ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.148.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 148/2023-985
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2023 o dovolání obviněného L. P. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, okres České Budějovice, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 7 To 57/2022, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 32/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného L. P. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 4. 2022, č. j. 16 T 32/2021-768, byl obviněný L. P. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným jednak přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku [jednání popsané pod bodem 1)], dále zvlášť závažným zločinem vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku [jednání popsané pod bodem 2)] a zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku [jednání popsané pod bodem 3)].
2. Za tato jednání byl podle §140 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku krajským soudem odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmnácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu bylo podle §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a §99 odst. 4 tr. zákoníku uloženo ochranné léčení protitoxikomanické v ústavní formě. Vyjma toho mu byl krajským soudem podle §70 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, zahrnující plastový pytel se sušinou konopí (zajištěno jako stopa č. 13 o hmotnosti 3.390,9 g před odborným zkoumáním), 1 vzrostlou rostlinu, černou přepravku s 13 kusy konopí, plastovou přepravku s 26 ks rostliny konopí (zajištěno jako stopa č. 23 o hmotnosti 31,8 g před odborným zkoumáním) a dva plastové sáčky s obsahem sušiny (zajištěno jako stopa č. 34 o hmotnosti 28,1g hašiše a 1,2g konopí před odborným zkoumáním). Vyjma toho krajský soud rozhodl podle §228 odst. 1 tr. řádu o povinnosti obviněného zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozeným D. S. částku ve výši 1.424.440 Kč, B. S. částku ve výši 1.068.330 Kč a N. S. částku ve výši 712.220 Kč, když se zbytkem uplatněných nároků byli všichni jmenovaní poškození podle §229 odst. 2 tr. řádu odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně krajský soud podle §228 odst. 1 tr. řádu uložil obviněnému povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky se sídlem v Praze, Drahobejlova 1404/4, 190 03 Praha 9, IČO 47114975, částku ve výši 15.334 Kč.
3. Výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích právní moci nenabyl, neboť proti tomuto rozhodnutí podali obviněný L. P. a poškozený D. S. (prostřednictvím svého zmocněnce) odvolání.
4. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 13. 9. 2022, č. j. 7 To 57/2022-892, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání obviněného L. P. napadený rozsudek krajského soudu částečně zrušil, a to ve výroku o trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného podle §140 odst. 1 a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Naopak o odvolání poškozeného D. S. rozhodl tak, že jej podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. V ostatních částech naproti tomu zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nedotčen.
5. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Českých Budějovicích se obviněný L. P. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
1) v přesně nezjištěné době, zřejmě dne 1. 6. 2021 v odpoledních hodinách, v horním patře domu č. p. XY v obci XY, část XY, okres České Budějovice, po slovní rozepři fyzicky napadl B. S., nar. XY, tím způsobem, že ji v obývacím pokoji a v kuchyni opakovaně bil kabelem od notebooku zejména do oblasti zad, čímž jí způsobil minimálně podlitiny na zádech, a dále v průběhu odpoledne a večera dne 6. 6. 2021 do ranních hodin dne 7. 6. 2021 na stejném místě, v obývacím pokoji bytu, případně v restauraci v přízemí, po slovní rozepři B. S. fyzicky napadl tak, že ji opakovaně bil kabelem od notebooku po celém těle, minimálně dvakrát ji udeřil pěstí do obličeje, několikrát ji udeřil násadou od koštěte přes záda a nohy, až násadu zlomil, a dále poškozenou násadou od koštěte udeřil do hlavy, když takovým jednáním jí způsobil podkožní krevní výrony v obličejové a vlasaté části hlavy, na krku, na hrudníku včetně obou prsů, na obou horních a dolních končetinách včetně pravého ramene, na zádech, dále hlubší oděrky na temeni hlavy vpravo, hrudníku včetně levého prsu, na zádech, dále škrábance na levé paži, zhmoždění levého bérce, hlezna a nártu levé nohy a podvrtnutí krční páteře, tedy ze soudně lékařského hlediska poranění lehké (ublížení na zdraví), když utrpěná poranění vyžadují dobu léčení kolem 2 až 3 týdnů, přičemž minimálně po dobu jednoho týdne byla poškozená omezena v obvyklém způsobu života, a to zejména bolestivostí daných poranění a nemožností zcela obvyklých pohybů hlavou, když současně v průběhu tohoto napadení poškozené vyhrožoval, že zmlátí její matku a nechá jí odebrat syna AAAAA(pseudonym), následně v prostoru restaurace v přízemí přinesl prkénko a sekeru a vyzval ji, aby si vybrala, který prst chce useknout,
2) v přesně nezjištěné době od 06:00 hodin do 19:06 hod. dne 15. 7. 2021 v bytě v domě č. p. XY v obci XY, část XY, okres České Budějovice, po slovní rozepři, opakovaně, soustavně a po delší dobu, ve většině případů za použití plné síly, jakou je schopen průměrný muž vyvinout, fyzicky napadal B. S. tím způsobem, že ji bil pěstmi a zasahoval kopy po celém těle, dále ji švihal a bil za použití napájecího kabelu od notebooku a dřevěné násady od koštěte, zejména přes hlavu, obličej, záda, hýždě, horní a dolní končetiny, ramena, a v několika případech ji rval za vlasy a vláčel po bytě, rovněž ji sprchoval ve vaně vařící vodou o teplotě cca 80 °C, čímž jí způsobil soubor zranění, která sama o sobě mohla vést ke smrti, konkrétně překrvení a otok mozku, prokrvácení měkkých pokrývek lebních, krevní výrony v měkkých plenách mozkových při střední čáře na oblině pravé mozkové polokoule v temenním laloku a na přechodu temenního a týlního laloku, zlomeninu trnového výběžku 7. krčního obratle s mírným posunem, ohybovou zlomeninu 4. až 7. žebra vpravo, zlomeninu 4. záprstní kůstky vlevo, rozhmoždění podkožního tuku obou hýždí, prokrvácení a nekrózu slepého střeva, vytrhání vlasů v temenní krajině, ložiska oloupané povrchní vrstvy pokožky na zádech prakticky v celém rozsahu, nepravidelné ložisko částečně bez vitální reakce na zevní straně pravého stehna nahoře až po hřeben lopaty kosti kyčelní vpravo s oloupáním povrchní vrstvy kůže a jejím nahrnutím směrem dopředu a dolů, obdobné ložisko na zevní straně pravého stehna uprostřed, olupující se povrchní vrstvy pokožky částečně bez vitální reakce pod levým prsem zevně, podkožní krevní výrony na zádech prakticky v celém rozsahu a dále celou řadu dalších poranění spočívajících zejména v podkožních krevních výronech, povrchových tržně zhmožděných ranách a rankách, oděrkách, škrábancích, otocích, kromě jiného v obličeji, v temenní krajině, na krku, na ramenou, na hrudníku, na břiše, na hýždích, na bocích, na pravé a levé paži, na pravé a levé noze, když celkem bylo CT vyšetřením, zevní prohlídkou a pitvou na těle poškozené zjištěno celkem 88 úrazových změn, a takto jednal přesto, že musel být minimálně srozuměn s tím, že takovým dlouhodobým a intenzivním fyzickým násilím způsobí poškozené závažná poranění, která ji přímo ohrozí na životě, tedy i následkem spočívajícím v úmrtí poškozené, když v příčinné souvislosti s jeho jednáním došlo u poškozené k srdečnímu selhání při četných podkožních krevních výronech a prokrvácení měkkých tkání (tzv. krvácení do třetího prostoru), v jehož důsledku poškozená B. S. zemřela,
3) v přesně nezjištěné době, nejméně od roku 2011 do 15. 7. 2021, v prostorách domu, na zahradě a ve skleníku na adrese XY a následně po přestěhování se, od roku 2020 i v bytě na adrese XY, okres České Budějovice, neoprávněně opakovaně pěstoval rostliny konopí v nezjištěném celkovém počtu rostlin a počtu cyklů, v počtu cca 30 až 40 ks rostlin v jednom cyklu, ze kterých postupným sběrem, stříháním částí rostlin, sušením a dalším zpracováním získával sušinu a pryskyřici konopí setého, tedy vyráběl tzv. marihuanu a hašiš, které zčásti sám konzumoval pro vlastní potřebu a zčásti přechovával pro jiné osoby, kterým marihuanu nabízel, prodával nebo bezúplatně předával, konkrétně nezjištěného dne v roce 2012 ve XY prodal marihuanu neznámému staršímu muži, dále nezjištěného dne v roce 2020 ve XY nabídl marihuanu M. P., pokud by mu ubalil cigaretu z marihuany, což se nestalo, nezjištěného dne ve shora uvedeném období v XY prodal marihuanu neznámému muži, ve shora uvedeném období od roku 2011 do roku 2021 minimálně ve 20 případech prodal T. S. marihuanu v množství od 1 do 2 gramů za částky od 200 do 300 Kč a v okolí XY prodával neustanoveným osobám marihuanu v nezjištěném objemu za nezjištěnou částku,
přičemž dne 16. 7. 2021 v bytě na adrese XY, okres České Budějovice, přechovával sušinu konopí o hmotnosti 3.390,9 g rostlinného materiálu s koncentrací 4,1% delta-9-THC, tj. s celkovým obsahem 133,5 g delta-9-THC, a současně 40 ks rostlin konopí o vzrůstu od 8 do 50 cm s celkovou hmotností rostlinného materiálu po dosušení 31,8 g s koncentrací 3,0 % delta-9-THC, tj. celkovým obsahem 0,5 g delta-9-THC, a dále sáček s obsahem slisované rostlinné - pryskyřičné hmoty, tzv. hašiše, o hmotnosti 28,1 g s koncentrací 56 % delta-9-THC, tedy s celkovým obsahem 15,7 g delta-9-THC,
ačkoliv konopí (v sušeném stavu tzv. marihuana, v pryskyřičném jako tzv. hašiš), pokud není pěstováno s obsahem látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů nižším než 0,30 % a používáno výlučně k průmyslovým, technickým nebo zahradnickým účelům, je omamná látka zařazená v Seznamu IV Jednotné Úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb.) a v ní obsažená látka delta-9-tetrahydrocanabinnol náleží mezi psychotropní látky podle Seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), a jako omamné a psychotropní látky jsou podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších změn, návykovými látkami, přičemž konopí je uvedeno v příloze č. 3 a delta-9-tetrahydrocanabinnol v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a k nakládání s nimi je třeba zákonného povolení, které obviněný neměl.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
6. Obviněný L. P. napadl rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 9. 2022, č. j. 7 To 57/2022-892, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 4. 2022, č. j. 16 T 32/2021-768, rozsáhlým dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce dne 15. 12. 2022, které dovolatel zaměřil proti výrokům o vině, o trestu i o náhradě nemajetkové újmy. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku přitom odkázal na existenci dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, neboť vyjádřil přesvědčení, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků dotčených trestných činů, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Současně nebyly provedeny ani navrhované podstatné důkazy, v důsledku čehož napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
7. Úvodem svého podání dovolatel s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu namítl vady napadeného, respektive napadených rozsudků nižších soudů, které vyplývají z porušení zásady spravedlivého procesu – konkrétně ze situace tzv. opomenutých důkazů, nerespektování principu presumpce neviny a zásady in dubio pro reo.
8. Stran opomenutých důkazů dovolatel namítl, že během veřejného zasedání u Vrchního soudu v Praze prostřednictvím svého obhájce avizoval, že je připraven činit důkazní návrhy, jakmile mu k tomu bude uděleno slovo. Nicméně takový prostor soud obviněnému neposkytl a rovnou přistoupil k vyhlášení rozsudku (tuto skutečnost je možné ověřit ze zvukového záznamu o průběhu veřejného zasedání). Navíc odvolací soud tento svůj nestandardní postup v odůvodnění svého rozsudku žádným způsobem neobjasnil. Naopak konstatoval, že všechny důkazy významné pro objasnění skutkového stavu byly řádně provedeny, s čímž dovolatel nesouhlasí. Obviněný např. opakovaně žádal, aby byl zajištěn výpis hovorů z jeho telefonního čísla, kterým měla být objektivizována skutečná časová souslednost telefonických hovorů s rychlou záchrannou službou a rodinnými příslušníky jeho osoby či poškozené. Nicméně policejní orgán (č. l. 523), jakož i krajský soud (č. l. 719) předmětný důkazní návrh bez bližšího odůvodnění označily za nadbytečný. Podobně obviněný soudu jako důkaz předkládal fakturaci za elektrickou energii vztahující se k nemovitosti na adrese XY, ze které je zřejmé, že spotřeba elektrické energie dané nemovitosti neodpovídá důkazně nepodloženým tvrzením o dlouhodobém pěstování marihuany. Nicméně ani tento důkaz, byť byl proveden při hlavním líčení (viz č. l. 718), nebyl soudy v odůvodnění jejich rozhodnutí nikterak vyhodnocen.
9. V případě skutku popsaného pod bodem 1) byl uznán vinným mimo jiné spácháním přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, a to přesto, že skutkový děj popsaný ve výroku o vině nemá podle jeho mínění v provedeném dokazování žádnou oporu. V tomto případě soud prvního stupně vycházel toliko ze zprostředkované výpovědi poškozených B. S. a N. S., které měly informaci o jím činěném vyhrožování získat od poškozené – zesnulé B. S. Nicméně takto získaná zjištění neprokazují tvrzené skutečnosti. Za procesní situace tzv. „tvrzení proti tvrzení“ měl soud k ověření zprostředkované informace provést další dokazování, což však neučinil, (přestože tak postupoval v případě údajného spáchání trestných činů loupeže a omezování osobní svobody ze strany obviněného). Taktéž vrchní soud vinu obviněného [ve vztahu k bodu 1) rozsudku krajského soudu] dovodil toliko ze spekulací, když uvedl, že obviněný se vůči poškozené choval dlouhodobě agresivně, a to jak ve verbální, tak i fyzické rovině, přičemž „je nasnadě, že takové jednání je obvykle spojeno i s výhrůžkami“. Tím oba soudy nižších instancí porušily princip presumpce neviny, jakož i zásadu in dubio pro reo , byť každý soud jiným způsobem.
10. Ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 3) rozsudku krajského soudu dovolatel namítl, že se mohl dopustit nanejvýš přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a nikoli zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2, písm. c) tr. zákoníku. Podle jeho mínění skutková věta, která uvádí, že „opakovaně neoprávněně pěstoval rostliny konopí v nezjištěném celkovém počtu rostlin a počtu cyklů, v počtu cca 30 až 40 ks rostlin v jednom cyklu“, neodpovídá provedenému dokazování, ani odůvodnění rozsudku krajského soudu, neboť slyšení svědci stran rozsahu trestné činnosti zmiňovali rozpětí 2 až 40 ks rostlin konopí. Měl-li tedy soud k dispozici různé počty pěstovaných rostlin, měl se s danými rozpory buď řádně vypořádat a tento údaj objektivizovat, anebo měl aplikovat zásadu in dubio pro reo . Nicméně soud prvního stupně se v případě počtu rostlin zajištěných na místě činu nevypořádal s argumentací obviněného, který uváděl, že nepatřily jemu, nýbrž poškozené. Vrchní soud se pak s danou argumentací obviněného vypořádal tak, že odkázal na údajná zjištění o dalším pěstování marihuany ze strany obviněného (bod 27. odůvodnění rozsudku vrchního soudu), z čehož dovodil, že dovolateli musely patřit i zajištěné rostliny marihuany (byť připustil účast poškozené na údajné drogové trestné činnosti obviněného). Dané tvrzení je přitom podporováno stavem rostlin při jejich nálezu (kdy byly většinou umístěny v plastové přenosné přepravce, viz č. l. 25), stejně jako výpověďmi svědků, ze kterých přinejmenším nelze potvrdit, že by obviněný marihuanu pěstoval i ve XY (č. l. 587, 582, 591). Na tomto základě dovolatel tvrdí, že provedené důkazy o tom, že by zajištěné rostliny náležely jeho osobě, spíše nevypovídají, pročež uzavřel, že skutková zjištění jsou ve zjevném extrémním rozporu s provedenými důkazy.
11. V případě jednání popsaného pod bodem 2) výroku rozsudku krajského soudu obviněný namítl, že část zranění, která měla poškozená ze strany jeho osoby utrpět, nelze jím páchanému násilí přičítat. V případě opaření poškozené obviněný rozporoval, že je způsobil výhradně on. Stran prvního opaření připustil, že poškozené vařící vodu skutečně pustil, avšak nechtěně a když toto své pochybení zjistil, vodu ihned zastavil, nicméně způsobené následky již nemohl vzít zpět. Druhé opaření poškozené nastalo bez jeho zavinění, neboť bylo zapříčiněno závadou na sprchové hadici (předmětnou prasklinu na sprchové hadici měl soud možnost ověřit řádným ohledáním tohoto předmětu, neboť byla zajištěna na místě činu jako stopa č. 5; k tomuto však soud nepřistoupil, byť byl tento věcný důkaz u hlavního líčení dne 24. 3. 2022 podle §213 odst. 2 tr. řádu předložen stranám k prohlídce, nicméně soud předmětný důkaz vůbec nehodnotil). Za část popálenin tedy uznal svoji odpovědnost, nicméně se ohradil proti konstatování vrchního soudu, že poškozenou ve vaně „sprchoval vařící vodou“, neboť takové tvrzení prokázáno nebylo.
12. Podobně rozporuplnou je podle mínění též otázka, zda poškozená byla či nebyla z jeho strany napadena kopy (respektive jedním či vícero kopy). Obviněný se ve svém řádném opravném prostředku dovolával výpovědi znalce doc. MUDr. Františka Vorla, CSc., který za konkrétní zranění označil zranění stěny slepého střeva a s ním související podkožní krevní výrony vpravo od pupku (viz č. l. 617 a 619), přičemž předmětné poranění mohlo být způsobeno nejen kopem, ale i ránou pěstí (viz č. l. 612). Obviněný si navíc nevybavuje, že by poškozenou kopl, byť jen jednou. Jsou-li tedy přítomny dvě varianty vzniku určitého poranění, z nichž jedna je pro obviněného příznivější, neboť potvrzuje mimo jiné i jeho výpověď, měla by aplikace zásady in dubio pro reo vyústit ve vypuštění pasáže o „zasahování poškozené kopy po celém těle“ z popisu skutkového děje. Ani vrchní soud se však s danou námitkou obviněného nikterak nevypořádal, když pouze neurčitě odkázal na znalecký posudek. Podobně i v případě zlomenin žeber nebraly soudy ohled na předmětnou zásadu, neboť které za situace, kdy z dokazování vyplynulo, že existuje možnost vzniku tohoto poranění poškozené neodbornou nepřímou srdeční masáží, zvolily pro obviněného rovněž méně příznivou variantu.
13. Dovolatel se ohradil i proti vyjádření krajského soudu (akceptovanému vrchním soudem), že zavinění je (mimo jiné) výslednicí i osobnostních vlastností pachatele (bod 57. odůvodnění rozsudku krajského soudu), když soud namísto toho, aby přihlédl ke smíšené poruše osobnosti obviněného a z její existence vyvodil náležité závěry směrem k otázce, zda byla či nebyla skutečně naplněna subjektivní stránka trestného činu vraždy, k této poruše přistoupil jako k určitému determinantu protiprávního jednání obviněného.
14. Krajský soud se rovněž dostatečně nevypořádal s otázkou překrvení mozku poškozené, které podle znalce doc. MUDr. Františka Vorla, CSc. nemá se zraněním hlavy mnoho společného (viz č. l. 611verte a č. l. 617), neboť souvisí s terminálním nedostatkem kyslíku a ztrátou krevního oběhu. V této souvislosti dovolatel připouští, že spolupůsobitelem smrti poškozené bezpochyby byly (kromě intoxikace pervitinem a srdeční choroby) i zranění vzniklá v důsledku napadení poškozené z jeho strany. Podle znalce však nebyly přímou příčinou vzniku daného stavu ani údery, ani pády poškozené. Nicméně krajský soud se vyjma bodu 2. výroku o vině a bodu 32. odůvodnění rozsudku otázce překrvení a otoku mozku nevěnoval. Rovněž argumentace vrchního soudu neobsahuje důvody, proč k tíži obviněného přičetl i předmětné zranění. Především však tento soud výpověď jmenovaného znalce nikterak nehodnotil, a to přesto, že jeho závěry minimálně vznik tohoto zranění relativizují.
15. Jde-li o ohybovou zlomeninu čtvrtého a sedmého žebra vpravo, znalec doc. MUDr. Vorel před soudem prvního stupně uvedl, že není typická pro poskytovanou nepřímou srdeční masáž (ale vyloučit nelze, že takto mohly vzniknout při ne zcela odborné nepřímé masáži) a dále uvedl, že se nejedná o zlomeniny typické pro úder (č. l. 612). Nakonec se znalec vyjádřil i ke krevním výronům v okolí zlomených žeber, když uvedl, že i tyto mohly být způsobeny při oživovacích pokusech, a to částečnou obnovou krevního oběhu (č. l. 616-617). Obviněný v návaznosti na vyjádření jmenovaného znalce ve svém odvolání doplnil, že nepřímou srdeční masáž poškozené prováděl na rozkládacím gauči, který je reálně dřevěným prknem s tenkou vrstvou molitanu, tedy fakticky pevnou podložkou. Krajský soud však hodnotil vznik daného zranění zcela bez opory v provedeném dokazování, když uvedl, že některé útoky zřejmě směřovaly i do přední části trupu, čemuž má podle jeho náhledu nasvědčovat zlomenina čtvrtého až sedmého žebra, což je zlomenina ohybová, která není typická pro poskytovanou srdeční masáž. Dovolatel dále namítl, že kompletní vyjádření znalce nebylo soudem vyhodnoceno, přičemž stejný přístup zvolil i vrchní soud, který (v bodě 24. odůvodnění svého rozsudku) uvedl pouze část výpovědi znalce, ze které vyplynulo netypické zranění způsobené nepřímou srdeční masáží, nicméně již nevzal v potaz to, že znalec následně připustil, že právě tímto mechanismem předmětné zranění mohlo vzniknout, a zároveň, že nejde o typický následek úderů. Soud tedy měl k dispozici dvě vyjádření znalce doc. MUDr. Vorla – jednak, že zranění není typické pro nepřímou srdeční masáž a dále, že zranění není typickým následkem úderů za současného připuštění možnosti, že zranění přesto nepřímou srdeční masáží vzniknout mohlo. Pokud tedy soud odmítl možnost vzniku předmětného zranění nepřímou srdeční masáží, jde podle mínění dovolatele o extrémní rozpor skutkových závěrů s provedeným dokazováním za současného porušení zásady in dubio pro reo .
16. Proti tvrzení vrchního soudu, že případná redukce počtu zranění poškozené nemá vliv na posouzení jednání obviněného (bod 24. odůvodnění rozsudku vrchního soudu), obviněný namítá, že v souladu s dikcí §2 odst. 5 tr. řádu je v trestním řízení zapotřebí zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Pokud nebylo u výše uvedených poranění spolehlivě prokázáno, že vznikla jako následek útoku obviněného, neměla být uváděna ani v popisu skutkového děje. A pokud se soud i přes výše uvedené domníval, že tato zranění je vhodné přičítat obviněnému k tíži, měl v tomto směru zjevně provést další dokazování, což se však nestalo.
17. Dovolatel dále vyjádřil nesouhlas s časovým vymezením skutku, když akcentoval, že z provedených důkazů je zcela zřejmé, že k napadení poškozené nedošlo „ v přesně nezjištěné době od 06:00 hodin do 19:06 hodin 15. 7. 2021“ , neboť obviněný své jednání prokazatelně zasadil až do odpoledních hodin, s čímž koresponduje výpověď svědka F. P., podle jehož svědectví se potkal s obviněným a poškozenou před polednem a na poškozené si nevšiml žádných viditelných zranění. Rovněž s ohledem na tvrzení znalců, že téměř všechna zranění poškozené vznikla nedlouho před její smrtí, je podle dovolatele zřejmé, že ke spáchání předmětného skutku došlo dne 15. 7. 2021 mezi 12:00 hod., ale spíše až mezi 15:00 až 15:30 hod. Vrchní soud v odůvodnění svého rozsudku připustil, že časové vymezení tohoto skutku mohlo být užší, nicméně dodal, že to nic nemění na tom, že v předmětném časovém ohraničení k danému skutku skutečně došlo. S tím však dovolatel vyjádřil nesouhlas, neboť provedené důkazy prokázaly jiné časové zasazení skutku.
18. V následující části svého dovolání se obviněný zabýval naplněním znaku zavinění. V rámci této otázky je nutné prokázat, zda pachatel mohl vědět, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem a zda byl srozuměn s možným porušením nebo ohrožením zájmu chráněného trestním zákoníkem, přičemž nepočítal s konkrétní okolností, která mohla škodlivému následku zabránit. Konkrétně tedy dovolatel brojí proti závěrům týkajícím se jeho vědomí o tom, že svým jednáním může usmrtit poškozenou, což je podle jeho názoru v rozporu se závěry znalců neboli v rozporu s provedenými důkazy.
19. Jak krajský, tak vrchní soud ve svých rozhodnutích operují s inteligencí obviněného jako se skutečností prokazující, čeho si byl vědom či jaké měl činit závěry. V reakci na to dovolatel odkázal na vyjádření znalce Mgr. Václava Šnorka, který hodnotí jeho psychické pochody, když podle jeho názoru je nutné hodnotit jednání obviněného v kontextu společného soužití s poškozenou – v jejich vztahu totiž panovaly vyhrocené emoce a rozhodování obviněného jimi bylo ovlivněno. Současně znalec doplnil, že obecně mají lidé problém odhadovat dopady některých svých projevů, pročež i obviněný mohl mít problém odhadnout možné následky svého jednání. Následně znalec uvedl, že: „ v daný moment obviněný chtěl poškozené způsobit bolest, což měl být prostředek pro její převýchovu i trest za frustraci, kterou snášel, nicméně jeho cílem nebylo ji přivést na traumatologii, nebylo pravděpodobně jeho úmyslem ji zabít, případně ji způsobit těžké zranění“ (č. l. 607).
20. V následující části dovolání obviněný namítl, že v projednávaném případě nedošlo k naplnění znaku nepřímého úmyslu, a to jak ze subjektivních, tak i objektivních důvodů. V rámci subjektivních okolností akcentoval zejména skutečnost, že prokazatelně byl úmrtím poškozené zaskočen, což je podle znalce Mgr. Václava Šnorka patrno z jeho vystupování vůči záchranářům (respektive z jeho potyčky s nimi). Souběžně znalec vyloučil, že by byl obviněný veden obavou ze svého vlastního trestního postihu (č. l. 603). Vrchní soud přesto v rozporu s těmito vyjádřeními uvedl, že obviněný jednal ve snaze zbavit se odpovědnosti za usmrcení poškozené, které si musel být vědom. V tomto vyjádření však obviněný spatřuje deformaci tohoto důkazu (v tomto smyslu odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 260/05-1). Rovněž z řady telefonních hovorů uskutečněných v inkriminované době je patrná jeho snaha poškozené pomoci – byť neodborně. To, že od počátku nevolal rychlou záchrannou službu, dostatečně vysvětlil obavou z toho, že by mohlo vyjít najevo ovlivnění poškozené pervitinem. Podle názoru dovolatele však vrchní soud v odůvodnění svého rozsudku zcela nepřípustně směšuje úvahy obviněného o zavolání rychlé záchranné služby s jeho vědomím, že stav poškozené je spojený s jeho útokem, to vše za ignorování výše uvedené výpovědi znalce Mgr. Václava Šnorka.
21. Vyjma subjektivního vnímání situace se dovolatel zabýval i vnějšími objektivními okolnostmi, z nichž mu část nebyla či nemohla být známa. V prvé řadě se jednalo o ovlivnění poškozené S. aplikací pervitinu, které vedlo ke sníženému prožívání její bolestivosti, pro kterou obviněný vyhodnotil celou situaci jako méně závažnou, než ve skutečnosti byla. Za druhou takovou okolnost obviněný označil svoji neinformovanost stran toho, že poškozená trpí onemocněním srdečního svalu, které se na její smrti podle znalce doc. MUDr. Františka Vorla, CSc. rovněž mohlo podílet (viz č. l. 316, 612-613, 616). Tyto vnější okolnosti musí mít zákonitě vliv na úvahy soudu stran charakteru vědomostní složky zavinění.
22. S odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu dovolatel ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 2) namítl, že v daném případě nebylo prokázáno, že poškozenou usmrtil úmyslně. V nejkrajnějším případě by se mohlo jednat o naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, případně zločinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. V této souvislosti dovolatel předložil odvolacímu soudu k porovnání případ řešení v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 3 Tdo 156/2021, o kterém má za to, že je skutkově částečně podobný, a který byl právně kvalifikován jako těžké ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Reakcí odvolacího soudu však bylo toliko zopakování argumentace soudu prvního stupně ve smyslu toho, čeho si měl být obviněný vědom, a na to navazující deformace provedených důkazů. Jde-li o útok uvedený v tomto obdobném (byť jiném) případě, bylo při něm (mimo jiné) proti poškozené vedeno násilí spočívající v cca desítce úderů do hlavy i do dalších částí těla, čímž pachatel poškozené způsobil vznik mnohočetných úrazových změn hlavy, trupu i končetin. Obviněný se přitom nedomnívá, že by v počtu, rozsahu a místech poranění byl v obou případech tak propastný rozdíl. Daná trestní věc odpovídala i motivaci útoku, jeho spouštěči a včasnému nekontaktování rychlé záchranné služby.
23. S odkazem na tentýž dovolací důvod ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 3) dovolatel konstatoval, že podle jeho mínění může být provedené dokazování podkladem nanejvýš pro jeho odsouzení ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, neboť právní posouzení, které učinil krajský (a převzal vrchní) soud, je založeno na extrémním nesouladu skutkových zjištění a provedených důkazů a jako takové je rovněž nesprávné. Z protokolů o hlavním líčení je patrné, že krajský soud věnoval otázce spáchání předmětného trestného činu toliko malou pozornost, byť se v žádném případě nejedná o otázku jednoduchou. Obdobný minimalistický postup ostatně věnoval ve vztahu k tomuto skutku i policejní orgán, neboť ze spisového materiálu je patrné, že květináče nebyly daktyloskopicky zkoumány, čímž nebylo postaveno na jisto, komu rostliny skutečně náležely. Ostatně s rozsahem pěstování marihuany nekorespondují ani další důkazy svědčící o samotném pěstování (jako např. přítomnost hnojiva, techniky na pěstování), ani důkazy svědčící o následném prodeji marihuany (např. igelitové sáčky, váhy, vyšší finanční hotovost, elektronická komunikace apod.).
24. Vzhledem k tomu, že obviněným byl shledán vadným výrok o jeho vině, je nasnadě nesprávné hmotněprávní posouzení skutku ze strany soudu prvního stupně (potvrzené soudem odvolacím), čemuž odpovídá i navazující výrok o trestu, výrok o uložení ochranného opatření, o propadnutí věci a výrok o náhradě nemajetkové újmy. Vzhledem k tomu obviněný závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s §265k odst. 1 tr. řádu zrušil dovoláním napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 9. 2022, č. j. 7 To 57/2022-892, jakož i rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 4. 2022, č. j. 16 T 32/2021-768. V návaznosti na to dovolatel dále navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil i všechna další rozhodnutí na obě zrušená rozhodnutí nižších soudů obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. řádu Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
25. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 1 NZO 4/2023-34, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který úvodem předeslal, že dovolání obviněného je vystavěno na doslovném opakování námitek prolínajících se více méně celým trestním řízením, s nimiž se oba soudy nižších stupňů beze zbytku a zcela správně vypořádaly. Primárně dovolatel zpochybňuje skutková zjištění v rámci všech tří projednávaných skutků, která podle jeho názoru z provedených důkazů nevyplývají. Podle státního zástupce se sice jedná o námitky podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nicméně je vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné.
26. Stran obviněným namítané neúplnosti dokazování je státní zástupce přesvědčen, že dokazování provedené soudy nižších stupňů je co do rozsahu vyčerpávající, žádný důkaz nezůstal stranou jejich pozornosti a pokud konkrétnímu návrhu na doplnění dokazování nebylo pro nadbytečnost vyhověno, příslušný soud důvody takového postupu řádně odůvodnil. K požadavku obviněného na provádění dalších důkazů, které mu údajně nebylo umožněno navrhnout v rámci veřejného zasedání, státní zástupce uvedl, že soudy rozhodně nejsou povinny provádět každý důkaz, který některá ze stran trestního řízení navrhne, neboť jsou limitovány povinností objasnit skutkový stav v míře potřebné pro řádné, spravedlivé a důkazně podložené rozhodnutí. Této povinnosti oba soudy nižších stupňů nepochybně vyhověly a státní zástupce se s jejich závěry stran úplnosti dokazování (a také faktické nadbytečnosti dalšího dokazování) zcela ztotožnil, pročež uzavřel, že rozhodnutí žádného ze soudů nižších stupňů není vadou opomenutého důkazu zatíženo.
27. V projednávané trestní věci nelze spatřovat ani obviněným naznačený zjevný nesoulad zásadních skutkových zjištění nalézacího soudu a provedených důkazů, jehož prostřednictvím obviněný zpochybňoval všechny jemu přisouzené právní kvalifikace, tedy hmotněprávní posouzení jednání popsaných pod body 1), 2) a 3). Postupem respektujícím klíčové zásady trestního řízení vyplývající především z ustanovení §2 odst. 2, 5, 6, 11 a 12 tr. řádu však Krajský soud v Českých Budějovicích podle státního zástupce řádně zformoval průběh skutkového děje, který s provedenými důkazy naprosto koresponduje.
28. Stran skutku popsaného pod bodem 1) nelze přehlédnout, že napadení poškozené obviněným potvrdily její matka a sestra, přičemž jakkoli se jednalo o informace jen zprostředkované, jsou věrohodné, neboť jsou vzájemně shodné a korespondující i s dalšími ve věci učiněnými svědeckými výpověďmi, stejně jako s fotografiemi vyhotovenými matkou poškozené a policistou poté, co toto jednání poškozená oznámila na nejbližší policejní služebně, jakož i s lékařskou zprávou vyhotovenou lékařem ortopedické ambulance Nemocnice Písek a znaleckým posudkem znalce MUDr. Šenkýře. Skutková zjištění jsou tedy v případě jednání popsaného pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně podle státního zástupce správná a odpovídá jim i aplikovaná právní kvalifikace dovolatelova jednání.
29. Jedná-li se o skutek popsaný pod bodem 3), ve vztahu k němuž dovolatel namítl, že soudy tvrzené množství pěstovaných rostlin konopí s provedenými důkazy nekoresponduje, za současného tvrzení, že naposledy zajištěné rostliny konopí a sušina patřily výlučně poškozené a nikoli jemu, pročež mohl být uznán vinným pouze přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, státní zástupce uzavřel, že i v tomto případě námitky obviněného z pohledu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu postrádají opodstatnění, neboť skutková zjištění soudů jsou přesvědčivá, ježto jsou logickým odrazem řady důkazů, které se vztahují jak k problematice pěstování rostlin konopí obviněným, tak i k následné výrobě marihuany a hašiše a k jejich další distribuci. Skutkovým zjištěním pak odpovídá i soudy aplikovaná právní kvalifikace jednání obviněného.
30. Podobně se státní zástupce ztotožnil se skutkovými zjištěními popsanými
v bodě 2) výroku o vině. Kromě částečného doznání dovolatele a výpovědí svědků (kteří však nebyli přímými účastníky napadání a vyjadřovali se toliko k problematickému soužití obviněného a poškozené a k hrubému chování dovolatele) se stěžejními důkazy staly především protokol o hledání místa činu, pitevní protokol a znalecké posudky vyjadřující se k přibližné době způsobení zranění, k mechanismu jejich vzniku, a také k pravděpodobné příčině a době úmrtí. Pokud obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku do jisté míry dovozoval absenci obsahové vazby učiněných skutkových zjištění na provedené důkazy (a to případně v podobě zjevného nesouladu mezi nimi), státní zástupce mu nepřisvědčil, neboť tato zjištění soudů z provedených důkazů nepochybně vyplývají. Hodnotí-li totiž soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost bez dalšího porušení zásad spjatých se spravedlivým procesem.
31. K objektivní stránce zvlášť závažného zločinu vraždy státní zástupce poznamenal, že smrt poškozené jako následek jejího fyzického napadání ze strany obviněného byl v řízení jednoznačně prokázán zejména znaleckým posudkem a pitevním protokolem vypracovanými znalci MUDr. Michalem Makušou a doc. MUDr. Františkem Vorlem, CSc., z čehož je zjevné, že poškozenou výše popsaným způsobem usmrtil právě dovolatel, čímž je dána také příčinná souvislost mezi jeho protiprávním jednáním a způsobeným následkem.
32. Stran naplnění subjektivní stránky trestného činu státní zástupce akcentoval, že je nutné přihlédnout k okolnostem, za kterých se útok stal, aby bylo možné zjistit, k jakému následku směřoval úmysl pachatele. Po provedeném dokazování vyjádřil souhlas se závěry soudů nižších instancí, které se shodly na tom, že s ohledem na všechny zjištěné okolnosti lze dovodit zavinění obviněného ve formě nepřímého úmyslu ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Obviněný totiž při opakovaném surovém bití poškozené musel vzhledem ke své inteligenci i životním zkušenostem možnost eventuálního usmrcení poškozené vnímat, nicméně byl lhostejný k tomu, zda takový následek nastane či nenastane. I v případě jednání popsaného pod bodem 2) jsou tedy skutková zjištění správná a odpovídá jim taktéž právní kvalifikace dovolatelova jednání jako zvlášť závažného zločinu vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku. O „pouhý“ zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, 3 tr. zákoníku se jednat nemohlo, neboť následek v podobě smrti poškozené v daném případě nenastal toliko z nedbalosti.
33. Dovolatel poukázal rovněž na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, nicméně extrémní nesoulad skutkových zjištění s provedenými důkazy nebyl zjištěn. Souběžně obviněný v závěrečné pasáži svého dovolání (od strany 21) zpochybnil nepřímý úmysl s tím, že tento by nebyl naplněn ani tehdy, pokud by jinak dovolací soud označil skutková zjištění soudů nižších stupňů za správná. V daném případě tak mělo být podle jeho mínění zjištěné jednání popsané pod bodem 2) posouzeno jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Ačkoli tuto námitku podle názoru státního zástupce pod označený dovolací důvod podřadit lze, je ze shodných důvodů, které rozvedeny v dalších částech svého vyjádření, zjevně neopodstatněná.
34. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí obou nižších soudů nejsou zatížena vadou zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění a provedených důkazů, ani nedostatkem ve smyslu tzv. opomenutých důkazů, a stejně tak není nesprávné ani hmotněprávní posouzení dovolatelova jednání, státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného L. P. vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné a odmítl jej podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně státní zástupce vyjádřil souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodováno ve smyslu §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání.
35. Výše uvedené stanovisko státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného. V návaznosti na to obhájce obviněného zaslal k vyjádření státního zástupce repliku . V jejím rámci akcentoval, že státní zástupce na drtivou většinu dovolacích námitek obviněného nereagoval a své vyjádření v zásadě koncipoval jako převyprávění závěrů krajského a vrchního soudu. Takové vyjádření poté označil za nadbytečné, neboť je v převážné míře převzaté ze závěrů krajského či vrchního soudu. Podle jeho mínění se však jedná o závěry učiněné na základě jednostranného, selektivního a celkový kontext nerespektujícího výkladu ve věci provedených důkazů.
III.
Přípustnost dovolání
36. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
37. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
38. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
39. Obviněný ve svém dovolání předně odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Stalo se tak v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného lze považovat:
- správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno,
- procesní bezvadnost provedeného dokazování a
- správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
40. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou:
- případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu),
- případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.),
- vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
41. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, kterak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
42. Obviněný ve svém podání současně odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [dříve, tj. do 31. 12. 2021, se jednalo o dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu], který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu však nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
43. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
44. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného L. P. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky jsou sice formálně podřaditelné pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, nicméně je Nejvyšší soud z níže rozvedených důvodů odmítl jako zjevně neopodstatněné.
45. Nejvyšší soud předně prověřil, že Krajský soud v Českých Budějovicích odvodil své skutkové závěry z rozsáhle provedeného dokazování, v rámci kterého dominují nejen výpovědi sestry a matky poškozené, tedy svědkyň N. S. a B. S., stejně jako jejího bývalého přítele P. K., ale také rodinných příslušníků ze strany obviněného, a to jeho matky J. P., bratra F. P., strýce M. P., švagrové Z. P., bývalé přítelkyně Z. S. a dalších svědků z řad jeho přátel. Pro objasnění věci jsou podstatné rovněž výpovědi svědků z řad policistů, tj. svědků P. K., M. P., D. L., přičemž ve věci byl přehrán mimo jiné i audiovizuální záznam o výslechu nezletilého syna poškozené AAAAA.
46. Ve věci byla provedena rovněž řada písemných důkazů a znaleckých posudků, zejména znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství (zpracovaných znalci MUDr. Michalem Makušou, doc. MUDr. Františkem Vorlem, CSc. a MUDr. Zdeňkem Šenkýřem), včetně pitevního nálezu, dále znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie (zpracovaného znalci Ing. Josefem Gottwaldem a Ing. Jaroslavem Zikmundem), odvětví klinická psychologie (zpracovaného znalcem Mgr. Václavem Šnorkem) a odvětví psychiatrie (zpracovaného znalcem MUDr. Janem Tučkem, Ph.D.). Krajským soudem byly provedeny mimo jiné i protokol o ohledání místa činu, zpráva ortopedické ambulance Nemocnice Písek, a.s., odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, zpráva Městského úřadu Vodňany, odbor sociálních věcí, opis z evidence přestupků a z evidence Rejstříku trestů týkající se osoby obviněného, zpráva Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje (včetně přehrání záznamu hovorů ze dne 15. 7. 2021), jakož i další méně podstatné důkazy.
47. Všechny tyto důkazy Krajský soud v Českých Budějovicích zjevně vyhodnotil v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Poté krajský soud svým skutkovým závěrům přiřadil i přiléhavou hmotněprávní kvalifikaci, neboť všechny zákonné znaky skutkových podstat přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku [jednání popsané pod bodem 1)], zvlášť závažného zločinu vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku [jednání popsané pod bodem 2)] a zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku [jednání popsané pod bodem 3)] byly ze strany obviněného bez důvodných pochybností naplněny, a to jak po objektivní, tak i subjektivní stránce. S výroky o vině soudu prvního stupně se následně bezvýhradně ztotožnil i Vrchní soud v Praze, který z podnětu odvolání obviněného L. P. napadený rozsudek krajského soudu korigoval toliko stran výroku o uloženém trestu odnětí svobody. Současně se oba soudy nižších instancí v rámci odůvodnění svých rozhodnutí řádně vypořádaly s přednesenými námitkami obviněného.
48. I přes tyto skutečnosti obviněný L. P. podal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích mimořádný opravný prostředek, ve kterém se opětovně zříká odpovědnosti za spáchané trestné činy, neboť je i nadále přesvědčen, že svým jednáním nenaplnil zákonné znaky dotčených skutkových podstat přečinů [skutek popsaný pod bodem 1)], stejně jako zvlášť závažných zločinů [skutky popsané pod body 2) a 3)]. Navíc je toho názoru, že postupem soudů nižších stupňů došlo k zásadním, výše popsaným pochybením. S ohledem na tyto dovolatelovy námitky Nejvyšší soud danou věc znovu přezkoumal, nicméně v rámci svého přezkumu neshledal, že by postupem soudů nižších stupňů došlo k pochybením (navíc natolik zásadním), která by vedla k porušení procesní zásady presumpce neviny či principu in dubio pro reo nebo dovolatelova ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces.
V. 1.
Námitka neúplnosti dokazování
49. Úvodem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu namítl, že v projednávaném případě nebyly provedeny jím navrhované důkazy. Konkrétně obviněný namítl, že během veřejného zasedání o odvolání konaném dne 13. 9. 2022 učinil (prostřednictvím svého obhájce v rámci přednesu obsahu odvolání) prohlášení, že je připraven navrhnout další důkaz, jakmile mu k tomu bude soudem udělen prostor. Nicméně odvolací soud mu za tímto účelem již slovo neudělil a po přerušení veřejného zasedání přistoupil rovnou k vyhlášení rozsudku. Navíc v odůvodnění svého rozsudku vrchní soud svůj postup nikterak neobjasnil, naopak konstatoval, že všechny důkazy významné pro objasnění skutkového stavu byly provedeny. Z tohoto důvodu má za to, že vrchní soud zatížil předmětné rozhodnutí procesní vadou tzv. opomenutého důkazu, čímž bylo porušeno jeho právo na obhajobu.
50. Nejvyšší soud stran této námitky podrobil protokol i zvukový záznam z veřejného zasedání konaného dne 13. 9. 2022 podrobnému přezkumu. Z protokolu o veřejném zasedání na č. l. 884 nebylo možné námitku ověřit, neboť obsah vyjádření obhájce je značně zkrácen. Audionahrávka z veřejného zasedání pak obsahuje dvě stopy, z nichž první (označená jako 1001 – P.“) o celkové délce 105 minut obsahuje celý průběh veřejného zasedání před vyhlášeným přerušením jednání (tj. před přestávkou), zatímco druhá stopa zachycuje vyhlášení dovoláním napadeného rozsudku vrchního soudu po tomto přerušení. Nejvyšší soud ověřil, že obhájce obviněného P. až v samém závěru svého přednesu o obsahu podaného odvolání, kdy se vyjadřoval k uloženým trestům, avizoval stran uloženého protitoxikomanického ochranného léčení, že míní soudu předložit – pokud k tomu dostane prostor – listinu, ze které se podává, že obviněný P. se od 23. 8. 2021 pravidelně podrobuje adiktologické studii, a to ústavní formou, přičemž se domnívá, že by zcela postačovalo, kdyby se účastnil tohoto ochranného léčení toliko formou ambulantní (viz CD s audiozáznamem založené na č. l. 888, čas 1:44:48 až 1:45:22).
51. V návaznosti na tuto skutečnost Nejvyšší soud podotýká, že obviněný a jeho obhájce (coby osoba znalá právních předpisů) byli již v poučení o odvolání v písemném vyhotovení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 4. 2022, č. j. 16 T 32/2021-768, s odkazem na §249 odst. 1, 2, 3 tr. řádu řádně poučeni o možnosti opřít své odvolání o nové skutečnosti a důkazy. Pokud tedy obviněný měl v úmyslu doplnit dokazování o důkaz, se kterým soud nebyl doposud obeznámen, měl jeho obhájce tuto skutečnost před odvolacím soudem zcela jednoznačně formulovat ve smyslu §263 odst. 5 tr. řádu jako nový důkazní návrh a nejenom poněkud neurčitě avizovat svoji připravenost k podání takového důkazu, pokud jej k tomu odvolací soud vyzve. Pouze v takové situaci vrchní soud v rámci veřejného zasedání ve smyslu §263 odst. 6 tr. řádu provede (nově doplněný) důkaz nutný pro rozhodnutí o odvolání (nejde-li o rozsáhlé a obtížně proveditelné doplnění dokazování, které by znamenalo nahrazování činnosti soudu prvního stupně).
52. V průběhu veřejného zasedání před vrchním soudem obhájce obviněného přednesl odvolání obviněného velmi detailně, nicméně v jeho rámci jasně nepřednesl požadavek na provedení nového důkazu, který odvolacímu soudu eventuálně souběžně předložil. Lze připustit, že odvolací soud mohl ještě v okamžiku, než se po vyjádření všech přítomných procesních stran, popř. jejich zástupců odebral k závěrečné poradě, z vlastní iniciativy vznést dotaz vůči obviněnému i státní zástupkyni, jakož i zmocněnci poškozených, zda ve věci nenavrhují provést jakýkoli nový důkaz. Pokud to však Vrchní soud v Praze neučinil, nelze jeho postup označit za procesní pochybení, neboť jím neporušil žádné ustanovení trestního řádu, ježto z dikce ustanovení §263 odst. 5 tr. řádu jasně plyne, že případné návrhy na doplnění dokazování by měly jednotlivé osoby v postavení procesních stran vtělit již do svého odvolání či vyjádření k němu. Právě uvedené tedy znamená, že v nyní posuzované věci tak měl obviněný učinit prostřednictvím svého obhájce již v rámci ústního přednesu podaného dovolání (stejně jako poškození tak měli učinit prostřednictvím veřejnému zasedání přítomného zmocněnce), zatímco státní zástupkyně tak mohla učinit v rámci svého ústního vyjádření k podaným odvoláním, což se však nestalo, neboť žádný konkrétní důkazní návrh, o němž by byl odvolací soud povinen rozhodnout, nebyl ze strany k tomu oprávněných osob jasně formulován a jednoznačně vnesen a to způsobem, jenž by nebudil žádné pochybnosti o tom, že se jedná o vážně míněný důkazní návrh, na jehož provedení osoba, která jej činí, trvá (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 31/2015 Sb. rozh. tr.).
53. Nejvyšší soud v této souvislosti rovněž akcentuje, že za opomenutý důkaz ve smyslu dovolacího důvodu podle §265 odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze považovat jakýkoli doplňující důkazní návrh, nýbrž toliko důkaz podstatný, který má potenciál potvrdit nebo vyvrátit prokazovanou skutečnost. Pokud však měl obviněný v projednávaném případě záměr eventuálně soudu předložit toliko listinný důkaz, jehož prostřednictvím navrhoval změnu formy nepravomocně nařízeného ochranného léčení, v žádném případě se nejednalo o důkaz klíčový, který by měl procesní sílu změnit postavení obviněného v rámci prokazovaných okolností. Ani případné provedení avizované listiny totiž nemohlo nikterak ovlivnit výsledek řízení stran merita věci. Lze tedy shrnout, že demonstrovaná „připravenost“ obhájce obviněného doplnit dokazování o avizovanou skutečnost za žádných okolností nelze vnímat jako podání návrhu ve smyslu §263 odst. 5 tr. řádu, s nímž by měl odvolací soud povinnost se řádně vypořádat. Za daného stavu odvolací soud oprávněně dovodil, že žádné další návrhy na doplnění dokazování již nejsou ani jednou z procesních stran vznášeny, a proto se – po odmítnutí obviněného k možnosti závěrem se k věci vyjádřit – odebral k závěrečné poradě a následnému vyhlášení svého rozsudku.
54. V dané linii námitek dovolatel ještě vyslovil osobní nesouhlas s tím, že soudy obou nižších stupňů v projednávané věci řádně provedly všechny důkazy významné pro objasnění skutkového stavu. V této souvislosti dodal, že např. opakovaně žádal, aby byl zajištěn výpis hovorů z jeho telefonního čísla, kterým měla být objektivizována skutečná časová souslednost telefonických hovorů s jeho rodinnými příslušníky a rychlou záchrannou službou, nicméně předmětný důkazní návrh byl ze strany krajského soudu označen za nadbytečný. Podobně obviněný soudu jako důkaz předložil fakturaci za elektrickou energii vztahující se k nemovitosti na adrese XY, ze které má být podle jeho názoru zřejmé, že spotřeba elektrické energie v dané nemovitosti neodpovídá tvrzením o dlouhodobém pěstování marihuany. Tento důkaz sice byl při hlavním líčení proveden, nicméně nebyl soudem v odůvodnění jeho rozsudku nikterak vyhodnocen.
55. I výše uvedené námitky obviněného byl Nejvyšší soud nucen odmítnout, neboť zamítnutí návrhu na provedení důkazu je výsostným právem každého soudu. Je jistě pravdou, že obviněný má nezpochybnitelné právo navrhovat soudu na podporu svých stanovisek další důkazy (viz §2 odst. 5 tr. řádu), nicméně soud, který daný případ projednává, není povinen takovému návrhu vždy vyhovět, nýbrž je povinen každý takový návrh vyhodnotit, respektive posoudit jeho věrohodnost, jakož i nezbytnost jeho provedení s ohledem na celkovou důkazní situaci v dané věci. Pakliže soud navrhovaný důkaz vyhodnotí jako nadbytečný, je povinen jeho provedení v souladu se zásadou procesní ekonomie odmítnout, neboť je limitován povinností objasnit skutkový stav v míře potřebné pro řádné, spravedlivé a důkazně podložené rozhodnutí.
56. Této povinnosti oba soudy nižších stupňů v nyní posuzované věci nepochybně vyhověly a Nejvyšší soud se s jejich závěry o úplnosti dokazování (stejně jako stran faktické nadbytečnosti dalšího dokazování) zcela ztotožnil. Ostatně předmětný výpis hovorů realizovaných z mobilního telefonu obviněného z doby, kdy poškozená B. S. umírala na následky zranění, které ji obviněný prokazatelně způsobil, je stran prokazovaných skutečností zcela irelevantní, stejně jako ničeho podstatného nedokládající fakturace za spotřebovanou elektrickou energii vztahující se k nemovitosti na adrese XY, kde bylo pěstování rostlin konopí již spolehlivě prokázáno. Jelikož oba důkazy stran prokazovaných jednání neměly možnost zvrátit učiněné skutkové závěry ve prospěch obviněného (kterak bude konstatováno níže), lze uzavřít, že rozhodnutí soudů nižších stupňů není v daných souvislostech zatíženo vadou tzv. opomenutého důkazu.
V. 2.
K jednání popsanému pod bodem 1)
57. Obviněný s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu vyjádřil stran skutku popsaného pod bodem 1) nesouhlas s celou řadu závěrů, byť toliko ve vztahu k naplnění zákonných znaků přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku. V této souvislosti namítl, že byl uznán vinným spácháním tohoto přečinu na základě výpovědí svědkyň B. S. a N. S., a to přesto, že takto získaná zjištění nikterak neprokazují, že poškozené skutečně vyhrožoval – s jistou mírou benevolence prokazují pouze skutečnost, že poškozená se s touto informací svědkyním svěřila. Za této situace je dovolatel přesvědčen o tom, že došlo k procesní situaci „tvrzení proti tvrzení“, na kterou měl krajský (potažmo vrchní) soud reagovat ověřením obsahu těchto výpovědí dalším dokazováním anebo postupovat v duchu procesních zásad presumpce neviny a in dubio pro reo , což se však nestalo.
58. Předmětné jednání obviněného bylo krajským soudem prokázáno jednak částečným doznáním obviněného P., který se k dvojímu fyzickému napadení doznal, byť zčásti rozporoval místo, čas a rozsah útoku vůči poškozené. K předmětným případům agrese vyvinuté ze strany obviněného však shodně vypovídaly matka a sestra poškozené – B. S. a N. S., které obě soudu shodně potvrdily, že poškozená se jim svěřila s tím, že ji obviněný ve dnech 1. 6. a 6. 6. 2021 atakoval pěstmi a kabelem od notebooku a násady od koštěte, a to za současného vyhrožování, že zmlátí rovněž její matku a nechá ji odebrat syna AAAAA, včetně popisu incidentu, během kterého do jím provozované restaurace donesl prkénko a sekeru a vyzval poškozenou, aby si vybrala, který prst chce useknout. Poškozená svá tvrzení následně doložila modřinami po celém těle, včetně hlavy, břicha a poprsí.
59. Nejvyšší soud z doloženého spisového materiálu ověřil, že předmětná svědectví korespondují i s dalšími ve věci provedenými důkazy. Jedná se zejména o dvě série fotografií (první vyhotovila matka poškozené a druhou policisté, když se poškozená na výzvu obou svědkyň dostavila na příslušné oddělení Policie ČR, kde s ní byl sepsán úřední záznam a poté byla pořízena i fotodokumentace jejích zranění). Dále předmětné skutečnosti dokládá lékařská zpráva vyhotovená lékařem ortopedické ambulance Nemocnice Písek a znalecký posudek znalce MUDr. Zdeňka Šenkýře, který nechal soud vypracovat. Zejména z tohoto znaleckého posudku bylo doloženo, že poškozená ve dnech 6. - 7. 6. 2021 utrpěla lehká zranění, podrobně identifikovaná v popisu skutku pod bodem 1), která však vyžadovala dobu léčení kolem dvou až tří týdnů, přičemž minimálně po dobu jednoho týdne byla omezena v obvyklém způsobu života (a to vzhledem k bolestivosti daných poranění a omezení běžných pohybů hlavou). Na základě výše uvedených skutkových zjištění bylo tedy možné učinit jednoznačný závěr, že obviněný L. P. poškozenou B. S. ve dvou případech skutečně fyzicky napadl, přičemž minimálně v případě napadení ze dne 6. 6. 2021 poškozená utrpěla zranění, která byla kvalifikována jako ublížení na zdraví ve smyslu §146 odst. 1 tr. zákoníku.
60. Jak bylo naznačeno výše, dovolatel ve své námitce brojí proti tomu, že svědectví matky a sestry poškozené jsou pouze zprostředkovaná, z čehož má být patrné, že nalézací soud měl k ověření těchto skutečností provést další důkazy, neboť došlo k patové procesní situaci tzv. „tvrzení proti tvrzení“. To však Nejvyšší soud kategoricky odmítá.
61. Procesní situace tzv. „tvrzení proti tvrzení“ totiž nastává pouze v případě, kdy i po provedeném dokazování proti sobě stojí dvě zcela rovnocenné výpovědní verze, což by mělo za následek přetrvávání důvodných pochybností o relevantních skutkových okolnostech. Pokud však soud po vyhodnocení důkazní situace dospěje k závěru, že jedna z výpovědí je pravdivá a tento svůj závěr argumentačně popíše v odůvodnění svého rozhodnutí, nejsou splněny podmínky pro uplatnění této procesní zásady. V platném znění trestního řádu totiž není zakotvena zásada, ze které by vyplývalo, že stojí-li proti sobě dvě protikladné výpovědi, je soud vždy povinen rozhodnout ve prospěch obviněného, kterak se dovolatel pokouší tvrdit. Za této důkazní situace má soud posuzující daný případ povinnost věnovat hodnocení důkazů zvýšenou pozornost a svůj závěr pečlivě odůvodnit.
62. Po pečlivé analýze všech souvisejících skutkových zjištění učiněných krajským soudem je zcela jednoznačné, že svědectví výše zmíněných svědkyň jsou zcela věrohodná, neboť jsou jednoznačně verifikována dalšími ve věci provedenými skutkovými zjištěními, pročež je krajský soud zcela oprávněně vyhodnotil jako konzistentní, dostatečně podrobná a souvislá, celkově tedy věrohodná. Naproti tomu popis skutkového děje ze strany obviněného zůstal po ověření jeho výpovědi (zejména ze strany skutečností vyplynuvších z lékařské zprávy vyhotovené lékařem ortopedické ambulance Nemocnice Písek a znaleckého posudku znalce MUDr. Šenkýře) vnitřně rozporný a celkové nepřesvědčivý.
63. Z těchto důvodů nelze relevantně tvrdit, že by se krajský soud ve vztahu k předmětnému jednání obviněného dopustil svévolného hodnocení důkazů, neboť měl bezdůvodně favorizovat toliko zprostředkované svědectví matky a sestry poškozené. Ze skutkových závěrů naopak vyplynulo, že obviněný se vůči poškozené choval agresivně, a to jak ve verbální, tak i fyzické rovině, což ostatně sám obviněný opakovaně připustil, když uvedl, že mu „ruply nervy“, následkem čehož na poškozenou fyzicky útočil a opakovaně ji zbil. Je tedy nasnadě, že jeho následné výhružky musely u poškozené vzbuzovat strach i důvodné obavy o její zdraví. Ostatně jiným způsobem ani není možné objasnit např. to, proč poškozená před obviněným (ve chvíli, kdy mu podle jeho slov „přeskočilo v hlavě“ a následně na ní útočil) z domu utíkala skrze střešní okno přes střechu objektu, kde společně bydleli, což obviněný sám ve své výpovědi připustil a co ve své výpovědi potvrdil i nezletilý AAAAA, syn poškozené, který byl očividným svědkem těchto událostí.
64. Taktéž je nutné kategoricky odmítnout tvrzení dovolatele, že se vrchní soud dopustil neoprávněné spekulace, když uvedl, že obviněný se vůči poškozené choval dlouhodobě agresivně, přičemž fyzické agresi předcházela agrese verbální, potažmo že verbální výhružky byly způsobilé v poškozené vzbudit důvodnou obavu. Tyto výroky nejsou (vzhledem k prokázaným opakovaným útokům obviněného, doprovázeným bitím poškozené fackami a pěstmi či za pomoci předmětů běžné potřeby, které měly jeho rány učinit ještě bolestivější) v žádném ohledu spekulativní, ale zcela logické a na projednávaný případ zcela přiléhavé – na rozdíl od veskrze polemických a místy až absurdních námitek obviněného. Alternativní varianta průběhu skutkového děje, která by skutečně vedla k pochybnostem o vině obviněného, musí být možná a uvěřitelná, což v tomto případě není. Nezbývá tedy než konstatovat, že obviněným prezentovaná skutková verze je založena na prostém „kličkování“ mezi nezpochybnitelnými skutkovými zjištěními bez toho, aby soudu předložil skutečně uvěřitelnou alternaci o možném průběhu skutkového děje, respektive o svém vyvinění.
65. Stran jednání popsaného pod bodem 1) lze tak uzavřít, že mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými závěry na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé není zjevný žádný, natož extrémní (resp. zjevný) nesoulad. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud rozhodně odmítl související přesvědčení dovolatele, že postupem soudů prvního a druhého stupně byla porušena zásada in dubio pro reo , respektive princip presumpce neviny.
V. 3.
K jednání popsanému pod bodem 2)
66. Ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 2), které krajský soud (za následného potvrzení vrchním soudem) právně kvalifikoval jako zvlášť závažný zločin vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku, dovolatel vznesl dlouhou řadu námitek skutkových i hmotněprávních. Dokazování tohoto dominantního trestného činu bylo evidentně prověřováno celou řadou důkazů, kterak bylo zmíněno shora, přičemž z hlediska učiněných skutkových zjištění lze za klíčová - vyjma částečného doznání obviněného - označit řadu znaleckých posudků a písemných důkazů, zejména znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství (včetně pitevního nálezu), znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, odvětví klinická psychologie a odvětví psychiatrie, včetně protokolu o ohledání místa činu, zprávy Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje (dále jen „ZZS Jihočeského kraje“) a dalších doplňujících důkazů.
67. Klíčové události ze dne 15. 7. 2021, kdy došlo k usmrcení poškozené B. S., byly krajským soudem prověřovány rovněž řadou svědků, nicméně mezi nimi nebyl žádný, který by o podstatných skutečnostech mohl svědčit bezprostředně. Nejblíže k prokazované události měli rodinní příslušníci obviněného (jeho matka J. P., strýc M. P., švagrová Z. P. či bratr obviněného F. P.), kteří se na místo činu dostavili v průběhu dne (svědek F. P.) nebo v podvečer jako první (svědci M. a J. P.), nicméně soudu poskytli pouze ryze účelová svědectví, jednoznačně motivovaná snahou pomoci obviněnému. Druhá skupina svědků zahrnuje osoby, které se na místo činu dostavily v době, kdy byla poškozená již v bezvědomí – jedná se o první hlídku Policie ČR, tj. policisty P. K. a M. P., jakož i zasahujícího lékaře MUDr. Michala Makuši, který posléze konstatoval smrt poškozené. Tento okruh je následován třetí skupinou svědků, kteří se na místo činu dostavili až v době, kdy zde již byly přítomné záchranné složky a policisté, pročež jim na místo činu již nebyl umožněn přístup (svědkyně N. S. se svým otcem). Zbývající část svědků soudu zprostředkovala skutková zjištění dokreslující rámec projednávaného činu, když svědčili o telefonických kontaktech obviněného z inkriminovaného odpoledne a večera, a dále soudu poskytli svědectví o průběhu partnerského vztahu obviněného a poškozené (patří mezi ně svědectví B. S., Z. P., T. S., M. P. a P. K.).
68. Nejpodstatnější skutková zjištění z místa činu tedy vyplynula z výpovědí svědků P. K. a M. P., kteří se jako příslušníci policejní hlídky dostavili do XY v době, kdy v bytě nad restaurací zasahovali záchranáři a obviněný byl vůči nim agresivní, načež lékař MUDr. Michal Makuša konstatoval smrt poškozené, a dále z protokolu o ohledání místa činu, zprávy ZZS Jihočeského kraje a ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství doc. MUDr. Františka Vorla, CSc. a MUDr. Michala Makuši, kteří provedli zevní i vnitřní prohlídku těla poškozené a na jejím základě sestavili pitevní nález (včetně popisu mechanismu vzniku zranění a jejich důsledků, vedoucích ke smrti poškozené). Všechny tyto důkazy ve svém souhrnu poskytly soudům – a to i bez vyjádření jakéhokoli očitého svědka – komplexní obraz toho, k čemu na místě činu v průběhu dne 15. 7. 2020 mezi obviněným L. P. a jeho družkou B. S. došlo.
69. Posouzením výše uvedených důkazů jednotlivě i ve vzájemných souvislostech bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že obviněný inkriminovaného dne na poškozenou opakovaně útočil s vyvinutím plné síly, jakou byl schopen jako muž vyvinout tak, že poškozenou soustavně, opakovaně a po delší dobu bil přes hlavu, obličej, záda, hýždě, horní i dolní končetiny, ramena, a to nejen pěstmi, ale i za pomocí předmětů, které již dříve využíval k jejímu bití a které zesilovaly intenzitu prožívané bolesti poškozené, za současného vláčení poškozené po bytě za vlasy a jejího opaření vodou o teplotě cca 80° C. Z hlediska rozsahu způsobených zranění prokazatelně zasáhl všechny části těla poškozené, tedy i oblasti citlivé, kde jsou uloženy důležité orgány, jejichž poškození může vést k závažným zdravotním důsledkům, respektive k těžkým zraněním, která mohou vést až ke smrti. Opakované vedení řady takto silných a intenzivních útoků cílených i do nejzranitelnějších míst lidského těla nevyhnutelně muselo poškozené způsobit závažná poranění s vysokou možností jejího bezprostředního ohrožení na životě. Z hlediska razance útoků došlo mimo jiné i k velmi neobvyklému rozhmoždění podkožního tuku obou hýždí, kdy opakovanými údery do těchto míst obviněný poškozené rozdrtil svalstvo na kašovitou hmotu.
70. Dovolatel s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků zvlášť závažného zločinu vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. V prvé řadě namítl, že část zranění, která měla poškozená z jeho strany utrpět, nelze přičítat jeho násilí. V této souvislosti dovolatel usiloval zpochybnit jednak závěr, že opaření poškozené způsobil výhradně on (přičemž za část popálenin stran „prvního opaření“ uznal částečnou odpovědnost, byť je způsobil nechtíc, zatímco zcela vyloučil svoji odpovědnost za „druhé opaření“, neboť k němu mělo dojít závadou na sprchové hadici). Současně se snažil zpochybnit závěr, že na poškozenou zaútočil jedním či vícero kopy, jakož i to, že zlomeniny čtvrtého až sedmého žebra vpravo ji způsobil údery, neboť se nejedná o zlomeniny typické pro úder a nejspíše vznikly neodbornou nepřímou masáží srdce (přičemž i krevní výrony v okolí zlomených žeber mohly podle znalce být způsobeny při oživovacích pokusech). V neposlední řadě se snažil zpochybnit závěr, že poškozené způsobil překrvení mozku (neboť tento stav podle znalce souvisí s terminálním nedostatkem kyslíku a ztrátou krevního oběhu). Všechny výše uvedené výhrady dovolatel vznesl s odůvodněním, že v trestním řízení je nutné v souladu s §2 odst. 5 tr. řádu zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
71. Z výše uvedeného výčtu vyplývá, že obviněný se v rámci svých námitek zabývá jednotlivými úrazovými změnami na těle poškozené a o vybraných vede polemiku, když řadu z nich popírá a tvrdí, že je nezpůsobil, některá si s odstupem času již nepamatuje a část zranění si poškozená údajně způsobila sama, nebo k jejich vzniku došlo okolnostmi na jeho vůli nezávislými. Tento způsob obhajoby je sice možný, nicméně vzhledem k prokázaným skutečnostem, zejména ke smrtelnému následku jeho jednání, je již zcela irelevantní.
72. Jak bylo předesláno již shora, poškozená B. S. dne 15. 7. 2021 utrpěla 88 úrazových změn, které ji bez důvodných pochybností způsobil obviněný L. P., čímž ji v konečném důsledku způsobil celkový kolaps, který bez okamžité odborné pomoci vedl k odumírání životních funkcí a nevyhnutelné smrti. Vzhledem k počtu a závažnosti předmětných úrazů, jakož i ke způsobenému následku je přitom již zcela nepodstatné, zda obviněný opařil poškozenou jednou či vícekrát, zda na ni zaútočil jedním či vícero kopy, zda ji zlomeniny žeber způsobil pěstmi či neodborným pokusem o resuscitaci nebo zda otok mozku byl způsoben primárně jím vedenými údery či zda nastal až sekundárně v souvislosti s odumíráním životních funkcí, které vedly k úmrtí poškozené.
73. Dovolatel se svými námitkami dovolává toho, že u jím vybraných úrazových změn na těle poškozené nebylo spolehlivě prokázáno, že vznikly jako následek jím vedeného útoku, a proto neměly být uváděny v popisu skutkového děje. Je jistě nepochybné, že popis skutku (spočívající ve způsobu spáchání projednávaného zločinu) má být uveden tak, aby byl co nejpřesnější. Dovolatel však účelově přehlíží, že jednotlivé části popisovaného skutku musí odpovídat příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným, neboť skutková věta představuje úplné slovní vyjádření posuzovaného skutku tak, aby obsahoval všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace. A tomuto požadavku krajský soud bez pochyb vyhověl, neboť popis skutku uvedený pod bodem 2) jednoznačně obsahuje všechny prokázané podstatné okolnosti ve vztahu k aplikované právní kvalifikaci dotčeného jednání.
74. Zvlášť závažného zločinu vraždy se dopustí ten, kdo jiného úmyslně usmrtí. Objektivní stránka tohoto trestného činu je charakterizována usmrcením člověka neboli zbavením života žijícího člověka. Subjektivní stránka je pak naplněna úmyslným jednáním pachatele. Jak úmysl přímý, tak úmysl eventuální (nepřímý) přitom musí směřovat k usmrcení člověka, pročež musí vůle pachatele (ať ve formě chtění nebo srozumění) musí vždy aktivně směřovat ke způsobení smrtelného následku. Lhostejnost pachatele k tomu, zda následek nastane či nenastane, vyjadřuje jeho kladné stanovisko k oběma těmto možnostem ve smyslu jeho smíření s tím, že předmětným způsobem může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. Vztah pachatele k následku musí být soudem řádně zjištěn a prokázán výsledky dokazování, ze kterých musí logicky vyplynout (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 19/1971-II. Sb. rozh. tr.).
75. Objektivní stránka (neboli následek) trestného činu v podobě smrti poškozené byla v nyní posuzované věci jednoznačně prokázána znaleckým posudkem vypracovaným MUDr. Michalem Makušou, který dne 15. 7. 2021 ohledal ostatky poškozené (tzv. protokol o prohlídce těla zesnulé B. S. na č. l. 284) a následným pitevním protokolem vypracovaným MUDr. Michalem Makušou a doc. MUDr. Františkem Vorlem, CSc. Stejně tak byl důkazně prokázán příčinný vztah mezi jednáním pachatele a smrtí poškozené, která nastala v návaznosti na opakované útoky obviněného na tělesnou integritu poškozené formou brutálního bití jednak pěstmi, jakož i za použití předmětů běžně dostupných v domácnosti (tj. kabelem od notebooku, dřevěnou násadou od koštěte), které měly za následek krvácení do podkoží a následné úmrtí poškozené (viz body 64. až 67. odůvodnění rozsudku krajského soudu).
76. Taktéž naplněním subjektivní stránky předmětného zločinu v podobě zavinění, resp. úmyslu obviněného se krajský soud zabýval velmi pečlivě (o čemž svědčí body 50. až 63. odůvodnění jeho rozsudku), když na základě výše uvedených důkazů dospěl k závěru, že obviněný P. naplnil subjektivní stránku předmětného zločinu formou úmyslu nepřímého, neboť ze skutkových zjištění vyplynulo, že věděl, že svým jednáním může způsobit poškozené smrt, avšak k tomuto možnému následku zaujal zcela lhostejný postoj, pročež byl i s takovým následkem srozuměn, nicméně jej v inkriminovanou dobu „neřešil“.
77. V této souvislosti je nutné vzít v úvahu rovněž skutečnost, že obviněný v rámci projednávané trestné činnosti využil svého práva vést svou obhajobu tak, jak (po dohodě se svým obhájcem) uzná za vhodné. To mimo jiné znamená, že některé detaily trestné činnosti popsal méně konkrétně či tak, jak to bylo pro něj příhodné. V daných souvislostech je navíc nepochybné, že s ohledem na časový odstup již ani není možné se podrobně vyjádřit ke všem 88 úrazovým změnám explicitně či vyčerpávajícím způsobem, pročež některé mechanismy úrazových změn zůstaly popsány méně podrobně. To však ještě neznamená, že by popis skutku měl být ze strany obviněného hodnocen jako nedostatečný ve smyslu §120 odst. 3 tr. řádu nebo že by byly tímto popisem některé okolnosti obviněnému nedůvodně „přičítány k tíži“. Z hlediska aplikované právní kvalifikace je primární prokázání usmrcení poškozené. Naproti tomu výčet zranění, která obviněný poškozené způsobil, má v daných souvislostech až sekundární význam, neboť je popisován v rámci událostí, které bezprostředně vedly ke smrti poškozené S. V daných souvislostech tedy nejsou k tíži obviněného připisována jednotlivá zranění, kterak dovolatel mylně namítá, nýbrž jejich následek, tedy usmrcení poškozené. S tím bezprostředně souvisí prokazování příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a následkem vyvolaným jeho útoky, stejně jako zmapování mechanismu a důsledku jeho útoků, což bylo velmi podrobně a zcela dostačujícím způsobem popsáno příslušnými odbornými vyjádřeními jednotlivých znalců.
78. Pokud tedy vrchní soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že „případná redukce počtu zranění poškozené nemá vliv na posouzení jednání obviněného“ (bod 24. odůvodnění rozsudku vrchního soudu), Nejvyšší soud toto tvrzení bez výhrad podporuje. Stejně tak úpravy tzv. skutkové věty ve smyslu dovolatelových výhrad jsou z hlediska principu procesní ekonomiky nadbytečné, neboť z hlediska důsledků jednání obviněného jsou nepodstatné a nemají vliv ani na uložený trest. S tím souvisí i níže uvedené výhrady obviněného, které tento vznášel v rámci předchozích stadií trestního řízení a na které již dostatečně reagovaly oba soudy nižších stupňů.
79. Dovolatel vyslovil nesouhlas s časovým vymezením skutku, když akcentoval, že z provedených důkazů je zcela zřejmé, že k napadení poškozené nedošlo dne 15. 7. 2021 v době od 06:00 hodin do 19:06 hodin, ale až v odpoledních hodinách, s čímž má korespondovat jednak tvrzení znalců, že téměř všechna zranění poškozené vznikla „nedlouho před její smrtí“ a jednak výpověď svědka F. P., který se viděl s obviněným a poškozenou před polednem inkriminovaného dne a na poškozené si údajně nevšiml žádných viditelných zranění.
80. V prvé řadě Nejvyšší soud výše uvedenou námitku odmítá, neboť výpověď předmětného svědka byla soudy nižších stupňů vyhodnocena jako účelová, učiněná ve snaze pomoci svému bratrovi a tudíž stran prověřovaných skutečností jako nevěrohodná. Stejně tak je nutné odmítnout i účelově nepřesnou interpretaci výroku znalců MUDr. Michala Makuši a doc. MUDr. Františka Vorla, která navíc nemá na tvrzené okolnosti žádný vliv, neboť v pitevním nálezu tito znalci jasně uvedli, že „zjištěná poranění vznikla zaživa, jsou čerstvého charakteru a vznikla nejdéle 24 hodin před smrtí, pořadí vzniku jednotlivých zranění určit nelze“ (č. l. 316).
81. Především však Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění rozsudku krajského soudu, který stran určení časového rámce přiznal, že na podkladě provedených důkazů nebylo možné vypracovat přesnou chronologickou časovou osu jednotlivých na sebe navazujících událostí. Nemožnost přesného časového vymezení vedlo krajský soud k širšímu ohraničení doby, což ale nelze chápat jako tvrzení, že obviněný vůči poškozené vyvíjel hrubé násilí po dobu cca dvanácti hodin (viz bod 76. odůvodnění rozsudku krajského soudu). V projednávaném případě je přitom zcela nepochybné, že ve vymezeném čase skutečně došlo k rozhodným událostem – ostatně sám obviněný ve své výpovědi připustil, že k první hádce došlo již v dopoledních hodinách, takže nebylo možné vyloučit již první napadení poškozené v tuto dobu, byť viditelné známky takového ataku na sobě poškozená kolem poledne ještě nevykazovala. Dovolatelův nesouhlas stran prověřovaných událostí není nikterak akceptovatelný, neboť na podkladě provedených skutkových zjištění nelze dostatečně objektivně stanovit, že skutková zjištění jednoznačně prokázala jiné (neboli užší) časové zasazení předmětného skutku.
82. Taktéž další námitku obviněného, v rámci které uvedl, že soudy nižších stupňů mu k jeho tíži přičetly znalcem diagnostikovanou smíšenou poruchu osobnosti (neboť k ní údajně přistoupily jako k „určitému determinantu jeho protiprávního jednání“ ), Nejvyšší soud razantně odmítá jako čirou spekulaci, ke které se navíc dostatečně vyjádřil i odvolací soud (v bodě 22. odůvodnění svého rozsudku), když odmítl akceptovat návrh obviněného, aby jej na základě této poruchy (alespoň do určité míry) vyvinil z odpovědnosti za spáchaný čin.
83. Nedílnou součástí každého vyšetřování závažného trestného činu je nutnost objasnění podstatných okolností daného případu, zejména zodpovězení otázek, zda obviněný v době činu trpěl duševní poruchou či závislostmi na návykových látkách, které by měly vliv na snížení či případné vymizení jeho rozpoznávacích a ovládacích schopností, dále jaká byla motivace jednání obviněného, které je mu kladeno za vinu, jaká je jeho obecná věrohodnost apod. Byla-li na základě znaleckých posudků obviněnému L. P. diagnostikována smíšená porucha osobnosti (podle starší nomenklatury psychopatie), jedná se toliko o informaci, která soudům nižších stupňů ozřejmila - v rámci šetření klíčových okolností - pohnutky jeho jednání, myšlenkové pochody či emocionální sklony. Podstatným se však jeví fakt, že obviněný v inteligenčním testu dosáhl výkonu na úrovni průměru, přičemž schopnost jeho logického úsudku, řešení abstraktních i praktických problémů je z hlediska nároků každodenního života zcela dostačující.
84. Námitka, že by obviněnému byla přičtena k tíži diagnostikovaná smíšená porucha jeho osobnosti, je tak ničím nepodloženou smyšlenkou, které v odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších stupňů neodpovídá jediná zmínka. Napadené tvrzení krajského soudu je zcela oprávněné, pokud na základě znaleckých závěrů shrnul, že zavinění (resp. následek jednání obviněného) bylo ovlivněno mimo jiné i osobnostními vlastnostmi obviněného (bod 57. odůvodnění rozsudku). Tomuto závěru odpovídají ve věci provedené důkazy, neboť emočně nestabilní, impulzivní a dissociální rysy obviněného, které navíc potencovala aktuální intoxikace metamfetaminem, vedly k snazšímu překročení prahu jeho agresivity. Jeho rozpoznávací schopnosti však v době činu zůstaly řádně zachovány.
85. Jestliže dovolatel stran odkazů soudů nižších stupňů na jeho inteligenci coby skutečnost prokazující, čeho si byl vědom a jaké měl činit závěry, odkázal na vyjádření znalce Mgr. Václava Šnorka, ve kterém tento mimo jiné uvedl, že „z dostupných informací nevyplývá, že by obviněný chtěl poškozenou zabít, případně ji způsobit těžké zranění“ , Nejvyšší soud tuto znalcovu hypotézu vyhodnotil jako vyvrácenou, a to právě na podkladě dalších znaleckých závěrů a skutkových zjištění. V prvé řadě znalec MUDr. Jan Tuček, Ph.D. vyhodnotil schopnost obviněného rozpoznat protiprávnost svého jednání v době páchání trestných činů jako zachovalou, vlivem smíšené poruchy osobnosti a intoxikace pervitinem pouze nepodstatně sníženou. Obviněný jako osoba závislá na marihuaně a pervitinu byl navíc dostatečně obeznámen s účinky těchto omamných látek na svoji osobu a jednání, takže jejich účinky mohl náležitě předvídat.
86. Především však bylo prokázáno, že obviněný L. P. je charakterem výbušný agresor, který se choval nejen k poškozené, ale ke všem ženám ve svém okolí s despektem, často je urážel, ponižoval a nejednou na ně i fyzicky zaútočil (např. v den, kdy poškozená zemřela, obviněný napadl i svoji matku, které dal tři facky; podle tvrzení švagrové Z. P. v minulosti napadl i muže, které subjektivně vyhodnotil jako slabší, např. M. P., viz č. l. 591, s čímž souzní i vyjádření znalce na č. l. 602 verte). Ve vztahu k projednávané vraždě však bylo nepochybně prokázáno, že obviněný coby agresor v průběhu posledních let razanci svých útoků vůči své družce stupňoval, takže bylo pouze otázkou času, kdy poškozené způsobí vážná zranění se závažnými následky, nevylučujíce i následky fatální. Navazující domněnky znalce Mgr. Šnorka, že „kdyby chtěl obviněný poškozenou zabít, tak by to nejspíš učinil jiným způsobem“, eventuálně že „z dostupných informací nevyplývá, že by posuzovaný chtěl poškozenou usmrtit, případně ji způsobit těžká zranění“, je nutné za předmětných skutkových zjištění kategoricky odmítnout jako nonsens, obzvláště jsou-li dovolatelem vytrhávány z tvrzených souvislostí (č. l. 363 verte).
87. Ve svém dovolání se obviněný ve smyslu provedeného dokazování zabýval rovněž klíčovou otázkou zavinění, o jejímž naplnění vede polemiku stran toho, zda skutečně „mohl vědět“, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem a zda byl dostatečně srozuměn s navazujícím porušením nebo ohrožením zájmu chráněného trestním zákoníkem. Dovolatel má za to, že zavinění ve formě nepřímého úmyslu bylo důkazně vyloučeno, a to subjektivními i objektivními okolnostmi.
88. Ze subjektivních okolností akcentoval zejména to, že úmrtím poškozené byl posléze „viditelně zaskočen“, když i ze záznamů telefonických hovorů uskutečněných v inkriminované době je možné dovodit jeho snahu poškozené pomoci, byť neodborně. Nicméně Nejvyšší soud ze spisového materiálu ověřil, že právě skutečnost, že obviněný byl úmrtím poškozené zaskočen, jednoznačně prokazuje to, že předmětný útok na poškozenou S. byl z jeho strany veden ve formě nepřímého úmyslu.
89. Podle tvrzení znalce Mgr. Šnorka byla agrese ze strany obviněného vyvolána vyhroceným interpersonálním konfliktem. Na počátku tohoto konfliktu sice stál afekt, který inicioval agresi, avšak následně byl tento afekt vystřídán reflektovaným racionálním rozhodnutím (spočívajícím v kombinaci emoce a zamýšleného záměru), pro kterou jeho násilné jednání trvalo tak dlouhou dobu. Z hlediska naplnění nepřímého úmyslu však platí, že způsobení následku významného pro trestní právo nebylo v konkrétním případě pachatelovým přímým cílem (či nevyhnutelným prostředkem), současně však byl pachatel srozuměn s tím, že jeho jednání může vést k následkům významným pro trestní právo.
90. Rovněž v nyní posuzovaném případě obviněný sledoval jiné cíle, a to „převýchovu“ poškozené, její demotivaci k masivnímu zneužívání omamných látek, její ponížení a potrestání za vzdorovité jednání. Souběžně však byl obviněný dostatečně srozuměn s tím, že jeho násilné jednání může u poškozené vést k závažným zraněním vedoucím i k těžkým následkům, eventuálně ke kolapsu, potažmo její smrti. Jinými slovy – ono „zaskočení“ ze způsobených následků svědčí právě o tom, že ačkoli obviněný sledoval jiné cíle, v určitý okamžik byl náhle konfrontován s následkem, který si nepřipouštěl, byť s ním byl řádně srozuměn. Tato situace však obviněného nevedla k racionální změně chování, ale toliko ve zmatené aktivity, během kterých své fyzické běsnění vůči poškozené pouze „přesměroval“ do verbálně agresivních výlevů vůči telefonicky kontaktovaným rodinným příslušníkům, následně vůči operátorce první pomoci (jejíž pokyny neposlouchal, ale pouze ji nesmyslně urážel), jakož i vůči příslušníkům záchranné služby, kteří již poškozené nemohli pomoci. Přitom podle soudních znalců kolaps poškozené – doprovázený projevy utlumeného vědomí, zpomalovaným dýcháním a postupným odmíráním životních funkcí vedoucím k zástavě dechu – musel trvat (nejméně) desítky minut. V této souvislosti nelze přehlédnout, že rychlou záchrannou službu kontaktoval až svědek M. P. (č. l. 472).
91. Na obhajobu obviněného, že záchranku odmítala sama poškozená, neboť se obávala, že jí „sociálka“ odebere z péče jejího syna, nelze v daných souvislostech, kdy šlo poškozené již o holý život, brát zřetel, obzvláště když si poškozená pro rozvinutou závislost již nebyla schopna plnit své rodičovské ani běžné společenské povinnosti a v posledních měsících před smrtí péči o svého syna zanedbávala.
92. Z objektivních skutečností, ze kterých má být zjevné vyloučení nepřímého úmyslu, dovolatel jmenoval ovlivnění chování poškozené aplikovaným pervitinem i jeho neinformovanost o tom, že poškozená trpí onemocněním srdečního svalu. Lze jistě připustit, že obviněný nebyl informován o vleklém poškození srdečního svalu spojeným se zbytněním levé srdeční komory (doprovázené fragmentací vláken tohoto svalu a hnědou atrofií – tj. zmenšením srdečního svalu), zvláště pokud se poškozená s předmětným onemocněním neléčila. Takovýto nález však bývá obvyklý pro osoby v pokročilém stupni závislosti na pervitinu, stejně jako zbytnění levé srdeční komory, pročež je zjevné, že si jej poškozená přivodila dlouhodobým zneužíváním metamfetaminu. Nicméně hlavní příčinou smrti poškozené bylo prokazatelně srdeční selhání způsobené především četnými úrazovými změnami, které způsobily četné podkožní krevní výrony spojené s prokrvácením měkkých tkání (č. l. 316), které bez jakýchkoli pochybností poškozené způsobil obviněný. Pokud dovolatel naznačuje, že poškozená byla pod vlivem aplikovaného pervitinu euforická, což ji osmělilo k vzdorovitému chování, které zase vyprovokovalo obviněného intoxikovaného totožným stimulantem k agresivnímu jednání, je tato námitka vzhledem k provedeným důkazům, jakož i výše uvedeným argumentům zcela irelevantní, neboť není s to obviněného z jeho jednání ani částečně vyvinit.
93. Byť z provedených skutkových zjištění nebylo možné zrekonstruovat, v jakém časovém období a do jaké míry byla poškozená v průběhu daného dne ovlivněna aplikovanou omamnou látkou, je nepochybné, že praktickým důsledkem této intoxikace byla skutečnost, že poškozená snášela fyzické utrpení vyvolané brutálním bitím (které by v normálním stavu bylo na samé hranici snesitelnosti) podstatně lépe, ježto se metamfetaminový stimulant projevuje (byť až v sekundární rovině) citelným snížením prahu vnímání bolestivosti. Ostatně i k této otázce se dostatečně vyjádřil znalec doc. MUDr. František Vorel, CSc. (viz s. 25 pitevního protokolu, jinak č. l. 316 verte, bod 80. odůvodnění rozsudku krajského soudu).
94. Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že zavinění ve formě nepřímého úmyslu neovlivnily ani subjektivní ani objektivní okolnosti jmenované dovolatelem, pročež lze všechny jeho námitky podřazené pod předmětný dovolací důvod označit zcela irelevantní. Celkově pak lze shrnout, že pokud soudy nižších stupňů vyhodnotily provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost bez dalšího porušení zásady volného hodnocení důkazů, principu presumpce neviny či zásady in dubio pro reo , případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.
95. S odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu dovolatel ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 2) namítl, že v daném případě nebylo prokázáno, že poškozenou usmrtil úmyslně. V nejkrajnějším případě by se dle jeho mínění mohlo jednat o naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, případně zločinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku.
96. Tuto argumentaci dovolatele však Nejvyšší soud kategoricky odmítl, neboť bylo prokázáno, že obviněný P. usmrtil poškozenou S. nikoli z nedbalosti, nýbrž v nepřímém úmyslu, pročež nebylo možné akceptovat jím navrhované alternativní právní kvalifikace dotčeného jednání. V této souvislosti nelze rovněž přehlédnout, že v útocích na poškozenou pokračoval i v době, kdy již nežila – tato okolnost vyplynula z části popálenin, které na jejím těle již nevykázaly žádnou vitální reakci. [ Obiter dictum lze podle Nejvyššího soudu poukázat na skutečnost, že hají-li se dovolatel tvrzením, že fyzickým trestáním sledoval pouze „převýchovu“ poškozené, resp. její demotivaci v užívání pervitinu, pak z provedených důkazů vyplynulo, že obviněný sám pervitin konzumoval (a to i nitrožilně), přičemž poškozenou výhrůžkami nutil k tomu, aby mu jej opatřovala (viz přepis audiovizuálního záznamu o výslechu nezletilého svědka AAAAA, č. l. 148)].
97. V této souvislosti dovolatel odvolacímu soudu předložil k porovnání usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2021, ve věci vedené pod sp. zn. 3 Tdo 156/2021, o které tvrdí, že je nyní posuzovanému případu skutkově dosti podobná, přičemž v této jiné věci bylo obdobné jednání pachatele právně kvalifikováno toliko jako zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Nejvyšší soud však konstatuje, že přesto, že oba případy vykazují řadu vzájemných podobností, je navrhovaný případ v podstatných ohledech rozdílný, pročež na jeho základě nelze dojít k reparaci hmotněprávního posouzení nyní projednávaného případu.
98. Ze skutkových závěrů vyplynulo, že obviněný P. útočil na poškozenou po mnohem delší dobu, útočil na její celé tělo, a to opakovaně s přestávkami, přičemž k týrání využíval i různé předměty jako zbraní, v důsledku čehož ji způsobil mnohem více zásadních poranění, které samy o sobě mohly vést k její smrti. V obviněným předestřené kauze (sp. zn. 3 Tdo 156/2021) sice byla intenzita útoku pachatele rovněž intenzivní, nicméně přesto nesvědčila pro jednoznačný závěr, že pachatel jednal v úmyslu poškozenou usmrtit, neboť přestože poškozenou v podnapilosti zbil a způsobil jí i krvácivé zranění v oblasti genitálií, ji v průběhu noci kontroloval, přičemž ověřil, že dýchala a již nekrvácela. Až při následné kontrole něco po šesté hodině ranní zjistil, že poškozená nemá hmatný puls a její ústa mění barvu, pročež telefonicky kontaktoval rychlou záchrannou službu a do jejího příjezdu se poškozenou pokoušel resuscitovat. S tím koresponduje i doba úmrtí této poškozené, která byla lékařkou na místě stanovena na přibližně pátou hodinu ranní, což potvrdili i soudem přizvaní znalci. Tyto odlišné okolnosti případu tedy svědčí pro správný závěr, že jednání pachatele z obviněným předestřeného případu (sp. zn. 3 Tdo 156/2021) bylo správně právně kvalifikováno jako zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví s následkem smrti podle §145 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku.
V. 4.
K jednání popsanému pod bodem 3)
99. Ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 3) rozsudku krajského soudu dovolatel s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu namítl, že se mohl dopustit nanejvýš přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, a nikoli zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2, písm. c) tr. zákoníku. Podle jeho mínění předmětná skutková věta neodpovídá provedenému dokazování, neboť vyslechnutí svědci stran spáchání tohoto trestného činu ve skutečnosti uváděli různé počty pěstovaných rostlin konopí (zmiňovali počty v rozpětí od 2 do 40 ks rostlin). Měl-li tedy soud k dispozici různé počty pěstovaných rostlin, měl tento údaj řádně objektivizovat anebo aplikovat zásadu in dubio pro reo , což se však podle obviněného nestalo.
100. Předmětné jednání obviněného bylo podle závěrů krajského soudu prokázáno jednak svědeckými výpověďmi Z. P., M. P., N. S., T. S. a M. P., a jednak stopami zajištěnými při ohledání místa činu (konkrétně stopami označenými č. 13, 23, 34). Z předmětných svědeckých výpovědí je zřejmé, že obviněný pěstoval marihuanu, a to dlouhodobě, přibližně po dobu jedenácti let, a to v prostorách domu, na zahradě a ve skleníku na adrese XY a po přestěhování se (tedy od roku 2020) rovněž v bytě na adrese XY (viz svědectví M. P., Z. P. a N. S.). Počet jednotlivých pěstebních period nebyl zjištěn, nicméně podle odhadů svědků se počet rostlin v jednom cyklu pohyboval od 4 až 5 rostlin (svědek M. P.) přes 15 rostlin (svědkyně Z. P.) do 30 až 40 rostlin (svědectví N. S. a M. P.). V této souvislosti nelze přehlédnout, že v prostorách obývaných obviněným v bytě nad restaurací ve XY bylo policií zajištěno celkem 40 kusů rostlin konopí. Obviněný předmětné rostliny pěstoval, stříhal, sušil a „sáčkoval“ (a to i za pomoci své družky, tj. poškozené B. S.) a následně prodával za účelem profitu (viz výpovědi svědků Z. P., M. P., N. S. a T. S.).
101. Následným odborným vyjádřením z odvětví kriminalistická chemie bylo v zajištěné stopě č. 13 zjištěno 3.390,9 gramu rostlinného materiálu s koncentrací 4,1% delta-9-THC, tedy s celkovým obsahem 133,5 gramu delta-9-THC, ve stopě č. 34 slisovaná rostlino-pryskyřičná hmota (tzv. hašiš) o hmotnosti 28,1 gramu s koncentrací 56% delta-9-THC, tedy s celkovým obsahem 15,7 gramu delta-9-THC a dále sáček obsahující rostlinnou drť o hmotnosti 1,2 gramu s koncentrací vyšší než 0,3% delta-9-THC,a ve stopě č. 23 celkem 40 kusů rostlin konopí (zajištěných v prostorách, které obviněný obýval) s celkovou hmotností rostlinného materiálu po dosušení 31,8 gramu s celkovým obsahem 0,5 gramu delta-9-THC.
102. Krajský soud při stanovení rozsahu vyrobené a zobchodované marihuany správně vycházel ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., ze kterého vyplývá, že za „množství větší než malé“ je ve smyslu trestního zákoníku považováno množství omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, které vícenásobně – podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých látek – převyšuje běžnou dávku obvyklého konzumenta. V příloze k danému stanovisku jsou pak obsaženy orientační hodnoty určující „množství větší než malé“ u jednotlivých omamných látek, přičemž stanovení této hodnoty současně tvoří výchozí úroveň pro další trestním zákoníkem předpokládané hranice, kterými je „větší rozsah“, „značný rozsah“ a „velký rozsah“.
103. Pokud tedy krajský soud vycházel z toho, že policií bylo zajištěno 3.452 gramů sušiny konopí s celkovým obsahem více jak 149,7 gramů účinné látky delta-9-THC, tak toto množství skutečně výrazně převyšuje kvalifikační znak „značného rozsahu“, který je u marihuany stanoven na hodnotu 1.000 gramů sušiny nebo 100 gramů účinné látky delta-9-THC. Vedle toho krajský soud přihlédl i k dalším 40 rostlinám konopí s celkovou hmotností rostlinného materiálu (po jeho dosušení) v objemu 31,8 gramu s koncentrací 3% delta-9-THC a celkovým obsahem 0,5 gramu delta 9-THC, jakož i již zmíněným 28,1 gramům hašiše. Vyjma množstevního hlediska nalézací soud rovněž akcentoval, že na předmětné množství je nutné nahlížet v kontextu dalších skutkových zjištění, neboť z výše uvedených svědectví vyplynulo, že obviněný P. pěstoval, sušil, zpracovával a následně distribuoval konopí s požadovanými účinky po dobu mnoha let, stejně jako hašiš s vysokou koncentrací účinné látky delta-9-THC.
104. Dovolatel ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 3) zpochybňoval počet, jakož i vlastnictví rostlin konopí, neboť předmětné údaje podle jeho názoru neodpovídají provedenému dokazování, přičemž rostliny konopí údajně patřily výhradně osobě poškozené. Současně obviněný tvrdí, že nebylo prokázáno, že marihuanu ve svém předchozím bydlišti skutečně pěstoval. Tyto námitky však byly na základě provedených důkazů již v předchozích stadiích trestního řízení bez důvodných pochybností jednoznačně vyvráceny.
105. Vyšší počet rostlin v počtu cca 30 až 40 kusů vyplynul ze svědectví sestry poškozené N. S. a bratra obviněného M. P., kteří navštěvovali obviněného a poškozenou ve XY, a mimo jiné tak svědčili o pěstování konopí a jeho následné distribuci. Oba jmenovaní svědci rovněž potvrdili pěstování konopí již v původním bydlišti obviněného ve XY, (kde měl obviněný stále k dispozici jeden pokoj), stejně jako to, že obviněného i poškozenou na vlastní oči viděli, kterak ve XY o rostliny pečují, po jejich sklizení je suší, balí do sáčků i do větších „pikslí“ od tabáku, přičemž je obviněný následně prodával (viz vyjádření svědkyně N. S. na č. l. 581 verte a č. l. 584, 585, a vyjádření svědka M. P. na č. l. 594 verte). Potažmo tedy i tvrzení obviněného, že dané rostliny konopí patřily výhradně poškozené, bylo těmito svědeckými výpověďmi vyvráceno.
106. Jestliže krajský soud nevzal v potaz tvrzení strýce obviněného M. P. stran počtu jím uváděných rostlin (mělo se jednat o 4 až 5 kusů rostlin), bylo to z důvodu jeho celkově tendenčního svědectví. Tento svědek měl s poškozeným dobrý vztah, pracoval u něj v restauraci, přičemž i obviněný s ním vycházel dobře (č. l. 544 verte, č. l. 591 verte), pročež jeho svědectví bylo, vzhledem k údajům uváděnými ostatními svědky, vyhodnoceno jako motivované snahou pomoci obviněnému a proto nevěrohodné.
107. Skutkové námitky dovolatele zpochybňující jeho dlouhodobé aktivity stran pěstování, sušení a obchodování s vlastnoručně produkovanou marihuanou ve značném množství byly tedy správně odmítnuty jako nevěrohodné, stejně jako jeho hmotněprávní výhrada, že se údajně „mohl nanejvýše dopustit“ přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Proto také nelze ani stran tohoto jednání hovořit o aplikaci zásady in dubio pro reo , stejně jako nelze v daných souvislostech nikterak spekulovat o extrémním (zjevném) rozporu mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé.
V. 5.
Shrnutí
108. Nejvyšší soud po pečlivé analýze přiloženého spisového materiálu konstatuje, že Krajský soud v Českých Budějovicích se řádně vypořádal se skutkovými zjištěními, které vzešly z řádně provedených důkazů v souladu s §2 odst. 5 tr. řádu a ty poté vyhodnotil tak, jak mu ukládá §2 odst. 6 tr. řádu, tedy nejen jednotlivě, ale rovněž v jejich vzájemných souvislostech. Z těchto důvodů nelze relevantně tvrdit, že by se soudy nižších instancí v nyní posuzovaném případě dopustily svévolného hodnocení důkazů. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými závěry na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé není patrný žádný, natož extrémní (či zjevný) nesoulad, pročež Nejvyšší soud kategoricky odmítl i související přesvědčení dovolatele, že postupem soudů prvního a druhého stupně byla porušena procesní zásada in dubio pro reo , resp. ústavním pořádkem garantované právo na spravedlivý proces. Námitky obviněného, které tento podřadil pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, tedy Nejvyšší soud ve svém souhrnu odmítl jako zjevně neopodstatněné.
VI.
Závěr
109. V souvislosti s dovolatelem přednesenou argumentací je třeba zdůraznit, že tento převážnou část svých dovolacích námitek uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž se s nimi řádně vypořádal již Krajský soud v Českých Budějovicích v rámci svého rozsudku. Následně se s jeho výrokem o vině bez výhrad ztotožnil i Vrchní soud v Praze jako soud odvolací, který z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek částečně zrušil, avšak pouze ve výroku o trestu odnětí svobody. Oba nižší soudy se přitom v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněného mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, přičemž dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěrů vyplývajících z jednotlivých důkazů.
110. Obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu. Volné uvážení však nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces. Současně byly všechny projednávané skutky přiléhavě právně kvalifikovány, neboť byly prokazatelně naplněny zákonné znaky všech dotčených (nižšími soudy aplikovaných) skutkových podstat.
111. Nejvyšší soud tak po provedeném přezkumu napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 9. 2022, č. j. 7 To 57/2022-892, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 4. 2022, č. j. 16 T 32/2021-768, v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněného L. P. nedošlo ve smyslu jím uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu k porušení zákona, pročež bylo jeho dovolání v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
112. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 28. 2. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu