ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.125.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 125/2023-184
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2023 o dovolání obviněného A. Ž. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 10. 2022, sp. zn. 5 To 228/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 109/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. Ž. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 2 T 109/2020, byl obviněný A. Ž. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 4 (čtyř) měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti dm drogerie markt s. r. o., se sídlem Jeronýmova 1485/19, 370 01 České Budějovice , IČO: 47239581, částku 1 299 Kč.
2. Krajský soud v Ostravě rozhodl rozsudkem ze dne 10. 10. 2022, sp. zn. 5 To 228/2022, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. k odvolání obviněného A. Ž. napadený rozsudek nalézacího soudu zrušil v celém rozsahu a s přihlédnutím k ustanovení §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že jej uznal vinným ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a odsoudil jej podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti dm drogerie markt s. r. o., se sídlem Jeronýmova 1485/19, 370 01 České Budějovice, IČO: 47239581, částku 1 299 Kč.
3. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
dne 11. 7. 2020 v době od 17:57 hodin do 17:58 hodin společně s další osobou, v XY, na ulici XY, se společným cílem případného odcizení věci, v prostorách prodejny drogerie dm, za vzájemné součinnosti z volného prodeje tato další osoba odebrala holicí strojek zn. Philips OneBlade v ceně 1 299 Kč, který vložila do batohu obviněného, který následně s ním prošel prostorem pokladen z prodejny ven,
a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 73 TM 57/2018 ze dne 6. 8. 2018, který nabyl právní moci dne 25. 8. 2018, odsouzen mimo jiné za provinění krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku k úhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody v trvání 5 měsíců, které bylo podmíněně odloženo na zkušební dobu v trvání 15 měsíců, přičemž dne 11. 5. 2021 bylo rozhodnuto o výkonu tohoto trestního opatření.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný A. Ž. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., které směřuje proti učiněným skutkovým zjištěním, proti výroku o trestu i výroku o náhradě škody.
5. Dovolatel v podrobnostech uvedl, že soudům nižších stupňů vytýká, že učiněné skutkové závěry stran činu, jimž byl uznán vinným, a následné na to navazující právní hodnocení, dovodily z tzv. jeho doznání. Obviněný poukazuje na to, že ke skutku se detailně nevyjádřil . Obviněný ve způsobu, jak soudy jeho výpověď interpretovaly, shledává libovůli, neboť její obsah nebyl vykládán konkrétně, jednoznačně a logicky, ani přesvědčivě v kontextu ostatních důkazů. Není jasné, byla-li rozhodná výpověď z přípravného řízení nebo před soudem, kde ovšem vypovídat odmítl. Obsahem výpovědi z přípravného řízení je nanejvýše popis přisvojení si cizí věci, která mu byla svěřena, či ukrytí nebo přechovávání věci, která je výnosem z trestné činnosti spáchané na území České republiky jinou osobou, na což soud nereagoval. Jeho doznání a krátký kamerový záznam nevytváří řetězec nepřímých důkazů, které by bez vyjádření obviněného mohly odůvodnit závěr o jeho vině. Soudy nemohly jemu za vinu kladený čin opírat o jeho doznání. V těchto souvislostech obviněný namítá extremitu nesouladu obsahu dokazování se skutkovými závěry soudu prvního i druhého stupně, upozornil na výpověď R. F., jenž podle odvolacího soudu neuvedl žádnou relevantní skutečnost, která by mohla mít na rozhodnutí vliv, ač uvedl, že si nepamatuje, že by v prodejně něco ukradli. Obviněný vytknul nedostatečné poučení svědka T., které nebylo správně formulováno, ve vztahu k tomu, když byl poučován, co si odepřením výpovědi může přivodit.
6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 10. 2022, č. j. 5 To 228/2022 – 151, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbyla podkladu, a Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Je možno odmítnout tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. Státní zástupkyně souhlasí s názorem soudu druhého stupně, že skutkový stav tak, jak je popsán ve výroku rozhodnutí soudu druhého stupně, byl kromě výpovědi obviněného spolehlivě zjištěn z kamerového záznamu pořízeného na místě činu. Kamera snímala jak vchod do obchodu, tak i rovněž část obchodu s regály s holicími strojky. Je tak zachycen celý pohyb obviněného a L. T. v prodejně. Jednání obviněného bylo prokázáno a právní kvalifikace jeho jednání je zcela přiléhavá.
8. V zásadní shodě s názorem soudu druhého stupně vyjádřeným v důvodech jeho rozhodnutí má státní zástupkyně za to, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
10. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
11. Obviněný A. Ž. ve svém dovolání odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Stalo se tak v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitky ze strany obviněného lze považovat správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
12. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu je kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. ř. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.) a vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
13. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
14. Rovněž nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
15. Pokud obviněný formálně odkázal na dovolací důvod uvedený pod §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., lze to považovat za omyl, neboť neuvádí jeho slovní vyjádření ani žádné jemu odpovídající námitky. Tento dovolací důvod tedy logicky nemůže být dán v situaci, kdy obviněný neuvedl žádné námitky odpovídající uvedenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Vzhledem k tomu, že obviněný neuvedl žádné námitky, které by existenci citovaného dovolacího důvodu zakládaly, nelze se k jím uplatněnému dovolacímu důvodu blíže vyjádřit.
16. Obviněný A. Ž. ve svém dovolání zejména namítal, že učiněné skutkové závěry a na to navazující právní hodnocení soudy učinily na základě jeho doznání. Obviněný má však za to, že ke skutku se detailně nevyjádřil a v interpretaci jeho výpovědi shledává libovůli. Není jasné, byla-li rozhodná výpověď z přípravného řízení nebo před soudem. Jeho doznání a krátký kamerový záznam nevytvářejí řetězec nepřímých důkazů.
17. Nejvyšší soud s ohledem na uplatněné námitky dovolatele přezkoumal předložený spisový materiál a ověřil, že obviněný A. Ž. u hlavního líčení konaného dne 25. 5. 2022 odmítl vypovídat, načež nalézací soud postupem podle §207 odst. 2 tr. ř. přečetl protokol o výslechu obviněného na č. l. 5 – 7 spisu (viz č. l. 122 spisu). Pokud se týká obsahu protokolu o výslechu osoby podezřelé A. Ž. ze dne 5. 9. 2020 (č. l. 5 a násl. spisu), tento konkrétně uvedl, že L. (pozn. T.) z regálu vzal jeden holicí strojek, který mi vložil do batohu, který jsem měl na zádech … Potom jsem ukradenou věc prodal pro svou potřebu (viz č. l. 6 verte). Nejvyšší soud považuje uvedenou výpověď obviněného za dostatečně detailní. Nejvyšší soud neshledává libovůli ve vyjádření soudu, který zapsal, že k samotnému průběhu skutku vypovídal obviněný, který doznal, že do prodejny drogerie dm skutečně vešel společně s L. T., pohybovali se v prostoru, kde se nacházejí holicí strojky, přičemž jeden z nich – L. T. vzal a vložil ho obviněnému do batohu. Oba poté společně z prodejny odešli a strojek prodali. L. T. k věci nevypovídal (k tomu v podrobnostech srov. bod 6 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
18. Jestliže dovolatel dále namítal, že jeho doznání a krátký kamerový záznam nevytvářejí řetězec nepřímých důkazů, potom Nevyšší soud odkazuje na učiněné závěry odvolacího soudu, který rovněž uvedl, že skutkový stav věci byl kromě výpovědi obviněného spolehlivě zjištěn z kamerového záznamu pořízeného na místě činu. Kamera snímá jak vchod do obchodu, tak i rovněž část obchodu s regály s holicími strojky. Je tak zachycen celý pohyb obviněného a L. T. v prodejně. Tento je velice krátký, po vstupu do prodejny oba směřují rovnou k regálům s holicími strojky, L. T. otevírá batoh obviněného, vzápětí bere strojek a tento vkládá do batohu obviněného. Poté oba ihned rychlým krokem opouštějí prodejnu. Z průběhu činu je zřejmé, že oba jednali rychle, koordinovaně, ve vzájemné shodě a nepochybně po předchozí dohodě (k tomu rovněž srov. bod 6 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Nejvyšší soud poznamenává, že odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je jasné, logické, přesvědčivé a nevykazuje znaky libovůle při hodnocení důkazů, pokud dospěl k závěru o vině obviněného, a to mj. s ohledem naopak na přímý důkaz, jakým je pořízený kamerový záznam.
19. Obviněný A. Ž. rovněž vytknul nedostatečné poučení svědka L. T., které nebylo správně formulováno, ve vztahu k tomu, když byl poučován, co si odepřením výpovědi může přivodit.
20. Nejvyšší soud nejprve obecně konstatuje, že svědka je nutno poučit před každým (i opakovaným) výslechem. Obsah toho, jaké poučení bylo svědkovi uděleno, se uvede v protokole o jeho výslechu [§55 odst. 1 písm. e) tr. ř., viz též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 1984, sp. zn. 3 Tz 8/84, publikované pod č. 9/1985 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu]. Má-li svědek právo odepřít výpověď, musí výslovně prohlásit, zda tohoto práva využívá či nikoli, a svědkovo vyjádření v tomto směru se uvede rovněž do protokolu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 1978, sp. zn. 2 To 25/78, publikované pod č. 34/1980 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 1984, sp. zn. 3 Tz 8/84, publikované pod č. 9/1985 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 1998, sp. zn. 1 Tzn 28/97, publikované pod č. 18/1999-I. Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). V protokole by mělo být zachyceno, zda svědek porozuměl danému poučení a jak se vyjádřil k možnosti a důvodům pro odepření výpovědi. V řízení před soudem lze obsah a rozsah uděleného poučení zaznamenat jen poukazem na příslušná ustanovení trestního řádu (viz §23 odst. 3 instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 3. 12. 2001, č. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy).
21. Povinnost svědka vypovídat úplnou pravdu a nic nezamlčet je nezbytnou součástí obecné svědecké povinnosti stanovené v §97 tr. ř. Svědek musí být v poučení výslovně upozorněn na tuto povinnost. S tím úzce souvisí poučení o významu svědecké výpovědi z hlediska obecného zájmu, jenž spočívá v dosažení účelu a cíle dokazování, a tím i účelu celého trestního řízení. Význam svědecké výpovědi je tedy určován především zájmem na tom, aby byl objasněn stíhaný skutek a účast obviněného na jeho spáchání.
22. Trestními následky křivé výpovědi, o kterých musí být svědek rovněž poučen , se rozumí možnost jeho trestní odpovědnosti za trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 tr. zákoníku, jestliže svědek úmyslně uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí, nebo zamlčí takovou okolnost. Na možnosti trestního postihu spojené se spácháním uvedeného trestného činu upozorní vyslýchající svědka rovněž v poučení uděleném před výslechem. Jde o jeden z prostředků k zajištění pravdivosti a úplnosti svědecké výpovědi.
23. V návaznosti na shora uvedené Nejvyšší soud neshledal žádné pochybení v postupu soudu prvního stupně ve vztahu k poučení svědka L. T., neboť podle protokolu o hlavním líčení konaném dne 25. 5. 2022 byl svědek L. T. poučen podle §100 odst. 1, 2 tr. ř. a §101 odst. 1 tr. ř., načež uvedl, že poučení rozuměl a z osobních důvodů nechce vypovídat. K dotazu samosoudce dále uvedl, že se nebojí toho, že by mohl být stíhán, ale nechce vypovídat ze své vůle. Obviněný je jeho příbuzný. Samosoudce poučil svědka, že se může dopustit trestného činu křivé výpovědi i tím, že nebude vypovídat. Na to svědek odpověděl, že si je toho vědom. Než byl vyslechnut na policii, byl řádně poučen a věděl, čeho se výslech týká, tehdy vypovídal, ale ještě neměl důvod odmítnout vypovídat (viz č. l. 123 spisu).
24. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že se oba soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Nejvyšší soud v tomto směru primárně odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (bod 3. a násl.), a rovněž poukazuje na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (bod 5. a násl.). Na podkladě obou rozhodnutí je patrné, že v daném případě není pochyb o tom, že obviněný spáchal předmětnou trestnou činnost tak, jak soudy uzavřely, a rovněž tak správně ji právně kvalifikovaly. Pokud snad obviněný dovoláním navrhoval její posouzení jako trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 tr. zákoníku, pak by ovšem na podkladě vlastního dovolání se domáhal jejího posouzení ve svůj neprospěch (srov. horní hranice trestních sazeb odnětí svobody u trestných činů podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a §216 odst. 1 tr. zákoníku). Nejvyšší soud konstatuje, že postupem obou ve věci činných soudů rovněž nebyly porušeny ani žádné zásady související se spravedlivým procesem, jak je zakotven v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod či čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny ani princip presumpce neviny ve smyslu čl. 40 odst. 2 Listiny ani z nich vyplývající zásada in dubio pro reo.
25. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného A. Ž. proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl pro jeho zjevnou neopodstatněnost. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 2. 2023
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu