ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.380.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 380/2023-713
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 5. 2023 o dovolání obviněného K. K. , narozeného XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2022, č. j. 11 To 190/2022-655, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 116/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného K. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 17. 3. 2022, č. j. 1 T 116/2020-615, byl K. K. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil jako organizátor podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a dále přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku. Těchto trestných činů se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně obviněný dopustil – stručně řečeno – tak, že od 3. 5. do 23. 5. 2019, tedy v době, kdy vykonával trest odnětí svobody, skrze povolené telefonické hovory své přítelkyni L. K. udílel pokyny k získání drogy pervitin a jejímu zaslání J. B. a J. N. do Věznice XY a Z. Ch. do Věznice XY, podle nichž tato prostřednictvím své sestry M. B. následně skutečně zaslala zásilky adresované shora uvedeným osobám s celkovým obsahem nejméně 3,6106 g pervitinu do uvedených věznic. Za tyto trestné činy soud prvního stupně obviněnému uložil podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Stejným rozsudkem rozhodl tentýž soud o vině a o trestu obviněné L. K.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které v záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti usnesení odvolacího soudu, ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Josefa Cholasty, advokáta, dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, jelikož se domnívá, že v řízení před odvolacím soudem byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Dne 28. 7. 2022 totiž veřejné zasedání, jehož předmětem bylo projednání odvolání obviněného, proběhlo bez jeho přítomnosti, ačkoliv se jej ze zdravotních důvodů nemohl zúčastnit, čímž došlo k porušení článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Obviněný připomíná, že odvolacímu soudu zaslal lékařskou zprávu o své pracovní neschopnosti 14 dní před termínem konání veřejného zasedání, přičemž tato obsahovala údaje o tom, že v době od ledna 2022 do října 2022 je jednak neschopen práce a dále pak není schopen cestovat vlivem utrpěného úrazu. Následně obviněný vysvětluje své omezené možnosti dostavit se ve stanovený čas k veřejnému zasedání, zvláště vzhledem k nařízenému termínu veřejného zasedání (8:00 hod.), místu jeho konání a skutečnosti, že má bydliště v XY a vycházky mu byly stanoveny v rozmezí od 12:00 do 18:00 hod.
4. Obviněný je s ohledem na výše uvedené přesvědčen, že dne 28. 7. 2022 se nemohl dostavit k veřejnému zasedání u odvolacího soudu, a tuto skutečnost dostatečným způsobem a včas objasnil ve své žádosti o jeho odročení. Tím že odvolací soud této žádosti nevyhověl, odejmul obviněnému možnost účinně uplatnit svoji obhajobu a porušil současně jeho právo být přítomen projednávání jeho trestní věci. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
5. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Jiří Siegel (dále jen „státní zástupce“). Po shrnutí dosavadního průběhu řízení a obsahu dovolání obviněného státní zástupce připomíná podstatu obviněným uplatněného dovolacího důvodu a ustanovení týkající se možnosti konání veřejného zasedání bez přítomnosti obviněného. Z těchto plyne, že možnost konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného není nijak vázána na případnou omluvu ze strany obviněného, resp., že ani řádná a včasná omluva nevylučuje, aby veřejné zasedání bylo provedeno v jeho nepřítomnosti. Zároveň ale podle státního zástupce platí, že pokud by bylo veřejné zasedání provedeno v nepřítomnosti obviněného přes to, že by tuto řádně a včas omluvil akceptovatelnými důvody, které mu objektivně bránily v účasti u veřejného zasedání, a současně požádal o jeho odročení, aby se jej mohl osobně zúčastnit, bylo by možno uvažovat o porušení práva na spravedlivý proces.
6. V projednávané trestní věci ale o takový případ podle přesvědčení státního zástupce nejde. To proto, neboť podle dostupného obsahu spisu obviněný odvolacímu soudu nedoložil takové důvody, které by jeho účasti u veřejného zasedání objektivně bránily. Pracovní neschopnost totiž sama o sobě neodůvodňuje a neomlouvá neúčast obviněného na jednání soudu a ani z obviněným předložených dokladů nic takového neplynulo. Naopak, z odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu plyne, že zdravotní stav obviněného nebyl takového rázu, že by jeho osobní účast u veřejného zasedání vylučoval, a navíc existovaly i pochybnosti o tom, v čem vlastně zdravotní problémy obviněného spočívají (podle lékařské zprávy mělo jít o onemocnění, obviněný naopak uváděl jako důvod úraz). Státní zástupce tak uzavírá, že nebylo povinností odvolacího soudu za těchto okolností omluvu obviněného akceptovat a jeho žádosti o odročení veřejného zasedání vyhovět, a to ani ve světle článku 38 odst. 2 Listiny. Pouze na okraj státní zástupce dodává, že časová a finanční náročnost cesty jsou skutečnosti, které jsou z hlediska posouzení podmínek pro konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti zcela irelevantní, neboť je věcí obviněného, aby si vytvořil podmínky pro osobní účast na jednání soudu. Nadto by případné odročení veřejného zasedání na nutnosti cesty obviněného z jeho bydliště do místa konání veřejného zasedání nic nezměnilo.
7. Protože provedením veřejného zasedání odvolacím soudem dne 28. 7. 2022 bez přítomnosti obviněného nebylo porušeno žádné ustanovení o přítomnosti obviněného u veřejného zasedání, ani jeho právo na spravedlivý proces, navrhuje státní zástupce, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
8. Vyjádření státního zástupce Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k případné replice . Tu však do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
10. Protože dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý ze zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení (§265i odst. 3 tr. řádu).
11. Obviněný v dovolání cituje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu , jenž je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Obecně platí, že tento dovolací důvod nespočívá v jakékoliv nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo ve veřejném zasedání, nýbrž pouze v absenci, která je v rozporu se zákonným ustanovením, podle kterého nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného (viz v případě hlavního líčení §202 odst. 2 až 5 tr. řádu a v případě veřejného zasedání §263 tr. řádu). Podle článku 38 odst. 2 Listiny má obviněný právo na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Toto právo je v soudním stadiu trestního řízení zabezpečeno právě povinností soudu obviněného předvolat k hlavnímu líčení a předvolat nebo vyrozumět jej i ohledně konaného veřejného zasedání (§198, §233 tr. řádu). Porušení těchto ustanovení přitom může založit právě dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu.
12. Nejvyšší soud toliko dodává, že i při respektování taxativního charakteru výčtu dovolacích důvodů, platí, že interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
13. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného usnesení odvolacího soudu, jakož i s řízením, které předcházelo jeho vydání, dospěl k závěru, že dovolací argumentace obviněného sice odpovídá jím uplatněnému dovolacímu důvodu, když brojí proti konání veřejného zasedání u odvolacího soudu v jeho nepřítomnosti, přestože tomuto řádně a včas doručil svoji omluvu, která podle něj byla dostatečným důvodem pro odročení veřejného zasedání, avšak Nejvyšší soud ji shledal jako neopodstatněnou. To proto, neboť zjistil, jak správně uvádí státní zástupce ve svém vyjádření, že postupu odvolacího soudu v tomto směru nelze ničeho vytknout.
14. Z obsahu trestního spisu se podává, že dne 16. 6. 2022 nařídil předseda senátu odvolacího soudu veřejné zasedání na den 28. 7. 2022 ve 13:00 hod. s pokynem, aby byl obviněný o jeho konání vyrozuměn, a toto vyrozumění mu bylo zasláno obálkou typu I. (doručování do vlastních rukou podle §49 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř.) [č. l. 643]. Protože obviněný nebyl zastižen, byla zásilka dne 21. 6. 2022 uložena a připravena k vyzvednutí, k čemuž byl obviněný vyzván. To se však nestalo a dne 6. 7. 2022 byla zásilka vrácena odvolacímu soudu (srov. č. l. 643). Současně s tím byl o nařízení veřejného zasedání vyrozuměn i tehdejší obhájce obviněného Mgr. Petr Uklein, jemuž byla písemnost doručena dne 21. 6. 2022 (viz č. l. 643). Dne 16. 7. 2022 odvolací soud obdržel podání obviněného obsahující lékařskou zprávu, podle které je tento dočasně práce neschopen, dne 27. 7. 2022 se má dostavit k okresnímu soudu a vzhledem k onemocnění se dostavit nemůže, k čemuž bylo přiloženo rozhodnutí o pracovní neschopnosti, podle něhož je obviněný v pracovní neschopnosti od 24. 3. 2022 a má povoleny vycházky denně od 12:00 do 18:00 hod. (viz č. l. 648 a 649). Dne 27. 7. 2022 odvolací soud obdržel další podání obviněného, v němž tento poukázal na svůj špatný zdravotní stav v důsledku zákroku po dopravní nehodě a onemocnění Covid-19, načež požádal o odročení „hlavního líčení“ nařízeného na den 27. 7. 2022 (viz č. l. 652).
15. Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 28. 7. 2022 plyne, že předseda senátu po jeho zahájení ve 13:00 hod. přečetl lékařskou zprávu, na níž je uvedeno vadné datum konání veřejného zasedání a vadně je označen i soud. Dále předseda senátu sdělil, že ve dnech 27. a 28. 7. 2022 se opakovaně marně pokoušel kontaktovat lékaře, který vystavil rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti obviněného. Následně konstatoval obsah podání obviněného ze dne 27. 7. 2022, načež vyhlásil usnesení, podle něhož se veřejné zasedání bude konat v nepřítomnosti obviněného.
16. Z odůvodnění napadeného usnesení se podává, že odvolací soud nevyhověl žádosti obviněného o odročení veřejného zasedání z toho důvodu, že z obsahu jím předložených listin neplynulo, že by ze zdravotního hlediska nebyl schopen účasti na soudním jednání. To proto, jelikož přes skutečnost, že obviněnému bylo vystaveno rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, byly mu současně povoleny denní vycházky v rozmezí od 12 do 18 hod., což rozhodně nesvědčí o tom, že by nebyl schopen účasti na soudním jednání. To, že obviněný povolené vycházky využívá, pak podle odvolacího soudu potvrdila i skutečnost, že v době, kdy mu bylo doručováno vyrozumění o konání veřejného zasedání, nebyl zastižen na adrese svého trvalého bydliště. Konečně podle odvolacího soudu nelze ani pominout rozpor mezi lékařskou zprávou, která hovoří o onemocnění obviněného, a jeho podáním, v němž tento píše o úrazu zapříčiněném dopravní nehodou a onemocnění Covid-19. Z těchto důvodů odvolací soud žádosti obviněného nevyhověl a dne 28. 7. 2022 konal veřejné zasedání bez jeho přítomnosti.
17. Nejvyšší soud připomíná závěry relevantní rozhodovací praxe Ústavního soudu, podle níž je třeba právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem a právo být slyšen považovat za základní prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 38 odst. 2 Listiny a článku 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy, přičemž k uplatnění tohoto základního práva mají soudy povinnost obviněnému vytvořit prostor, a to zejména za situace, kdy on sám na účasti u veřejného zasedání trvá, nebo za situace, kdy řádně a včas soudu oznámí, že se nemůže veřejného zasedání z objektivních důvodů zúčastnit, a případně vyjádří zájem na tom, aby se jej mohl zúčastnit v budoucnu, např. tím, že prostřednictvím svého právního zástupce požádá o jeho odročení (viz nález Ústavního soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. I. ÚS 2971/09). Na obviněném ovšem je, aby již ve včasné omluvě a žádosti o odročení veřejného zasedání uvedl vážné důvody, jež mu v účasti na veřejném zasedání brání, a na soudu je, aby je pak z hlediska „omluvitelnosti“ zhodnotil (k řádné a včasné omluvě v trestním řízení dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2009, sp. zn. III. ÚS 884/09, a usnesení téhož soudu ze dne 28. 6. 2010, sp. zn. I. ÚS 2866/09).
18. Jak připomněl Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. IV. ÚS 319/21, bod 13., taktéž z judikatury Evropského soudu pro lidská práva ke článku 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy vyplývá, že v prvním stupni pojem spravedlivého řízení v zásadě implikuje možnost pro obviněného být přítomen líčení. Avšak jeho přítomnost v odvolacím řízení takový význam nezbytně nemá. Ani v případě, že odvolací soud má úplnou pravomoc přezkoumat skutkovou podstatu i právní posouzení věci, článek 6 Úmluvy vždy neimplikuje právo na veřejné zasedání a právo stanout před odvolacím soudem osobně. Mimo jiné musí být vzaty v úvahu okolnosti řízení a způsob, jímž byly před odvolacím soudem vyjádřeny a chráněny zájmy obhajoby, zejména s ohledem na otázky, v nichž měl soud rozhodnout, a na jejich význam pro obžalovaného (srov. rozsudek ESLP ve věci Belziuk proti Polsku ze dne 25. 3. 1998, č. 23103/93). Porušením Úmluvy tak vždy není rozhodnutí v nepřítomnosti stěžovatele, byla-li mu státem dána možnost vzdát se práva být přítomen u veřejného zasedání a stěžovatel se tohoto práva vzdal, byť konkludentně, tak že se nedostavil či se neomluvil včas a řádně z jednání (rozhodnutí ESLP ve věci Hermi proti Itálii ze dne 18. 10. 2006, č. 18114/02).
19. Promítne-li Nejvyšší soud výše uvedené závěry rozhodovací praxe Ústavního soudu a ESLP do poměrů projednávané trestní věci, platí, že nepanují pochybnosti o tom, že obviněný dal formálně najevo zájem účastnit se veřejného zasedání za účelem projednání jeho odvolání před odvolacím soudem. Otázkou však je, zda důvody jím uváděné postačovaly pro to, aby veřejné zasedání k jeho návrhu předseda senátu odvolacího soudu odročil.
20. Nejvyšší soud má – ve shodě se státním zástupcem i s odvolacím soudem – za to, že skutečnosti uvedené v obviněným doložené lékařské zprávě ve spojení s rozhodnutím o pracovní neschopnosti, z něhož je zřejmé, že obviněnému byly povoleny denně vycházky v rozmezí šesti hodin, neprokazují, že by nebyl schopen se veřejného zasedání zúčastnit. Nelze rovněž pominout další indicie zpochybňující důvěryhodnost tvrzení obviněného, když charakter jeho zdravotní indispozice byl jinak uváděn v lékařské zprávě, která byla prostá jakýchkoliv bližších informací o onemocnění obviněného (jež mělo tou dobou trvat bezmála čtyři měsíce, avšak současně mu nemělo bránit v každodenních vycházkách) a jinak jej vymezil sám obviněný [při „pochroumání“ páteře způsobeném dopravní nehodou by jen stěží obviněný mohl denně vycházet až na šest hodin, tím spíše pak by mu nebyly jakékoliv vycházky umožněny v případě onemocnění nakažlivou lidskou nemocí Covid-19]. Bez jakéhokoliv významu pro posouzení důvodnosti žádosti obviněného o odročení veřejného zasedání se pak jeví odůvodnění té části jeho dovolání, v němž poukazuje na ekonomické obtíže spjaté s cestou k soudnímu jednání a časovou náročnost takové cesty, popř. skutečnost, že veřejné zasedání mělo být nařízeno na 8:00 hod. (pozn. ve skutečnosti na 13:00 hod.). Jak totiž státní zástupce správně uvádí ve svém vyjádření, je věcí samotného obviněného, aby si vytvořil podmínky pro osobní účast na jednání soudu a případné odročení veřejného zasedání by na nutnosti jeho cesty z jeho bydliště do místa konání veřejného zasedání nic nezměnilo.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
21. Nejvyšší soud uzavírá, že byť dovolací námitky obviněného K. K. odpovídají jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, neshledal je opodstatněnými. Jelikož se z obsahu dovolání nepodává ani porušení práva obviněného na soudní a jinou právní ochranu ve smyslu hlavy páté Listiny, nezbylo, než aby dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnul. V souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. 5. 2023
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu