ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.9.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 9/2023-319
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 3. 2023 o dovolání obviněné K. K. , rozené Š., narozené XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 6. 2022, č. j. 4 To 283/2022-267, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 18 T 119/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné K. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 29. 3. 2022, č. j. 18 T 119/2021-240, byla obviněná K. K. (dále převážně jen „obviněná“, případně „dovolatelka“) uznána vinnou ze spáchání přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedeného přečinu se obviněná podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustila tím, že:
v přesně nezjištěné době od dne 1. 3. 2021 do dne 9. 5. 2021 v místě svého trvalého bydliště, v ul. XY ve XY, v bytě 3+1, ve druhém patře panelového domu, napadla francouzskou holí, údery vedenými na hlavu, hrudník, horní a dolní končetiny, poškozenou D. T., nar. XY, v důsledku čehož došlo k jejímu poranění s následnou hospitalizací dne 9. 5. 2021 na úrazovém oddělení Nemocnice XY se zjištěnými zraněními a to vícečetnými podkožními krevními výrony na obličeji, trupu, horních a dolních končetinách, kde byly zjištěny i povrchní a hlubší oděrky včetně zlomeniny nosních kůstek a zlomeniny 5.-8. žebra vlevo v podpažní čáře, dále jí v jejím pokojíku v době, když zůstala ležet pokálená na gauči, polila horkou vodou, kterou si přinesla z koupelny, kdy účinkem vysoké teploty (vařící vody) pak došlo k popáleninám II. stupně na zadní straně pravého ramena a zádech vpravo, přičemž ze soudnělékařského hlediska se jedná o poranění lehké s obvyklou dobou léčení kolem 3-4 týdnů, přičemž po dobu 2 týdnů byla poškozená omezená v obvyklém způsobu života bolestivostí daných poranění a nemožností obvyklých pohybů trupem.
2. Za uvedený přečin soud prvního stupně obviněné uložil podle §146 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let. Současně podle §228 odst. 1 tr. řádu uložil obviněné povinnost na náhradě škody zaplatit poškozené Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra ČR, IČ 471 14 304, částku 171 212 Kč a poškozené D. T., narozené XY (dále převážně jen „poškozená“), na náhradě nemajetkové újmy částku 106 192 Kč.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 27. 6. 2022, č. j. 4 To 283/2022-267, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněná prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Zelenky, advokáta, dovolání, a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. e) a g) tr. řádu, neboť má za to, že jednak proti ní bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, a jednak rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované důkazy.
5. V podrobnostech dovolatelka uvádí, že se nemůže ztotožnit se závěry soudů obou stupňů, že skutek tak, jak je popsán ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, se skutečně stal a že jej spáchala ona. Zdůrazňuje, že v průběhu přípravného řízení navrhovala, aby byly provedeny další důležité důkazy, a to výslech poškozené a provedení rekonstrukce na místě činu, které však policejní orgán dne 19. 10. 2021 zamítl, čímž byla krácena na svých právech na spravedlivý proces a obhajobu. Namítá, že současná právní úprava vyšetřování, stejně jako úprava řízení před obecnými soudy, je neznalá postupu předběžného posuzování (hodnocení) důkazů, a proto není možné, aby orgán činný v trestním řízení prováděl jakoukoliv selekci důkazů a upravoval tak důkazní situaci na základě vlastní volby a úvah; v dané věci, kdy policejní orgán odmítl nejen výše zmíněné důkazní návrhy, ale i výpovědi svědků J. H. a A. C. s tím, že se jeví jako účelové, ovšem k tomuto právní úpravou neznalému postupu došlo. Současně vytýká, že na druhé straně byly v průběhu trestního řízení zařazeny do spisu jako důkazy úřední záznamy o podaných vysvětleních podle §158 odst. 6 tr. řádu ze strany zaměstnankyň Nemocnice Volyně s. r. o., přestože tyto nemají pro účely trestního řízení žádnou váhu a hodnotu, jelikož dané osoby nebyly přítomny na místě skutku a pouze tlumočily informace zprostředkovaně získané od poškozené.
6. V dalším textu obviněná poukazuje na to, že poškozená učinila dne 26. 10. 2021 výslovné prohlášení, v němž vzala zpět svůj souhlas s trestním stíháním obviněné – své neteře, a to po zralé úvaze, nikoliv v tísni vyvolané výhrůžkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností, k čemuž připojila svůj vlastnoruční podpis. S poukazem na §163 odst. 1 tr. řádu (ve spojení s §146 odst. 1 tr. zákoníku) vyslovuje názor, že v dané věci byly splněny všechny zákonem předvídané náležitosti a skutečnosti k tomu, aby soud neprodleně poté, co se o výslovném zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním ze strany poškozené dozvěděl, postupoval ve smyslu §223 odst. 1 tr. řádu a trestní stíhání zastavil. Připomíná, že naproti tomu soud prvního stupně navštívil poškozenou v Domově pro seniory ve XY, a to za přítomnosti soudce, zapisovatelky a sociální pracovnice, nikoli však zmocněnce poškozené a obhájce obviněné, když tito nebyli o předmětném výslechu ani žádným způsobem vyrozuměni; na základě informací obsažených v daném protokolu pak soud ke zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním obviněné nepřihlížel. Obviněná je přesvědčena, že takový postup soudu vykazuje několikero neodstranitelných procesních vad. Má jednak za to, že mělo být umožněno zmocněnci poškozené, aby se daného úkonu účastnil, a to namísto sociální pracovnice, jejíž účast žádnou oporu v trestním řádu nemá; současně vyslovuje pochybnost o tom, zda se jednalo pouze o procesní úkon soudu prvního stupně, když na rozdíl od řádně zvoleného zmocněnce, který doložil plnou moc k zastupování poškozené, a obhájce, byla úkonu přítomna sociální pracovnice. Vedle zkrácení procesních práv poškozené obviněná namítá, že soud prvního stupně tím, že nevyrozuměl obhájce o tomto úkonu, zkrátil absolutním způsobem její možnost obhajoby; nelze totiž garantovat, že protokol o výslechu poškozené tak, jak byl vyhotoven, obsahuje skutečně pouze poškozenou tvrzené informace, a to i s ohledem na skutečnost, že podle tohoto protokolu poškozená vypovídala dlouze, jasně, věcně a srozumitelně, ačkoliv při podání vysvětlení dne 21. 5. 2021 a výslechu dne 11. 6. 2021 se neuchylovala k delším, monologickým pasážím a na otázky odpovídala stroze, krátce a v některých případech i zmatečně. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu pak obviněná vytýká soudu prvního stupně, že své rozhodnutí ohledně toho, že nebude ke zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním obviněné přihlížet, učinil toliko na základě výpovědi poškozené, ačkoli měl možnost vyslechnout ohledně rozhodných skutečností další osoby, které se účastnily podpisu výslovného prohlášení o zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním obviněné, zejména jejího přítele; to však soud prvního stupně neučinil. Konečně poukazuje na to, že k argumentaci soudu prvního stupně obhajující výše uvedené procesní nedostatky a pochybení se bohužel připojil rovněž odvolací soud, a v tomto směru tak žádná pochybení neshledal.
7. Z výše uvedených důvodů dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl podle §265k odst. 1 tr. řádu a zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 6. 2022, č. j. 4 To 283/2022-267, jakož i předcházející rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 29. 3. 2022, č. j. 18 T 119/2021-240, a aby postupoval podle §265 l odst. 1 tr. řádu a přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
8. K dovolání obviněné se vyjádřila JUDr. Martina Havlíková, státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněné předně poukazuje na to, že soud prvního stupně přesvědčivě, logicky, srozumitelně a vyčerpávajícím způsobem vyložil, z jakého důvodu o výslechu poškozené nevyrozuměl procesní strany s tím, že předmětný výslech konal k otázce ověření procesních podmínek řízení, nikoliv k otázkám skutkovým, kdy by měly být zjišťovány informace sloužící jako důkaz k objasnění skutkového děje. Zdůrazňuje, že za situace, kdy soud prvního stupně zjišťoval právě a výlučně jen procesní okolnosti, které se nikterak netýkaly důkazní situace, pak nemohlo dojít ke zkrácení obhajoby v právu podílet se na procesním formování a verifikaci obžalobou shromážděných důkazů, přičemž navíc vzhledem k informacím vzešlým z vyjádření poškozené byla nepřítomnost procesních stran o to víc žádoucí a zamezující riziku působení na ni; to bylo nadto umocněno i tím, co vyplynulo z vyjádření původního zmocněnce poškozené. Za primárně podstatné v dané věci však státní zástupkyně označuje skutečnost, že se nejednalo o výslech poškozené ke skutku, nýbrž šlo pouze a výlučně o ověřování procesních podmínek řízení. Vzhledem k tomu, že z vyjádření poškozené vyplynulo, že její zpětvzetí souhlasu bylo učiněno v tísni, pak soud prvního stupně po právu ke zpětvzetí souhlasu poškozené nepřihlížel a ve věci konal řádné a pravidelné hlavní líčení. Pokud jde o důkazy svědčící o jednání, které bylo obviněné kladeno za vinu, poukazuje státní zástupně především na výpověď poškozené z přípravného řízení, která byla správně provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon, a dále na skutečnost, že tato výpověď zcela korespondovala s dalšími ve věci provedenými důkazy, zejména se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, znalce MUDr. Zdeňka Šenkýře, který potvrdil, že mechanismus vzniku zranění poškozené odpovídá tomu, co poškozená uvedla, a lze jej vysvětlit působením tupého, resp. oblého předmětu, kterým mohla být právě francouzská hůl, případně údery pěstí, a naopak vyloučil, že důvodem vzniku zranění poškozené by byl pád s nárazem obličeje na pevnou překážku či podložku. Státní zástupkyně proto vyslovuje názor, že provedenými důkazy bylo jednání obviněné plně prokázáno a jeho právní kvalifikace je zcela přiléhavá.
9. Ze shora uvedených důvodů má státní zástupkyně za to, že meritorní rozhodnutí v dané věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, protože je zjevně neopodstatněné. Dále navrhuje, aby Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
10. Vyjádření státní zástupkyně následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněné k její případné replice, kterou ale do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněné přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněné splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
12. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněnou uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
13. Jak již bylo uvedeno, obviněná své dovolání výslovně opírá o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e) a g) tr. řádu. Ve skutečnosti ale v tomto lze vysledovat i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, a to ve vazbě na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e) a g) tr. řádu. Je tomu tak proto, že zde vyjmenované vady soudního rozhodnutí obviněná vztahuje i k rozsudku soudu prvního stupně, jehož přezkumu se v dovolacím řízení lze zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.
14. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. řádu (druhá alternativa) .
15. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že odvolání obviněné podle §256 tr. řádu zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu.
16. Tímto dovolacím důvodem je pak jednak obviněnou uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu a jednak jí tvrzený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
17. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu je dán v případě, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Trestní stíhání by bylo nepřípustné tehdy, jestliže bylo zahájeno nebo v něm bylo pokračováno přesto, že byl dán některý z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání uvedených taxativně v §11 odst. 1 tr. řádu nebo v §11a tr. řádu. Uvedený dovolací důvod spočívá tedy v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení – v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo – nerozhodl o zastavení trestního stíhání [podle §172 odst. 1 písm. d) tr. řádu, §188 odst. 1 písm. c) tr. řádu, §223 odst. 1 tr. řádu, §231 odst. 1 tr. řádu, §257 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu ani podle §314c odst. 1 písm. a) tr. řádu]. Místo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání tak vadně došlo k jinému rozhodnutí, jež je pro obviněného méně příznivé (zejména k odsuzujícímu rozsudku) a které je zároveň rozhodnutím ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, odst. 2 tr. řádu.
18. Druhým uplatněným důvodem dovolání je pak obviněnou deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jenž je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů ( první varianta ) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech ( druhá varianta ) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy ( třetí varianta ).
19. V této souvislosti je vhodné připomenout, že smyslem tohoto nového dovolacího důvodu, který byl do trestního řádu začleněn jeho novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 1. 2022, je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Citovaný dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém , tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
20. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
21. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného usnesení odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, předně konstatuje, že dovolací námitky obviněné, jejichž prostřednictvím namítá zkrácení svého práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu z důvodu zamítnutí svých návrhů na doplnění dokazování policejním orgánem, neodpovídají žádnému z jí uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. e) a g) tr. řádu. Dále Nejvyšší soud shledal, že zbývající část dovolací argumentace obviněné týkající se nepřípustnosti jejího trestního stíhání z důvodu podle §11 odst. 1 písm. l) tr. řádu, pak sice lze považovat z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu za relevantně uplatněnou, ovšem jedná se o námitky zjevně neopodstatněné. K jejím jednotlivým dovolacím argumentům – v souladu s dikcí §265i odst. 2 tr. řádu – uvádí Nejvyšší soud následující.
22. Obviněná (obdobně jako již ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně) předně vytýká, že nebyly provedeny jí navržené důkazy v přípravném řízení, a to výslechy poškozené, svědka J. H. a svědkyně A. C. a dále provedení rekonstrukce na místě činu, neboť policejní orgán tyto důkazní návrhy zamítl; tvrdí přitom, že současná právní úprava vyšetřování (stejně jako úprava řízení před obecnými soudy) je neznalá postupu předběžného posuzování (hodnocení) důkazů, a proto není možné, aby orgán činný v trestním řízení prováděl jakoukoliv selekci důkazů a upravoval tak důkazní situaci na základě vlastní volby a úvah. K takovým námitkám obviněné je zapotřebí především uvést, že byť tato jimi zřejmě míří na třetí alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jde o výhrady stojící mimo její rámec, neboť tato se týká vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém , tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem, nikoliv policejním orgánem v přípravném řízení, nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
23. Nad rámec tohoto konstatování považuje Nejvyšší soud za vhodné k výše zmíněným návrhům na doplnění dokazování uvést následující skutečnosti. Obviněná (společně se svým obhájcem) dané důkazní návrhy učinila při prostudování spisu dne 19. 10. 2021 (záznam o prostudování spisu je založen na č. l. 162 spisu), přičemž návrh na výslech poškozené neodůvodnila žádnými skutečnostmi, výslech svědka J. H. navrhla za účelem jeho vyjádření „jak probíhalo soužití v bytě“, výslech svědkyně A. C. proto, že „se v té době stýkaly a skoro každý den se navštěvovaly“, a provedení rekonstrukce na místě činu z důvodu „konfrontace názorů poškozené a jejích, taktéž aby byly názorně popsány skutečnosti, za kterých mělo dojít ke spáchání trestného činu“. Policejní orgán předmětné návrhy na doplnění vyšetřování zamítl (pozn. přesněji odmítl) podle §166 odst. 1 tr. řádu (viz č. l. 164 spisu) s tím, že své rozhodnutí řádně odůvodnil; ve vztahu k výslechu poškozené a provedení rekonstrukce uvedl, že „v této fázi přípravného řízení se jeví jako nadbytečné, a to zejména s ohledem na osobu poškozené, její věk a zjištěnou traumatizaci, která jí v souvislosti s prováděnými úkony již vznikla, když dostatečně v dosavadním trestním řízení věrohodně popsala, kdo jí zranění způsobil“, a v případě návrhu na výslechy svědků J. H. a A. C. tak učinil rovněž pro nadbytečnost, neboť „se jeví jako účelový, obviněná vypovídala již dne 16. 8. 2021, žádné svědky neuvedla a až s časovým odstupem přišla na tyto osoby, nicméně policejním orgánem došlo k jejich ustanovení a je možné po zvážení je případně provést v dalším řízení“. Je tudíž zřejmé, že obviněné nelze ohledně daných námitek přisvědčit, neboť policejní orgán byl k odmítnutí návrhů na doplnění vyšetřování podle citovaného zákonného ustanovení oprávněn a toto své rozhodnutí též dostatečně odůvodnil. V řízení před soudem byla následně ve věci konána dvě hlavní líčení. V hlavním líčení konaném dne 1. 2. 2022 navrhl obhájce obviněné doplnit dokazování toliko o výslech svědkyně A. C., další důkazní návrhy neměl. Jmenovaná svědkyně pak byla vyslechnuta v hlavním líčení konaném dne 29. 3. 2022. Za této situace je zjevné, že výslech svědka J. H. a provedení rekonstrukce na místě činu nebyly obviněnou ani jejím obhájcem v řízení před soudem prvního stupně k důkazu navrhovány, a tento soud tak neměl důvod se k těmto důkazním návrhům učiněným v přípravném řízení jakkoli vyjádřit. Co se týče opětovného výslechu poškozené, tento soud prvního stupně neprovedl s řádným odůvodněním , že poškozená byla vyslechnuta před sdělením obvinění v rámci neodkladného úkonu, jenž byl zcela namístě, a „ s ohledem na lékařské zprávy by opětovný výslech poškozené znamenal s velkou pravděpodobností vznik druhotné újmy … navíc aktuální stav poškozené by již v podstatě znemožňoval opětovný výslech především pro přítomný kognitivní deficit “ (viz bod 8. odůvodnění jeho rozsudku). Následně pak (v hlavním líčení konaném dne 1. 2. 2022) soud prvního stupně podle §211 odst. 2 písm. b) tr. řádu přečetl protokol o výpovědi poškozené z přípravného řízení založený na č. l. 56 až 60 spisu. Konečně pokud jde o navazující námitku obviněné, že na druhé straně byly v průběhu trestního řízení zařazeny do spisu jako důkazy úřední záznamy o podaných vysvětleních podle §158 odst. 6 tr. řádu ze strany zaměstnankyň Nemocnice Volyně s. r. o., Nejvyšší soud jen pro úplnost připomíná, že soud prvního stupně v hlavním líčení konaném dne 29. 3. 2022 vyslechl svědkyni A. D., sociální pracovnici v Nemocnici Volyně, a svá skutková zjištění opřel zejména o tento výslech a výslech poškozené v přípravném řízení, a dále o záznam o výjezdu Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje ze dne 9. 5. 2021, lékařské zprávy ze dne 20. 5. 2021 a 24. 5. 2021, fotodokumentaci, a znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství znalce MUDr. Zdeňka Šenkýře (viz body 21. až 24. odůvodnění jeho rozsudku); jestliže přitom v odůvodnění svého rozsudku poukazuje též na záznam ze sociálního šetření ze dne 21. 5. 2021 pořízený sociální pracovnicí A. D., a staniční sestrou Š. Š. (založený na č. l. 26 spisu), a záznam jmenované sociální pracovnice ze dne 21. 5. 2021 (založený na č. l. 61 spisu), je třeba zdůraznit, že se nejedná o úřední záznamy o podaném vysvětlení, a tedy z těchto soud nevycházel a nepoužil je jako důkaz.
24. Jak již bylo výše zmíněno, obviněná dovolání dále opírá o dovolací důvod podle §265 odst. 1 písm. e) tr. řádu s tím, že proti ní bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Důvod nepřípustnosti svého trestního stíhání přitom obviněná spatřuje v důvodu podle §11 odst. 1 písm. l) tr. řádu, podle kterého trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání podmíněno souhlasem poškozeného a souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět. Konkrétně poukazuje na to, že poškozená učinila dne 26. 10. 2021 výslovné prohlášení, a to po zralé úvaze, nikoliv v tísni vyvolané výhrůžkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností, v němž vzala zpět svůj souhlas s trestním stíháním obviněné podle §163 odst. 1 tr. řádu, a tudíž byly splněny všechny zákonem předvídané náležitosti a skutečnosti k tomu, aby soud neprodleně poté, co se o výslovném zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním ze strany poškozené dozvěděl, postupoval ve smyslu §223 odst. 1 tr. řádu a trestní stíhání zastavil. Nesouhlasí s postupem soudu prvního stupně, jenž tak neučinil, když k danému zpětvzetí souhlasu poškozené nepřihlížel, a to na základě poznatků získaných z výslechu poškozené ze dne 10. 11. 2021, neboť má za to, že daný výslech je procesně vadný, a tedy k němu nelze přihlížet, a to z toho důvodu, že byl proveden jednak v nepřítomnosti zmocněnce poškozené a jednak v nepřítomnosti obhájce obviněné, když oba o něm nebyli ani žádným způsobem vyrozuměni.
25. Podle §11 odst. 1 písm. l) tr. řádu trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání podmíněno souhlasem poškozeného a souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět.
26. Podmínky udělení a zpětvzetí souhlasu poškozeného s trestním stíháním obviněného upravují §163 a §163a tr. řádu. V §163 odst. 1 tr. řádu jsou (mimo jiné) uvedeny trestné činy, u nichž platí, že trestní stíhání pro tyto trestné činy proti tomu, kdo je ve vztahu k poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít výpověď (§100 odst. 2 tr. řádu), lze zahájit a v trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného. V případech jednočinného souběhu více trestných činů, z nichž jen na některý se vztahuje §163 odst. 1 tr. řádu, se ustanovení o nepřípustnosti trestního stíhání použije jen z hlediska právní kvalifikace skutku jako trestného činu uvedeného v §163 odst. 1 tr. řádu.
27. Podle §163a odst. 1 písm. d) tr. řádu souhlasu poškozeného s trestním stíháním pro některý z trestných činů uvedených v §163 odst. 1 tr. řádu není třeba, pokud z okolností je zřejmé, že souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět v tísni vyvolané výhrůžkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností. Slovy „… z okolností je zřejmé …“ se míní skutková zjištění zpravidla provedená v rámci postupu před zahájením trestního stíhání, půjde tedy převážně o výsledky prověřování dokumentované na základě vysvětlení a listinných důkazů, výjimečně i svědeckými výpověďmi. Tísní se rozumí stav, byť přechodný, vyvolaný zde výhrůžkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností, které vedou k omezení volnosti v rozhodování, kdy se utiskovaná osoba ocitá v těžkostech a nesnázích, které ovlivňují její rozhodování o souhlasu s trestním stíháním. Výhrůžky se mohou týkat jak použití násilí směřujícího proti životu, zdraví či majetku utiskované osoby, ale mohou se týkat i jiné majetkové újmy, újmy na cti a dobré pověsti, tak i mohou směřovat k rozvratu manželství nebo rodinného života apod. Výhrůžky mohou směřovat jak přímo proti osobě vyjadřující se k souhlasu s trestním stíháním, tak i vůči jeho dítěti, blízkým osobám apod. Podobně i nátlak, který je slabší formou ovlivňování vůle poškozeného než výhrůžky, ale může mít obdobné účinky a týkat se i podobných oblastí života poškozeného, zejména jeho rodinného života, pověsti apod. Také nátlak, který může být i nepřímý, může směřovat přímo vůči utiskovanému poškozenému, ale i jeho osobám blízkým. Závislost předpokládá stav, kdy poškozená osoba je v určitém směru odkázána na osobu vyvolávající v ní tíseň, a tím je omezena svoboda jejího rozhodování o souhlasu s trestním stíháním. Může jít o závislost psychickou, ale i majetkovou, závislost zaměstnance na zaměstnavateli apod. (srov. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2124 až 2126).
28. Při vymezení okruhu poškozených oprávněných disponovat trestním řízením odkazuje §163 odst. 1 tr. řádu (s výjimkou specifické úpravy u trestného činu znásilnění podle §185 odst. 1, 2 tr. zákoníku) na výčet osob stanovený v §100 odst. 2 tr. řádu, podle něhož je svědek oprávněn odepřít vypovídat, jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu, partneru nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní. Poměr poškozeného a toho, vůči němuž má právo udělit nebo odepřít souhlas s trestním stíháním, musí být u trestných činů taxativně uvedených v §163 tr. řádu dán v době, kdy se vede trestní stíhání nebo se má vést. V praxi se za poměr rodinný nebo obdobný v tomto smyslu může považovat zejména vztah mezi osobami sešvagřenými, snoubenci, bratranci, mezi strýcem a synovcem, mezi osobami vychovanými ve společné domácnosti apod.
29. V dané věci je mezi poškozenou a obviněnou dán poměr rodinný, kdy poškozená je tetou obviněné a obviněná je neteří poškozené, tedy poškozená je osobou oprávněnou odepřít souhlas s trestním stíháním obviněné pro trestný čin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, který je uveden mezi trestnými činy vyjmenovanými v §163 odst. 1 tr. řádu. Obviněná má za to, že pokud poškozená vzala zpět svůj souhlas s jejím trestním stíháním pro daný trestný čin, přičemž uvedla, že tak učinila po zralé úvaze, nikoliv v tísni vyvolané výhrůžkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností, soud prvního stupně měl podle §223 odst. 1 tr. řádu trestní stíhání zastavit. Vyslovuje názor, že pokud tak soud neučinil a namísto toho vyslechl poškozenou, aniž o tomto výslechu vyrozuměl zmocněnce poškozené a obhájce obviněné, a pouze na základě informací obsažených v protokolu o předmětném výslechu poškozené pak k zpětvzetí souhlasu nepřihlížel, dopustil se zásadních procesních pochybení.
30. K výše uvedeným námitkám je třeba předně konstatovat, že obviněná tyto uplatnila jak již v řízení před soudem prvního stupně, tak i ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a oba soudy se jimi řádně zabývaly a dostatečně se s nimi vypořádaly. Soud prvního stupně nepochybil, jestliže poté, co obdržel zpětvzetí souhlasu poškozené s trestním stíháním obviněné, považoval za potřebné ověřit, zda jej poškozená učinila vážně a nikoliv v tísni, a za tímto účelem vyslechl poškozenou k okolnostem, za nichž zpětvzetí souhlasu učinila. Vzhledem k tomu, že předmětný výslech poškozené se konal výlučně k ověření procesních podmínek řízení a nikoli k otázkám skutkovým a v případě poškozené se jedná o zvlášť zranitelnou oběť ve smyslu §2 odst. 4 písm. b) zákona o obětech trestných činů nelze jej považovat za procesně vadný ani z toho důvodu, že o jeho konání nebyli vyrozuměni zmocněnec poškozené a obhájce obviněné, a tento se tedy konal v jejich nepřítomnosti. Soud prvního stupně řádně a přesvědčivě vyložil, z jakého důvodu o výslechu poškozené uvedené procesní strany nevyrozuměl, přičemž zmínil i to, že před podepsáním zpětvzetí souhlasu ze strany poškozené byla tato psychicky vydírána přítelem obviněné (viz bod 27. odůvodnění jeho rozsudku). V daném procesním postupu soudu prvního stupně neshledal pochybení ani odvolací soud, přičemž i tento se předmětnou námitkou obviněné opětovně podrobně zabýval (viz body 8. až 10. odůvodnění jeho usnesení).
31. Nejvyšší soud nemohl přisvědčit ani námitce obviněné, že soud prvního stupně své rozhodnutí ohledně toho, že nebude ke zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním obviněné přihlížet, učinil toliko na základě výpovědi poškozené. Jmenovaný soud v návaznosti na výslech poškozené ze dne 10. 11. 2021 – kdy tato vypověděla, že souhlas s trestním stíháním obviněné vzala zpět ze strachu z obviněné a z obavy, aby „to neodnesly její děti“ (jak jí tvrdil přítel obviněné, jenž ji navštívil a chtěl po ní podepsat „nějaké papíry“, aby obviněná nemusela k soudu a mohla se starat o děti, o něž se on starat nemůže), a současně uvedla, že s přítelem obviněné přišel advokát, jehož ona nekontaktovala, vůbec ho nezná a nepřeje si, aby ji nadále zastupoval – zaslal přípis tehdejšímu zmocněnci poškozené J. P., s žádostí o sdělení, kdo jej oslovil ve věci zastupování poškozené, kdo jej požádal o sepsání zpětvzetí souhlasu poškozené s trestním stíháním obviněné a další informace. Soud prvního stupně pak právě též na podkladě vyjádření uvedeného zmocněnce poškozené ze dne 13. 12. 2021 dospěl důvodně k závěru, že poškozená svůj souhlas s trestním stíháním obviněné vzala zpět v tísni vyvolané psychickým nátlakem ze strany přítele obviněné J. H., který také bez jejího vědomí a souhlasu obstaral poškozené jmenovaného zmocněnce. V daných souvislostech lze rovněž poukázat na záznam o návštěvách v Domově pro seniory ve XY ze dne 26. 10. 2021 (založený na č. l. 186 spisu), z něhož je zřejmé (v souladu se skutečnostmi, jež uvedla poškozená v rámci svého výslechu dne 10. 11. 2021), že přítel obviněné navštívil poškozenou (aniž by ji kdy dříve navštívil) v tentýž den, kdy podepsala prohlášení o zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním obviněné (v 15.15 hodin), a to předtím, než se dostavil zmocněnec poškozené (v 16 hod.), setrval až do příchodu zmocněnce a současně s ním návštěvu poškozené ukončil (v 16 hod.; z tohoto časového údaje je zřejmé, že zmocněnec poškozené byl na místě pouhou minutu).
32. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se Nejvyšší soud ztotožnil se závěry soudů obou stupňů, že poškozená vzala zpět souhlas s trestním stíháním obviněné v tísni vyvolané nátlakem ze strany přítele obviněné, a shledal, že soud prvního stupně nepochybil, jestliže pak k takovému zpětvzetí souhlasu poškozené (jakožto neúčinnému procesnímu úkonu) ve smyslu §163a odst. 1 tr. řádu nepřihlížel a pokračoval v trestním stíhání obviněné.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
33. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněné K. K. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněné zčásti neodpovídala jí uplatněným dovolacím důvodům a zčásti byla zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněné na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 22. 3. 2023
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu