ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.933.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 933/2023-480
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 10. 2023 o dovolání obviněného J. T. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 5 To 292/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 62 T 188/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného J. T. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 5. 2022, č. j. 62 T 188/2018-365 (v pořadí třetím), byl obviněný J. T. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Za to byl podle §199 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §84, §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let za současného vyslovení dohledu nad jeho osobou.
2. Výše uvedený rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem právní moci nenabyl, neboť proti tomuto rozhodnutí podal obviněný, jakož i státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem, který tak učinil v neprospěch obviněného do výroku o trestu, v zákonné lhůtě odvolání. O těchto řádných opravných prostředích rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 6. 9. 2022, č. j. 5 To 292/2022-407, tak, že obě odvolání podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.
3. Výše uvedená rozhodnutí přitom nejsou v dané věci jediná. Okresní soud v Ústí nad Labem totiž již dříve svým (v pořadí prvním) rozsudkem ze dne 9. 4. 2019, č. j. 62 T 188/2018-167, obviněného zprostil podané obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se skutek, pro který byl stíhán, skutečně stal. Proti tomuto rozhodnutí však podal státní zástupce ihned po jeho vyhlášení odvolání v neprospěch obviněného, o kterém Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl usnesením ze dne 22. 8. 2019, č. j. 5 To 246/2019-182, tak, že napadený rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně, aby ten dokazování v projednávané věci řádně a v potřebném rozsahu doplnil. Následně Okresní soud v Ústí nad Labem svým rozsudkem ze dne 16. 11. 2021, č. j. 62 T 188/2018-342, obviněného J. T. opětovně zprostil obžaloby s ohledem na to, že skutek, pro který byl trestně stíhán, nebyl prokázán. I proti tomuto (v pořadí druhému) rozsudku podal státní zástupce v zákonné lhůtě odvolání v neprospěch obviněného. V návaznosti na něj Krajský soud v Ústí nad Labem opětovně rozhodl usnesením ze dne 29. 3. 2022, č. j. 5 To 39/2022-354, o zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně s doporučením, aby okresní soud v novém řízení znovu vyslechl poškozenou S. T. a pokusil se odstranit rozpory v jejích výpovědích dosud panující, respektive aby vyjasnil příčinu těchto rozporů, a až poté bude moci ve věci zákonným způsobem rozhodnout.
4. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Ústí nad Labem se obviněný dopustil výše uvedeného zločinu tím, že:
od blíže nezjištěného období roku 2010, poté, co byl dne 29. 1. 2010 propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, do 3. 9. 2018 nejméně na adresách XY, XY, fyzicky napadal svoji manželku - poškozenou S. T., nar. XY, a to údery otevřenou dlaní a rukou sevřenou v pěst do oblasti obličeje a těla, přičemž s fyzickým napadáním poškozené přestal v blíže nezjištěné době roku 2014, kdy společné bydliště opustila a následně se vrátila, tento ji ovšem nejméně od roku 2015 do 3. 9. 2018 soustavně psychicky týral zejména tím, že jí manipuloval, bezdůvodně a několikrát denně navštěvoval a kontroloval v zaměstnání, kontroloval jí obsah mobilního telefonu, neustále ji telefonicky kontroloval, kde se nachází, citově jí vydíral a svým chováním vzbuzoval strach ve společně vychovávaných dětech, kdy celou situaci poškozená vnímala jako těžké příkoří, měla z obviněného strach a bála se společnou domácnost opustit.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
5. Obviněný J. T. napadl usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 9. 2022, č. j. 5 To 292/2022-407, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 5. 2022, č. j. 62 T 188/2018-365, dovoláním ze dne 1. 8. 2023, následně doplněné písemnými podáními ze dne 12. 9. a 20. 8. 2023, podanými prostřednictvím svého obhájce, které zaměřil proti výrokům o vině i trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, neboť podle jeho názoru spočívají obě napadená rozhodnutí na (určujících) skutkových zjištěních, která jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Současně dovolatel namítl, že obě napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
6. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dovolatel namítl, že okresní soud své rozhodnutí založil zejména na výpovědi poškozené S. T., kterou vyhodnotil jako věrohodnou, neboť ji obsahově potvrdilo i svědectví jejího bývalého přítele J. Š. a výpověď Mgr. Denisy Dokulilové, soudní znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie a jí vyhotovené znalecké posudky. Stran stávajícího dokazování však dovolatel usiluje zpochybnit řadu podstatných skutkových zjištění.
7. V prvé řadě obviněný namítl, že výrok o vině založený na tom, že měl poškozenou neustále telefonicky kontrolovat, stojí podle jeho mínění osamoceně, neboť žádným z provedených důkazů nebylo prokázáno, když policejním orgánem ani okresním soudem nebyl k tomuto tvrzení zajištěn žádný důkaz. Podobně tvrdí, že z řady svědeckých výpovědí nebylo potvrzeno, že by z jeho strany skutečně docházelo k vyhrožování, vyvíjení nátlaku na poškozenou, natož k soustavnému psychickému i fyzickému napadání. Konkrétně svědci P. K., M. O., B. T., J. Š. a N. M. výslovně popřeli, že by někdy byli očitými svědky domácího násilí, vyjma běžných domácích hádek, o kterých však věděli toliko zprostředkovaně, např. od syna obviněného a poškozené L. (viz svědkyně O.) nebo ze slovních konfrontací vedených po telefonu (viz svědek Š.). Ke svědkovi J. Š. obviněný dodal, že svého času zamýšlel s poškozenou žít, a proto rozpad jejich manželství v podstatě vítal.
8. Výše uvedené skutečnosti znevěrohodňuje rovněž e-mailová zpráva ze dne 10. 6. 2022, ve které poškozená protiprávní jednání obviněného výslovně popřela s poukazem na to, že byla v inkriminovanou dobu v psychické nepohodě a k učiněnému vyjádření se uchýlila až po ovlivnění ze strany svědka Š.
9. Oba soudy nižších stupňů však výše uvedená skutková zjištění nevzaly v potaz, pouze povšechně konstatovaly, že drobné rozpory ve výpovědích svědků odpovídají delšímu časovému odstupu od rozhodných událostí. S takovým závěrem se podle názoru obviněného nelze ztotožnit, neboť v provedeném dokazování přetrvávají zásadní rozpory.
10. Nadto dovolatel konstatoval, že v dané věci se „přímo nabízelo“ vyhotovení nového znaleckého posudku z oboru psychiatrie, jehož naprostá nezbytnost jasně vyplývá z jednání poškozené. Tento důkazní návrh obviněný výslovně vznesl během hlavního líčení konaného dne 30. 9. 2021 za účelem ověření věrohodnosti osoby poškozené i jejího problematického jednání během společného soužití (což dokládají především její odchody a opakované návraty k osobě obviněného, včetně popisu intenzity prožívaných traumat, která u ní přetrvají do současné doby). Podle mínění obviněného znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie Mgr. Denisy Dokulilové výše uvedené skutečnosti neobjasňuje, přesto však soudy nižších stupňů jím navrhované odborné vyjádření vyhotovit nenechaly, v čemž dovolatel spatřuje upření jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.
11. Ve vztahu k dovolacímu důvodu popsanému v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu dovolatel dále namítl nesprávné hmotněprávní posouzení projednávaného skutku. V této souvislosti akcentoval, že předmětný zločin není trestným činem pokračujícím, nýbrž trvajícím, pročež je pro něj typické kontinuální páchání trestné činnosti nerozpadající se do dílčích útoků, pročež je nutné i dlouhodobé týrání posuzovat jako jediný skutek. V návaznosti na to dovolatel citoval konstantní judikaturu, jakož i odborné komentáře vztahující se k výkladu zákonných znaků předmětného zločinu (především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. 3 Tdo 1160/2005, a ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 7 Tdo 850/222), aby na tomto základě zdůraznil, že k naplnění znaku týrání nepostačuje uplatňování dominance ve vztahu jedním z partnerů, ani neuspokojivé a konfliktní partnerské soužití. Okruh skutkových okolností, které naplňují zákonné znaky projednávaného trestného činu, je třeba hledat v okolnostech vykazujících výrazně vyšší míru závažnosti nad rámec obvyklých neshod. Podle dovolatele formy jednání uvedené ve výroku o vině (které měly spočívat v bezdůvodných kontrolách poškozené, ve slovních urážkách, nadávkách, ponižování, zesměšňování, výhrůžkách, a nakonec i ve fyzickém napadání) jsou způsobilé naplnit zákonný znak týrání pouze za předpokladu, že k nim docházelo soustavně a s vyšší intenzitou a nikoli jen sporadicky.
12. Nicméně z provedených důkazů lze trvání domnělého týrání poškozené v období od roku 2010 do 3. 9. 2018 vyloučit, neboť z popisu projednávaného jednání lze seznat pouze ojedinělé incidenty, které se udály v rozličných časových úsecích, bez nastolení stavu jakéhokoliv stabilního příkoří, jež by obviněný jednostranně udržoval rozmanitými opakujícími ataky (např. několikrát týdně a podstatně výraznějšími incidenty trvajícími nepřetržitě do 3. 9. 2018). Z tohoto důvodu má dovolatel za to, že projednávané jednání lze rozčlenit do několika skutků, nikoliv do stavu trvajícího po určitý časový úsek (nehledě na to, že se oba soudy nižších stupňů rovněž nezabývaly ani kvantitativním rozsahem forem jeho jednání), čímž v konečném důsledku došlo k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení skutku, které bylo vyloženo v jeho neprospěch.
13. Dále dovolatel poukázal na to, že o domácí násilí se nejedná ani v případech, kdy absentuje znak mocenské asymetrie, ve které nejsou znatelné role agresora a jeho oběti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2009, čj. 5 As 84/2008-8). V návaznosti na to namítl, že si s poškozenou byli vždy ve vzájemném vztahu rovni, což mimo jiné vyplývá i z toho, že společné soužití bylo provázeno rovněž vzpurností poškozené, která na svého partnera nejednou zaútočila, neboť je svérázné až výbušné povahy. Navíc dovolatel podotkl, že na poškozené nebyl žádný negativní následek z jejich soužití shledán. Ostatně ona sama vypověděla, že měla několikrát možnost dovolatele opustit, což i učinila, když se odstěhovala za svědkem Š.m, dokonce dvakrát požádala o rozvod, ale vždy si následně celou situaci promyslela a došla k závěru, že s obviněným chce i nadále žít. Výsledkem tohoto jednání je, že poškozená s dovolatelem i nadále žije ve společné domácnosti a oba mají zájem na dalším trvání jejich vztahu, přičemž ani trestní stíhání obviněného (které vyvrcholilo jeho uvězněním) nevedlo k rozvratu jejich manželství. Z tohoto obviněný dovozuje, že nelze tvrdit, že by následkem jeho jednání poškozená utrpěla jakékoli psychické útrapy (v takovém případě by s ním jistě nadále nevedla společnou domácnost). Pro posouzení míry společenské škodlivosti svého jednání přitom dovolatel považuje právě tuto skutečnost za stěžejní.
14. Vzhledem k výše uvedeným námitkám obviněný apeluje na uplatnění zásady subsidiarity trestní represe, na užití trestněprávních předpisů ve smyslu pravidla ultima ratio, stejně jako na aplikaci procesní zásady in dubio pro reo a presumpce neviny. Jelikož je dovolatel přesvědčen, že by měl být v projednávané věci zproštěn obhajoby, tak závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud podle 265k odst. 1 tr. řádu z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu zrušil tímto dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 9. 2022, č. j. 5 To 292/2022-407, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 5. 2022, č. j. 62 T 188/2018-365, a aby podle §265m odst. 1 tr. řádu rozhodl ve věci sám, nebo aby podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
15. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 13. 10. 2023, sp. zn. 1 NZO 739/2023-15, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který po rekapitulaci dovolatelových námitek konstatoval, že obviněný ve svém dovolání vznesl pouze argumenty, které již uplatnil před nalézacím soudem a následně i ve svém odvolání. S uvedenými argumenty se přitom oba nižší soudy dostatečně a věcně správně vypořádaly.
16. Stran námitek dovolatelem podřazených pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve smyslu první varianty státní zástupce konstatoval, že obviněného argumentace neodpovídá jeho obsahové náplni, neboť zjevný nesoulad je podle ustálené rozhodovací praxe možné dovodit pouze v případech závažných pochybení, která však v projednávané věci nenastala. Dovolatel se v rámci svého mimořádného opravného prostředku pouze snaží prosadit vlastní náhled na to, jak by měly být ve věci provedené důkazy hodnoceny, a proto jako podklad skutkových zjištění prosazuje svoji výpověď a v návaznosti na to se snaží znevěrohodnit výpověď poškozené (a to za pomoci dílčích nesouladností jejího sdělení s vybranými pasážemi výpovědí dovolatelem označených svědků) a současně odmítnout závěry znaleckého posudku Mgr. Denisy Dokulilové. Takovým postupem však obviněný neodůvodnil domnělý rozpor mezi skutkovými zjištěními okresního soudu (s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také krajský soud) na straně jedné a provedenými důkazy (konkrétně znaleckým posudkem) na straně druhé.
17. Pro závěr o věrohodnosti svědecké výpovědi poškozené si prvoinstanční soud vytvořil podklad výpovědí svědka Š. a znaleckým posudkem Mgr. Denisy Dokulilové č. 06/2021, kde jsou objasněny příčiny změn postojů poškozené i postupné „otupování hran“ v jejích vyjádřeních k osobě obviněného. Pokud prvoinstanční soud nevyhověl návrhu obviněného na doplnění důkazů znaleckým posudkem z oboru psychiatrie stran věrohodnosti výpovědi osoby poškozené S. T., učinil tak z důvodu, že za naprosto dostačující vyhodnotil posouzení osoby poškozené ze strany znalkyně Mgr. Dokulilové, přičemž o obecné pravdivosti poškozenou sdělených informací neměl žádné pochybnosti vzhledem k tomu, že provedl a vyhodnotil zbylé, ve věci zajištěné důkazy.
18. Ve vztahu k námitkám, které obviněný podřadil pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, státní zástupce uvedl, že v jejich rámci dovolatel namítl toliko v obecné rovině, že ke spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku je nutné, aby k rozhodnému jednání docházelo soustavně a s vyšší intenzitou, nikoli sporadicky. V posuzované věci je však součástí skutkových zjištění i to, že k psychickému násilí obviněného vůči poškozené soustavným způsobem rozhodně docházelo. Pokud lze hovořit o jednotlivých excesech, pak se to týká toliko fyzického násilí. Rovněž bylo dostatečně prokázáno, že jednání obviněného poškozená hodnotila jako těžké příkoří, a to i poté, co z jeho strany ustaly fyzické ataky, nicméně pokračovaly útrapy psychické. Z obsahu provedených důkazů vyplynula i skutečnost, že poškozená utrpěla vážnou újmu.
19. Vzhledem k výše uvedeným okolnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud učinil předmětné rozhodnutí podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání, nicméně i pro případ jiného než výše navrhovaného rozhodnutí dovolacím soudem, vyjádřil s tímto postupem ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu svůj souhlas.
20. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.
III.
Přípustnost dovolání
21. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
22. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
23. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
24. Dovolatel předně odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Stalo se tak v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného lze považovat:
- správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno,
- procesní bezvadnost provedeného dokazování a
- správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
25. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou:
- případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu),
- případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.),
- vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém (tj. důkazu, který byl sice některou z procesních stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení jím ani nebylo věcně adekvátně odůvodněno).
26. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, kterak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
27. Obviněný ve svém podání odkázal rovněž na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je možné iniciovat tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu však nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
28. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
29. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného J. T. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování jeho obsahu, jakož i připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky jsou pouze z menší části podřaditelné pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nicméně je namístě je odmítnout jako zjevně neopodstatněné.
30. Nejvyšší soud předně ověřil, že Okresní soud v Ústí nad Labem odvodil své skutkové závěry z provedených a vzájemně se doplňujících důkazů, které zjevně vyhodnotil v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeném na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Poté nalézací soud svým skutkovým závěrům přiřadil přiléhavou hmotněprávní kvalifikaci, neboť zákonné znaky skutkové podstaty zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku byly jednáním obviněného bez důvodných pochybností naplněny, a to jak po objektivní, tak subjektivní stránce. S výroky o vině soudu prvního stupně ze dne 31. 5. 2022, č. j. 62 T 188/2018-365, se následně bezvýhradně ztotožnil i Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém usnesení ze dne 6. 9. 2022, č. j. 5 To 292/2022-407. Současně se oba soudy nižších instancí v rámci odůvodnění svých rozhodnutí řádně vypořádaly s již dříve přednesenými námitkami obviněného.
31. I přes tyto skutečnosti však podal obviněný proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem mimořádný opravný prostředek, ve kterém se opětovně zřekl své odpovědnosti za spáchaný zločin, neboť je i nadále přesvědčen, že mu projednávaná trestná činnost nebyla prokázána, stejně jako že svým jednáním ve všech ohledech nenaplnil zákonné znaky skutkové podstaty aplikovaného trestného činu. S ohledem na tyto námitky Nejvyšší soud danou věc znovu přezkoumal, nicméně v rámci své revize neshledal, že by postupem soudů nižších stupňů došlo k pochybením, která by vedla k porušení základních procesních zásad, zejména ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces.
32. Ve vztahu k námitkám, které dovolatel podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a který umožňuje za přesně vymezených předpokladů napadat skutkový základ projednávaného skutku [a na který měl správně odkázat prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho druhé variantě], Nejvyšší soud podotýká, že ani podle platného vymezení tohoto důvodu nelze u Nejvyššího soudu vznášet jakékoli skutkové námitky, respektive domáhat se skutkového přezkumu ve stejném rozsahu jako v odvolacím řízení. Relevantně lze vytýkat toliko pochybení, která odpovídají některé z tří kategorií vad důkazního řízení výslovně vymezených v tomto ustanovení, zahrnující námitku tzv. zjevného rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy a dále nepřípustných či tzv. opomenutých důkazů. Předmětný dovolací důvod tedy nemůže být naplněn všeobecnou kritikou kvality skutkových zjištění či polemikou dovolatele s hodnocením důkazů ze strany nižších soudů.
33. Obviněný ve svém dovolání usiluje o zpochybnění samotného jádra projednávaného skutku, když namítl, že na základě skutkových zjištění nebyl dostatečně prokázán skutkový závěr, že svou manželku, poškozenou S. T., dlouhodobě podroboval intenzivnímu týrání. Tímto tvrzením dovolatel fakticky setrval na své obhajobě známé již z předchozích fází trestního řízení, a to přesto, že se s jeho námitkami již dostatečně vypořádal soud okresní (viz body 36. a násl. odůvodnění jeho – v pořadí třetího – rozsudku), stejně jako soud krajský (viz bod 10. odůvodnění jeho – v pořadí třetího - usnesení).
34. Nejvyšší soud však z přiloženého spisového materiálu ověřil, že jednání obviněného stran projednávaného skutkového děje bylo okresním soudem řádně prokázáno nejen dovolatelem zpochybňovanými skutkovými zjištěními (učiněnými na podkladě výpovědi poškozené, svědecké výpovědi J. Š. a znaleckého posudku), ale rovněž dalšími ve věci provedenými důkazy, byť jejich skutkový přínos je spíše doplňkový.
35. Je pochopitelné, že zásadním zdrojem skutkových zjištění stran jednání obviněného v průběhu jejich společného soužití byla výpověď samotné poškozené, a to ta, která byla učiněna v přípravném řízení, tak ta z řízení před okresním soudem, ve kterých dostatečně podrobně popsala společné soužití s obviněným, které prožívala jako těžké příkoří. Přestože je pravdou, že se ve výpovědích poškozené objevují některé dílčí rozpory, nejedná se o neshody nikterak zásadní, které by její výpověď zásadním způsobem znevěrohodnily. Ostatně okresní i krajský soud v této věci oprávněně konstatovaly, že předmětné nepřesnosti jsou pochopitelné s ohledem na délku doby uplynuvší od popisovaných událostí, jakož i přetrvávající strach z obviněného, se kterým poškozená i v době svých výpovědí i nadále sdílela společnou domácnost.
36. Z hlediska skutkových zjištění je nepochybně klíčové, že výpověď poškozené nezůstala důkazně osamocena. Její věrohodnost byla podepřena svědectvím J. Š., podporovatele poškozené, který soudu potvrdil pravdivost jejího tvrzení stran jednání obviněného, stejně jako svědectví syna obviněného a poškozené – A. T., kterou okresní soud provedl jejím přečtením podle §102 odst. 2 tr. řádu. Velmi podstatné poznatky vyplynuly ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, specializace klinická psychologie Mgr. Denisy Dokulilové (viz č. l. 281-287; 298-316), jejichž závěry stran osobnosti poškozené S. T., jakož i osoby obviněného J. T., znalkyně podrobně prezentovala i během hlavního líčení (č. l. 327 an.).
37. U osoby poškozené S. T. znalkyně popsala syndrom týrané osoby, pro kterou hovoří zvýšená úzkostně depresivní symptomatologie (která se rozvinula jako reakce na dlouhodobě prožívané stresové situace a kterou doprovázejí pocity smutku, negativní emocionality a sklíčenosti), snížená akceschopnost i nadměrný strach z manžela a jeho reakcí, vůči kterému převládá submisivní nastavení. Naproti tomu osobnost J. T. znalkyně popsala jako zvýšeně dominantní, impulsivní, sociálně smělou, se sníženou schopností seberegulace a tendencí jednat explozivně, s malou sebekontrolou doprovázenou tendencemi k silné manipulaci. Vyjma toho u obviněného diagnostikovala rozvinutou poruchu osobnosti s disociálními rysy s tendencí bagatelizovat projednávaná témata, zejména ta, která se týkají verbálního a fyzického násilí vůči své manželce.
38. Znalkyně rovněž dostatečně objasnila příčiny změn postojů poškozené, které jsou z její strany doprovázené postupnými modulacemi jejích vyjádření směrem k obviněnému, stejně jako postupný rozvoj vztahové asymetrie, tj. rozdělení rolí partnerů na agresora a oběť, přičemž startéry agresivního chování obviněného jsou (více než aktuální konfliktní situace) přetrvávající tendence obviněného mít nad poškozenou naprostou moc, pročež ji neustále kontroluje a ovládá. Všechny výše uvedené faktory celkově svědčí pro dysforické domácí násilí, jehož příčinou jsou negativní charakterové rysy obviněného. Současně znalkyně vysvětlila důvody, pro které poškozená není schopna ze vztahu odejít (viz č. l. 296).
39. V dovolání vznesené námitky obviněného, které tento podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jsou v prvé řadě zaměřeny na zásadní znevěrohodnění výpovědí poškozené a svědeckých výpovědí, které ji potvrzují, stejně jako na výsledky znaleckého posudku, které svědčí v jeho neprospěch.
40. Námitku obviněného, že nebylo dostatečně prokázáno, že měl poškozenou neustále telefonicky kontrolovat, nelze shledat důvodnou, neboť tento závěr nestojí osamoceně, kterak dovolatel uvádí, byť je pravdou, že tuto skutečnost neprokazuje žádný do spisového materiálu založený výpis telefonických hovorů z inkriminovaného období. Tato skutečnost však byla dostatečně objasněna (vyjma poznatků vyplynuvších ze znaleckého posudku) rovněž výpovědí svědka J. Š., k němuž se poškozená podle jeho slov „chodila uklidnit“ a který potvrdil, že byl v letech 2014 až 2015 osobně přítomen několika telefonickým hádkám mezi obviněným a poškozenou (č. l. 223). Taktéž kamarádka poškozené – svědkyně P. M. okresnímu soudu potvrdila, že když byla poškozená u ní na návštěvě, tak jí obviněný opakovaně volal a zjišťoval, kde je, na což poškozená reagovala vznětlivě (nadávala obviněnému, že jí neustále „fízluje“).
41. Podobně bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že ze strany obviněného docházelo i k fyzickému napadání poškozené, které vyjma poškozené nepřímo potvrdil svědek Š., kterému se poškozená svěřovala a který svědčil i o opakované přítomnosti modřin na jejím těle (č. l. 223 verte). Teprve od roku 2014, kdy poškozená společně s dětmi opustila společnou domácnost s obviněným, fyzické napadání ze strany obviněného ustalo, nicméně i nadále přetrvávalo trýznění psychické, odehrávající se hlavně uvnitř domácnosti.
42. O těchto útrapách poškozená vypověděla, že je ustavičně deptána manželem tím, že nad ní potřebuje mít „absolutní kontrolu“. Z tohoto důvodu velmi špatně vnímala jeho časté návštěvy v zaměstnání, jeho telefonáty a zjišťování, kde se nachází, kontrolu jejího mobilního telefonu (potvrzené i svědky Š. a M.). Poškozená také vypověděla, že i jejich děti mají z obviněného strach, mnohokrát byla přítomna „řvaní na děti“ i jejich fyzickému trestání. Rovněž ve vztahu k jejich synům vnímá jednání obviněného jako jím realizovanou touhu mít nad nimi moc (č. l. 193 verte – 200).
43. Je jistě nezpochybnitelné, že dlouhotrvající násilné jednání ze strany obviněného řada dovolatelem jmenovaných svědků nepotvrdila, stejně jako je pravdou, že rodiče poškozené J. a D. G. či synové obviněného a poškozené J. a J. T.ovi využili svého zákonného práva na odepření výpovědi z důvodu blízkého rodinného vztahu s obviněným. Na tomto základě však nelze tvrdit, že k dlouhodobému týrání poškozené nikdy nedocházelo, kterak se o to dovolatel pokouší, zvláště když většina trýznivých útoků z jeho strany probíhala doma „za zavřenými dveřmi“. Ostatně svědkyně Mišková byla bezprostředním očitým svědkem hádky mezi oběma partnery, když byla na návštěvě u poškozené doma. Tato svědkyně podobně potvrdila i časté návštěvy obviněného v nákupním středisku, kde byla s poškozenou zaměstnána a osobně byla přítomna rovněž vzájemné „výměny názorů“, když ve dvou případech, kdy s poškozenou jely autem, je obviněný pronásledoval, následně předjel, zastavil a poté mezi oběma proběhla „silnější“ hádka (č. l. 276).
44. Stran e-mailové zprávy adresované státnímu zástupci ze dne 10. 6. 2022, ve které poškozená protiprávní jednání obviněného výslovně popřela s poukazem na to, že byla v inkriminovanou dobu v psychické nepohodě a k učiněnému vyjádření se uchýlila až po ovlivnění ze strany svědka Š. (viz č. l. 381), je nutné opětovně odkázat na závěry znaleckého posudku stran rozboru osobnosti poškozené, u které sice nebylo detekováno žádné závažné duševní onemocnění, na straně druhé však u ní kontinuálně dominuje strach z manžela a jeho reakcí (kterak bylo již zmíněno výše), pročež nelze vyloučit ani nátlak obviněného na sepsání této zprávy.
45. Nejvyšší soud ze spisového materiálu dále ověřil, že oba soudy nižších stupňů se ve svých posledních (dovoláním napadených) rozhodnutích skutečně nevypořádaly s návrhem obviněného na doplnění dokazování vypracováním nového znaleckého posudku z oboru psychiatrie zaměřeného na objasnění věrohodnosti osoby poškozené i jejího problematického jednání během společného soužití s obviněným (se zaměřením na její odchody a následné návraty k osobě obviněného, stejně jako intenzitu prožívaných traumat, která u ní dlouhodobě přetrvají). Této výhradě Nejvyšší soud přiznal relevanci ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který obviněný odkázal, a který je ve své třetí alternativě aktivován námitkou spočívající v tzv. opomenutém důkazu, za podmínky, že je ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním určující, pročež má ve věci podstatný význam.
46. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu ověřil, že předmětný návrh na doplnění dokazování obviněný skutečně vznesl, a to během hlavního líčení konaného dne 30. 9. 2021 (tedy před vyhlášením v pořadí druhého rozsudku okresního soudu), nicméně jeho návrh byl ještě v rámci tohoto líčení okresním soudem zamítnut procesním usnesením, u něhož není vyžadováno odůvodnění (viz č. l. 328). V následně vydaném rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 11. 2021 se tento soud již otázkou zdůvodnění zamítnutí předmětného návrhu na doplnění dokazování ze strany obviněného nezabýval (respektive jej opomněl vypořádat). V tomto smyslu je tedy nezbytné dát dovolateli za pravdu, neboť nevyhoví-li soud návrhu obviněného na doplnění dokazování, platí, že tento soud je povinen ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržený důkaz neprovedl, jinak zatíží řízení vadou ve smyslu porušení obecných procesních předpisů.
47. Z celkové důkazní situace je však zřejmé, že obviněného návrh na doplnění stávajících skutkových zjištění takovým znaleckým posudkem již není z objektivního hlediska podstatný. Návrhu na vypracování znaleckého posudku k problematice věrohodnosti poškozené soud zjevně nevyhověl z důvodu, že za naprosto dostačující vyhodnotil odborný posudek vztahující se k poškozené T. ze strany znalkyně Mgr. Dokulilové, přičemž o obecné pravdivosti poškozenou sdělených informací neměl žádné zásadní pochybnosti vzhledem ke skutkovým zjištěním, které vyplynuly ze zajištěných důkazů (viz bod 40. odůvodnění rozsudku okresního soudu ze dne 16. 11. 2021, sp. zn. 62 T 188/2018).
48. Především je však nutno poukázat na skutečnost, že uvedený (v pořadí druhý) rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 11. 2021, č. j. 62 T 188/2018-342, byl usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 3. 2022, č. j. 5 To 39/2022-354, zrušen a věc byla vrácena okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, přičemž při následujícím hlavním líčení konaném dne 31. 5. 2022 obviněný již žádný návrh na doplnění dokazování nevznesl (viz č. l. 359-363). Zásadní je rovněž skutečnost, že námitku nedůvodně neprovedeného, resp. opomenutého důkazu nevznesl ani v rámci svého odvolání proti (v pořadí třetímu) rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 5. 2022, č. j. 62 T 188/2018-365. Za těchto okolností není pochybením, pokud se okresní ani krajský soud v odůvodnění dovoláním napadených rozhodnutí již předmětnou výhradou nezabývaly, neboť k tomu nebyly bezprostředně povinovány.
49. Lze tedy shrnout, že z výsledků provedeného dokazování bez důvodných pochybností vyplynulo, že se v dané věci obviněný J. T. v inkriminované době psychicky (a do blíže nezjištěné doby roku 2014 i fyzicky) podroboval poškozenou T. soustavnému týrání, a to zejména opakovanými verbálními ataky, manipulativním jednáním, citovému vydírání, bezdůvodnými kontrolami (či návštěvami) v zaměstnání, stejně jako opakovaným prohlídkám obsahu jejího mobilního telefonu a ustavičnému vzbuzování strachu i v jejich dětech, které s nimi sdílely společnou domácnost, což poškozená vnímala jako dlouhodobé těžké příkoří, a nikoli jednorázové, časově nesouvisející ataky (tzv. excesy) v jednání obviněného.
50. Jak bylo naznačeno výše, dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být naplněn všeobecnou kritikou kvality skutkových zjištění učiněných na podkladě provedeného dokazování nižšími soudy. S odkazem na předmětný dovolací důvod lze vytýkat toliko pochybení, která odpovídají některé ze tří kategorií vad důkazního řízení výslovně vymezených v tomto ustanovení. Byť je pochopitelné, že dovolatel primárně sleduje vlastní vyvinění a v rámci své obhajoby tvrdí to, co spolu se svou obhajobou považuje za vhodné, nemohl se takový postup v rámci dovolacího řízení setkat s procesním úspěchem již jenom proto, že alternativní varianta průběhu skutkového děje, která by skutečně vedla k pochybnostem o jeho vině, musí být možná a uvěřitelná, což však ve vztahu k provedenému dokazování nelze v žádném případě tvrdit. Naopak, obviněným prezentovaná skutková verze je založena na prostém popírání nezpochybnitelných skutkových zjištění bez toho, aby soudu předložil skutečně uvěřitelnou alternaci o jiném možném průběhu skutkového děje. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud skutkovou argumentaci obviněného kategoricky odmítl.
51. V návaznosti na předchozí linii skutkových námitek obviněný s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu usiloval o zpochybnění aplikované skutkové podstaty zločinu podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. V této souvislosti namítl, že předmětný zločin je trestným činem trvajícím, nicméně z popisu projednávané trestné činnosti jsou zjevné toliko ojedinělé incidenty, bez nastolení stavu stabilního či soustavného příkoří. Dále uvedl, že k naplnění znaku „týrání“ osoby žijící ve společném obydlí nepostačuje pouze prokázání konfliktního partnerského soužití, ale jde o zjištění neshod, které jsou výrazně vyšší míry závažnosti. Takové spory však v projednávaném případě prokázány nebyly. Podle tvrzení dovolatele se jednalo toliko o několik konfliktů, které se udály v rozličných časových úsecích, a které na poškozené manželce nezanechaly žádný negativní následek.
52. Jak již bylo naznačeno výše, prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat, že skutek, který byl soudy nižších stupňů zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde, anebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Platí to i o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit za situace, kdy byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Dovolatel však na předmětný dovolací důvod odkázal pouze formálně, přičemž se omezil toliko na ryze neobjektivní tvrzení, že na základě skutkových závěrů nebylo prokázáno naplnění objektivní ani subjektivní stránky předmětného zločinu, respektive dovolacímu soudu prezentoval své přesvědčení, že svým jednáním nenaplnil znaky žádného trestného činu. Přitom však přehlíží, že odkaz na tento dovolací důvod [podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu] musí být v první řadě odůvodněn vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v hmotněprávním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takto tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
53. Argumentace dovolatele, kterou podřadil pod tento dovolací důvod tedy neobsahuje námitky hmotněprávního charakteru, neboť jeho výše uvedené výhrady jsou založeny na prosté relativizaci skutkových závěrů soudů nižších stupňů. Z toho vyplývá, že vznesené námitky obviněného jsou de facto námitkami skutkovými, které jsou pod hmotněprávní dovolací důvod nepodřaditelné, a proto je nutné je odmítnout jako věcně irelevantní.
54. Vyjma toho Okresní soud v Ústí nad Labem se hlavní otázkou stran týrání osoby žijící ve společném obydlí velmi pečlivě zabýval, pročež v návaznosti na svá skutková zjištění mohl dostatečně popsat, jakou obviněný zastával v inkriminované době roli a jak se choval vůči své manželce, potažmo dětem spolužijícím s ním ve společné domácnosti. S dovolatelem je jistě možné souhlasit, když v obecné rovině namítl, že ke spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku je nutné, aby k rozhodnému jednání docházelo soustavně a s vyšší intenzitou, nikoli ojediněle a sporadicky. V posuzované věci však bylo součástí skutkových zjištění i to, že k psychickému násilí ze strany obviněného docházelo soustavným a intenzivním způsobem a nikoli pouze výjimečně. Pokud lze hovořit o jednotlivých excesech, pak toliko ve složce fyzického násilí, které však bylo soudy dostatečně objektivizováno.
55. Doprovodnou námitku obviněného, že projednávané jednání lze dějově rozčlenit do několika skutků, nikoliv je pojímat jako stav trvající po určitý časový úsek, je nutné striktně odmítnout, stejně jako jeho tvrzení, že oba manželé (tedy on i poškozená) si jsou ve svém svazku rovni. Jestliže v této souvislosti dovolatel doplnil, že i poškozená disponuje nevyrovnanou povahou, neboť jej v průběhu jejich vzájemného soužití nejednou verbálně napadla nebo že jejich společnou domácnost několikrát opustila, je nutné zdůraznit, že i tyto beze sporu objektivní skutečnosti byly v průběhu řízení dostatečně objasněny, a to zejména znaleckým posudkem vztahujícím se k osobnosti poškozené, na základě kterého lze znovu konstatovat, že poškozená je submisivního založení, pročež u ní převládají postoje pasivní závislosti neboli neschopnosti zaujmout dominantní roli. Přestože není ve vztahu spokojená, a dokonce dvakrát požádala o rozvod (byť např. v e-mailové zprávě ze dne 10. 6. 2022 konstatovala, že se jejich vzájemný vztah poslední dobou stabilizoval), tak stále zjevně podléhá kombinaci strachu i silného manipulativního jednání ze strany obviněného. Pokud obviněného slovně napadla, vždy v reakci na jeho nevhodné chování, které ji opakovaně popouzelo a poté zase skličovalo.
56. V přímém rozporu s tvrzením dovolatele stojí i tvrzení, že poškozená následkem jeho jednání neutrpěla žádnou psychickou újmu. Opět lze ze znaleckého posudku z odvětví klinické psychologie potvrdit, že jako reakce na dlouhodobé vztahové potíže se u poškozené rozvinul syndrom týrané osoby, který je doprovázen zvýšenou úzkostně depresivní symptomatikou. V této souvislosti je již málo podstatné, že poškozená i v současnosti zůstává ve vleku svého dominantního manžela, neboť ani tato skutečnost není u vztahů provázených domácím násilím nikterak neobvyklá. Z výše uvedených důvodů bylo nutné odmítnout i závěrečné návrhy dovolatele, ve kterých apeluje na uplatnění zásady subsidiarity trestní represe, na užití trestněprávních předpisů ve smyslu pravidla ultima ratio, stejně jako na údajné nezohlednění procesní zásady in dubio pro reo a zásady presumpce neviny, neboť jsou za výše popsaných okolností zcela nepřípadné.
57. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že obviněný svým dovoláním brojí nejen proti výroku o vině, nýbrž i proti výroku o trestu, byť explicitně tuto svoji námitku nikterak neupřesnil. Z obsahu jím podaného dovolání je však zjevné, že pokud svým dovoláním sleduje zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů a následné přikázání věci okresnímu soudu za účelem nového projednání a rozhodnutí, respektive zproštění své osoby podané obžaloby (které ostatně okresní soud dvakrát nesprávně konstatoval), vyhodnotil rovněž uložený trest jako nepřiměřený, respektive nepřiměřeně přísný. Nicméně vzhledem k prokázaným skutečnostem nelze trest uložený při spodní hranici zákonné trestní sazby, navíc podmíněně odloženým výkonem na zkušební dobu v trvání čtyř let za současného vyslovení dohledu za žádných okolností hodnotit jako trest nepřiměřeně přísný, nepřípustný či snad dokonce excesivní. Uložený alternativní trest zjevně povede k ochraně poškozené před dalším případným protiprávním jednáním obviněného (kterak k tomu došlo v případě i jeho fyzických útoků, ke kterým docházelo do blíže nezjištěného období 2014), přičemž k tomu, aby obviněný byl dostatečně motivován k řádnému životu, byl nad jeho osobou stanoven dohled probačního úředníka, který jej v následujícím období bude podrobovat pravidelným kontrolám.
58. Nejvyšší soud tedy po pečlivé analýze přiloženého spisového materiálu konstatuje, že Okresní soud v Ústí nad Labem se řádně vypořádal se skutkovými zjištěními, která vzešla z řádně provedených důkazů v souladu s §2 odst. 5 tr. řádu a ty poté vyhodnotil tak, jak mu ukládá §2 odst. 6 tr. řádu, tedy nejen jednotlivě, ale rovněž v jejich vzájemných souvislostech. Se skutkovými i hmotněprávními závěry nalézacího soudu se následně plně ztotožnil i Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými závěry na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé přitom Nejvyšší soud neshledal žádný, natož zjevný či extrémní nesoulad. V nyní posuzované věci nebyl dovolacím soudem zjištěn ani jakýkoli nedůvodný zásah do ústavním pořádkem garantovaných základních práv obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces. Toliko námitka tzv. opomenutého důkazu ze strany okresního soudu je relevantně podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nicméně tu Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů vyhodnotil jako zjevně neopodstatněnou.
VI.
Závěr
59. V souvislosti s přednesenou argumentací dovolatele je třeba zdůraznit, že obviněný převážnou část svých dovolacích námitek uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž se s nimi řádně vypořádal nejen okresní, ale i krajský soud jako soud odvolací. Současně se oba soudy nižších instancí v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněného mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost a dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěrů vyplývajících z jednotlivých důkazů.
60. Obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu. Volné uvážení však nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces. Současně byl v nyní posuzované věci projednávaný skutek přiléhavě právně kvalifikován, neboť byly prokazatelně naplněny všechny zákonné znaky dotčené (nižšími soudy správně aplikované) skutkové podstaty projednávaného trestného činu.
61. Nejvyšší soud tak po provedeném přezkumu napadeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 9. 2022, č. j. 5 To 292/2022-407, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 5. 2022, č. j. 62 T 188/2018-365, v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněného J. T. nedošlo ve smyslu jím uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu k porušení zákona, pročež bylo jeho dovolání v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 19. 10. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu