ECLI:CZ:NS:2023:11.TVO.1.2023.1
sp. zn. 11 Tvo 1/2023-905
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 1. 2023 o stížnosti obviněného D. Z. , narozeného XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2022, č. j. 2 To 95/2022-876, takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného D. Z. zamítá.
Odůvodnění:
1. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v rámci odvolacího řízení rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 15. 12. 2022 v záhlaví označeným usnesením tak, že podle §68 odst. 1 tr. řádu se D. Z. (dále také jen „obviněný“) bere do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. řádu s tím, že vazba se započítává okamžikem propuštění obviněného z výkonu trestu odnětí svobody, který tento vykonával z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. 8. 2020, sp. zn. 29 T 52/2020, tj. od 18. 12. 2022.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost do protokolu, kterou následně odůvodnil prostřednictvím svého obhájce JUDr. Vladimíra Rybáře, advokáta.
3. Obviněný předně odkazuje na obsah svého odvolání ze dne 8. 10. 2022 proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 7. 9. 2022, č. j. 73 T 6/2022-791, a v této souvislosti konstatuje své pochybnosti o správnosti skutkových zjištění ohledně přezkoumávané části rozsudku a je přesvědčen, že je k objasnění věci potřeba provést další dokazování. Dále tvrdí, že dosud nebyla přesvědčivě vyvrácena jeho obhajoba, kterou uplatnil mj. již ve své stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 14. 5. 2021.
4. Nad rámec uvedeného zpochybňuje věrohodnost výpovědi poškozené J. V., potažmo celé její skutkové verze. Konstatuje, že se sice verze poškozené může vzhledem k tomu, že se na rozdíl od obviněného jedná o osobu dosud netrestanou, jevit jako věrohodnější, avšak polemizuje s tím, zda lze z vyšší věrohodnosti svědkyně dovodit bezpečné a nezpochybnitelné skutkové závěry obsažené ve výroku rozsudku. Nadto obviněný také vyjadřuje pochybnost o předchozím spořádaném a spokojeném soužití poškozené J. V. s jejím druhem D. K. Tuto opírá o vyjádření poškozené ohledně nespokojenosti v oblasti jejího sexuálního života, které učinila při styku s obviněným a které sama ve své výpovědi označila za záměrnou lež cílící na rychlejší uspokojení obviněného během styku. Vyjádření poškozené podle něj naopak vysvětluje ochotu poškozené k sexuálním stykům s obviněným, což podle jeho názoru potvrzuje jeho skutkovou verzi. Obviněný proto dále tvrdí, že nebylo spolehlivě prokázáno, jak a kdy mělo dojít ke zraněním poškozené, neboť při kontaktu s ním žádná zranění neutrpěla, ale že naopak měla viditelná poranění již předtím.
5. Obviněný ze shora uvedených důvodů nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, který v napadeném usnesení konstatoval, že je z obsahu trestního spisu patrno, že dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují spáchání skutku právě obviněným. Rovněž se neztotožňuje se závěry znalců ohledně jeho sexuální poruchy a nebezpečnosti pobytu na svobodě, které převzaly jak soud prvního stupně, tak odvolací soud, neboť od zjištění jeho sexuální deviace již uplynulo 12 let a podle jeho tvrzení se jeho stav konsolidoval, přičemž toto své tvrzení navrhoval prokázat výslechem svého ambulantního psychiatra P., a výslechem svědkyň L. S., která jej osobně zná, a V. V., s níž v letech 2016 až 2020 žil. V tomto ohledu odkazoval i na výpověď svědkyně P. H., která byla dříve jeho partnerkou a která vypověděla, že spolu denně intimně žili a že nebyl nikdy agresivní. Nakonec se obviněný vyjadřuje i k důvodům vazby dle §67 písm. a) a c) tr. řádu a uzavírá, že se neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že jsou s ohledem na jeho osobu, povahu a závažnost trestných činů, pro něž je stíhán, dány důvody vazby, kterou by nebylo možno nahradit jiným vhodným opatřením, a naopak konstatuje, že při jednání o vazbě odvolacímu soudu předestřel, jak by se choval na svobodě, uvedl, že má zajištěnou práci a bydlení, pročež podle něj není dán důvod tzv. útěkové vazby.
6. S ohledem na výše uvedené obviněný závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a propustil jej z vazby na svobodu.
7. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán nejprve posoudil, zda zákon podání stížnosti v tomto případě připouští, zda byla podána řádně, včas a oprávněnou osobou, načež zjistil, že zákonné podmínky pro přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu jsou v tomto směru splněny. Následně proto v souladu s revizním principem aktivně prověřil napadené usnesení podle §147 odst. 1 tr. řádu, tedy přezkoumal jeho správnost, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obviněného D. Z. není důvodná.
8. Z předloženého trestního spisu především vyplývá, že obviněný byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2022, č. j. 73 T 6/2022-791, uznán vinným jednak zločinem znásilnění dle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), c), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jednak zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy mu soud prvního stupně podle §185 odst. 3 trestního zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále obviněnému podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci – zavíracího nože s černou střenkou s označením „STAINLES 420 STEEL“ na čepeli. Současně mu podle §99 odst. 2, odst. 4 tr. zákoníku uložil ochranné léčení sexuologické v ústavní formě.
9. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání jak obviněný, který tak učinil do všech výroků, tak státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, a to do výroku o vině, trestu a ochranném opatření, vždy v neprospěch obviněného (č. l. 833).
10. Odvolací soud po projednání obou podaných odvolání rozhodl usnesením ze dne 15. 12. 2022, č. j. 2 To 95/2022-889, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu, a podle §259 odst. 1 tr. řádu věc vrátil soudu prvního stupně, aby v této učinil nové rozhodnutí.
11. V rámci veřejného zasedání dne 15. 12. 2022 bylo zjištěno, že obviněný v době jeho konání vykonával trest odnětí svobody v délce trvání 9 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, a to na základě trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. 8. 2020, sp. zn. 29 T 52/2020. Ze zprávy Centrální evidence vězněných osob ze dne 16. 11. 2022 bylo odvolacím soudem dále zjištěno, že obviněný má uvedený trest vykonat dne 18. 12. 2022.
12. Stran důvodnosti vzetí obviněného do vazby odvolací soud nejprve konstatoval, že z opisu Rejstříku trestů bylo zjištěno, že obviněný byl v minulosti celkem sedmkrát soudně trestán pro různorodou trestnou činnost, mimo jiné též za zvlášť závažný zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 13. 12. 2010, sp. zn. 15 T 106/2010) a rovněž za zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 1 T 84/2013), za jehož spáchání mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 42 (čtyřiceti dvou) měsíců, který zčásti vykonal. Odvolací soud uvedl, že ačkoliv se v případě prvního odsuzujícího rozsudku na obviněného již hledí, jako by nebyl odsouzen, je z pohledu charakteristiky jeho osoby zřejmé, že má opakované sklony k páchání závažné násilné trestné činnosti, která závažným způsobem narušuje osobní integritu poškozených, jejich svobodu či svobodnou vůli rozhodovat o svém sexuálním životě (srov. bod 5. usnesení odvolacího soudu). Na podkladě těchto argumentů a judikatury Ústavního soudu proto dovodil, že je v posuzované věci na straně obviněného naplněn důvod tzv. vazby předstižné ve smyslu §67 písm. c) tr. řádu, přičemž do vazby byl ze stejného důvodu obviněný vzat již v přípravném řízení, a to na základě usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 22. 1. 2022, č. j. 2 Nt 1002/2022-8. Odvolací soud v této souvislosti především akcentoval, že u obviněného byla konstatována sexuální deviace ve smyslu patologické sexuální agresivity a při absenci náhledu obviněného je riziko recidivy vysoké (srov. zejména bod 10. usnesení odvolacího soudu). Odvolací soud dále v posuzovaném případě dovodil i důvod vazby útěkové ve smyslu §67 písm. a) tr. řádu, neboť v průběhu trestního řízení byl obviněný odsouzen, byť nepravomocně, k vysokému trestu odnětí svobody, přičemž tuto svou argumentaci opřel rovněž o rozhodovací praxi Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva (srov. bod 9. usnesení odvolacího soudu).
13. Na základě výše uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že je třeba obviněného po výkonu trestu odnětí svobody, z nějž měl vystoupit dne 18. 12. 2022, opětovně omezit na jeho osobní svobodě. K tomu uvedl, že od okamžiku výstupu z výkonu trestu odnětí svobody bude obviněnému vazba včetně předchozího omezení jeho osobní svobody v této trestní věci započítána.
14. Jde-li o průběh řízení předcházejícího vydání napadeného usnesení, může Nejvyšší soud s ohledem na obsah spisu konstatovat, že v trestní věci obviněného nezjistil žádné průtahy v postupu odvolacího soudu, které by měly negativní vliv na délku trvání vazby obviněného. S ohledem na shora uvedené okolnosti není možné délku trvání vazby u obviněné v řízení před soudem považovat za nepřiměřeně dlouhou. Žádné námitky Nejvyšší soud nevznáší též k procesnímu postupu odvolacího soudu, který dostatečně respektoval procesní práva obviněného, když mu v rámci veřejného zasedání dne 15. 12. 2022 umožnil, aby se osobně vyjádřil k okolnostem, které jsou podstatné pro účely rozhodnutí o jeho případném omezení osobní svobody pro dobu po jeho předpokládaném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody dne 18. 12. 2022.
15. Podle §67 tr. řádu (mimo jiné) platí, že obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest [písm. a)], bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil [písm. c)] a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření.
16. Z obsahu trestního spisu Nejvyšší soud též ověřil, že dne 15. 12. 2022 odvolací soud projednal ve veřejném zasedání odvolání obviněného, které směřovalo do všech výroků, a státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, podané do výroku o vině, trestu a ochranném opatření, vždy v neprospěch obviněného (č. l. 833), a podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu. Současně podle §259 odst. 1 tr. řádu věc vrátil soudu prvního stupně, aby učinil rozhodnutí nové. S ohledem na tuto skutečnost je zřejmé, že aktuálně je trestní stíhání obviněného i nadále vedeno pro skutek, který je popsán v obžalobě státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 23. 3. 2022, č. j. KZV 77/2021-133 (č. l. 508), a který je právně posouzen jednak jako zvlášť závažný zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), c), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dále jako zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, ale též jako zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. S ohledem na shora uvedenou procesní situaci je proto podle Nejvyššího soudu zřejmé, že obviněný je i nadále ohrožen trestem odnětí svobody v trvání 5 až 12 let (viz §185 odst. 3 tr. zákoníku).
17. Nejvyšší soud po provedeném přezkumu dále konstatuje, že se s výše uvedeným závěrem odvolacího soudu o naplnění vazebního důvodu podle §67 písm. a) tr. řádu ztotožňuje. Podle názoru Nejvyššího soudu není důvodnost tzv. útěkové vazby podle §67 písm. a) tr. řádu v této trestní věci založena pouze výší zákonné trestní sazby, kterou je obviněný aktuálně ohrožen. Nejvyšší soud v této souvislosti nepřehlédl, že obviněný byl již v této trestní věci odsouzen, byť nepravomocně, a to k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) roků. Ačkoliv byl uvedený rozsudek soudu prvního stupně následně v rámci odvolacího řízení zrušen v celém rozsahu a věc byla vrácena soudu prvního stupně, aby učinil rozhodnutí nové, představuje uvedené odsouzení, byť nepravomocné, významnou skutečnost ve vztahu k odůvodnění tzv. útěkové vazby, a to ve spojení s důvody, pro které odvolací soud přistoupil ke zrušení napadeného rozsudku soudu prvního stupně. Jak totiž vyplývá z odůvodnění usnesení odvolacího soudu ze dne 15. 12. 2022, č. j. 2 To 95/2022-889, přistoupil tento ke zrušení napadeného rozsudku soudu prvního stupně mimo jiné také proto, neboť podle jeho názoru mohl obviněný částí svého jednání naplnit i zákonné znaky trestného činu vydírání (srov. zejména bod 29. citovaného zrušujícího usnesení odvolacího soudu), dále podle dosavadních výsledků dokazováním měl a mohl soud prvního stupně upozornit obviněného na možnost přísnější právní kvalifikace, a to ve vztahu k možnému přičítání těžšího následku ve formě těžké újmy na zdraví (srov. body 24. a 25. citovaného zrušujícího usnesení odvolacího soudu) a v neposlední řadě se též měl zabývat otázkou možného vícečinného souběhu trestných činů znásilnění, vydírání a loupeže (srov. bod 24. citovaného zrušujícího usnesení odvolacího soudu). Z těchto důvodů a především s ohledem na konkrétní povahu a závažnost trestné činnosti je obviněný podle názoru Nejvyššího soudu i nadále reálně ohrožen vysokým trestem odnětí svobody. V tomto ohledu tedy úvahy odvolacího soudu o existenci vazebního důvodu podle §67 písm. a) tr. řádu obstojí.
18. Ve vztahu k závěrům odvolacího soudu o existenci vazebního důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. řádu Nejvyšší soud uvádí, že se i s těmito plně ztotožňuje. Za tohoto stavu tedy nepovažuje za účelné tyto opětovně rozebírat a z důvodu procesní ekonomie na ně plně odkazuje (srov. bod 5. ve spojení s bodem 10. napadeného usnesení odvolacího soudu). Dlužno dodat, že rovněž obsah odůvodnění napadeného usnesení odpovídá požadavkům vyplývajícím z §134 odst. 2 a §73c tr. řádu.
19. Současně Nejvyšší soud, a to i ve vztahu k vazebním důvodům podle §67 písm. a), c) tr. řádu, konstatuje, že důvodnost podezření (nikoliv však vina obviněného, o které bude opětovně rozhodovat soud prvního stupně) není v současné době vyvrácena a je stále založena na základě podané obžaloby a konkrétních důkazních prostředcích, které byly provedeny v hlavním líčení. V této souvislosti Nejvyšší soud, a to plně ve shodě s odvolacím soudem (srov. bod 6. napadeného usnesení odvolacího soudu), zdůrazňuje, že ve vazebním řízení soudy zásadně vinu obviněného neposuzují, nýbrž zkoumají pouze existenci tzv. důvodného podezření, a to jako jednu ze zákonných podmínek pro vzetí obviněného do vazby.
20. Nejvyšší soud po provedeném přezkumu dále konstatuje, že s přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem byla ke dni vydání napadeného usnesení odvolacího soudu intenzita vazebních důvodů podle §67 písm. a), c) tr. řádu v případě obviněného mimořádně vysoká, přičemž nebylo ani hypoteticky možné sledovaného cíle dosáhnout jinými prostředky či opatřeními ve smyslu §73 a §73a tr. řádu nebo některým z předběžných opatření uvedených v §88c tr. řádu, a to především s ohledem na zjištěnou nebezpečnost obviněného, povahu a závažnost trestné činnosti, která je mu kladena za vinu (srov. bod 6. napadeného usnesení odvolacího soudu).
21. Pokud jde o námitky obviněného stran provedeného dokazování v hlavním líčení, procesního postupu soudu prvního stupně a dalších otázek souvisejících s meritorním rozhodnutím v nyní projednávané trestní věci, pak platí, že těmito se Nejvyšší soud na podkladě podané stížnosti nemohl zabývat. Je tomu tak proto, neboť zcela vybočují z předmětu stížnostního řízení a obviněný se jejich prostřednictvím de facto domáhá přehodnocení důkazů provedených v hlavním líčení, kdy taková činnost Nejvyššímu soudu v řízení o stížnosti proti usnesení, jímž bylo (toliko) rozhodnuto, že se obviněný podle §67 písm. a), c) tr. řádu bere do vazby, nepřísluší. V této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že s ohledem na aktuální procesní situaci se bude uvedenými otázkami opětovně zabývat soud prvního stupně.
22. Nejvyšší soud tedy závěrem konstatuje, že neshledal stížnost obviněného D. Z. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2022, č. j. 2 To 95/2022-876, důvodnou, a proto ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 1. 2023
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu