. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací námitky obviněného, jejichž prostřednictvím namítá nesprávnost hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a zpochybňuje jimi učiněná skutková zjištění, neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Současně konstatuje, že argumentace obviněného vztahující se ke způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů, procesní použitelnosti některých z nich a skutkovým závěrům učiněným soudy na podkladě provedeného dokazování, byť tuto je možné podřadit pod další obviněným tvrzený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, není opodstatněná. K jednotlivým dovolacím argumentům – v souladu s dikcí §265i odst. 2 tr. řádu – uvádí Nejvyšší soud následující.
24. Obviněný s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu rozporuje právní kvalifikaci svého jednání s tím, že nebylo jakkoli prokázáno, že by pro jiného opatřil nebo přechovával omamné a psychotropní látky, konkrétně pervitin. Poukazuje přitom na to, že z výpovědí svědkyň M. P., I. N. a L. N., které byly v hlavním líčení čteny postupem podle §211 odst. 1 tr. řádu, se podává, že k distribuci z jeho strany nedošlo, a z listinných důkazů rovněž nikterak nevyplývá, že by účelem držení pervitinu měla být distribuce; tvrdí naopak, že z provedeného dokazování a jeho zcela konzistentní výpovědi je zřejmé, že pervitin měl jen a pouze pro vlastní potřebu.
25. Takové výhrady rozhodně nelze považovat za relevantně uplatněné, neboť směřují výlučně do hodnocení provedených důkazů ze strany soudů a do skutkových zjištění, která po tomto hodnocení učinily. Je tudíž zřejmé, že ačkoli obviněný ve svém dovolání formálně deklaruje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, po stránce věcné v této části dovolání uplatňuje námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhá odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily oba soudy nižších instancí, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a to v souladu s jím předkládanou verzí skutkového děje.
26. Stěžejní argumentace obviněného, jejímž prostřednictvím tento zpochybňuje správnost skutkových zjištění učiněných oběma soudy na podkladě provedených důkazů, obsahově odpovídá poslednímu jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a to jeho první variantě. Byť totiž ve smyslu druhé varianty citovaného dovolacího důvodu namítá, že rozhodná skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, za něž považuje zejména výpověď svou a výpověď svědka D. R. z přípravného řízení (a dále svědků J. S., V. H. a M. P.), a to z důvodu, že nebyly splněny zákonné podmínky pro přečtení protokolu o jeho dřívější výpovědi podle §207 odst. 2 tr. řádu a pro přečtení protokolu o dřívější výpovědi svědka podle §211 odst. 3 tr. řádu, ve skutečnosti jsou zcela zjevně podstatou jeho dovolací argumentace námitky směřující proti způsobu hodnocení provedených důkazů soudy a správnosti jimi učiněných skutkových zjištění, když nesouhlasí s tím, že soudy vyhodnotily jako pravdivé předmětné výpovědi z přípravného řízení (a nikoli z hlavního líčení) a skutková zjištění učinily na jejich podkladě, tedy námitky týkající se nesouladu, resp. zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů.
27. Nad rámec tohoto konstatování Nejvyšší soud považuje za potřebné uvést stran procesní použitelnosti výše zmíněných důkazů následující skutečnosti. Jestliže obviněný tvrdí, že nebyly splněny zákonné předpoklady podle §207 odst. 2 tr. řádu a §211 odst. 3 tr. řádu pro přečtení jeho výpovědi z přípravného řízení a výpovědi svědka D. R. z přípravného řízení v hlavním líčení, nelze mu přisvědčit. Soud prvního stupně v hlavním líčení konaném dne 19. 1. 2022 podle §207 odst. 2 tr. řádu přečetl protokol o výslechu obviněného z přípravného řízení ze dne 4. 5. 2021 (na č. l. 10 až 12 spisu), neboť byly dány podstatné rozpory mezi touto jeho dřívější výpovědí a jeho výpovědí v hlavním líčení, přičemž výslech v přípravném řízení byl proveden zákonným způsobem po sdělení obvinění za přítomnosti jeho tehdejší obhájkyně. Obdobně soud prvního stupně v hlavním líčení konaném dne 9. 2. 2022 podle §211 odst. 3 tr. řádu důvodně přečetl protokol o výslechu svědka D. R. z přípravného řízení ze dne 3. 6. 2021 (na č. l. 70 až 73 spisu), neboť v hlavním líčení (jak se podává z něj pořízeného zvukového záznamu, takže související námitka obviněného, že soud prvního stupně předmětný postup nikterak neodůvodnil, je nedůvodná) se jmenovaný svědek zásadním způsobem odchyloval od své dřívější výpovědi (i tuto skutečnost obviněný nedůvodně rozporuje); výslech uvedeného svědka v přípravném řízení přitom byl rovněž proveden zákonným způsobem po sdělení obvinění za účasti tehdejší obhájkyně obviněného, jež měla možnost klást svědkovi otázky, což také učinila. Pokud pak obviněný dovozuje procesní nepoužitelnost svého doznání v rámci své výpovědi v přípravném řízení s tím, že tak de facto prohlásil vinu, k čemuž však nelze přihlížet, když ke sjednání dohody o vině následně nedošlo, Nejvyšší soud (ve shodě s přiléhavým vyjádřením státní zástupkyně) uvádí, že ani v tomto ohledu se s jeho argumentací nelze ztotožnit. Jak již bylo shora uvedeno, obviněný byl v přípravném řízení vyslechnut dne 4. 5. 2021 způsobem odpovídajícím ustanovením trestního řádu, za účasti své tehdejší obhájkyně, přičemž nevyužil svého práva nevypovídat a k předmětné trestné činnosti se doznal s tím, že tak učinil zčásti odkazem na skutečnosti uvedené v usnesení o zahájení trestního stíhání a zčásti tím, že tyto skutečnosti spontánně rozvedl o další údaje, případně odpověděl na doplňující otázky policejního orgánu. V závěru dané výpovědi pak obviněný a jeho obhájkyně navrhli, aby „bylo se státním zástupcem zahájeno jednání o sjednání dohody o vině a trestu“. Jestliže tedy soud prvního stupně vyhodnotil, že jsou splněny zákonné podmínky ve smyslu §207 odst. 2 tr. řádu a výpověď obviněného z přípravného řízení přečetl, nelze mu za dané situace ničeho vytknout, přičemž současně je zřejmé, že doznání, které v jejím rámci obviněný učinil, nelze zaměňovat s prohlášením obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán, jež je podmínkou sjednání dohody o vině a trestu mezi státním zástupcem a obviněným ve smyslu §175a odst. 3 tr. řádu. Konečně co se týče námitky obviněného, že soud prvního stupně vycházel prostřednictvím komparace jeho výpovědi s usnesením o zahájení trestního stíhání i z dalších procesně nepoužitelných důkazů – výpovědí svědků J. S., V. H. a M. P., ačkoliv výslech jmenovaných svědků zamítl, resp. tyto navrhované důkazy nebyly provedeny, Nejvyšší soud připomíná následující skutečnosti. Pokud jde o svědkyni M. P., soud prvního stupně v hlavním líčení konaném dne 19. 1. 2022 podle §211 odst. 1 tr. řádu přečetl protokol o jejím výslechu ze dne 31. 5. 2021 (na č. l. 62 až 63 spisu), když jak obhájce obviněného, tak státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Jablonci nad Nisou s tímto postupem souhlasili. Co se týče dalších dvou výše jmenovaných svědků, protokoly o jejich výslechu nebyly čteny k důkazu, přičemž obhájce obviněného ve výše zmíněném hlavním líčení navrhl z těchto svědků vyslechnout jen svědka J. S. a dále svědka J. C. (v případě ostatních svědků souhlasil se čtením protokolů o výslechu svědka), přičemž na tomto návrhu setrval i v hlavním líčení konaném dne 9. 2. 2022; předmětný návrh na doplnění dokazování soud prvního stupně zamítl pro nadbytečnost s řádným odůvodněním, že výslech uvedených svědků není podstatný pro posouzení žalovaného skutku a není relevantní ani ve vztahu k právní kvalifikaci skutku. Ve vztahu k dané námitce je dále zapotřebí zdůraznit, že se nelze ztotožnit s tvrzením obviněného, že tím, že soud prvního stupně provedl „prostou komparaci“ výpovědi obviněného s usnesením o zahájení trestního stíhání, vycházel z výpovědí jmenovaných svědků. Soud prvního stupně v rámci takové komparace totiž vycházel z výpovědi obviněného a skutečností jím uvedených a týkajících se těchto svědků, nikoliv z výpovědí daných svědků, a činil tak pouze v rámci vypořádání se s tvrzením obviněného (jímž vysvětloval rozpor své výpovědi z přípravného řízení a své výpovědi v hlavním líčení), že v přípravném řízení jej přiměla k doznání jeho tehdejší obhájkyně a on jen potvrdil to, co bylo v usnesení o zahájení trestního stíhání; na příkladech těchto svědků soud prvního stupně demonstroval, že není pravdou, že obviněný jen potvrdil to, co bylo v usnesení o zahájení trestního stíhání, neboť ve vztahu k těmto svědkům uváděl jiné, případně podrobnější okolnosti distribuce pervitinu, než jaké byly uvedeny v usnesení o zahájení trestního stíhání (ostatně obviněný k tomu sám zavdal důvod, neboť na podporu vysvětlení rozporů mezi jeho výpověďmi v hlavním líčení a v přípravném řízení tvrdil, že v návaznosti na to, že jeho obhájkyně ho přiměla k doznání, jen potvrdil to, co bylo v usnesení o zahájení trestního stíhání). Skutečnost, že soud prvního stupně k výpovědím (mimo jiné) jmenovaných svědků nepřihlížel, se ostatně odrazila ve výroku o vině jeho rozsudku, kdy z popisu skutku oproti podané obžalobě vypustil jednotlivé dílčí útoky jich se týkající.
28. K námitkám obviněného stran způsobu hodnocení důkazů soudy a správnosti skutkových zjištění učiněných na jejich podkladě, jejichž prostřednictvím brojí zejména proti tomu, že soudy hodnotily jako věrohodné a pravdivé jeho výpověď z přípravného řízení, v rámci níž se k dané trestné činnosti doznal, a usvědčující výpověď svědka D. R. z přípravného řízení oproti jejich výpovědím v hlavním líčení (kdy obviněný trestnou činnost popřel a jmenovaný svědek popřel, že by měl dostat od obviněného pervitin) Nejvyšší soud uvádí, že v dané věci neshledává žádné vady, jež by založily existenci nesouladu, natož pak zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) na straně jedné a učiněnými skutkovými zjištěními na straně druhé. Tento soud jako soud nalézací v odůvodnění svého rozsudku (zejména v jeho bodech 10. a 11.) řádně vyložil, jaké skutkové závěry z jednotlivých důkazů učinil. Vysvětlil tak přesvědčivě zejména to, z jakých důvodů neuvěřil výpovědím obviněného a svědka D. R. učiněným v hlavním líčení (včetně vysvětlení obviněného stran rozporů mezi jeho dřívější výpovědí v přípravném řízení a jeho výpovědí v hlavním líčení) a proč považoval za pravdivé jejich výpovědi z přípravného řízení, přičemž zdůraznil, že obviněného z daného protiprávního jednání usvědčovaly rovněž odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu (založené na č. l. 86 až 103 spisu), z nichž je patrná komunikace obviněného stran prodeje návykových látek, je domlouváno místo a čas setkání a požadované množství těchto látek, dále úřední záznamy Policie ČR o silničních kontrolách ze dne 21. 8. 2019 a ze dne 4. 11. 2019, výpovědi svědků – policistů, jež tyto kontroly prováděli a popsali jejich okolnosti, a též protokoly o vydání věcí a odborná vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie; na podkladě výše uvedených důkazů přitom (mimo jiné) jednoznačně vyloučil, že by obviněný měl pervitin pouze pro vlastní potřebu, jak tento tvrdil v hlavním líčení. S hodnotícími úvahami a skutkovými závěry soudu prvního stupně se v zásadě (když popis skutku upravil co do doby a způsobu páchání trestné činnosti v tom směru, že obviněný svědku D. R. poskytl pervitin za pomoc tohoto svědka v jeho bytě a neuvedl protiprávní jednání obviněného spočívající v prodeji marihuany) ztotožnil i soud odvolací v odůvodnění svého rozsudku (srov. jeho bod 8.), přičemž se zabýval zejména setrvalou výhradou obviněného ke způsobu hodnocení výpovědí jeho a svědka D. R. z přípravného řízení a z hlavního líčení a jeho argumentací, že v přípravném řízení mu jeho tehdejší obhájkyně navrhla se doznat a on tak učinil, protože si myslel, že to pro něj „bude lepší“, a dostatečně se s těmito vypořádal.
29. K otázce zjevného rozporu (dříve tzv. extrémního nesouladu ) při realizaci důkazního procesu lze s poukazem na judikaturu Ústavního soudu dodat a zdůraznit, že tento spočívá v racionálně neobhajitelném úsudku soudů o vztahu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními, přičemž extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, kdy hodnocení důkazů a k tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), resp. jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Za případ zjevného rozporu nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. řádu ústí do skutkových a právních závěrů, které jsou sice odlišné od pohledu obviněného, leč jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, jak je tomu v dané trestní věci (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20).
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
30. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného J. C. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného zčásti neodpovídala jím uplatněným dovolacím důvodům a zčásti byla zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 28. 2. 2023
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu